Dvanácté Gothic Party Brno odzvonilo, v moravské metropoli se znovu rozjasnily sluneční paprsky a místní gotici mohli spokojeně uložit své sváteční kostýmy do šatníku. Jaký byl průběh tohoto půl roku očekávaného setkání, které se letos znovu vydalo cestou velkých jmen mezi hudebními interprety a experimenty v doprovodném programu? Čtěte v následujícím reportu…GP Brno v režii organizátorské dvojky Ark&Karm ani po dvanácté neztratila svůj charakteristický háv setkání lidí se zálibou v classic goth stylu a převážně gothicrockové hudbě. I letos bylo možné kromě bohatého line-upu kapel a filmů na LCD monitoru, sledovat napínavé klání, které lze nazvat například „kolik aristokracie se vejde do rockového klubu?“. Vyparáděných, do detailu propracovaných modelů s nespočtem variací a kombinací doplňků jste si nemohli nevšimnout už po cestě na odlehlý Favál. Na rozdíl od předchozích parties jsem se však přesto nemohl vyvarovat pocitu, že ta letošní na pomyslné křivce návštěvnosti trochu propadla. Značně se na tom projevila téměř úplná absence pražské scény, která si mezitím libovala v bezvládných tělech zavěšených na paralelně probíhající pekelné show Hell Party.
Prostory klubu Favál se nám odhalily díky zpoždění při dopravě na místo až kolem osmé hodiny, kdy už první bod programu, vedle tomboly nejtypičtější rys GPB - módní přehlídka, běžel v plném proudu. K provizornímu molu přehlídky se tentokrát dostávám docela bez potíží, žádné velké prodírání. A ono popravdě není moc na co. Přicházím sice až v závěru oné show, ale zklamaně musím konstatovat, že od choreografie až k samotným modelům působila tato část programu značně amatérsky. Za vše hovoří i fakt, že mezi samotnými účastníky se našlo několik jedinců, jejichž image (ale paradoxně i natrénované pohyby „nesení se sálem“) působily řádově profesionálněji. Reakce v publiku kolem mě „no to si na to pódium rovnou můžu stopnout sám…“ mě v názoru utvrdily.
Zůstávám však na dobrém místě, protože jak jsem informován jedním z organizátorů, druhý bod programu má být něco, co bude opravdu stát za focení. Ale i tady nebohá dvojice gymnazistů/žongléřů v bílých oděvech doplněných o UV prvky naráží na neprofesionalitu a pochybnou synchronizaci s hudebním doprovodem. Vlastně naráží doslova, protože po poměrně vydařené performanci dívky točící zářícími tenisáky nastupuje část věnovaná dlouhovlasému vystupujícímu s nabílenou tváří, jehož dlouhá svítící tyč omylem dvakrát končí přímo v publiku. Co se díky tomu performanci skupiny s názvem „UV show“ rozhodně vytknout nedá, je míra adrenalinu při jejich sledování.
Úvodní program k mé radosti konečně končí a zvědavě pokukuji po pódiu, kde by za chvíli měli vystoupit domácí elektronici Depressive Disorder. Chvíle se mírně protahuje, a tak jsem spěšně prolétl předsálí, abych se pokochal nabízenými produkty stánku Temnota.sk, merchem kapel a velice vydařeným stánkem věnovaným absinthové alchymii. I když společně s tajuplnou věštírnou Zuzany Antares trochu paradoxně kontrastoval vedle hospodského fotbálku s jeho pokřikujícími, zapálenými hráči, obě tato zpestření návštěvníci náležitě oceňovali. Já však nejvíce ocenil pobízivou nabídku za barem, lákající na černé Krušovice za sympatických 15 korun. Budoucnost večera určovaly tedy převážně ony Krušovice a první nadupané beaty právě začínajících Depressivů.
Ti neměli v letošním line-upu ověnčeném kytarovými melodiemi do začátku lehkou pozici, ale s vystoupením se poprali v plném nasazení. Sic technicky slabší (frontmanovi například opakovaně vypadával mikrofon), ale stejně našlápnutý set, jaký nedávno předvedli v Lucerně, odehráli DD i na sobotním večeru. I když si logicky tolik přízně jako jejich nadcházející pódioví kolegové nezískali, předvedli se v plné síle a nakonec i roztančili několik fanoušků v popředí.
Depressive Disorder live at GPB
Přeskočme dlouhou prodlevu při stavění bicí soupravy a dalších technických příprav na vystoupení rakouských Whispers in the Shadow a podíváme se rovnou na jejich premiérové vystoupení v naší republice. Navnaděný poslechem několika zdařilých postpunkových hitovek jsem postával u podia, když show frontmana Ashleyho Dayoura a jeho smečky vybuchla jako nakopávající energetická bomba. Slibované bruslení mezi jemnou melancholií a tvrdými party skutečně nastalo a to v plném rozsahu. Pomalé, postpunkové kytary střídaly zuřivé beaty ještě více rozduněné hutnou basovkou, často pendlující na spodní struně. Ani si nepamatuji, kdy jsem v poslední době slyšel na koncertě tak výraznou a dobře znějící basu. Basák i oba kytaristi (jedním z nich samotný Dayour) každou chvíli podupávali na minové pole kytarových efektů před sebou. Ovšem pravda, že přes rozličné reverby,hally a boostery byly rozdíly v celkovém zvuku těžko postřehnutelné. Stejně tak bubeníkova monstrózní souprava a široká škála hraných přechodů často zanikla. V každém případě se nám Whispers of the Shadow představili s výjimečně dobře rozjetým začátkem, který okamžitě vyvolal zpětnou reakci v publiku, a kolem to začalo pobublávat kotlem. Není divu, většinová gothic-rocková sebranka dostala po půl roce svou očekávanou dávku milovaného stylu a energie proudící show by se dala stáčet do plechovek. Velké zklamání ale nastalo, když se zhruba po třetím/čtvrtém songu tyto plechovky přeplnily, praskly a energie, stejně tak jako předchozí hitovky odtekly kanálem. Po půl hodině se koncert začal utápět v patosu a nepřehlédnutelné stylizaci do Smithových Cure. Hádali jsme vyklidnění vprostřed show, které mělo každou chvíli gradovat do stejné exploze perfektní muziky, která se objevila na začátku. Po neuvěřitelně dlouhé hodině a čtvrt už byly všechny naděje tatam, stejně jako všechny drinky, které jsme si ve snaze o obživnutí ducha přinesli ke stolu.
Whispers in the Shadow live at GPB
O probuzení nálady na party se postarali až slovenští bratři The Last Days of Jesus. Doba, kterou jsme strávili čekáním na ně, nás ale zatím umrtvila totálně. Proto i obyčejná, jinak otravná zvuková zkouška do lidí byla oproti čekání spásným darem. O prodloužení prodlevy se také postaralo vyhlášení tomboly a předání cen. Kromě darů z absintového stánku nejvíce publikum zaujal výherce z mužských řad, který si odnesl kromě punčocháčů a vějíře i dámské rukavičky.
Poté konečně začali slibovaní Lasti. MaryO hned zpočátku cynicky uklidnil nezaujaté prohlášením, že se nemají bát, protože rozhodně nebudou hrát tak dlouho jako předchozí kapela. Koncert TLDOJ byl zajímavý a výjimečný hned v několika ohledech. Kromě smutné abscence baskytary překvapilo především to, že se frontman snad poprvé ukázal na podiu bez make-upu! Bicí soupravu krášlil komický vánoční řetěz, který si jistě zasloužil chválu a potlesk (Maryo: „On si s tím hrál tak dlouho..“). Dále potěšilo zpestření playlistu jedním trackem z „už dva roky“ připravovaného alba a jedním coverem pankáčských kolegů Zóny A. Fanoušky zejména vepředu pak trápila úděsně převýškovaná kytara a ve slokách zanikající vokál. Rebelsky pokřikované „Fuck off!“ v písni „Revolution of Sick Brains“ však vynikalo dokonale. Co se mě týče, nalepený u stage jsem si koncert užil perfektně, a nemůžu se dočkat jejich nadcházejícího vystoupení v Praze. Za to na kolegu Nephilima nezanechal koncert vůbec žádný dojem, což krásně dokazuje, že slovenští deathrockeři zkrátka nepadnou do noty každému. V kotli to ale až do závěru (včetně přídavku) poměrně krátkého vystoupení Last Days, vřelo naplno.
The Last Days of Jesus live at GPB
Za rychlé prchání z podia se na bratislavské kvarteto zlobit nemůžeme. Stejně jako ostatní se totiž chtěli naplno vrhnout do následující afterparty, popíjet, bavit se a trsat. A vskutku chtíče po roztančení parketu a ztrouchnivělých kloubů návštěvníků bylo nadmíru. Jenže to už zas zaútočila ta hrozná bestie jménem „technická pauza“ a během téměř čtyřiceti minut čekání, než konečně pustí ostříleného DJ Marklyna ke kormidlu, nechala vychladnout nabuzenou krev i alkohol v žilách. Několik účastníku čekání vzdalo a prchlo na noční rozjezdy. Alespoň, že v připravované soutěži o královnu večera vzplály ohně sympatií, okouzlení a především známostí a podruhé za sebou zvítězila hojně podporovaná Miss Danka.
Afterparty nakonec nastala také. Marklyn hodně vsadil na taneční fláky na pomezí 80´s a electroclashe. Pokud mi paměť dobře slouží, na zaplněný parket mě vyhnaly jistě hity od New Days Delay, IAMX a na DeadDollsDisco nedávno vystoupivší Noblesse Oblige. Favál jsme opustili něco kolem třetí hodiny ranní a avizovaný set DJ Arca tak prošvihli.
Na závěr malé shrnutí:
- přibylo netopýrů a bohatých módních kreací (jestli mě zrak nešálil, zahlédl jsem v prostoru i temného Ninju!)
- podařilo se znovu naplno a úspěšně dosáhnout „nepovinného dresscodu“ - a bylo na co koukat
- všechny tři kapely odehrály kvalitní show, s maximálním nasazením (Whispers dokonce i s maximální délkou vystoupení)
- prostor se oproti minulému ročníku mírně uvolnil menším náporem návštěvníků
- program se obohatil o adrenalinovou UV show a stánky o elegantní Absinth shop
- tajemnou cifru „XIII“ uvidíme na plakátech Gothic Party Brno až v příštím roce.
Fotoreport opět naleznete v naší fotogalerii
Komentáře
koukám že večer strávenej v posteli s trance setama nebyl tak špatnej nápad
Hm, cekal jsem rozproudeni horlive diskuse a nekolik postrehu na to, jak to videli ostatni..ale nic! :Pinch: Zajimalo by me hlavne, jak se ostatni tvarili na to vystoupeni Whispers :-)
Vyčerpávající report :-)
Celkem mě mrzí, že jsem neviděla The Last Days of Jesus...Jinak jsem, jak tak čtu, o nic moc nepřišla.
Já jsem bohužel o část Whispers přišla, ale musím souhlasit s tím, že se mi zdálo, že jsou dosti ladění do The Cure - ovšem já je zbožňuju, takže to pro mě nebyl propad... a tím, že hráli dlouho, jsem je aspoň slyšela. To je to, když se člověk moc zdrží u stánku s absinthem.
Co se ýče nižší návštěvnosti, mně dokonale vyhovovala. Ovšem chápu, že z organizátorského hlediska to asi není úplně fajn
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.