Zajímají vás podrobnosti ke vzniku nové desky české elektronické bestie Vanessa? A jak se povedl křest? Přečtěte si insiderský report od Kootchy!

Po pohřbu v Rock Café jsem musel často čelit debilním invektivám, že je to stejně jen “píárko”, že za rok jsou zpět, kolik že mi dali, abych s nimi hrál tu hru?! Sakra, já byl tenkrát opravdu smutnej, že to končí. Nikdo si tenkrát nemyslel, že bude další koncert, natož deska. Dnes už to není čistě interní info, takže už mohu napsat, že Pope oznámil, že je nemocný, má rodinné problémy a další hudbu dělat nebude. Samir začal připravovat Bruna Ferrariho, takže jasnej konec, ale…

…..zavolal Kočandrle z Warner Bros., že chtějí vydat komplet celou Vanessu v reedici a tam se začalo poprvé mluvit o novém CD. Moimir ho dělat nechtěl, tudíž bylo třeba sehnat někoho jiného. Proces začal s Tuzexem (Prostitutes, Smrtislav), Sirgulem (songwriter u Ferrariho), Edgarem (Schwarzprior) a jinými, ale prokapelní zjištění bylo negativní. Buď někoho jiného, nebo fakt konec. Mluvilo se o Dušanu Vozárym (Oceán, Fiction), padl i Boris Carloff. Z kalných děr se vykoulel Dan Rodný, ale nesložil ani “Halí belí”, tudíž byl ze seznamu vyškrtnut. Oslovili jsme i Vaška Neckáře z No Name Desire, který je bohužel maximálně vytížený. Ozvalo se i spousta nýmandů, kteří neuměli vůbec nic, nebo docela velké persony (radši nebudu jmenovat), které by to ale chtěly dělat čistě po svém a to fuckoff. A když se zdála situace bezvýchodná, šel jsem na koncert KIFOTH… a to byla výhra. Kámoši ze Slovenska, kteří jsou doma jednoznačná jednička v ranku EBM, nám přece musí pomoci! Byl to spásný nápad a od té chvíle se akce "Ghost Army" rozjela. 

Key Head se ujal nejenom skládání, ale hlavně produkce. I díky tomu, že poslední desku KIFOTH vyprodukoval v Americe, je plný nových postupů a možností, které se tady nepoužívají. Naučil se od Dirka Steyera (Accessory) a Marka Welse (Gridlock) nový zvuk, který Vanesse neskutečně pomohl. No a když už jsme byli při Dunaji, požádali jsme o spolupráci bratry Mutiny z Terminal State a Rybyho z dISHARMONY. Na závěr se vrátil i Papalescu, za bicí usedl Jaroušek Stuchlý. Já nadšeně nahulákal backvocal, Dan Kurz (Kurtizány z 25.Avenue, Atari Terror) namaloval obal a už to frčelo. Celou desku kluci složili a nahráli v domácích studiích. Amák ve svém Golden Hive Recording Studio na Vinohradech mixoval na pultech Amek Recall Rupert Neve a Neumann-U87 a zpěvy točil přes ekvalizery Universal Audio LA610 nebo Manley Massive Passive a kompresory 1176 a Varieble Mu. Final master vybombil Eccson v  BioTech studiu. 

Je tedy logické, že celý koncert byl v systému “Ghost Army”. Deska zazněla (kromě feťácké helekačky “4/8”) kompletně. Samir jako Saddam. Na stage dvě vojenské letecké pumy a zpopelněný Rodný v urně. Pope, i když zdravý, tak vyhublý na kost. Jaroušek jako duch 242 za elektrickými bubny. KeyHead v Cháronově kápi. Prostě cynická parodie návratu polochcíplých hudebních zombies. Jsem šťastný, že tahle rozkládající se hromada genového odpadu byla schopna vyprodukovat v mých uších nejlepší disk své historie. Měl jsem obavy, aby deska nebyla rozmlácená čtyřmi songwritery, kteří, i když jsou samostatně kvalitní, dohromady by nemuseli dávat smysl. Naštěstí je KeyHead s Amákem dokázali natolik zvukově a aranžérsky umravnit, že i přes jasně rozdílné přístupy deska sedí pohromadě a je kompaktní. Díky vícehlavé sani u skladatelského pultu je zvukový výsledek na Vanessu velmi barevný a opravdu nemám ani jednou pocit, že se něco recykluje. Z obalu desky se záměrně nedozvíte, kdo co složil, ale já vám alespoň jednu pecku od každého prozradím. 

Ryby se postaral o „Obyčejnou Penetraci“, Tomás Mutina o „Fotr je zase v Lochu“, Popeho je „Špína Evropy“ a KeyHead přinesl „Captagon“. Zbylé songy mají na svědomí poslední dva jmenovaní. O celkovou aranž, produkci a celý ten odporný zvukový xicht se beze zbytku postaral KeyHead. Bez tohohle chlapíka by si nová deska ani neusrala. Kdyby nebylo jeho, tak by ani ta pro mě nepochopitelná síla, která před sebou tlačí Samira, nebyla nic platná. „Veľmi Ti ďakujeme Mr.KeyHead!“

Absolutním základem jsou Hauserovy texty. Takovou snůšku nihilních pohledů na svět („Nibiru, rozdejte kyanid, Nibiru, a rakve na míru, Nibiru, zemřeme spolu, Nibiru, v prdeli vesmíru“), vulgarit („Matka je zlo, blonďatý zlo, zlo každej s chutí naprcá“), brilantních opisů různorodých situací, které dnešní otrávený svět nabízí, podaných s tak ohromnou nadsázkou („Chtěla si na hory, teď jedeš vlakem na Bory, nedáš na Instagram, že v kundě vezeš gram“). Použiju slova zcela blivného Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má?“. Samir naštěstí jo. On má talent ve stoprocentním detailu podat i nejnechutnější situaci a vypointovat to, do (sice zvráceného, ale) vtipu: „Z čůráků slavobránu, stavěj ve Vatikánu“. Další jeho nesporná výhoda je, že mu nedělá problém sebe sama v klidu zařadit do plebsu, o kterém zpívá. „Jsme špína Evropy, východní návyky, mám je já, máš je taky Ty!“, nebo „Vrhla se na mě, bachyně v říji, v tělních tekutinách mé tělo utopila”. Chápu, že pro Rejžka nebo dívky, které jsou zpocené z textů Kluse a Krajča, je tohle obludné, nechutné, zlé, impertinentní, nebo si dosaďte synonymum dle vlastního uvážení, ale na to naštěstí Samir sere a svědomitě plodí tyhle skvosty.

Fuchs2 je dost odporná díra, ale to se k Vanesse hodí, takže v pořádku. To, že jí provozují totální amatéři, je věc druhá. Na baru fronta celý koncert a ta stopadesátimetrová kolona venku na dešti byla opravdu zu viel. Jedna chromá čtečka QR kódů v rukou tupého securiťáka značně prodloužila předkoncertní napětí. Když jsem se v původním startovním čase šel zeptat, kvůli čemu je víc lidí venku než uvnitř a proč někteří odcházejí domů, mi ten plešatá mrdka odpověděl, že můžu jít domu taky. No nic, doufám, že jednou Fuchs, nikdy Fuchs. Jediné, co tam je celkem ucházející, je zvuk. Je sice podivné mít bassline monitory u stropu, ale fakt to hrálo obstojně.

Klub se díky lapsu u vstupu naplnil o hodinu později, takže první tóny intra se ozvaly až dvě hodiny před půlnocí. Naštěstí se na Štvanici zase sešel pražský výkvět lidí, co se potkávají na těhle mejdanech už od 90. let a ty jen tak něco nerozhodí, Je vtipné ve frontě slyšet: „Pičo nazdááár, Tebe jsem naposledy viděl v Belmondu na Míráku, jak se máš něco?“  U mnoha návštěvníků rozzářené oči s rozšířenými zornicemi už od vchodu napovídaly, že v kotli bude toho večera živo. Pódium zahalené do dýmu a silné nové stroboskopy změnily koncert v raveový dýchánek ala Prodigy. Byl jsem moc rád, že se to povedlo i s minimálním světelným equipmentem. Show doplnil projekcemi Miko Skapa aka Tron. Největší strach jsem měl, jestli to Hauser udrží v hlavě a nezapomene text nebo formu. Zbytečně. Neudělal chybu ani jednou (nebo jsem si toho rozhodně nevšiml). Jeho exaltovaný zpěv i projev byl bez chyb. Járovi se za bubny také dařilo a keyboardeři chyby nedělají nikdy. Takže vlastně jediný zásek celé show byl Dan Rodný, kvůli kterému se musela schovat z pódia urna, aby jí neukradl, protože z ní měl principál v úmyslu něco šňupat. Při samotném aktu se do toho debilně namotal, takže sypání popela se moc nepovedlo, šňupání taky ne a na závěr jí sprostě šlohl. Takže buďto někdo vyrobí novou, nebo na tour budou fanoušci o tuhle show ochuzeni. Na závěr ale vše odčinil krásnou přemýšlivou fotkou z hajzlu.

Když jsem zmínil keyboardery. Pár lidí si před začátkem všimlo, že Popeho koutek, osazený tradičně Animoog, Sampletank, R960Seq, MirController, DeepMind6 a MicroBrute, je upgradovaný Rolandem Vsynth a Mogg Little phatty. Důvod byl jasný – na čtyři songy přišel na stage podpořit Vanessu i Mr.KeyHead. V ten moment jsem se šel z balkónu podívat do kotle a bylo fajn vidět pod kápí jeho deklamující rty: „Jak řekl Ježíš, sundej si ty kaťata pacholku a buď rád, že neskončíš v pekle!“ a to už jsem na něj řval: „Ať jsi Hitler, Stalin nebo kamikaze, bůh Tě má rád, bude to jen obyčejná penetrace, bůh Tě má rád“. Tuhle pecku strašně miluju. S odstupem doufám, že alespoň někdo tuší, co je to Captagon, protože výrazy lidí před pódiem, když jsme na refrén hodili z balkonu asi pět set prázdných kapslí od léků, nebudily zrovna pocit souznění. Až po show jsem pochopil proč. První kámoš, kterého jsem potkal, po mně hned vyjel: „Ty čuráku, co jste mi to shora hodili do pití?“ Pochopil jsem a svinsky kontroval: „No Captagon, Ty to ještě necejtíš? To je divný, tak ještě chvíli počkej a až Ti začnou rudnout oči a bude se Ti chtít zabíjet, tak to začíná a pak máš dvacet hodin pekla před sebou!“ Naštěstí to nebylo úplný jelito, takže na argument, že ti tři kluci na pódiu nejsou Rockefelleři, aby tu při koncertu rozhazovali drogy po hrstech, reagoval úlevným smíchem.

Přišlo mi, že jsou lidi na první show zase víc textově vybavení než u tour k “Antidotum” a “Ave Agony”. Docela podstatná část osazenstva, znala nové texty a bylo to slyšet. Když samotný Samir zpíval „Fotr je zase v lochu“ a zpět se mu ozvala velká část klubu: „..a ví to celá školka“, to mi rostla husina po celém těle. Stejné v klipovce „Nepodobat se jim“, to „nasrat“ řvali snad všichni. Maximální reakce na staré osvědčené hity, snad už nemůže překvapit nikoho, což se projevuje zejména při „Jimmym“, „Jidášovi“ a „Prokopat se“. Při tomhle konciku jsem si opětně uvědomil, jak je EBM a electro scéna u nás pitomá. Kapela tohohle formátu hraje v Německu v primetime na festech pro tisíce diváků, u nás jsme rádi, když elektrárníci naplní Futurum. Mně může prasknout cévka, když čtu, že Mandrage vyprodali Fórum Karlín nebo že má Škwor koncert v O2 Areně. To se holt nedá nic dělat, už za pár dní si dvakrát spravíme chuť v Akropoli na Front 242.

Koncert byl ze všech úhlů pohledu podařený. Jestli někdo chyby našel, je to možné, ale já byl plně uspokojen. Ty hodiny ve zkušebně jsou znát, i když Hauser zpupně odhodil in-ear odposlech a jel na klasické monitory, překvapivě se slyšel a na výkonu to nebylo znát. Jarda je teď i díky hraní s Majkláčema a Gun Dreams (budou předskakovat druhému gigu Front 242), rozjetý jak tank a je to radost pohledět. Kotel výborně pumpoval a mám pocit, že lidi odešli spokojeni. Alespoň ti, kteří do mě po show stihli nadšeně vrazit (Nephillim: „Ti řikám vole nejlepčí koncert vod návratu na Vltavský“). Takže, kdo si tenhle letošní set chce užít živě, Vanessa pojede klubové koncerty a zatím to vypadá na 1.2. Vsetín, 7.2. Liberec, 8.2. Plzeň, 14.2. Brno (na Valentýna), 15.2. Uh.Hradiště, 21.2. Chrudim, 20.3. Teplice a 3.4. Č.Budějovice. Další koncerty ještě přibudou, ale zatím se bohužel nepodařilo domluvit Slovensko, což by po společném díle byla velká škoda. 

VANESSA set-list

1. intro
2. Digitální Řev
3. Nepodobat Se Jim
4. Jimmy Jones
5. Nibiru
6. Zrcadla
7. Jedu Do Pekla
8. Špína Evropy
9. Mrtvá Dáma
10. Captagon
11. Obyčejná Penetrace
12. Ahoj Chcípni!
13. Matka Je Zlo
14. Jidáš
15. Bílá Bohyně
16. Fotr Je v Lochu
17. Flashback

encore

18. Smutný Pán
19. Prokopat Se Ven
20. Jan Stihomam

Děkujeme kapele a Márošovi Bednárovi za poskytuté fotografie. Tomu vděčíme i za video ze křtu.

mohlo by vás také zajímat

Vanessa finišuje crowdfundingovou kampaň. Nabízí v ní nové EP a Samirovu knižní autobiografii.

Electro Apocalypse festival chystá na víkend temně elektronickou bouři a nabízí soutěž o volné vstupy

Festival Electro Apocalypse chystá v červnu v Praze Česko-Slovenské EBM sjednocení

Vanessa zveřejnila remix od Die Krupps a finišuje s crowdfundingovou kampaní