Recenze: Clive Barker - Hellraiser

Dlouhých pětadvacet let trval návrat této dechberoucí klasiky na náš trh a není překvapením, že s novým překladem jí to sekne jako za mlada!

Clive Barker - Hellraiser
Vydal: Carcosa, (125 stran)

„Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla.“ Tolik k tomuto literárnímu útvaru praví wikipedie. Ovšem jsou díla, která už dávno prověřil čas a za dobu své existence se dokonce stala klasikou žánru. Jakékoliv kritické hodnocení se potom stává maximálně oslavnou esejí a jedním z jednoznačných příkladů, které patří do skupiny perel hororového žánru, je rozhodně i „Hellraiser“.

Pojďme se ale v krátkosti mrknout, jak celé cenobití šílenství vlastně začalo. Psal se rok 1986, když vyšel třetí díl antologie „Night Visions“ (v českém překladu vyšlo pod názvem „Temné vize“ pouze číslo 5, do nějž svými výtvory přispěli Stephen King, G. R. R. Martin a Dan Simmons). Ten svého času nabídl čtenářům díla Lisy Tuttle, Ramseyho Campbella a ano – hádáte správně. Knihu uzavřel novelou „The Hellbound Heart“ Clive Barker a i kdyby už nikdy nenapsal nic jiného, stačilo by mu to v zemi hrůz na sochu v nadživotní velikosti. Později vyšel tenhle poklad i samostatně pod pozměněným titulem „Hellraiser“, kterého se držel i dosud jediný český překlad z roku 1996.

 

 

Ten představil i našincům požitkáře Franka Cottona, kterého obyčejný svět neskonale nudí a tudíž zoufale hledá rozptýlení za každou cenu. Lemarchandova kostka slibuje nebývalé požitky a nemůže pozornosti dekadentního rozmrzelce uniknout. Jak se však praví, kdo s čím zachází, s tím také schází. Frank hlavolam vyřeší a dostane se do sfér mezi životem a smrtí. Průvodci světem rozkoší mu mají být cenobiti, leč jak ví každý správný sadomasochista, rozkoš se často kamarádíčkuje s bolestí. Frank brzy přijde na to, že Ráj vypadá trochu jinak a do Pekla se nejspíš nechystal.

Frank má však jako správný bad boy i kus štěstí. Po čase se totiž do domu, který byl svědkem jeho temných experimentů, nastěhuje jeho bráška Rory s manželkou Julií. Rory je mnohem hodnější a usedlejší, než byl jeho bratr a není tedy překvapením, že se Roryho milá ženuška v minulosti nechala bezstarostným proutníkem obtáhnout. No co, je to v rodině, že ano. Tenhle ojedinělý zážitek jí zůstal v hlavě a i když Frank už není zdaleka takovým štramákem, jako kdysi býval, stává se Julia jeho poslední nadějí k cestě zpět.

 

 

Kdybych měl říct, co na tomhle příběhu zbožňuju nejvíc, pak bych musel vypíchnout atmosféru, která je čistokrevně hororová, ale zároveň úžasně rafinovaná. Na hony vzdálená všem autorům, kteří si myslí, že horor znamená kupit na sebe co největší množství šokujících nesmyslů. Barker místo toho napsal novelu o vášní, o touze a o nenaplněných očekáváních. Zalovil v zakázaných komnatách mysli, někde v patrech, kde si tajně myslíte na sestru vaší ženy a dotáhl tyhle hříšné myšlenky ad absurdum. Jen si představte tu pro vás nejpřitažlivější ženu a odpovězte si, v jaké fázi fyzického úpadku byste s ní byli ochotní mít sex…

Barker kdysi napsal maximálně fantasmagorický příběh, který je však zároveň absolutně lidský, se všemi člověčími slabostmi, zápory i ctnostmi. Ten nyní vyšel v češtině po čtvrt století v novém překladu Milana Žáčka, který jej u Carcosy zařadil do elitní edice Temnosti zcela po zásluze. Navíc se hlasitě šeptá o tom, že by nemělo jít o ojedinělý výkřik a do světa cenobitů bychom se ještě v budoucnu měli vrátit. Držme si tedy palce. Pokud jste s „Hellraiserem“ dosud neměli tu čest, potom neváhejte, dostanete jedno z nejsilnějších a nejdekadentnějších děl ze zlatého fondu hororového žánru.

 

 

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.