Pavel Zelinka, Ezechiel | 24.04.2015 12:42

"Násilí v umění má rozhodně právo na existenci," říká frontman aggrotech kultu Hocico.

SANCTUARY.CZ: AHOJ ERKU, JAK SE MÁŠ? ZAČNEME ROVNOU S PRVNÍ OTÁZKOU, AŤ TĚ NEZDRŽUJEME DO HLUBOKÉ NOCI…

Erk: Bez problémů – noc je mladá a já jsem noční zvíře...

SANCTUARY.CZ: SUPER, TAK TO SE MŮŽEME ROZKECAT! ZAČNĚME VZPOMÍNKOU NA UDÁLOST, KDY JSME SE VIDĚLI NAPOSLEDY – TO BYLO PŘED DVĚMA LETY, KDY JSTE VŮBEC POPRVÉ HRÁLI V PRAZE. JAK SIS TEHDY TEN KONCERT UŽIL?

Erk: Bylo to super! Bylo to divoké, bylo to hlasité, velmi intenzivní – strašně se mi to líbilo. Všude kolem byl takový ten pocit nebezpečí, který miluju.

SANCTUARY.CZ: TAK TO RÁDI SLYŠÍME. TO BYLO TÉHOŽ ROKU, KDY JSTE S HOCICO SLAVILI DVACET LET NA SCÉNĚ. U TÉ PŘÍLEŽITOSTI JSTE TAKÉ PUSTILI DO SVĚTA SKLADBY SVÉHO PŘEDCHOZÍHO PROJEKTU NINERA DEGENERADA & HOCICO DE PERRO. PROČ JSI NA VYDÁNÍ TOHOHLE MATERIÁLU ČEKAL TAK DLOUHO?

Erk: My máme v archivech spoustu starých skladeb – i teď by se z nich dala vyhrabat hromada tracků. Snažíme se je vydávat vždycky, když je vhodná příležitost, třeba nějaké výročí. Udělali jsme to, když jsme slavili deset let, a teď znovu. Tahle desetiletí jsou pro nás velmi důležitá a proto vždycky chceme udělat něco zajímavého. Pořád se nám ale nechce do věcí jako jsou různé „best of“ výběrovky a podobně – kdybychom totiž něco takového vydali, měli bychom z toho pocit, že už je po všem. Místo toho radši nabídneme fanouškům něco nového a čerstvého.

SANCTUARY.CZ: A CO VYDAT VŠECHNY TYHLE ARCHIVNÍ KOUSKY NA JEDNÉ DESCE?

Erk: To jsme vlastně už udělali. Dali jsme dohromady trojCD k oslavě dvacátého výročí. Jsou to původní skladby, které jsme předělali tak, aby zněly přesně jako tehdy v devadesátých. Nechtěli jsme, aby měly moderní zvuk – ostatně, když tyhle skladby zachraňuješ ze starých 3,5" disket, tak by se to k tomu prostě nehodilo.

Tyhle znovuobjevené disky jsme nacpali do našich starých synťáků a když jsme pak slyšeli, jak to zní, řekli jsme si: „Okay, pojďme je dodělat.“ Takže jsme je dozpívali, upravili ekvalizaci – no, zabralo nám to dost času, ale máme z toho radost, protože tyhle tracky si podle nás zasloužily být zachráněny. I pro nás samotné. Ostatně, je to část naší historie a jsme moc rádi, že ji teď máme i na CD.

Hocico

SANCTUARY.CZ: K TOMU SE SAMOZŘEJMĚ NABÍZÍ I MYŠLENKA NĚJAKÉ „VITANGE TOUR“, JAKOU NEDÁVNO JELI TŘEBA SUICIDE COMMANDO…

Erk: No, tahle myšlenka samozřejmě krouží kolem. Zatím se ptáme sami sebe, jeslti je na to teď ten pravý čas. My už jsme tedy hodně těch starších skladeb odehráli na turné roku 2013 – zejména v Německu a Mexiku proběhly dva koncerty, které se zaměřily hlavně na ty tyhle písně. Zároveň nás ale také baví ty nové skladby, takže ideální poměr pro nás je tak polovina starých a polovina nových tracků. A to funguje i pro lidi.

Nejsem si úplně jistý, jeslti dělat nějaké turné jenom s těmi starými peckami. Mám pocit, že by o to nebyl dostatek zájmu. Navíc máme radost, že i po těch dvaceti letech pořád dokážeme napsat skladby, které se lidem líbí. Proto mne baví míchat dohromady sklady z různých období kapely. Ale kdo ví – zeptej se mne za dalších deset let a uvidíme (smích).

SANCTUARY.CZ: NO TAK JE JASNÉ, ŽE TY SE ASI JEN TAK NUDIT NEZAČNEŠ. TŘEBA LOŇSKÝ ROK JSI MĚL CELKEM HEKTICKÝ, ŽE?

Erk: Jojo, to byl dobrý rok! My teď máme hodně rušná léta, ale já to tak mám rád. Chceme zůstat co nejaktivnější jak dlouho to jen půjde.

SANCTUARY.CZ: LOŇSKÝ ROK JSTE ZAČALI VYDÁNÍM ŽIVÁKU „DIE HÖLLE ÜBER BERLIN“. ČÍ TO BYL NÁPAD, PŘIPRAVIT DALŠÍ LIVE DESKU?

Erk: Ona je to taková naše libůstka, vydávat živáky. Sami jsme velkými fanoušky záznamů z koncertů jiných umělců jako třeba Ministry nebo Skinny Puppy. Chtěli jsme tedy vydat něco takového, ostatně i proto, že celá podstata naší kapely tkví právě v té živé prezentaci. Můžeš sedět ve studiu a vyprodukovat skvělé skladby, ale pak je musíš vzít na koncerty a oživit, abys dokázal, jestli jsi opravdu dobrá skupina. A Hocico je kapela, která hodně koncertuje, jezdí na šňůry a sdílí všechny ty emoce a pocity, ukryté ve skladbách, živě. Zkrátka, Hocico si užiješ nejlépe live, tak proč to tak nenahrát a neposdílet s ostatními?

Už se pomalu začíná stávat naší tradicí, že skoro z každého turné k nové desce vydáváme i živák. Vždycky jsou tam nové skladby, které lidi živě třeba ještě neslyšeli, navíc písně pokaždé trochu upravujeme pro koncertní hraní a tak. Měníme třeba i efekty na zpěvu a podobně. Je to jako momentka určitého okamžiku v životě kapely a já je mám rád. Když už někdy poslouchám Hocico, většinou sáhnu po živáku.

Hocico – Blood on The Red Square

SANCTUARY.CZ: A NENÍ TU NEBEZPEČÍ, ŽE ELEKTRONICKÁ KAPELA VLASTNĚ BUDE NA ŽIVÉM CDČKU A STUDIOVÉM ALBU ZNÍT TAK TROCHU STEJNĚ?

Erk: No, my když ve studiu skládáme nové věci, tak stejně myslíme i na to, jak budou fungovat na koncertě. A pak je začneme pro vystoupení trochu upravovat. Někdy nám z toho dokonce vyjde verze, která se nám líbí víc než ta, kterou jsme dali na CDčko. Ale samozřejmě nemůžeš jít zpátky v čase, nahrát to znovu a vydat.

I jako elektronická kapela tedy ten náš koncertní zvuk obměňujeme, přidáváme nové prvky – prostě dáváme lidem důvod, proč by měly být koncerty i živá prezentace studiových skaldeb něčím zajímavé. Samozřejmě ale ne všechno můžeš hrát živě – třeba i proto, že jsou to tak staré věci, že jsi k nim poztrácel všechny soubory k syntetizátorům, na kterých jsi je skládal. Nebo protože ty staré stroje už nemáš a tak. A někdy je to škoda, protože je pár skladeb ze starých časů, které bych moc rád hrál živě, ale nejde to, protože je prostě nemáme.

SANCTUARY.CZ: VRAŤME SE JEŠTĚ JEDNOU DO VÝČTU TĚCH LOŇSKÝCH AKTIVIT – TAK TO MÁME ŽIVÁK A PAK TURNÉ PO SPOJENÝCH STÁTECH, MEXIKU, EVROPĚ NEBO JIŽNÍ AMERICE. BYLA NA TĚCH KONCERTECH NĚJAKÁ EXTRA SILNÁ ZKUŠENOST, KTERÁ BY TI UTKVĚLA V HLAVĚ?

Erk: Jo, pořád se něco děje – a většinou to dobré. Když jsi na turné, píšeš každý den nový příběh, přináší to s sebou každodenní novou životní zkušenost. Pořád je to zajímavé. Teď si tedy nedokážu vybavit nějakou jednu konkrétní událost. Ale tak třeba ve Státech se nám stalo, že jsme zůstali trčet uprostřed lesů, protože se nám rozbilo auto – motor nešel, pneumatiky prázdné – takže jsme museli počkat, až nás někdo vyzvedne. Ale přesto jsme stihli koncert v New Yorku. To bylo třeba zajímavé (smích).

Takové věci se Ti ale dějí pořád. To, co fakt miluju na turné, je potkávání nových lidí. Poznávání nových míst. Celé to jezdění po šňůrách je velmi nabíjející zkušenost. Mohli byste si myslet, že když celé dny jezdíš a každý večer máš koncert, že vám to bude energii spíš brát, ale ne! Je to ve skutečnosti pravý opak – máš té energie čím dál víc, je to velmi povzbuzující. Dokážu si představit, že bych jel na nonstop turné rok v kuse (smích). Milujeme to, co děláme a užili jsme spoustu zábavy všude – ve Státech, v Mexiku, v jižní Americe, na fesťácích po Evropě. Byl to skvělý rok, vážně skvělý. Doufáme, že každý rok bude takhle rušný – to bychom moc rádi.

Hocico – Bite me!

SANCTUARY.CZ: A JAKO BY TO NESTAČILO, TAK JSI LONI STIHNUL VYDAT I NOVÉ EP SE SVÝM PROJEKTEM RABIA SORDA. DÁ SE ŘÍCT, ŽE TO, CO PŮVODNĚ ZAČÍNALO JAKO TAKOVÝ TROCHU VEDLEJŠÁK, JE PRO TEBE POSTUPEM ČASU UŽ STEJNĚ DŮLEŽITÝ, JAKO HOCICO?

Erk: Jo, určitě! Už to není žádný vedlejší projekt, ale plnohodnotná věc. Myslím, že skoro každý den píšu skladby pro Rabiu Sorda a určitě investuju stejné množství času do Hocico i do Rabia Sorda. Oba tyhle projekty mne tak nějak drží naživu, dávají mi spoustu adrenalinu a štěstí. Potřebuju obě tato hudební zkoumání, abych se cítil úplný a dobře. A jsem moc rád, že mám oba tyhle způsoby, jak se vyjdářit. Čili ano, Rabia Sorda je pro mne stejně důležitá jako Hocico.

SANCTUARY.CZ: A CHYSTÁŠ TEĎ NĚCO S RABIA SORDOU?

Erk: No jasně! Tak nějak průběžně pracuji na nových skladbách a myslím, že mám téměř hotových nějakých devět, deset tracků. Doufám, že v průběhu roku dodělám třeba dalších deset, a pak si sednu a zjistím, jestli tam je dost dobrých pecek, aby by se z toho dalo poskládat album. Začátkem příštího roku bych rád vydal něco nového. Chci tomu ale dát trochu času, aby se věci měly čas vyvíjet.

Já většinou napíšu skladby a pak se k nim vracím, poslechnu si je, řeknu si, co je na nich dobré, a co špatné. Potřebuji na to mít nějaký časový prostor, abych si mohl být jistý, že tyhle skladby jsou opravdu to nejlepší, co můžu nabídnout. Ale letošek patří desce Hocico.

Rabia Sorda – Obey Me!

SANCTUARY.CZ: V NĚKTERÉM Z ROZHOVORŮ JSME ČETLI, ŽE PRÝ MÁTE VÍC NEŽ STOVKU KRÁTKÝCH HUDEBNÍCH NÁPADŮ. KDYŽ TEDY DĚLÁTE NOVOU MUZIKU, BERETE NÁMĚTY Z TĚCHTO KOUSKŮ, NEBO SPÍŠ TVOŘÍTE NOVÉ A NOVÉ SONGY?

Erk: Jo, pořád děláme nové songy. Většinou začneme tvořit, něco hrát a když se nám to líbí, tak tu myšlenku dál rozvádíme a dokončíme. Většinou jsou ale tyhle pokusy, krátké nápady, prostě skončí jen jako nápad. Dotahujeme do konce jen ty náměty, které se nám doopravdy líbí a o kterých si myslíme, že budou fungovat.

Někdy také skončíme s více tracky, než kolik jich potřebujeme na album. Pak je ale zajímavé, když máš tolik písní, že se musíš rozhodovat, které použiješ. Pořád jsme kapela, která věří v koncept alba; v to, že si můžeš prostě sednout a vychutnat si desku od začátku do konce. Takhle s tím pracujeme, i když by někdo mohl říct, že v téhle době nemá smysl dělat alba, ale jen singly a že jsme trochu staromódní (smích). My říkáme – srát na to. Pořád máme rádi formát desky, tvorbu konceptu, poskládání tracků tak, aby spolu na jednom albu fungovaly. A pak se o ně podělit s ostatními. Takhle nás to baví a takhle to i necháme.

Proto i mezi koncerty s Racsem pracujeme na dokončování skladeb, vytváření dalších hudebních nápadů a podobně. Chceme objevovat nové zvuky, nové textury. A zatím si myslím, že ty nové věci zní dobře. Někdy koncem července bychom to měli mít hotové, dáme dohromady datum vydání a novinka půjde do světa. Venku by měla být někdy letos v zimě, protože z kraje příštího roku bychom s ní chtěli vyjet na turné. Ale i na téhle šňůře hrajeme pár nových skladeb. A zdá se, že je lidi přijímají velmi dobře.

SANCTUARY.CZ: A MŮŽEME SE ZASE TĚŠIT NA NĚJAKÉ SKLADBY VE ŠPANĚLŠTINĚ?

Erk: Jo, jo, určitě nejméně dvě tam budou. Skladby ve španělštině nás vždycky bavily a spousta našich fanoušků nám říká to samé. Angličtina ale pořád převládá, protože je to podle mého lepší způsob, jak s lidmi komunikovat – je rozšířenější, většina lidí téměř všude na světě mluví anglicky. Je tedy snazší něco předat.

Na druhou stranu nás španělština víc spojuje s našimi kořeny a dřívějšími životy, s místy v Mexiku, na kterých jsme vyrůstali – o nich se nám zase lépe mluví španělsky. Cítíme to tak nějak upřímněji, když o věcech, jako je naše dětství, mluvíme naší mateřštinou. Samozřejmě jsme už několikrát uvažovali i o možnosti udělat desku se skladbami jenom ve španělštině, ale zatím na to není ten pravý čas. Bude to chtít víc času na přípravu.

SANCTUARY.CZ: TO JE JASNÉ, KAŽDÁ NOVÁ VĚC POTŘEBUJE PŘÍPRAVU. MIMOCHODEM, KOLIK NOVÉHO USLYŠÍME V PRAZE – TEDY KROMĚ ČERSTVÉHO SINGLU „IN THE NAME OF VIOLENCE“?

Erk: Kromě „In the name of violence“ uslyšíte další novou věc „Silent Crow“. A možná ještě jednu. Nechceme jich ale zase dávat do koncertu příliš. Nejspíš počkáme, až vyjde nová deska, a pak zařadíme do playlistu mnohem víc novinek.

Hocico

SANCTUARY.CZ: A KROMĚ TOHO? PŘED PÁR LETY JSTE S SEBOU NA PÓDIU MĚLI MAYSKÉ INDIÁNY, LONI TO BYLI MEXIČTÍ MARIACHI… CO BUDE DÁL?

Erk: No, zatím nevím, hele (smích). Ale doufám, že to bude zase něco dobrého z Mexika…Možná něco ze žánru norteńo nebo tak něco. Ještě nevím, musíme to promyslet (smích). Ale samozřejmě je vždycky super, když se můžeme podělit o kus kultury, do které jsme narodili a ve které jsme vyrostli. A lidi tahle vystoupení moc baví.

Samozřejmě ale stojí hodně času něco takového připravit tak, aby to fungovalo. Dostat něco takového na pódium je celkem velký projekt. Ale máme to rádi. Kdykoliv budeme mít možnost a rozpočet, že si to budeme moci dovolit, jdeme do toho. Právě proto tyhle věci většinou děláme na festivalech, kde na to máš jak peníze, tak dostatečně velké pódium, abys tam dostal víc lidí. Fesťáky jsou na to nejlepší.

SANCTUARY.CZ: NÁS TYHLE VAŠE VĚCI BAVÍ I PROTO, ŽE TO UKAZUJE, ŽE HOCICO MAJÍ SMYSL PRO HUMOR. ŽE SAMI SEBE NEBEROU SMRTELNĚ VÁŽNĚ. A ŽE JE PRO VÁS DŮLEŽITÉ UKÁZAT I TUHLE STRÁNKU VAŠÍ OSOBNOSTI.

Erk: Přesně tak. Naše skladby jsou dost temné, je v nich jen velmi málo světla. Vlastně v nich není vůbec žádné světlo, jen temnota, plná násilí, agresivity a podobných věcí. A to nám vyhovuje, tak to milujeme. Ale na koncertě se to můžeš pokusit proměnit v něco trochu zábavnějšího a vlastně tak vytvořit velmi pozitivní energii. A tuhle proměnu mám strašně rád.

SANCTUARY.CZ: S TÍM VŠÍM OSTATNĚ SOUVISÍ I NAŠE POSLEDNÍ OTÁZKA – V ROZHOVORU PRO NĚMECKÝ SERVER DEPECHEMODE.DE JSI ŘEKL: „ JSEM ŠŤASTNÝ ČLOVĚK. JSEM OBKLOPEN LIDMI, KTERÉ MILUJI, A KTEŘÍ MILUJÍ MNE.“ PROČ TEDY DĚLÁŠ TAK VZTEKLOU HUDBU?

Erk: Protože miluju tu agresi a násilí v umění. To vážně miluju. Už když jsem byl teenager mne bavila ta temná stránka umění – ať už jsou to obrazy, knhy nebo hudba. Mám pocit, že je to pro mne určitá forma terapie, být v kontaktu s touhle stránkou lidí. A stejně tak si myslím, že násilí má v umění rozhodně právo na existenci.

Miluju tohle umělecké procházení velmi špatnými věcmi. Asi proto, že ve skutečném životě fakt nechci, aby tyhle hnusy děly – ale ony se stejně dějí, že? Radši tedy tyhle věci otevřeně kritizuju a obnažuju, čímž se pokouším z násilí a téhle fakt negativní části lidstva dostat něco pozitivního. Proměnit to v něco dobrého pro všechny, v umění. Nikomu to neubližuje.

SANCTUARY.CZ: …TAKŽE TO PAK NENÍ TERAPIE JENOM PRO TEBE, ALE I PRO DIVÁKA…

Erk: Přesně tak. Znám fanoušky, kteří přijdou na koncert, a vím, že si ho užijou si a pak půjdou do postele s dobrým pocitem. A to je dobře.

SANCTUARY.CZ: SUPER. DÍKY MOC ZA VŠECHNY ODPOVĚDI, ERKU, A UVIDÍME SE V PRAZE!

Erk: Jo, jsem vlastně dost natěšený – pojďme to udělat znovu, nemůžu se dočkat!