Dvojrecenze Aesthetic Perfection - Til Death

aestethicperfection_tilldeathNová deska Aesthetic Perfection vzbuzuje dosti rozporuplné reakce. Proto vám přinášíme hned dvojrecenzi alba "Til Death", kterou napsala Tereza Pavlíčková a martti.








 

Pohled: Tereza Pavlíčková

Aestethic Perfection – Til Death 
(neboli až do smrti smrťoucí...)
Vydavatelství: Metropolis Records


Když američtí Aesthetic Perfection minulý rok oznámili, že chystají nové album "Til Death", sama sobě jsem si říkala, že si na „to“ počkám a těšila jsem se. Ve chvíli, kdy začaly být uveřejňovány první ochutnávky, jsem si nebyla jista, co to se mnou udělá. U téhle kapely jsem občas trochu v rozpacích, protože z mého hlediska balancuje na hudební hraně. Tím je myšleno, že některé kousky jsou elektronicky zcela padnoucí a není, co jim vytknout. Jsou však tracky, při jejichž poslechu si nejste úplně jisti, zda je to ten správný směr. Ale hoďte nějaké předsudky za hlavu. Aesthetici chtějí pobavit posluchače a sami mají velmi uvolněný přístup. A možná to je důvodem, proč jsou oblíbeni a jejich hudba si sama najde cílovou skupinu.

První tóny úvodní „Happily Ever After“ mě překvapily. Velkolepý začátek alba. Hodiny odbíjejí a bubny ohlašují svým rytmem, že se zřejmě ocitneme na bitevním poli. Tajemná, až strašidelná příchuť – takový je úvod nového alba „Til Death“. Ač budete očekávat, že po prvních taktech dojde přece jen k přerodu a píseň se bude vyvíjet jiným směrem, tak věřte, že nedojde. Že by v tom byl úmysl a záměr „jiné“ úvodní a závěrečné skladby? Přijímám, proč vlastně ne.

Doporučení pro druhý song – zapomeňte, co jste slyšeli před chvílí. Tím je myšleno, že se gigantickým skokem dostanete do trochu jiného hudebního levelu, když začne hrát song „Antibody“. Ten již vyšel před delším časem jako singl. Ač může posluchač a fanda Aesthetic Perfection namítnout, že je to ohrané, tak své místo na albu má. Je to vypalovačka a prototyp pro AP. Kdo do nynější chvíle neviděl videoklip k této písni, určitě stojí za to se podívat na Youtube.

Není třeba zbytečně hledat hloubku písně "Lights Out". Žádnou těžkou filozofickou záhadu stejně nenajdete. Je to diskotékový rytmus s občasným záchvěvem tvrdších tónů. Ale jsou to jen střípky. V začátku songu vzpomenou věkově zralí fandové na zvuk z „digitální hry“ v níž chytal vlk vajíčka. Tóny jsou obdobné. Asociace přece mohou být různorodé. Však i text tak trochu napoví, kde se s Aesthetic Perfection pohybujeme... „turn the lights down baby im ready to go, i want it right now everything is out of control, i kinda like how loving you is horrible,oh baby im ready to go,i run away from a love…“.  Zcela si však dokážu představit, že si písničku “Lights Out“ vyberou taneční skupiny pro nacvičení své sestavy na nějakou tu dance soutěž. Ale tak, proč ne?  Však i „oldskůlaři“ mohou překvapit  nějakým tím parakotoulem na party. 



Aesthetic Perfection - Lights Out (Ready To go)


Nelekněte se úplného začátku tracku, kdy se může jevit, že zpěváka  někdo tahá za palec u nohy. Takový je začátek "Death Rattle". Pěkné riffy a opět vlnící se rytmus. Ani jedna kytárka a chraplavý hlas Gravese zcela jasně identifikuje, kdo je tvůrcem tohoto hudebního počinu. Ženské vokály pomáhají hlavním partům songu. Nemohu si pomoci, ale myslím, že "teen" fanynky budou slintat.  I do těchto vrstev mohou AP zasáhnout. V druhé části tracku se konečně dostáváme do elektronického světa. Pohrajeme si s retro tóny, ale brzy se vrátíme tam, kde jsme zanechali původní fungující refrén. 

„Big Bad Wolf“ track vyšel také minulý rok, tudíž byl delší čas zažít nenáročnou melodickou linku. Asi typické pro tvorbu kapely jsou skoky oktáv a vysoký, až škrtící se hlas D. Gravese.  Tahle píseň mi osobně pasuje do oblasti „chlapeckých kapel“. On tomu pomáhá, bohužel, i samotný refrén. Ale komu to vlastně vadí? Kdo by se bál zlého vlka?!

A kolik změn a rozpolcenosti je v užitých hudebních nástrojích, které slyšíte v songu „Showtime“. Středověký nádech celé písně je znatelný a Aestethici ukazují, že umí pracovat i v této oblasti s lehkostí a nadhledem. Daniel  Graves dá zcela průchod tomu, aby předvedl  své hlasové kvality. Že by novodobá baladička v elektronických vodách?

„Oh, Gloria“ je prototypem stylu hudby, kterou AP za poslední léta tvoří. Elektronické podkresy, které jdou v tóninách nahoru a dolů. Točíte si čudlíky.  Má to šťávu, energii. Určitě se rozvlníte v bocích a budete mlátit do imaginárních bubnů. Mimo jiné v druhé části písně zaslechneme i přechod klasických padů. Nesporně bude tahle optimisticky laděná písnička výborná pro živá vystoupení. Daniel Graves umí kontaktovat publikum, tak je možné si představit, jak to bude vypadat při live show.

 

AP


A jedemeee! Aesthetic Perfection vás nenechají odpočinout.  Spustí se jízda, kterou  očekáváme. Track „The Dark Half“ může být kompromisem mezi tanečními kousky a elektronikou. Je to jako na klouzačce. Kapela moc dobře ví , kudy na to. Explodující rytmus, žádné chmury. Nemusíte přemýšlet, jen se nechte hudebně zmasakrovat… Zejména závěr tracku je strhující. Mám chuť se stát reprobednou, abych všechno slyšela.

„The New Black“ – byl poslední návnadou na nové album. Řekněme poslední pojítko, které se ukázalo před vydáním alba. Už při prvním poslechu nebylo pochyb, že „to půjde“.  Zvukově, samplově, vše to zapadlo. Ano, musím připustit, že se pohybujeme na tenkém ledě. Mnoho posluchačů bude oponovat, že to je středoproudé a v elektronické škatulce není pro takovou tvorbu místo. Připouštím, ale budu si trvat na tom, že Aesthetic Perfection mají hudebně tu vlastnost, že Graves je hlasově ihned identifikovatelný a koncept melodičnosti  je velkým bonusem. Tvorba není jednolitá. Rozhodně je třeba říct, že u poslechu „The New Black“ se nudit nebudete.

A jaká je závěrečná tečka nového alba? „Lovesick“ je empatická, pomalá… Daniel Graves pohladí svým hlasem. Je to takové „Somebody“ od Depeche Mode v podání Aesthetic Perfection. I takové tracky tvoří. Však vzpomeňme na mistrovský kousek „All Beauty Destroyed“. Citlivý ploužáček a jak já říkám, ženám se podlamují kolena. Je to velmi příjemné, až vláčné zakončení celého alba „Til Death“.

Hodnocení: 80%

 

 


 

 

Pohled: martti

Po "Close to Human" (2005), "Violent Emotion" (2008) a "All Beauty Destroyed" (2011) přichází americká trojice Aesthetic Perfection pod velením Daniela Gravese se čtvrtým regulérním albem nazvaným "Til Death", na které jsem byl zvědav nejenom proto, jak nemile mě překvapilo vystoupení této smečky na festivalu Blackfield loni v létě.

Na úvod bych měl zřejmě poznamenat, že album "Violent Emotion" patří k těm, které bych mohl točit pořád dokola, a takřka to samé mohu prohlásit o "All Beauty Destroyed". Kámenem úrazu nové desky tak bude jistě i to, že předchozí dvě jednoduše nastavily laťku příliš vysoko, i když po dvou koncertech AP zhlédnutých během roku a půl se z laťky tu a tam odloupla nějaká ta tříska.

Intro s bimbáním zvonů a bicíma, jako když se pochoduje na frontu, začíná být všeobecně už dost provařený a jako většina z nich je to nuda. Škoda jedné regulérní skladby – i když se tady na rozdíl od většiny takto pojatých úvodních kusů „zpívá“, resp. šeptá.

Dvojka "Antibody", ke které už je nějakou dobu venku i video, je docela skočná, sem tam i řízná v duchu např. "Spit It Out". Pokud si tento track pustíte několikrát, pravděpodobně vám dojde, že ho nemůžete dostat z hlavy. Ne že by byl zase až tak super, ale bezpochyby je dost nakažlivej, jako nějakej rádiohit. Trojka" Lights Out" je už ale úplný disco, je vidět, resp. slyšet, že rmx Dead Inside pro Ludovico Technique nebyl záležitostí ojedinělou, ale naopak dost dobře charakterizující současný zvuk AP.


Aesthetic Perfection – Antibody (Official Video) 

 

 


A máme tu "Death Rattle" a úvod jak od The Birthdy Massacre, a není to jen tady, celkově se jim zvukem i ostatním (grafika alba, klip k Antibody) dost přibližují, i když důvod mi zatím uniká. Momentálně si však neumím představit vhodnější kapelu jako předskokana TBM na konci března. Druhá kapela, která mi často naskakuje v souvislosti s novými AP, jsou američtí The Anix – takové muzice říkají v US power-pop.

V písni "Velký zlý vlk" máme úvodní vytí jak z Twilight a jedná se zatím asi o nejhorší kus na albu. To "Showtime" se opět prezentuje úvodem á la TBM, který je podpořen (v Americe tak oblíbeným) vytleskáváním. Je sice od Gravese upřímné odhalit své zpěvy v plné nahotě a de facto se zbavit počítačově upravených vokálů, jako jsou např. v "Pale" (což když jsem onehdy v Berlíně zjistil, že Graves nezpívá a nezazpívá, tak jsem byl velmi zklamán), bez nich to však už není ono. "Showtime" je však ještě větší propadák než všechny předchozí, je to samé „fall in love“, jednoduše slaďák pro náctiletý slečny, navíc s výrazným hudebním nevkusem, opravdu jako soundtrack k Twilight 9. Na konci se dočkáme akustické kytary, jenže koho u AP zajímá akustika?!?

Oh "Gloria" a "The Dark Half" jsou jen mixy věcí, co jsou na albu před nimi, zato "The New Black" je konečně zpívána v drsnější poloze a dokonce se tam občas objevuje ten „počítačový zpěv“, co mi tak chyběl, ale který vlastně Graves naživo nerealizuje. Po slibném úvodu však opět přichází zpomalení a tak trochu dubstepové tempo v refrénu, což je přesně opak toho, co by se zde hodilo (dubstep ve slokách a zrychlení a přitvrzení v refrénu), i tak je to ale jedna ze dvou nejlepších věcí na albu.

Poslední kus na albu disponuje odstrašujícím, ba přímo chlupy ježícím názvem, a to "Lovesick". I přes pasáže jako „just baby hold on,“ má ale skladba takovou příjemně tajemnou atmosféru a je dost možné, že se mi chtělo napsat taky něco pozitivnějšího, neboť mi najednou došlo, že je tohohle utrpení konec.

Suma sumárum, je to přesně to, čeho jsem se obával, Graves dělá xy věcí naráz, AP realizují zejména remixy jak na běžícím pásu, a pak to tak dopadá. Ne že by se ten taneční pop, kterej s "Til Death" dostanete, nedal poslouchat vůbec, na dýzu je to asi dobrý, ale pro tohle já jsem si tedy k AP nepřišel. Jednoduše už to není ani EBM, ani dark electro (možná tak electro) a už vůbec ne industrial. Myslím si, že nejsem nějaká konzerva, nemám nic proti, když začnou Die Sektor hrát dubstep, dokážu skousnout to, že Dawn of Ashes najednou hrají metal nebo to, že se 69 Eyes dali na country, ale tohle je teda fakt moc. A co je horší, že tohle asi budou chtít hrát i live. Např. 21. února v Utrechtu bylo v setlistu pět ze dvanácti věcí z tohoto alba. Tak nějak si nedokážu představit, jaký tomu dají „live“ kabát, aby se to dalo poslouchat.

Hodnocení 40 %

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

těšil jsem se obrovsky, ale vyjma Antibody je ta deska pro moje uši neposlouchatelna... Tupé stale se opakujici napady, nic co by mě byť na chvili zaujalo. Chapu ze se obcas neco nepovede, ale tohle je škvár.... z telefonu uz jsem to smazal a na harddisku to jeste necham, kdyby se náááhodou neco zmenilo v mem chorém mozku.... je mi to fakt lito, protoze jsem je měl nejradši...

No teda...80% je hodnocení z těch nejlepších, a to máme ty postřehy opravdu hódně podobný...zajímavý. Já teda taky zatim z disku nemažu, ale už sem to zvládnul pustit několikrát a pořád shit, tohle se asi těžko bude měnit.

Neříkám, že mě baví celá deska a že denně to poslouchám, ale neurazilo mě to, ač je nesporný, že nám AP odešli trochu jiným směrem. Asi ve mně přetrvává pocit, že je mám tak ráda a promítlo se to v hodnocení. Chtěla bych nové tracky vidět live. Každopádně jsem kalkulovala už předem s tím, že se mám připravit u AP "na něco jinýho"...

Co sem tak pátral na emerických (anglicky psaných) zinech, nejhorší hodnocení bylo tak 70%, z čehož plyne buď to, že lidi nechtěj psát negativní recenze (což je podle mě škoda a není to objektivní), nebo to, že se to fakt obecně líbí...no tuhle záhadu já asi nevyřešim :-) snad jen takový btw., že milosrdný hodnocení je tady to moje ;-)

On už Graves předem říkal, že to bude diskuzní materiál. Tak nevím, zda už si připravoval půdu, v případě obecného nezdaru a nebo to prostě očekával. Btw. stran nechuti psát negativní recenze, prosím - vyčkej :-)

Nejsem fanoušek AP, nicméně mně jejich tvorba neuniká. Nové album je jedním slovem "jiné". Jelikož mám změny rád, nové album bych řadil hudebně jako lehce nadprůměrné. Jsou tam dobré songy i slabší, celé je to podloženo jakousi "žánrovou anarchií". Někdy holt člověk neví, jestli je na diskotéce nebo v nějakém undergroundovém klubu...
Abych to shrnul, jako fanoušek bych byl naštvaný, jako nezaujatá osoba bych dal 6/10.

ja temer nic z predchoziho neznal a AP jsem si radil nekam k horsim suicide commando. kdyz jsem album poslouchal poprvy, tak jsem moc nechapal, ze jsou to takovy bubu bekstryt bojs a musel jsem si stahnout pro overeni starsi veci. je to ted totalni mekota, nekdy az k modern talking, ale zvukove to je dobry a nektery melodie zalezaj po kuzi (nektery jsou zase dost slizky). pokud se neberou moc vazne, tak i na zivo to muze bejt odpocinkovy.

Přidat komentář

Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.


Zadej správnou odpověď.