V Londýně usazená australská dvojice HTRK vydává dlouho očekávanou desku "Work (work, work)" a vyráží jí propagovat na turné. Během něj se staví i v pražském Meet Factory, kde absolvuje svojí českou koncertní premiéru. Stane se tak ve čtvrtek 3. listopadu. Jak nové album, kterému předešla tragická ztráta basáka kapely Seana Stewarta, nakonec dopadlo zjišťoval Pavel Zelinka.

HTRK - Work (work work)
Vydavatel: Blast First Petite

Svorníkem nové desky HTRK je osamění. Osamění ze ztráty parťáka z kapely Seana Stewarta, který si před rokem a půl šáhl na život. Osamění australské dvojice z míst, kde se v poslední době nacházeli, z rockového způsobu života, kdy se potkáváte s hromadou lidí, ale každodenně prožívané přátelství z toho vzniknout nemůže. Ruku na srdce, ani předchozí nahrávky nebyly bůhvíjakým rock’n’rollem, živelnost protopunkovému soundu trojici ale dodávala jak Seanova kytara a basa, tak i producentská ruka dalšího nebožtíka - Rowlanda S. Howarda.

Zatímco 90% kapel by se snažilo uvolněné místo nějak zamaskovat, HTRK na nové desce neexistenci basy a kytary podtrhují a vzniklou dírou navíc vhánějí mezi posluchače studený proud vzduchu. Trochu sebemrskačský tah posunuje dvojici z industriálně postpunkových vod do nehostinných downtempových prostor, kde se na poslední desce například objevili Portishead. Pomalý tep bicího automatu a zastřený hlas zpěvačky Jonnine Standish ilustruje náladu probdělých nocí kdesi ve městě, o kterém nemáme ani tušení. A vzhledem k temnotě použité elektroniky, to nechcete ani zjišťovat.

Desku "Work (work work)" dobře doplňují videa, která k novince vznikly. I ty sledují lapálie postav ve městě nebo v zaplněném cirkusu, ty jsou přesto ve svém snažení osamělé a dav jim pouze dělá stafáž boje s vlastními myšlenkami. Pravda, obrazové ztvárnění singlu "Synthetik" zachycuje interakci dvou postav, ty ale mají obličeje zakryté škraboškami a o druhém se dozvídají pouze přes dotyky toho druhého.

Dlouhohrající novinka je zřejmě pravdivým obrazem momentálního duševního rozpoložení HTRK. Jejich boj s nepřízní osudu je pravdivý a statečný. Z tohoto důvodu už předem upozorňuji, že deska nemůže být pro každého. Z písniček zůstaly jen elektronické momentky s šeptavým vokálem, darkwave náladou a zbytky postpunkové rebelie.

Přesto jsou tyto relikty dostatečně silné, aby pro ty, kterým výpovědi podobné hořkosladké zpovědi u pana faráře nevadí, donesly na černém podnosu silnou a jedinečnou atmosféru. A název desky? Ten asi chápou tak, že nejlepším lékem na všemožné splíny je práce, práce a zas jen práce.

Hodnocení: 80%

mohlo by vás také zajímat

Australská dvojka HTRK představuje nový singl

22.3.10: Zemřel basista HTRK