Report z IAMX v Brně

Chris Corner se svou družinou přivezl do Brna šestou studiovou desku "Metanoia". Obstála před zaplněným hledištěm tak jako starší nahrávky?


Po vleklých psychických potížích, které hlavního aktéra stáhly z koncertních pódií a nedovolily mu se vůbec věnovat muzice, se projekt IAMX vrátil v plné síle s velmi zdařilou studiovou novinkou. Následovalo úspěšné turné po Spojených státech, podzimní štace po starém kontinentě také přinesla jen chválu a pozitivní reakce od fanoušků i kritiků. Chris Corner je zpátky, plný energie, radosti z vystupování, na pódiu by se pro fanoušky rozdal – i taková slova se nesla napříč internetem. Druhá část evropského turné, během kterého se IAMX podívali i do míst, kde předtím nehráli, byla tedy nadmíru očekávaná. Ztratili muzikanti něco ze svého koncertního náboje, nebo nás čekalo energické vystoupení?

Bez předkapely, na kterou večer 7. března stejně nebyl nikdo zvědavý, se na scénu pomalu začali trousit hlavní aktéři. Klávesačky Sammi Doll a Janine Gezang, které bravurně a s přehledem ovládaly své nástrojové vybavení, už klasicky ve velmi strohém ošacení, dalo by se říct, že toho na sobě víc neměly než měly. Zvlášť u Sammi Doll mám podezření, že ji v kapele mají hlavně proto, že hezky vypadá a umí se hezky hýbat. Byť její muzikantský a pěvecký přínos nijak nezpochybňuji, věřím, že většině pánského obecenstva by bylo jedno, kdyby nezahrála ani notu. Za bicí během tohoto turné usedl John Siren, který se ukázal být dobrou volbou, jeho schopnosti tlačí hudbu IAMX dopředu a skladby získávají mnohem silnější náboj.

Chris Corner dorazil na pódium jako poslední, řekněme až v civilním oblečení, i když po celém těle pokrytý černou barvou. Pryč jsou doplňky v podobě pavích per připevněných na rukou, okázalé oblečky nebo jiné zbytečnosti, vizuálně tak nejvíc zaujala jedině zlatá maska, kterou po dobu celého koncertu nesundal. S hlavou ukrytou pod kapucí přicválal za zvuků otvíráku "I Come With Knives" a okamžitě do lidí začal tlačit svůj osobitý projev. Tahle skladba z předposlední řadovky "The Unified Field" zazněla ale ve velmi přepracovaném pojetí, vlastně by byla těžko rozpoznatelná, nebýt toho německého recitování na začátku.

S projekcí za zády, která byla promítána na šikmo zavěšené čtverce, to pak jelo ráz na ráz, hitovka za hitovkou. "The Alternative" hned ze startu? Může být, alespoň se lidi dostanou patřičně do varu. Dvojice skladeb z aktuální řadovky "Happiness" a "No Maker Made Me" sklidila obrovský ohlas, i z publika je tedy poznat, že poslední deska je povedená a vřele přijímaná. Koncertně navíc každá z nových věcí funguje skvěle a bez potíží zapadá mezi známější tvorbu. Starší věci vůbec byly vybrány s citem tak, aby mezi aktuální kousky zapadly – absence kytaristy ani jinou volbu neumožňovala. Díky tomu jsme se ale dočkali pořádně tvrdého a temného elektronického večírku.

První oddechnutí přichází až se "Spit It Out". Původně taneční a skákavá věc, která byla pro toto turné přepracovaná tak, že se vlastně jednalo o komorní klavírní baladu. Nic proti tomuto kroku, skladba je to natolik silná, že funguje v jakémkoli podání, tahle osekaná verze navíc ještě víc odkryla Chrisův pěvecký um, ale je škoda, že vlastně největší hit sklidil nejmenší odezvu – holt na klasiky se nesahá. Pak už to ani prodloužená "Nightlife" nezachránila, ze zklamání se člověk nedostává hned.

Další oddechovkou byla "Insomnia", nejupřímnější věc z poslední desky, ve které Chris nejvíc otevřeně a procítěně podává výpověď o své nemoci. Po vystřízlivění nás dostává zpět do varu tanečními a energickými kousky "North Star" a "Aphrodisiac", při které rozvášněně skáče po pódiu a dokonce odhaluje poprsí klávesačky Janine. Lehce provokativní nádech ze začátku setu tedy graduje do obscénností, které ale působí přirozeně a vlastně by to bez nich ani nešlo. Konec základní části setu obstarává "Your Joy Is My Low", hitovka z úplně první řadovky, která naživo v posledních letech zas tak často nezazněla.

První série přídavků přináší "Kiss And Swallow" – to už je taková nutnost, kdyby tahle nezazněla, nebyl by koncert IAMX úplný. Skáče, tancuje a zpívá celá Fléda, je skvělé být součástí takového masivního davu, který dýchá s kapelou, a kapela dýchá pro něj. Úklony, děkovačky a upřímné úsměvy od všech muzikantů jsou odměnou pro fanoušky, kteří by se pro své hrdiny rozkrájeli. Následuje "I Am Terrified", gradující do neuvěřitelně silného finále, ze kterého až mrazí.

Teď by měl být konec, taková tečka by koncert úžasně uzavřela, ale diváci jsou neoblomní. Chtějí Chrise zpátky a ten se s ostatními znovu vrací, aby do nás nahrnul pecku "Bring Me Back a Dog" (při které mu vypadla část textu, to mu ale každý odpustil) a nakonec pro mě osobně nejsilnější finále – procítěnou "Mercy". Nedoufal jsem, že bych tenhle song mohl někdy slyšet naživo, vychutnal jsem si každý tón a každé slovo tohoto majstrštyku. Tohle je konec, jaké si fanoušek zaslouží!

Zkazky o tom, že Chris Corner znovu nabral energii, kterou se nebojí nacpat zpátky fanouškům, byly pravdivé. Brněnský koncert ukázal, že IAMX je momentálně projekt na vrcholu, v ukázkové formě, a se skvělou kapelou, která podává stoprocentní výkony. Chris jako miláček hlavně dámského publika nadšeně přijímal růže, které si vkládal do úst, dokonce na pódiu skončilo i nějaké to spodní prádlo, a obliby si viditelně užíval, dobrá nálada je z něj po letech zase znát. Se silným materiálem v zádech je uvěřitelný a upřímný, charisma z něj doslova stříká na všechny strany a vyprodané koncertní sály nejsou tedy nijak překvapivé. Fléda v pondělí večer zažila neopakovatelný zážitek, který si přítomní zapsali do srdcí na dlouho.

Setlist:

I Come With Knives
The Alternative
Happiness
No Maker Made Me
Tear Garden
Oh Cruel Darkness Embrace Me
Spit It Out
Nightlife
Insomnia
North Star
Aphrodisiac
Your Joy Is My Low
+
Kiss And Swallow
I Am Terrified
+
Bring Me Back a Dog

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.