Prospěla či ubížila německé partě zatím nejdelší pauza mezi vydáním nových alb? Na to jsme byli zvědavi a náš dojem najdete v recenzi.

Diary of Dreams - Melancholin
Vydal: Accession Records, (53 min)

Diary of Dreams nechali svoje fans čekat na nové album rekordních pět let. Ono to asi bylo třeba, protože jich všude bylo už trochu moc a člověk se časem přejí i toho nejlepšího pokrmu. Adrian Hates a spol nechali čerstvé plody uležet a ty jsou po důkladnější degustaci dostatečně trpké a hořké, aby uspokojily nekritické obdivovatele, ale zvládnou potěšit i přísnější nezaujaté publikum.

V recenzích několika posledních nahrávek jsem mluvil o nápadně podobné šabloně, podle které se alba stavěla. Pravidelně se začínalo  apokalypticky monstrózním trackem. „Mein Werk Aus Zement“ působí spíš postapokalypticky, vznáší se nad spálenou krajinou, má temnou (až hororovou) atmosféru a jakoby posluchače uváděla do zdevastovaného nitra Adriana, který si vás postupem času omotá kolem prstu. Ostatně jako vždy.

Dvojice singlů, které kapela představila s předstihem prostřednictvím klipů už to valí na plné otáčky a jakkoliv jsem jim musel dát pár poslechů, nakonec jsem byl nucen uznat, že to tam zase je. Adrian je mistr světa v sebeobviňování. Trpí a užívá si to. „The Secret“ postupně vygraduje a exploduje do parádní jízdy, tlačená výraznou basou, zatímco „Viva La Bestia“ sází na ponor do hlubin a paralyzuje nezměrným smutkem.

Přiznám na rovinu, že bez kytarové nářezovky  „Gedeih & Verderb“ bych se bez potíží obešel, ale naštěstí jde jen o takové polechtání před následující náloží. „My Distant Light“ zve na parket, odhaluje elektroničtější tvář Diary of Dreams, která do toho nepotřebuje bušit jako hlušec do vrat a strhne vás klokotavou melodikou synťáků a svou naléhavostí do tance, který se ještě vystupňuje v dramatické „The Fatalist“. Tady pro mne album graduje, exploduje a ukazuje DoD v tom nejlepším světle a já s upřímnou radostí nacházím husinu jako za starých časů. Bravo!

Je jasné, že Adrian nemůže celou desku „odcovenantit“ ve víru tance a je třeba také zpomalit a trochu si potruchlit. Od toho je tu zachmuřená tryzna „All is Fragile“. Žalozpěv se vším všudy na vás padne jako černý splín, ale paradoxně působí jako balzám na všední starosti. „Beyond the Void“ je o něco energičtější a Adrianův hlas zní, jako by se nahrával během nějakého lehčího nachlazení, což mi zní zajímavě. Frontman do mikrofonu zase vyčítá a vyčítá – jeho by taky jeden chtěl mít doma.

Všechno příjemně vrcholí skladbou „Welt Aus Porzellan“, která má díky kouzlení kláves tragický náboj a v intimním tanci zakončuje nejnovější výlet do neveselých krajinek, v nichž se fanda Diary of Dreams cítí jako doma. Klavírní etudu „Tränenklar“ beru spíš jako závěrečné titulky, proti kterým ovšem nic nenamítám.

Čekání se tedy vyplatilo. Neříkám, že jsem bezmezně nadšen z každé minuty, ale je znát, že si pánové dali práci a vychrlili ze sebe materiál, který nezapadne prachem a v konkurenci starších nahrávek bez potíží obstojí. Diary of Dreams asi svou novinkou nikoho nepřekvapí, ale „Melancholin“ určitě s přehledem naplní očekávání hladových fans a je třeba vypíchnout i vskutku monstrózní zvuk. Ten se opravdu povedl a jestli muzikantům dnes už logicky chybí něco mladické autentičnosti, dohánějí to v tomhle směru zkušenostmi na výbornou. "Hell in Eden" stavím v diskografii kapely o něco výš, ale i po třech dekádách na scéně mají pánové stále co nabídnout...

Hodnocení: 80%

Tracklist:

01 Mein Werk Aus Zement
02 The Secret    
03 Viva La Bestia    
04 Gedeih & Verderb    
05 My Distant Light    
06 The Fatalist    
07 All Is Fragile    
08 Beyond The Void    
09 Welt Aus Porzellan    
10 Tränenklar

mohlo by vás také zajímat

Report z Amphi 2024 – pátek, sobota

Report z Diary of Dreams v Drážďanech

První tajemství z chystané novinky prozradili Diary of Dreams

Report z Castle Party 2021 - čtvrtek, pátek