Demi Mortuus; Nephilim | 22.07.2017 17:48

První den polského festivalu očima našich redaktorů.

Pokud se Čechoslovák rozhodne navštívit nějaký zahraniční goth-friendly festival, pravděpodobně zamíří nejdříve do Bolkówa. Castle Party je velká tak akorát, nejezdí sem desetitisíce lidí, spíš máte pocit, že jste přijeli na prodloužený víkend na mejdan k nějakému kamarádovi. Všechno je po ruce, koupání v prostorném bazénu máte přímo u nosu, snídani si můžete koupit v supermarketu a za pár piv nedáte půl výplaty. A navíc dostanete čtyři dny napěchované hudbou až po strop vašeho stanu. Pojďme se tedy na letošní ročník podívat podrobněji.

Pohled Demi:

Pravděpodobně nejpropíranějším tématem cesty na letošní Castle Party bylo počasí. Po několika tropických ročnících to letos podle předpovědí vypadalo, že se vrátíme, jak praví klasik, promrzlí a pokousaní od ledních medvědů. Však jsme také hlavně v horách místo tachometru raději napjatě sledovali teploměr s neustále klesající teplotou a zahřála nás snad leda přitažlivá hajzlbába na parkovišti, kde jsme zastavili kvůli výměně korun za zlatky.

Jak se však ukázalo po příjezdu, není třeba vytahovat plášťěnky, pokud vás straší meteorolog. Tráva v kempu sice byla lehce podmáčená, neboť se nad bazénem od pondělka vskutku ženili všichni čerti, leč nám ke stavařským pracem svítilo slunéčko a po pomoci i těm nejneschopnějším kamarádům, kteří jsou rádi, že postaví alespoň sebe, jsme mohli vyrazit do kostela. Ve čtvrtek totiž tradičně probíhala živá produkce jedině tam.

Roli otvíráků vyfasovali domácí Stelarius, kteří svoji tvorbu označují jako interstellar metal. Těžko si pod tímhle něco představit, realita se však ukázala být jednodušší. Klasický melodický metalík s ženským zpěvem, jakých člověk potká víc než by mu bylo milo. Na obranu sotva pár let fungující party je nutno říct, že jim to hrálo vcelku fajn a i Demonique s houslemi v rukách zpívala příjemně. To je ale tak nějak všechno.

S následující Ľahkou múzou už pořadatelé vsadili na jistotu a vzhledem k tomu, že si i Gudrun pochvalovala místo konání jejich vystoupení v odsvěceném kostele sv. Trojice, bylo jasné, že si naši sousedé – a tak trochu stále i sourozenci – budou chtít večer užít. Tak se také stalo a po hudební stránce těžko co vytknout. I přes ne zrovna dokonalý zvuk šla do lidí klasicky mocná a temná hudební vlna, kterou neúnavně prořezával nezaměnitelný hlas hlavní aktérky. 677 si klasicky vystačil se svým charismatem a trojice děvčat a dam nabídla bohaté róby.

Škoda jen, že proti dřívějším koncertům tolik nevyzněla performance. Celkově je pravda, že to měla Lea těžší, než v klasických klubových prostorách, protože v kostele bylo před sedmou ještě světlo a nebyla k dispozici mlha. To se pak atmosféra dělá hůř. Každopádně mi odlidštěná a chladná maska k hudební složce kapely seděla víc než úsměvy. Ale nikde není psáno, že někdo nebude mít odlišný názor, protože jinak se na nejmladší členku kvarteta samozřejmě kouká příjemně. Celkově bez debat dobrá práce a kvalitní reprezentace.

Němečtí Dividing Lines mi v Praze utekli a v Polsku jsem tak dostal možnost nápravy. S třetí kapelou se k mikrofonu tím pádem postavila už třetí zpěvačka a ta i se zbytkem ansáblu měla za úkol trochu zašpinit kostel směsí post-punku a death rocku. Povedlo se to však jen napůl. Čtveřice z Lipska na mě ze studiových nahrávek působí tak trochu rozpačitě a živým vystoupením jako by tenhle dojem jen potvrdila. Ty zmíněné hudební škatulky jsou v jejich tvorbě jasně rozpoznatelné, ale celek zní tak nějak příliš civilně a tudíž málo uvěřitelné. Kvartet se tedy snaží, buší do toho, Marie se také snaží s hlasem pracovat jak je tomu v daných žánrech zvykem, ale ve výsledku z toho pořád vlastně leze „rokec“. Určitě ne špatný, ale ani nijak zvlášť zajímavý.

Dividing Lines - Dumbed Down (Castle Party 2017)

Pohled Nephi:

Belgickou gothrockovou pětici Star Industry jsme mohli vidět loni v Praze po boku Třináctky a i když tehdy kapela rozhodně nezklamala, většina lidí přišla hlavně na Štěpánovce a na vlažnější odezvě publika to bylo znát. V bolkówském kostele to v první třetině jejich koncertu vypadalo podobně, ale pak zafungovala výměna chemie mezi pódiem a publikem a z vystoupení se stala (v dobrém slova smyslu) řádně rozjetá party. Když pak kapela nasázela v rychlém sledu své největší šrapnely jako "Kids", "Nineties" a "Lost Generation", nabouchaný kostel oddaně klečel muzikantům u nohou a Belgičané sklidili ohromující aplaus. Vzhledem k tomu, že jsme kapelu polským organizátorům sami doporučili (za což jsme se ostatně přímo z pódia dočkali poděkování), nás výsledek těší dvojnásob.

A jestli se o vystoupení Star Industry dá hovořit jako o mejdanu, pak Sweet Ermengarde ukázali vážnější a tradičnější tvář gotiky. Německá parta kráčí stejnou cestou jako pistolníci z Hertfordshire a i když hlas zpěváka Daniela Schweiglera nepřipomíná pekelnou temnotu Carla McCoye, najdete mezi oběma soubory řadu dalších paralel, jako je drnčivá basa nebo zatěžkané riffy a sólové vyhrávky. I od bochumského kvintetu jsme dostali vysoce nadprůměrné vystoupení, které gradovalo ve dvou momentech – nejprve tehdy, když kapela odehrála svou zřejmě největší hitovku, přímočarou "A Promise To Fulfill". Druhou třešničkou pak byl hostující Gonzo Vulin, původní vokalista legendárních Love Like Blood, s jehož hlasovou výpomocí Sweet Ermengarde vyšvihli parádní cover "Johannesburg". Na Prague Gothic Treffen se máme rozhodně na co těšit!

Frank the Baptist se chopili svého headlinerství čtvrtečního večera s chutí. Však také v kostele nebylo k hnutí a my to po dvou skladbách prostě vzdali. K vystoupení samotnému už moc neprozradíme, protože hodnotit hudební produkci americko/německého kvarteta za zdmi kostela se nám nejeví jako dostatečně profesionální. Ale soudě podle spokojeného výrazu Franka Vollmanna po koncertě si to minimálně kapela užila.

Pohled Demi:

Druhá část naší party vzdala tlačenku v kostele ještě dřív a vypravila se raději do Hacjendy hodit bokem. Jako první prázdnému parketu začal hrát domácí DJ Drv, ale ten svůj set pojal poměrně divoce. Nebál se střílet od The Sisters of Mercy po Crystal Castles a i když si tím pádem každý přišel na svoje, výsledný dojem byl poněkud rozháraný. Po něm se do pouštění pecek pustil DJ ZeitUngeist (v programu nesprávně uveden jako Zeitundgeist), který je jinak doma na německém Gothic Pogu a představil se i na jednom z pražských Batsavů. Ten už hrál plnému parketu a ještě líp na tom byl náš zástupce DJ Nephilim.

Ten hájil barvy Sanctuary.cz a troufám si říct, že zahrál nejzábavnější set z těch, které jsem protrsal a byl schopný vnímat. A nebylo to zdaleka jen maskou koně. Však taky zahrál „Elizabeth“! Párty to byla pořádná a podobně by se nejspíš dařilo i poslednímu chlapíkovi u CD playerů, kterým byl další domácí DJ, který si říká Mss. Toho však zlobila technika a tanečníci tak museli kousat občasné přeskakování disků. Čas pomalu dopít Kasztelana, dojíst žurek a vyrazit na kutě.

Další fotografie najdete v naší fotogalerii!