Podívejte se spolu s redaktory CZ Sanctuary do druhého dne největšího gotického festivalu na světě, Wave Gotik Treffen.











 

Stejně jako v pátek se naše osádka probudila do chladného dne, kterým se namáhavě pokoušely prodrat paprsky nesmělého slunce. Do vystoupení první sobotní kapely, českých The Prostitutes, zbývalo ještě několik hodin, a proto se jako vhodným meziprogramem jevil výlet do Agry a podrobnější průzkum zdejšího megatržiště. Stánky prodejců oblečení, labelů a výrobců nejrůznějších propriet zabraly drtivou většinu veliké průmyslové haly, a tak se opět nabízela možnost nakoupit dle svého gusta. Na WGT opravdu není problém pořídit CDčka/vinyly/trička přímo od vydavatelství, okrášlit svou vizáž upířím chrupem, napletenými dready či barevnými číry, sehnat nejrůznější (i bytové) doplňky, legrácky (pelíšky pro domácí zvířátka ve tvaru rakve, mechanický netopýr poletující po místnosti), nechat si naplácat od dominy za zelenou plachtou, a samozřejmě prohrabovat se nesčetnými stojany gothic shopů, opatřených výraznou festivalovou slevou. Obejít všechna prodejní místa zabere s přehledem hodinku a půl, a to bez delších zastávek. Pravdou ovšem zůstává, že zavedené gothic shopy povětšinou nabízely velmi podobné zboží, a nejzajímavější kousky se tak daly najít spíše u menších prodejců.

Ale dost nákupní horečky, jsme tu přece za muzikou. Vykopávajícím sobotního programu byl jediný český zástupce na letošním WGT, post punková pětice The Prostitutes. Některým se sice po vyslechnutí/přečtení jejich rozhovoru směrovaného přímo k WGT moc nechtělo (více na http://sanctuary.cz/component/content/article/10-novinky/2542-30509-ctete-rozhovor-s-the-prostitutes), ale stavovská čest podpořit našince nakonec zvítězila. Počasí příliš nepřálo a o to bylo větším překvapením, že jediná open air stage Parkbühne byla velmi solidně zaplněna. A The Prostitutes váleli. Pokud jste někdy v poslední době vyrazili na koncert Adriana a spol., tak víte, že pětici to šlape, a haló, které kolem nich v současné době zní, má pevné podloží. Výborný zvuk a velmi nakloněné publikum vytvořilo pozitivní atmosféru, která znamenala ovace na závěr setu, skoupený merch, velmi spokojené muzikanty a dobrou reprezentaci Česka před mezinárodním publikem.

The Prostitutes live at WGT 2009

Po sebevědomém vystoupení Čechů se skotským frontmanem přišla na řadu mladičká formace ze samotného Lipska - Zin. Ve výpravném průvodci se o čtveřici píše, že svou tvorbou připomíná Placebo nebo IAMX, a našeptávání nebylo daleko od pravdy. Horší to bylo s přesvědčivostí a tahem na bránu - jak se říká, show spadl řetěz a bylo zkrátka poznat, že kvartet je teprve na začátku cesty. Dejme jim chvíli čas, třeba jim zrání pomůže.

V polovině trápení jsme domácí mladíčky opustili a přemístili se do nového prostoru, secesní tančírny Felsenkeller, která se stala pro sobotu důstojným místem pro řádný postpunk/batcave večírek. Po příchodu už na pódiu vládli Section 25 pevnou post punkovou rukou. Tito pohrobci slavného období Factory records byli souputníci Joy Division (Ian Curtis jim pomáhal s produkcí debutového singlu) a dnešní set se přiklonit právě k těm postulátům, které konec sedmdesátek charakterizují. To znamená rockový minimalismus, vytažená basa, suchá štěkavá deklamace, která speciálně v případě Section 25 připomněla i vizáží frontmana DG 307 Pavla Zajíčka. Žádné klávesy ani elektronika jako na poslední desce „Part-Primitiv“, pozitivní duch zůstal bloudit venku na křižovatce a uvnitř se řešily hutné rockové reminiscence.

Section 25 live at WGT 2009
 

O pomyslný přesun na americký kontinent se postarali následující Fangs on Fur, koncertující premiérově v Evropě. Kapela předvedla postpunk kalifornského střihu, a suverénní číratá zpěvule F Girl za mikrofonem ovládla nejen pódium, ale i pozornost většiny přítomných pánů svou velmi střídmou garderóbou. Hudebně se nejednalo o bůhvíjaký zázrak, ale kapela vše dokázala vynahradit nasazením a punkovým drajvem.

V 19 hodin v Agra hale čekala na svou příležitost belgická legenda EBM Vomito Negro, která po 15 letech hibernace povstává k novému životu. Předvedla velmi energickou show, do které rytmicky zapojila i dva barely v duchu Die Krupps. Staré kousky se dobře prolnuly s připravovanými novinkami na comebackové album a z celé třičtvrtěhodinky stříkala energie proudem – zkrátka jedno z velmi příjemných překvapení večera.

Vomito Negro live at WGT 2009
 

V klubu Anker se konal sraz temných kotlíkářů, na kterém se představily jak nové naděje dark folkové scény (Die Weisse Rose, Neutral), tak ostřílení apokalyptičtí „nedvědové“ Ostara a Sixth Comm. Moskevští Neutral mají za sebou skvělé album „Sepents in the Dawn“ a jejich frontman Ash má kompozičního a básnického talentu na rozdávání. Pro své vystoupení zvolili překvapivě elektrické kytary oproti studiovému akustickému provedení, instrumentálně se blýskl houslový virtuoz E.Voronovsky. Přestože Neutral zanechali velice dobrý dojem, síla jejich studiových počinů je zřejmě koncertně nedosažitelná. Naopak tomu bylo u australské Ostary, která i přes nedávné výlety k rockovějšímu pojetí vystoupila se třemi akustickými kytarami. Vokalista a skladatel Richard Leviathan překvapil brilantním zpěvem ale i charismatem, když si bez jediného mluveného slova publikum na vymezenou hodinu zcela podmanil.

Nastal čas trochu přitvrdit, a tak opouštím stísněný Anker club a nabírám směr k majestátní kupoli Kohlrabizirkusu, kde se schyluje k vystoupení jedné z hvězd WGT. Švédští Opeth jsou na dlouhém turné už více než rok po vydání alba „Watershed“, jejich energie a instrumentální dovednosti jsou však asi nevyčerpatelné. Mikael Akerfeldt pouze mezi skladbami přiznal, že už jim to doslova leze na mozek, což záhy potvrdil nepříliš povedeným vtipkováním. Nicméně jeho zpěv je neuvěřitelný, bravurně střídá zlověstnou chrčivou polohu, ze které běhá mráz po zádech s nevinným „clean“ vokálem směřujícím hodně vysoko. Zkrátka - nebe a peklo v jedné osobě. Za zmínku ještě stojí projekce, postavená na fantastické grafice alba „Ghost Reverie“ - nekonečný běh lesem prozářeným měsíčním světlem, ze kterého vystupují nedefinovatelné bytosti. To vše přesně koresponduje s hudbou, a kdyby Akerfeldt mezi skladbami zavřel zobák, tak je dojem v podstatě dokonalý.

Opeth live at WGT 2009

Ve dvacet hodin v kruhových prostorách Kuppelhalle pokračoval večírek v rockově komorním duchu, a pódium od této chvíle patřilo litevské rašící naději Vic Anselmo. Výborná zpěvačka, kytaristka a klavíristka je spíš než klasická gotička písničkářka ála Alanis Morissette s gotickým nádechem. Její divadelní vstupy připomněly Emilii Autumn a je pravdou, že si obě protagonistky rády zahrávají s popem. Vic má v mých očích navrch díky kompletně živému provedení repertoáru se čtyřčlennou kapelou v zádech. Kdo nepoznal, bude mít možnost na letošní Castle Party, kde Vic Anselmo se skupinou vystupuje.

Vic Anselmo live at WGT 2009
 

A pak přišlo splnění přání všem těm, kteří nestihli postindustriální komorní rockery Cranes s dětským hlasem Alison Shaw, jenž ještě za dob starého Bunkru koncertovali jedinkrát v ČR. Čtveřice doplatila na nestandardní zpoždění v programu, takže po rychlém začátku ještě dozvučovala během prvních písniček. Pak už mlha začala halit stále dětsky vypadající Alison do jemných peřin a kouzlo předtočené elektroniky, předivo dvou kytar, basy a elektrických bicích začalo fungovat. Většinou se hrálo z posledních dvou alb, ale když došlo na starší kousky z první poloviny 90. let, odezva pečlivě naslouchajícího publika byla okamžitá. Milý koncert.

Dalšími „pány na holení“ se v prostorách příjemného prostoru Felsenkeller stali Kirk Brandon a Theatre of Hate. Tato anglická postpunková stálice se zformovala před téměř třiceti lety, a to bylo na jejím výkonu v tom nejlepším slova smyslu poznat. Theatre of Hate totiž pustili do lidí své představení opravdu s přehledem, především díky muzikantskému fortelu a jisté vnitřní síle. Díky tomu se londýnské čtyřce podařilo vykouzlit vynikající atmosféru, aniž by k tomu potřebovala nějaké silácké pózy – za Theatre of Hate zkrátka mluvila silná hudba, lhostejno, zda v plném nasazení, nebo při intimnějších polohách pouze s akustickou kytarou - zkrátka kvalita prověřená léty. Podařená coververze „Transmission“ od Joy Division navíc vyloženě potěšila.

To už to ale v klubu vzrušeně bublá, neboť je čas na jednu z hlavních hvězd Felsenkeller, trojici korpulentních dam v halloweenových kostýmech Scary Bitches. Pokud jste jejich tvorbu někdy slyšeli, víte, že se jedná o projekt, který sám sebe bere s velmi sympatickou nadsázkou, čišící nejen z image a textů, ale i z živé prezentace. Ta totiž prozradí, že zpívající kytaristka Alma Geddon, klávesistka DEADri Ransiid a Bet The Lincher, bouchající umělými kostmi do elektronických padů, vlastně neumí moc hrát - hudba zpomaluje a zrychluje podle libosti, "plave" kolem předtočených smyček, a tak jedinou jistinu v tomto rozvlněném setu představuje poměrně čistý vokál. Ovšem i když mají Scary Bitches muzikantské rezervy (a příšerný zvuk kytary), koncert tak nějak zvláštně šlape, lidi řádí jako pominutí, a i naše část výpravy se královsky pobavila. Shrnuto jednou větou, na které se většina z nás shodla: „Scary Bitches byly tak hrozné, až byly skvělé“. Inu i tak se dá probojovat do TOP 5 největších zážitků letošní WGT.

Ale to již mělo klubem Felsenkeller otřást oldschoolery vysoce očekávané vystoupení legendárních Specimen. Ti dali u příležitosti loňského 25letého výročí klubu Batcave znovu dohromady původní sestavu z roku 1983, kterou přivezli představit i na Wave Gotik Treffen. Zvláštní je, že tuto bezesporu velikou událost přijalo rozjívené publikum spíše vlažněji. Nejlépe situaci vykresloval „kotel“ pod pódiem, který od Scary Bitches na počet prořídl, ale vepředu se stmelil – koncert Specimen byl zkrátka především svátkem pro pravověrné fanoušky, kteří si jej plnými doušky užili, zatímco zbytek se šel spíše „podívat na tu legendu“, ačkoliv tvorbu kapely evidentně zas tak moc neznal. Specimen odehráli sympatický set, zahrnující jak staré hitovky, tak songy ze zatím poslední (a vlastně i první) řadové desky „Electric Ballroom“, a už pohled na pány Wisdoma, Kleina, Sluta či Bella v živé akci prodchnul večer pocitem něčeho výjimečného. I přes trochu slabší kotel a reakce publika rozhodně nelze tomuto koncertu upřít kvality, které (doufejme) udrží kult Specimen ještě dlouho při životě. Kiss Kiss Bang Bang!

Posledním vystupujícím sobotního programu byl půlnoční speciál Davida Tibeta a jeho Current 93 v maximalistické sestavě deseti osob na pódiu s pozměněným názvem Anok Pe Current 93. V půl druhé ráno tak přišla na řadu kapela, která rozhodně na první poslech i pohled „gotická“ není, přesto i v tuhle pozdní hodinu zaplnila olbřímí halu nejméně z poloviny. A David, ačkoliv zní ze všech svých apokalyptických desek hodně extravagantně, byl na pódiu 100% charismatický předák výborně promazaného postrockového tělesa. Mohutný a křišťálový zvuk s kytarovým čtyřspřežím, razantní Baby Dee za koncertním křídlem, dvoje smyčce, elektronika v rukou významného experimentátora Andrewa Lilese a vynalézavé bicí mlaďase Alexe Neilsona. Osm skladeb vyplnilo více než hodinový blok, který byl postaven především na hutněji rockové, přesto stále klasicky repetitivní novince „Aleph at Hallucinatory Mountain“ a jen ke konci se dostalo na dva kratší kousky. Zkrátka parádní tečka za sobotním programem.

Current 93 live at WGT 2009
 

Více videí již brzy na našem Youtube profilu, fotky v Galerii.

mohlo by vás také zajímat

Festival Wave Gotik Treffen odhalil první potvrzené kapely 32. ročníku

Report z WGT 2024 - neděle, pondělí

Report z WGT 2024 - neděle, pondělí

Report z WGT 2024 - pátek, sobota