Ani v novém roce nezapomínáme na velezajímavý seriál o elektronické hudbě. A jak podle témat můžete tušit, zvolna se blížíme do finiše. Tentokrát se podíváme na nejzásadnější alba žánrů a na filosofickou otázku "Jaký je vůbec smysl EBM"?







 

A opět je třeba hned v úvodu zmínit, že bez pomoci etnologa Martina Rychlíka by nebylo možné tento velmi zajímavý úhel pohledu na hudbu zveřejnit.

JAKÝ JE VLASTNĚ SMYSL ŽÁNRU

Položili jste si takovou otázku? Co vás přimělo k tomu poslouchat hudbu tohoto druhu? Industriální muzika nabízí zájemcům skutečně alternativní a jinou hudbu než jaká je běžně k mání. Po­sluchače přímo stimuluje k aktivnějšímu přístupu (což platí i pro jiné nezávislé hudební směry): od fanouška je vyžadován pravý a náročnější zájem, její zvuk není zprvu tak pochopitelný, ale v důsledku toho všeho pak nabízí větší pocit sounáležitosti, patřičnosti. Tématem takové hudby je nepokryté zobrazování stinných jevů a demaskování „normálnosti“. K tomu patří šokující přístupy, které mohou vytrhnout člověka z letargie. EBM zkrátka žije z pocitu odstupu od mainstreamu a vazbami na budoucí světy.

A protože je Electronic Body Music především taneční hudbou s ryt­mem, přináší její „konzumování“ i tělesný požitek. Některé koncerty či klubové akce připomínají skupinové rituály, jakési kolektivní terapie, bez civilizačního nánosu a s návratem k původní komunikaci: 

„To, co nás k hudbě neustále přitahuje, je její vysoká komunikační hodnota. Je dokonce vyšší než u lidského jazyka. Neboť díky hudbě můžeme vyjádřit, či vyvolat pocity, nálady a představy takovými způsoby, jež jsou pro jazykové a výtvarné možnosti nedostupné. Protože hudba je jediný výrazový prostředek, který ,spojuje protichůdné znaky: být zároveň srozumitelný a nepřeložitelný, který dělá z tvůrce bytost podobnou bohům a z hudby samotné nejvyšší mystérium lidských věd, proti němuž tyto vědy bojují a které přitom hlídá klíč jejich pokroku´“ (Justoň 1996:14-15).

PŘEHLED ZÁSADNÍCH ALB ŽÁNRU EBM, ANEB POHLED DO MINULOSTI

Vymezení toho nejlepšího (v populární hudbě tak frekventované úsloví „the best of“) je velmi vágní, proto raději užijeme termínu "zásadní". Každý máme svůj osobní žebříček toho nejlepšího z oblasti EBM, ale řekněme, že níže je uveden základní výčet alb, které byly pro EBM stavebním kamenem a nelze je nezmínit.

Front 242 – Front by Front (1988)

Asi úplně nejznámější, nejposlouchanější a komerčně nejúspěšnější deskou žánru EBM je stěžejní dílo belgických Front 242, jež vyšlo v roce 1988 pod názvem "Front by Front". Belgická čtveřice našla optimální po­měr mezi chytlavou tanečností, rytmem, zastřešujícím hlasem vokalisty Jeana Luca De Meyera, mírou samplů z médií, odosobněným image a syrovou tvrdostí, jakou fanoušci u elektronických kapel zatím jen tušili. Po úspěšném turné s britskými Depeche Mode (1988) se světu ukázal nový směr, nová dospělejší a nezávislejší alternativa.  

Megahitem, který zasáhl video­klipem Antona Corbijna i hudební televizi MTV, se stal "Headhunter", přímočarostí uchvátily v oné době i skladby "Im Rhythmus Bleiben", nabitá samply z válečného filmu Das Boot, úvodní "Until Death" nebo "Wel­come to Paradise", ozdobená výkřiky fanatického kněze. Pionýři EBM zkrátka vytvořili formát, jemuž se snažili vyrovnat a který kopírovali zástupy dalších, méně úspěšných projektů. V roce 1992 vyšla tato deska v reedici spolu s maxisingly "Headhunter" a "Never Stop!", čímž se stala jedním komplexním sedmdesátiminutovým klenotem žánru.

Haujobb – Homes & Gardens (1993)

Debut jako hrom předvedli v roce 1993 v Německu žijící hudebníci Daniel Myer a Dejan Samardzic, jejichž uměleckým jménem se stal projekt Haujobb. Na tehdy začínajícím labelu OffBEAT, následně důležité evropské značce konce 90. let, vydali fascinující mix ambientních tónů, klidu a naopak též pulzujících klubových explozí pod názvem "Homes & Gardens". Oba muži s evidentní zálibou ve sci-fi filmech a zvláště pak Vetřelcích, přidali do své hudby spršku zdařile zapadajících samplů, neotřelých nápadů a rozhořčených či emotivních vokálů.

Výjimečnou atmosféru má zejména "Yearning", titulní "Homes & Gardens", extrémním hlukem oplývá "Final Race", která hned přechází do klidné "Kilo-Cycle Respirator" s nasamplovaným lidským dechem. Jedni z neinventivnějších hudebníků na EBM scéně, kteří po druhé desce "Freeze Frame Reality" zjistili, že teritorium fakticky opanovali a nemají se v hranicích žánrů kam dále vyvíjet, se vydali na půdu lehčí elektroniky.

Laibach – Opus Dei (1987)

O slovinské kapele z Ljublaně, německy Laibach, se napsalo mnohé i mimo hudební tisk. Avantgardní skupina, skládající jevištní a divadelní hudbu, se proslavila zejména svou prací s ideologiemi, silnými symboly, uniformami, manifesty a především militantním, pochodovým zvukem. Hudba, zřetelně ovlivněná skladatelem Richardem Wagnerem, podepřená často německy deklamovaným textem zpěváka Milana Fraze je agresivní, těžká a u lidí vyvolává jednak nadšení, ale i deprese či znechucení. Nejúspěšnějším a nejznámnějším albem bohaté diskografie je dozajista "Opus Dei" z roku 1987, vydaný u zavedeného nakladatelského domu Mute.

Stalo se tak zejména díky dvěma úvodním svérázným coververzím hitů od diskotékové skupiny Opus a poprockových Queen: "Life is Life" se proměnil v "Leben Heisst Leben" resp. Opus Dei, a z původní "One Vision" se stal pochodový marš "Geburt Einer Nation". O tom, že Slovinci, často osočovaní coby nacisté či fašisté, umí i výbornou scénickou muziku pak svědčí závěrečné skladby "Koža" nebo "Krst". Umělci, kteří vyhlásili i vlastní „stát“ pod patronátem NSK a vydávají si pasy, mají zvláštní rétoriku, např: "Pro nás není ani násilí, ani systém estetikou a tím méně zábavou. Násilí je krutou potřebou, které jsme se podvolili." Ať už si o Laibach myslí člověk cokoliv, rozhodně ho nenechává netečným.

Leaether Strip – Solitary Confinement (1992)

Důležitou osobností industriální hudby se stal Dán Claus Larsen, jenž v roce 1988 založil samostatný, čistě elektronický projekt pod názvem Leaether Strip, charakteristický kombinováním hluku a chytlavých melodií. Patrně nejúspěšnější a z hlediska EBM nejlepší deskou je "Solitary Confinement" z roku 1992, která vyšla jako jedna z prvních LP na legendárním labelu Zoth Ommog. Dánský mág, jenž vše od programování, mixování až po zpěv zvládá sám, na albu představil svůj největší hit "Adrenalin Rush", drsný opus podbarvený melodickou, až mystickou linkou. Velmi rychlou skladbou je "Strap Me Down". Její autor, hrdý na svou homosexualitu, ale nezvládá skládat jen agresivní muziku, nýbrž fanoušky dokáže překvapit i takřka klasickou hudbou, jako tomu bylo na dekadentním albu "Serenade for the Dead" (1994).

Nitzer Ebb – That Total Age (1987)

Rytmus. Tempo. Bicí. A vzteklý hlas. Prakticky nic jiného neosahuje debutové album "That Total Age" anglických Nitzer Ebb, jejichž osazenstvu Douglasi McCarthymu, Bonu Harrisovi a Davidu Goodayovi nebylo v době vzniku kapely ani sedmnáct roků. Deska je velejednoduchá, písně jsou si podobné, až se nabízí pocit, že to je jeden dlouhý track: ať už se jmenuje "Fitness To Purpose", "Smear Body" nebo nejpopulárnější "Join In The Chant". Hypnotizující monotónní rytmus a hluk kovových předmětů spolu se skandovaným křikem žene bez ustání stále někam vpřed… 

Kde se tedy u tak „primitivní“ hudby vzala ona obrovská popularita? Odpověď je prostá: je v ní nastřádáno tolik nashromážděné energie a mladického vzteku, že by spláchla snad celý Londýn. "Když vznikaly první písně a naše image, bylo nám kolem šestnácti. Byli jsme mladí a leccos jsme viděli jinak než dnes. Dnes bychom to asi udělali všechno jinak, i když hněv a nenávist k této společnosti v nás zůstávají," dodávali členové kapely ještě koncem 90. let, kdy se – spíše neúspěšně – pokoušeli prorazit se složitější hudbou. Ale onen chaotický hněv z "That Total Age" přežil.

Skinny Puppy – Twelve Inch Anthology (1989)

Pohublé štěně, jak zní překlad názvu Skinny Puppy, kanadských to králů industriálu, patří k absolutně nejzajímavějším kapelám celé odnože tzv. alternativní hudby. Není to jen kvůli svébytné muzice, jež dokáže být místy neposlouchatelná a místy nádherná i překvapivě citlivá, ale předně kvůli osudům jednotlivých členů. Asi jen málo hudebníků bylo zainteresováno v tolika rozličných projektech najednou jako pánové Dave Ogilvie, Nivek Ogre, cEvin Key a David R. Goettel, jemuž se záliba v heroinu stala v roce 1995 osudnou.

„Nejsme zlí. Pouze odrážíme všechnu tu špatnost a hnilobu, která se válí kolem nás,“ říkali od počátku a ke skandálním koncertům Ogre dodával: „Ano, je to šokující, dost krvavé, možná hnusné. Každopádně to nutí člověka přemýšlet“. Průřezem bohatou diskografií je kompilace "Twelve Inch Anthology" z roku 1989, na níž nechybějí slavné skladby "Addiction", "Assimilate" nebo závěrečná "Testure". K temné, antihudební nestrukturované hudbě Skinny Puppy, kteří prosluli i kontroverzními koncerty, je radno přistupovat spíše opatrně a dát poslechu čas.

A opět jsme se přiblížili samotnému závěru dnešního čtení „pod lampou“. Jestliže jste do této chvíle neměli žádné informace či vědomosti ohledně hudebního směru EBM, tak nyní již disponujete základy. Zkuste své vědomosti aplikovat v praxi :).

 Pokračování příště...

mohlo by vás také zajímat

Bill Leeb i Rhys Fulber prezentují svou sólovou tvorbu. Na podzim ale přejedou s FLA do Prahy.

Laibach se vrací ke svému milníku, desce "Opus Dei". V Česku zahrají dva koncerty.

Projekt Black Asteroid se chlubí deskou plnou zajímavých hostí

Front 242 ohlašují na EBM Day poslední rok fungování