Report z Joy Division Tribute Night

Joy Division Tribute NightAčkoliv od smrti Iana Curtise, frontmana jedné z nejvlivnějších postpunkových kapel vůbec, uplynulo bezmála třicet let, hudba Joy Division stále oslovuje nové a nové posluchače. O tom jsme se měli možnost přesvědčit i ve středu 22. dubna na vzpomínkové „Joy Division Tribute Night“ v našlapané La Fabrice.






Holešovický multimediální prostor La Fabrika je zjevně s Joy Division spojen jakýmsi tajemným poutem, neboť právě zde proběhla před rokem „Control The Party“ u příležitosti české premiéry filmu „Control“. Večírku se tehdy zúčastnil i režisér snímku Anton Corbijn, a podle šuškandy právě tam doporučil tuzemským promotérům kapelu „Closer to Curtis“. Ti si nechali poradit a výsledkem byla „Joy Division Tribute Night“, spojující vystoupení tohoto nizozemského revivalu a promítání dokumentu nazvaného prostě „Joy Division“. Tato kombinace se ukázala být velmi dobrým lákadlem, a tak byl prostor La Fabriky kolem osmé večerní již notně obsazen. Nejen stupňovitý sál se židličkami, ale i foyer zaplnily přibližně tři stovky návštěvníků, složením protínající několik generací i žánrů. Možná trochu překvapivě byli černooděnci co do počtu nekompromisně přebiti artově vyhlížejícími mladistvými intelektuály, kteří si nezřídka krátili čekání čtením nějaké té odborné publikace.

Vzhledem k zaplnění hlavního sálu bereme kolem čtvrt na devět za vděk usazením na podlahu pod podiem v očekávání věcí příštích.  První vývoj přichází po patnácti minutách, kdy (po několikerém pokusu o zprovoznění mikrofonů) jeden z organizátorů oznámil, že vzhledem k technickým problémům nebude možné promítat dokument „Joy Division“ a přejde se tedy rovnou k hudbě. Část osazenstva zareagovala bleskem, sbalila své knihy, využila možnosti vrácení vstupného a vytratila se do noci. Zbytek odhodlanců zaujal svá místa v „kotli“, a i přes fámu, že došlo pivo (což se nakonec ukázalo být pouze skvělým posunem od teplé třetinkové Plzně k pivu točenému) v hlavním sále La Fabriky houstlo spolu s umělým dýmem i očekávání.

To bylo prolomeno asi deset minut po půl deváté, kdy na scénu vstoupila trojice Joris van Grunsven (kytara, synth), Joost Kuijer (basa, vokál) a bubeník Gerald Roerdinkveldboom, která zlehka a nenásilně spustila úvodní motiv písně „Dead Souls“. Příjemným překvapením bylo jisté charisma hráčů, osvědčené značky nástrojů (Rickenbacker, Jazzmaster), jež definovaly „Joy Divisionovský“ charakter soundu, a především celkový zvuk, znějící „vintage“, avšak nikoliv tupě či slabě. Slabší chvilka přichází s nástupem zpěváka Ernyho Greena, který sice disponuje „Curtisoidní“ barvou hlasu, intonační nedostatky však první dojem spolehlivě zkazily. Podobně je to s image, která i přes podobný Joy Division úbor (který má na sobě i zbytek kapely) řadí Greena spíše do kategorie „padesátiletý drsňák, možná kovboj“. Na pohled nepřesvědčily ani neupřímné, naučené Curtisovské pohyby.


Closer to Curtis - Digital (live)

Naštěstí stačilo pár songů (zhruba od třetí, nebo čtvrté „Shadowplay“), aby se Green dostal do té správné ráže, falše zmizely, hlas se pořádně rozezněl a prvotní nelibost se tak mohla rázem přetavit v ryzí  spokojenost. Od toho momentu se „Closer to Curtis“ proměnili v jednotné, sehrané těleso, které na svou stranu lehce strhlo roztančený sál, a dokázalo diváky plně přesvědčit o svých kvalitách. S přehledem a nasazením hrající muzikanti (paradoxně snad o něco instrumentálně zdatnější i než původní Joy Division) pálili do posluchačů jednu pecku za druhou, set pěkně gradoval a tak i zprvu rozpačitě přijaté napodobování Curtise bylo nakonec posluchačstvem přijímáno pochvalnými výkřiky a uznalým pískotem. Ke kýžené výměně energií mezi davem a kapelou tedy přeci jen došlo. Z playlistu zmiňme například písně „Digital“, skvělou „Disorder“, klidnější „New Dawn Fades“ či „Twenty Four Hours“, samozřejmě klasiky jako „Isolation“, „She’s Lost  Control“ a „Transmission“.

Právě posledně jmenovaná skladba uzavírala hlavní část setu kapely, po které se však „Closer to Curtis“ nechali přemluvit ještě na dva přídavky. První z nich, hypnoticky přednesená „Atmosphere“, kterou mají fanoušci filmu „Control“ pevně spojenou se závěrečným záběrem dýmu stoupajícího z krematoria, zatnula své drápy hluboko do niter vnímavého posluchačstva, které se pak s povděkem rozvířilo na druhý a poslední přídavek, povinnou „Love Will Tear Us Apart“. Nic nepomohla až překvapivá buldočí odhodlanost diváků, kteří spustili hned několik vln dupotu, pískotu a tleskání a udrželi hluk v sále ještě dobrých patnáct minut. „Closer to Curtis“ již pravděpodobně nemohli, nebo nechtěli hrát, a krátce po dvaadvacáté tedy bylo definitivně po koncertě.

Hudební produkce v reprodukované formě se tak přesunula do vedlejšího sálu, pod žezlo skromně působící Jany Kománkové (nejen) z Radia 1. Její sympatický set  se opíral především o kytarovky ve stylu The Cure, Morrissey, či (pochopitelně) Joy Division - ke slovu se však dostaly i kapely jako Primal Scream, nebo Massive Attack. Příjemná kulisa k rozhovoru, ale i tanci nás tak něco po půlnoci vyprovázela z klubu s dobrým pocitem. A podle úsměvů na tvářích většiny přítomných soudě, ani oni svých peněz nelitovali.

Resumé tedy zní: velmi příjemná akce s vynikajícími světelnými i zvukovými podmínkami, která i přes technické komplikace (a následnou absenci filmového materiálu) dokázala potěšit srdce nejednoho fanouška Iana Curtise a Joy Division. Nezbývá než poděkovat organizátorům za zprostředkování „Joy Division Tribute Night“ a apelovat na ně, aby se těmto vzpomínkovým večerům věnovali pravidelně – smutných úmrtí je na hudební scéně bohužel stále nadbytek. Tak příště třeba Rozz Williams, co vy na to? ;)

Fotky najdete v naší fotogalerii.Více i na CzS YT profilu.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Jéje škoda toho filmu no :dry: .. ale musela to být stejně bomba :-)
Mne se akce libila, jo a ten film...uvodnich par minut me navnadilo a pak ...nic :sad:
Prvni momenty koncertu po nastupu zpevaka byly "uh, boze co je to za parodii?" ...ale behem jednoho, dvou songu se neuveritelne rozjel a bylo to vazne jak pises - (technicky) lepsi nez original :-)
Mě nejdřív hodně zklamal ten film...ale kocert potom všechno napravil... :-)
ja to prosvihla asi bych stejne sla vic na kapelu :sad:
budou nejake videa aby jsem vedela co mne ma mrzet? :unsure: B)
Koukam, ze Eze uz nejaky videa nahral :-) http://www.youtube.com/watch?v=HbPpIVHtBis

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.