Chris Corner připravil po pěti letech od poslední desky konečně novou nahrávku s písněmi.
IAMX - Fault Lines¹
Vydal: Unfall Productions, (33:54)
Od vydání poslední řadovky "Alive In New Light" se ale vůbec neflákal. Vydal akustickou desku "Echo Echo", která vlastně vůbec nebyla akustická (a jejíž megalomanské turné bylo zrušeno kvůli covidu), instrumentální "Machinate" a živák "Mile Deep Hollow Tour 2019". Nový písňový materiál ale konečně vyšel na povrch zemský letos.
"Fault Lines¹" začíná přesně tam, kde poslední deska skončila. Projekt IAMX už zdaleka není tak introvertní a sexuálním nábojem nabitý magický projekt, jako byl v době prvních alb. Síla písní nyní stojí spíše na tvrdém elektronickém základu, silném vokálu a prožitých sděleních v textech, než na neklidných zvukových plochách a experimentech. I tak je ale při poslechu nezaměnitelně poznat, že se jedná o IAMX, charakteristické disonance tu a tam poškádlí zvukovody a člověk je rád, že je obklopen starým známým prostředím.
Jak jsem u předchozích alb měl vždy minimálně jeden kus, který mě nebavil nebo mi přišel zbytečný, zde se tento pocit nedostává ani jednou. Právě naopak. "Disciple" je správný těžkotonážní elektronický otvírák, titulní věc je zasněným hitem s melodickým refrénem, třetí kus "In Bondage" zase překvapi hlasovou polohou, na kterou nejsem u Chrise zvyklý. Ne náhodou mi refrén silně připomíná tvorbu Američana Mr.Kittyho, tihle dva mají k sobě docela blízko, což už roky dokazují mnoha remixy. Nejsilněji na mě ale působí pilotní singl "The X Id". Pulzující elektronický spodek a silný text dá vzpomenout jak na hitovou "Happiness" z desky "Metanoia", tak na emocionální vypětí, se kterou právě tato deska vznikala. A snad vůbec poprvé se tady hlavní aktér zaobírá i stárnutím a snahou se s přibývajícími léty srovnat: "Oh mirror! Give me back my time!"
Tentokrát i v těch klidnějších a jemnějších polohách umí Chris pořádně zatlačit na pilu. Jeho jistý a léty vytrénovany hlas dokáže v "The Truth" navodit pořádnou husinu, a já si říkám, proč vlastně tento song neposlouchat pořád dokola už napořád. Má v sobě prakticky všechno, co od IAMX potřebuju a co v tvorbě tohoto projektu vyhledávám, sílu těchto emocí těžko něco překoná. A závěrečná "Army of the Winter Sun" uzavírá celou nedlouhou pouť kakofonickými zvuky a nemelodickým zpěvem. Překvapivě ale ani tento úlet není mimo, naopak bych si dokázal představit, že se v budoucnu Chris Corner tímto experimentálním směrem vydá.
Když jsem album slyšel poprvé, říkal jsem si, že je to zajímavé EP, ale jako dlouhohrající deska to nemůže obstát. Po pěti letech bych zkrátka očekával něco většího, než jen osm songů o délce zhruba 33 minut. Ale jaké to jsou písně! I přes to, že nový materiál nepřináší nic objevného, originalitou nesrší a nezapomenutelnou virtuozitu bych taky hledal marně, nikde nic nechybí, ani nepřečnívá, a celá stopáž uteče jako voda. A když jsem se posléze dozvěděl, že skladeb zamýšlených na desku vzniklo takové množství, že by se prakticky na jedno album ani nevešly (proto se taky v průběhu roku dočkáme pokračování s číslem 2 v názvu), jakékoliv pochyby jsem rozpustil a můžu (snad jako téměř pokaždé) před Chrisem smeknout.
HODNOCENÍ: 80 %
Tracklist:
1. Disciple
2. Fault Lines
3. In Bondage
4. The X ID
5. Radical Self-Love
6. Thanatos
7. The Truth
8. Army Of The Winter Sun
Přidat komentář