První ohlédnutí za jubilejním ročníkem polského dark independent festivalu.

úvodní foto: Catherine Clark (děkujeme!)

Na mapě zahraničních hudebních festivalů je většinou tím prvním, kam český gotik zamíří. Castle Party v malém městečku Bolków nedaleko našich hranic dlouhé roky platila za nejdostupnější a také nejlevnější open-air v okruhu několika stovek kilometrů. Letošní třicátý ročník sliboval slušnou sestavu účinkujících a vypadalo to, že i česká účast bude tentokrát rekordní. Startujeme tedy Šemíka už ve středu odpoledne a za dvěapůl hodiny už stavíme Karlštejn, Kokořín i další plátěné hrady na tradičním místě v kempu. Poprvé zazní festivalová hymna (rozuměj "Elizabeth" - pozn.aut.) a po anexi místního supermarketu Dino se směle můžeme pustit do obnovování starých přátelství v kempu. Noční slejvák také poprvé ukáže, že letošní počasí střídající déšť a úmorné dusno bude hodně nevyzpytatelné.

ČTVRTEK

Zahřívací den festivalu je soustředěn pouze v prostorách malé stage, kterou tvoří velký stan s pódiem a velkorysé venkovní sezení s několika stánky s občerstevním a nápoji. Výraz 'několika' je myšlen doslova – oproti loňskému roku totiž nabídka jídel i drinků výrazně zchudla. Nepochopitelným tahem je potom nesmyslně nastřelená cena piva – 20 zł (tedy zhruba 120 Kč) za čtyři deci pro Čecha obtížně konzumovatelného patoku směle konkuruje německým festivalovým cenám. A zcela logicky tak většina návštěvníků dává přednost nákupu nápojů v marketech i obchůdcích. Jedním dechem tak musím dodat první z letošních velkých negativ Castle Party – po mnoha letech, kdy byl bolkówský festival velmi vlídný k peněženkám fanoušků, nastal pravý opak. Například návštěvník, který se rozhodne během festivalu nocovat v kempu, zaplatí za auto, stan a jednu osobu částku vysoce překračující dvě české tisícovky. Což je v případě travnaté plochy s vypuštěným bazénem, léta neudržovaným sociálním zařízením vybaveným studenou užitkovou vodou, pár TOI budkami a externími sprchovými buňkami docela obstojný fuckup.

Pokud máte ovšem kolem sebe hordu podobně naladěných lidí, jsou vám tyhle věci šumafuk. Jsme tu přece hlavně za muzikou a atmosférou. Po vyřízení vstupních formalit se tak vydáváme plnými doušky nasávat festivalový vibe. Z úvodní trojice domácích kapel mě zaujala především ta třetí v pořadí, psychobilly/surfová parta Psycho Beets. Představte si všechny klasické žánrové atributy, tedy horrorově laděné logo, kontrabasistu i kytaristu hrající v maskách a korpulentní zpěvačku Monu Pepper v pin-upovských šatech vyřvávající polské texty s energií Horrorpops. Nečekaně zábavná jízda po horrorpunkových a surfových vlnách, kterou náležitě ocenil i obstojně naplněný stan. A když na závěr kapela vyšvihla killbillovskou sypačku "Woo Hoo" od japonských divošek 5 6 7 8's, neznalo nadšení publika mezí. Ideální hudební předkrm.

Psycho Beets - Córka grabarza (live @ Castle Party 2024)

Když potom potkáte několik známých tváří, které jste nějakou dobu neviděli, běží čas dvakrát rychleji. Do útrob stanu se tak vracím až na vystoupení večerního headlinera, britské partičky Nosferatu. Kapela, která se loni premiérově představila v Praze v roli speciálních hostů na koncertu XIII. století (ke kterým se v rámci Castle Party ještě dostaneme), přistupuje k muzice z opačného pólu než rozjuchaní Poláci. Gothicrockový chlad a odtažitost, zachmuřené tváře a soustředění muzikantů. Osobně jsem velkým fandou silového hraní bubeníka Simona Rippina, který i tentokrát neúnavně táhl celý band. Setlist byl prakticky totožný s pražským koncertem. Dostali jsme tak průřez zlatými léty kapely, lemovanými skladbami jako "Abominations", "Inside The Devil" nebo "Alone". Pochopitelně došlo i na signifikantní skladbu "Lucy is Red", bez které by se vystoupení Britů jen těžko obešlo. Solidní kytarová nálož, na druhou stranu ale nic, co by gotikovi sfouklo make-up z tváře.

Popůlnoční afterparty a následná filozofická diskuze až do denního světla už byly jen pomyslnou tečkou prvního festivalového dne. Ale pojďme si trochu odpočinout, zítra to teprve celé naplno vypukne!

PÁTEK

Už od brzkého rána (rozuměj okolo jedenácté hodiny) to ale s počasím vypadá všelijak. Předpověď nevěstí nic dobrého, dle odborníků se mají v krátkém sledu střídat intenzivní dešťové přeháňky a dusné slunečno. Uznáváme, že na snídani už je přece jen pozdě, a tak v restauraci Hacjenda rovnou rozvážně poobědváme. Odpolední hudební menu zláká jen některé z nás, kteří zatouží vidět například domácí partu Nenufar a jejich 'goth symphonic metalcore'. Zprostředkovaně se tak dozvídáme, že "díky zpěvačce se jednalo spíš o produkci pro oči než pro uši. Cover na 'Frozen' mají docela obstojnej, zpívá hezky, ale jinak jsou to v podstatě takoví corovější Nightwish" (díky Miki!). 

Odcházíme se připravit na večerní hudební rej, jenže ouha! Na telefony všech z nás dojde SMSkové varování o dvou bouřkách, které na dolnoslezské vojvodství míří z opačných směrů. Naplno to pocítí Mono Inc., kteří ze svého setu neodehrají ani půlhodinu, načež jsou kombinací větru a deště vyhnání ochrankou z pódia a celý harmonogram hradní stage je na dvě hodiny přerušen. Menší stage díky krytému pódiu pokračuje ve svém programu, ale než se počasí trochu umoudří, abychom se z kempu přemístili, je kolem desáté večerní. Poslední páteční slot zde měl původně patřit německým horrormetalistům The Vision Bleak, kteří ovšem dva týdny před festivalem zrušili svou účast. Pořadatelé tak zvolili náhradu nejpovolanější: bolkówským národem milované Jihlavany XIII. století.

I když už patnáct let pořádáme každoročně pražská vystoupení Třináctky a většinu z nich můžeme ohodnotit přízviskem 'vynikající', nic se nevyrovná koncertům kapely pod hlavičkou Castle Party. To, že je stan napěchovaný až po horní plachtu, není v tomto případě třeba přičítat špatnému počasí – Petr Štěpán a spol. mají skutečně u našich severních sousedů tak kultovní status, o jakém si většina vystupujících souborů (včetně těch nejzvučnějších jmen) může nechat jen zdát.

Vyzbrojeni českou vlajkou zaujímáme strategickou polohu zhruba deset metrů od pódia a počkáme na zakrákání vran z intra třicet let staré desky "Gotika", na které plynule naváže hitovka "Fatherland". Zvukař chtěl dopřát kapele dostatečnou hlasitost, ale místy zvuk působí trochu 'přehuleně'. Davům pod pódiem to ovšem vadí pramálo – Poláci mají poctivě našprtané texty a tak reagují na refrény prakticky u každé skladby. A Třináctka hraje jako o život, v rychlém sledu tak dostáváme set plný koncertních jistot: "Měsíc lovce", "Upír s houslemi", hutným zvukem až doommetalově znějící "Frankenstein" nebo stařičkou klasiku "Karneval". Frenetický jásot publika po každé skladbě dává jasně najevo, kdo je králem večera.

Píšu to pokaždé, napíšu to i tentokrát. Existuje pouze jedna skladba, kterou zná drtivá většina návštěvníků Castle Party, protože zazní během festivalu mnohokrát. Slyšíte ji několikrát denně z různých koutů kempu, DJs ji pravidelně zařazují do svých bolkówských setů. Ale ve chvíli, kdy se rozezní notoricky známé varhanní tóny při živém vystoupení kapely z pódia, přeběhne vám mráz po zádech a víte, že je před vámi vrcholný moment festivalu. "Elizabeth" je navždy spjatá s touto akcí a vám je v tu chvíli jedno, že už ji dneska slyšíte podesáté. Zpoza klávesnice tak opět vestoje tleskám čtveřici gotických velvyslanců, šířící dobré jméno české temné scény v zahraničí (a Pavle, jen s tím házením paliček z pódia prosím opatrně!).

mohlo by vás také zajímat

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Lineup třicáté Castle Party je kompletní

Report z Castle Party 2023 - sobota, neděle

Report z Castle Party 2023 – čtvrtek, pátek