Demi Mortuus | 31.08.2018 20:15

Navázat či překonat vydařený debut nebývá jednoduché. Jak v tomhle ohledu dopadli Past?

Past - Sama
Vydal: (44 min)

Obal novinky polské čtveřice Past nese mnohem tmavší odstíny, než jeho povedený debutový předchůdce „Czarno /biala“. A je to vlastně symbolické, neboť první dva songy se nesou v naprosto stejném duchu, jako malba Ilony Błaut. Proti starší tvorbě jsou chladnější, přímočařejší a náladu člověku příliš nezvednou. A to i přesto, že samotný zvuk, či vokál Gosie se proti dřívějšku nijak zvlášť nezměnil. Na začátku se zkrátka tolik nestaví na chytlavých melodiích, jako spíš na (neveselé) atmosféře. A ono to vlastně platí, dá se říct, pro většinu desky „Sama“.

Past - Czernią

Brajgl v hlavě vám však rozhodně vymete nečekaně uvolněná a milá věc „Bałagan“. Ta se z těch ledových vln vynoří jako člun plný rozjásaných turistů a zažene veškeré chmury během pár minut. Nic takhle pozitivního už na nahrávce nenajdete, ale jako zpestření je zde tahle pecka tuze vítaná. „Echo Bou“ zpomalí a osvěží decentním využitím synťáků. Vokál dostává víc prostoru a to platí dvojnásob v ještě pomalejší a komplikovaněji vystavěné„Tchu“ se silným a mocným refrénem. Zvuk kytar mi tu místy silně připomíná The Cranberries v době debutu „Everybody Else is Doing It, So Why Can´t We?“ (ostatně není to během hracího času desky poprvé ani naposled) a to mi ani trochu nevadí.

„Spokój“ je svižným post/punkovým procitnutím ze všech těch chmurných myšlenek a energickým vpádem do druhé poloviny novinky polského kvarteta. Ta se však znovu vrací do rozvážnějších a přemýšlivých vod hned díky songu „Miłość“, kterému dodává energii hlavně refrén, jinak rozjímá a v závěru příjemně kytarově sóluje. „Demon“ pak nechává vyniknout i Darekovu basu a vůbec nabízí ve svižnějším tempu netradiční zvuk, který spolu se zneklidňujícím textem funguje bez zádrhelů. Jinak lyrika je samozřejmě opět komplet v polštině a kluci tentokrát, oproti dřívějšku, nechali vokály komplet na Gosii.

Past využívají synťáky opatrně, ale když už se na ně dostane, příjemně osvěží poměrně syrový kytarový zvuk z bialystockého studia Dobra 12, podobně, jako je tomu u skladby „Tęcza“. Při celkovém poslechu má posluchač ve srovnání s debutem pocit, že měli tvůrci mnohem víc starostí. Ať už je straší osobní trable, nebo trable globálního rázu, jsou zkrátka zamračenější. Je tomu tak i u songu „Czernią“, která má strhující refrén a finiš.

„Past“ má zase lehce brusinkovou příchuť a určitě by to našim východním sousedům v tom roce 1992 vedle Dolores na pódiu slušelo. Tentokrát se neburácí, jen křehce drnká a hlavní slovo má specifický hlas Gosie, který je vemlouvavý, až to bolí. „Serce“ v samém závěru přeci jen trochu nadlehčí celkové pocity z novinky, která je v mých uších o něco složitější na pochroupání než prvotina, která byla po okraj nabouchaná hitovkami. I tak se pořád jedná o porci poctivé muziky, která má vlastní tvář a nezatěžuje se stylovými škatulaty. Jen trochu zvážněla a o něco míň hřeje…

Hodnocení: 80%