Demi Mortuus | 01.02.2015 11:29

Dnes se kapela Vanessa rozhodla oslavit 25 let fungování na hudební scéně halovým koncertem v pražském Fóru Karlín. To byl dobrý důvod, proč po pětiletce promluvit s někým z kapely. Minule jsme zpovídali Mirka Papeže a Dana Rodného, tentokrát se do křesla zpovídaného posadil Samir Hauser. Mluvili jsme o připravovaném koncertu, o důležitých milnících v životě kapely, ale také o připravovaném vedlejším Samirově projektu Mortal Kabinet.

SanctuaryCZ: Jak to bude Samire v neděli ve Fóru Karlín vypadat?

Samir: My se tam sejdeme asi v pět odpoledne a uděláme zvukovku. Podíváme se na tu halu, asi se nám z toho trošku podlomí kolena, lidi říkali, že je to fakt velký. A pak už budu čelit alkoholu a drogám až někdy do desáté, kdy začne koncert. Musím se držet. Dealeři budou mít zakázaný vstup do budovy a všichni ti, kteří budou chtít jít za náma do backstage, a budou mít u sebe drogy, tak jim je ochranka zabaví, aby až vyjdou zase ven, tak jim je zase vrátila nazpátek.

SanctuaryCZ: Skoro každý výjimečný koncert Vanessy nebo Bruna Ferrariho má speciální rekvizity a kulisy. Jak to bude v případě nedělního vystoupení?

Samir: Tenhle večírek bude mít komiksový konotace. Asi nejvíc se to bude podobat Hellboyovi, takže čekejte hodně nacismu, toho komiksovýho nacismu podotýkám. Málokdo to asi skousne, ale to nevadí.

SanctuaryCZ: Bude se playlist lišit od toho, jaký jste obehrávali například loni na koncertech po celé republice?

Samir: Určitě. Vyhrabali jsme skladby, který jsme třeba nehráli deset-patnáct let. Určitě oprášíme věci z „Flashbacku“, „Monogamy“ a dojde i na nehraný kousky z Vanessy Gun.

SanctuaryCZ: Budou na koncertě také nějací hosté. Tedy kromě těch, o kterých už víme. Mám na mysli třeba nějaké bývalé členy Vanessy….?

Samir: Staří členové Vanessy jsou bohužel už nepoužitelní. To je problém. My jsme rozhodně chtěli pozvat Dana Rodnýho nebo Rusáka, ale to prostě nepůjde. Dan je navíc ještě rozstřílenej…. Zatím to moc na jeho účast nevypadá. Ale i tak máme pro fanoušky přichystáno několik překvapení, neočekávaných věcí, ale ty ze zcela pochopitelných důvodů nebudu prozrazovat.

SanctuaryCZ: Pro Deník jsi teď prohlásil v jednom rozhovoru, že „nenávist uvnitř skupiny totiž kvete jako rododendrón.“ Co si pod tím mám představit?

Samir: Tak to máš vždycky, když jsou lidi spolu dlouho, tak se tam takový věci dějou. Papež má občas problém s tím, že mu nadávají, že je feťák (Moimír je už léta absolutní abstinent – pozn. autora), jeho synovi děti ve škole říkají, že je plešatá fetka, takže je jasný, že je z toho trochu nervózní.

SanctuaryCZ: 25 let kapely – dobrý co pro tebe tahle meta znamená?

Samir: Já mám s tím takovej problém, že si ani neuvědomuju, že nějakej čas utekl. Člověku je sedmnáct, pak se párkrát vyspí a najednou je mu čtyřiačtyřicet a ty vlastně ani vůbec nevíš, co se stalo. Jakoby to všechno proběhlo během měsíce.

SanctuaryCZ: A když se podíváš takhle zpětně, jaký pocit ti primárně naskočí?

Samir: Dělali jsme, co jsme mohli. Snažili jsme se ty hranice o kus posunout. A aby bylo jasno. To posunování není jen o nějakém divokém chování nebo nepřístojnostech. To je o tom, že lidi mají obecně vědomí takový smrsknutý a to se musí za každou cenu rozšiřovat. Pak už lidem totiž nepřijde divný, že sem jezdí nějací přistěhovalci, že je někdo černej nebo žlutej. Tohle všechno dělá to líný vědomí, který je rádo smrštěný a veškerý věci jako je bizarní chování nebo nekonvenční jednání, jako jsou všechny tyhle výstřednosti, to ten mozek namáhá, jemu je to nepříjemný a on potřebuje tyhle šoky. To, co Vanessa vždycky dělala.

Vanessa - Dobře organizovaná tlupa

SanctuaryCZ: Jak moc tvá práce, nebo přímé podněty z práce ovlivňují, co se pak děje v hudbě Vanessy a naopak. Dostal jsi při práci na písničkách nebo během koncertování nějaký štěpný nápad, který jsi upotřebil v práci?

Samir: Ono to funguje oběma směrama. Jak v práci, tak s Vanessou mozek namáhám. On je to sval a ten to vyžaduje. Mně se v podstatě nestane, abych nad něčím nepřemýšlel. Já pořád nosím svou práci v hlavě a neustálý přísun podnětů se s ní poměřuje. Spíš než že by práce ovlivnila Vanessu, tak dění okolo kapely ovlivňuje nebo obohacuje mou práci. Dám ti příklad. Nedávno jsme tady vedle v zasedačce měli prezentaci, jak zlepšit vnímání reklamní agentury. Já jsem tam vzal jednu holku v latexu, kterou jsem tam bičoval, a když jsem jí řádně ztrestal, tak jsem těm hlavounům z reklamky řekl, že hranice se musí neustále posunovat. Člověk musí být vždy první. Pak jsem řekl, „tak to teď vypadá, že jsem nějakou hranici posunul, ale co když někdo o kousek dál posunuje hranici ještě dál?“. Na to přišel člověk z Hell.cz, kterej si tam přibil péro k parapetu.

SanctuaryCZ: Evidentně jsi jim hranice vnímání posunul dost výrazně.

Samir: Tak doufám, že jsem jim pomohl. Já rád pomáhám lidem.

SanctuaryCZ: Mohli bychom teď ve dvou větách probrat úhelné kapely tvé kariéry. Co tě jako první vždycky napadne? Tak co se ti vybaví, když si vzpomeneš na debutovou desku, období Vanessa del Rio?

Samir: V tý době jsme ještě moc nefetovali. To bylo takový tanagerský formování. Do muziky jsme tahali elektroniku, přestože jsme jí původně ani dělat nechtěli. My jsme to vzali jako výrazovej prostředek hledání sebe sama.

SanctuaryCZ: Hned rok na to „Flashback“. Deska, která byla o světelné míle někde jinde. Čím si to dnes vysvětluješ?

Samir: Zcela jasně pervitinem. V tomhle měly prsty drogy. Začali jsme bejt výkonnější, a i o muzice jsme začali přemýšlet úplně jinak než ostatní lidé. Drogy tohohle druhu byly v tu dobu v Praze novinka. Kromě nás jí bralo jen pár lidí okolo.

SanctuaryCZ: Co zapříčinilo i změnu textů z angličtiny do češtiny?

Samir: Taky drogy. Na „Disco Bastard“ to ještě byla taková póza. My jsme poslouchali Dead Kennedys a Residents, zatímco o rok později už jsme neposlouchali žádnou muziku. Nařídili jsme odstup od všeho, co v tu dobu hrálo, a navzájem jsme se kontrolovali, jestli to dodržujeme.

SanctuaryCZ: Pak přišlo album „Monogamy“. Divoká deska a divoká doba…

Samir: To byla taková schizofrenie. V kapele jsme se začali hádat, vlastně jsme ani pořádně nevěděli, co chceme dělat. Prostě schizofrenie.

SanctuaryCZ: Po rozpadu Vanessy přišlo období Vanessy Gun…

Samir: To byl pokus o mainstream v rámci elektronický hudby. My tehdy poslouchali acidový kapely, jako byli Lords Of Acid nebo Sheep On Drugs. Z pokusu vytvořit něco podobného vznikl mutant, kterej nebyl ani to ani to, a paradoxně hodně lidí mi říká, že s k ní vrací a že jí začínají mít opravdu rádi. Ona byla totiž víc písničková.

SanctuaryCZ: Pak se zjevil na scéně Bruno Ferrari a Zlatá kozačka. Neovlivňuje tohle alter ego podvědomě i současnou Vanessu?

Samir: To máš pravdu. Já jsem měl vždycky rád úchylnej pop. Divný věci jako Divine, RuPaul nebo Dead or Alive Petera Burnse. Na to, abych se sám stal transsexuálem jsem neměl koule, a tak jsem alespoň stvořil Bruna. Ještě bych dodal, že tenhle ulítlej kabaret vycházel často z fascinací některými filmy. Musím jmenovat Twin Peaks, Blue Velvet a především, na prvním místě, tvorbu Johna Waterse. Tehdy jsme sjížděli všechny jeho filmy a duch jeho tvorby nás hodně zasáhnul.

SanctuaryCZ: Tohle období trvalo dost dlouho, až v roce 2009 se náhle na scéně zjevila znovu Vanessa.

Samir: Já to často střídám, aby se mně to neokoukalo. Papež to má podobně. Teď chceme dát zase Vanesse trochu pauzu. Rozhodně nechceme natáčet desku, i když zrovna teď by se to hodilo, protože dění okolo kapely je opravdu hodně nakopnutý. My jsme ale rozhodnutý, že teď budeme dělat něco jinýho. Budeme ale dělat bestofku.

SanctuaryCZ: O té už nějaké informace zazněly. Anglicky nazpívaný výběr bude znamenat, že podklady zůstanou stejné, jen se změní text, nebo se ty skladby nahrají znovu od začátku?

Samir: To je další věc, že John Fryer přišel s tím, že nám americkej label Metropolis records chce vydat desku. Šéf vydavatelství je jeho kamarád a prý se mu líbí naše klipy. Popravdě, nám se do toho moc nechce. Musely by se znovu vymyslet texty, ty budou samozřejmě jiný. Klipy bychom museli znovu přestřihat, i když prej je Američanům jedno, že to nebude mít post synchrony…. Navíc my nemáme základy z „Flashback“ ani „Monogamy“, takže by se muselo vybírat jen z posledních dvou alb.

SanctuaryCZ: Pak přišla na řadu poslední deska Bruna Ferrariho a první setkání s Johnem Fryerem…

Samir: Už když byl v Praze na křtu desky „Antidotum“, tak jsme se začali víc kamarádit. Pak nás John pozval do Osla. Tam už jsme bydleli u něj, a zjistili jsme, že je to úplně normální kluk, a tam tehdy z jeho strany padl návrh, „co kdybych hrál s váma?“ On se tam v tom Oslu ukrutně nudí. Ty jeho vrstevníci, Johnovi je šestapadesát a je mladej duchem, už jsou starý dědci. My sice taky už nejsme nejmladší, ale furt oproti němu jsme mladíci a on se mezi náma možná cejtí trochu mladší.

Vanessa - Holky z gymplu

SanctuaryCZ: I přes tohle všechno, on dělá s desítkami mnohem známějších kapel a každá, kdyby jí navrhl takovouhle spolupráci, tak by neváhala ani minutu. Je to něco neuvěřitelného. Mám trochu pocit, že na rozdíl od té hromady jiných, kteří si na tvrďáky hrají, tak vy to co hlásáte, opravdu žijete.

Samir: Nejlegračnější zážitek s ním jsme zažili, když tu byl naposled a točili jsme klip ke skladbě „Holky z gymplu“. Omylem jsem ho předávkoval kodeinem, protože den předtím jsme pařili. On to přehnal s panákama a druhej den si stěžoval na bolest hlavy. Já doma našel jen nějaký silný kodeinový pooperační tabletky, který mi nechal doma kamarád, když byl na operaci s konečníkem. Tak jsem mu je dal s tím, že by si měl vzít dva nebo tři. On si vzal tři a pak jsme ho křísili až do večera, kdy začínalo natáčení. My už přemýšleli, jestli máme zavolat do nemocnice. Já ho celou tu dobu plácal po zádech a povídal mu, že tohle je ten pravej rock’n’rollovej život, o kterej přišel, protože byl zavřený celý život ve studiu. Tak uvidíme, co teď řekne, až se objeví zase na letišti. Pokud bude chtít tabletky, tak je chycenej!

SanctuaryCZ: Mohl bys říct něco k projektu Mortal Cabinet, který připravuješ spolu s Řezníkem a Frantou Štormem z Master´s Hammer? Jak jste se vůbec dali, tři osobnosti, každá z úplně hudebního jiného kouta, dohromady?

Samir: Mě napadl tenhle projekt hlavně kvůli tomu, že se jedná o nadneseně „tři muže zla české hudební scény“ nebo takový ty lidi, který jsou považovaný za ty špatný. Přitom Řezník je hrozně milej a citlivej člověk, Franta Štorm to je vůbec škoda mluvit, prostě výbornej chlápek. Nejdřív jsem něco chtěl dělat se Štormem, protože pro mne je to hrozně silná osobnost. Je to jeden z hodně mála umělců v týhle zemi, kterej má nějakej mezinárodní přesah. Když jsme byli třeba v tom Oslu, tak Master´s Hammer tam mají ohromnou popularitu. Já jsem až čuměl, že když jsme přišli do klubu, oni zjistili, že jsi z Česka a zeptali se, jestli tuhle kapelu neznám a já řekl, že jo, tak jsem hodně stoupl v jejich očích. Nedávno jsem zjistil, že Franta měl také projekt Airbrusher a že jeho rukopis má přesah daleko od metalu. V tu dobu, kdy jsem Frantu oslovil, jsem začal být v čilejším kontaktu s Řezníkem a napadlo mě, že by to mohla být dobrá kombinace. Vždycky jde o to, jak je ti ta práce příjemná a nám to příjemný je. Když na písničkách pracujeme, tak to není ztracený čas, rozhodně se u toho nenudíme. Není to o tom, že bychom museli nebo to tlačili za každou cenu. I to, že se sejdeme, má pro nás velký přínos.

SanctuaryCZ: Já jsem zatím slyšel od Mortal Kabinet jednu skladbu a překvapilo mě, že to není žádná divočina, ale věc, která by se dala pustit přes den v rádiu.

Samir: Ona ta divokost je vždycky pod povrchem. Spíš to bude takový pichlavý a ironický. Třeba ta věc, kterou jsi slyšel, je o tom, že uprostřed mé trasy do práce jsem objevil časovej tunel. Prvních pět minut ujdu normálně, ale pak přijdu na nějaký místo, který vede od Ortenova náměstí do práce a najednou mi ta stejná vzdálenost trvá dvacet minut a ne pět. Nedávno mi jeden kamarád povídal o těchto místech. Na Letný mezi Strossmayerovým náměstím a Letenským náměstím je místo, kde se mu pokaždé postaví péro a jeho kamarádovi, aniž by to o něm věděl, taky.

SanctuaryCZ: Úplně poslední otázka. Je jasný, že pro tebe je tvorba především o zábavě.

Samir: Jasně, kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.

SanctuaryCZ: Chtěl jsem se právě zeptat, jestli se během těch 25. let fungování na scéně u tebe někdy objevil okamžik, kdy sis říkal, že se na to vykašleš?

Samir: Právě pro tyto příležitosti má člověk v rukávu ty vedlejší projekty. Vždycky, když jsem říkal, že se na to vykašlu, tak jsem věděl, že se k tomu časem vrátím. Znáš to: „práce jedna zasraná, já se na to můžu vysrat.“ No a pak jdeš a stejně jí uděláš.