První ročník festivalu lákal na lineup nabitý hvězdami současné synth/cold/dark wave scény a to nám přece nemohlo uniknout.
Drážďany nás vítají podzimním sluncem a jako rozvičku před festivalem si dáváme průzkum místních record shopů. Drop Out Records a GrooveAtm Records můžeme vřele doporučit a navíc tam potkáváme černooděnce, kteří měli večer stejný cíl – Cold Hearted Festival.
Festival se odehrává v kulturním areálu Alter Schlachthof. Přes nádvoří lemované stánky s občerstvením vcházíme do předsálí, které vzniklo zastřešením prostoru mezi budovami, tvořící sál 1 a sál 2. Důstojný prostor, který se od prvních minut plní fanoušky temné a chladné hudby.
Lineup otevírá holandský projekt Bragolin a ukazuje, v jakém duchu se ponese celý festival. Hutné basy roztančeného postpunk/darkwave hýbou zcela zaplněným sálem i přes trochu nepřesvědčivý výkon frontmana. Při "In Our Field Of Oaks" potěší všechny fanoušky Adam Usi, který stejně jako na desce vypomůže s vysoko vyzpívaným refrénem. Vybrnkávaná melodie závěrečné "I Saw Nothing Good So I Left" roztancuje celý sál od pódia až po zvukaře. Slušný začátek!
V sálu 1 začíná ve stejný čas poměrně nový projekt Bedless Bones. Zpěvačka Kadri Sammel v jasně rudých šatech střídá mikrofon se synťákem nebo třeba rituálním bubnem. Z druhé strany zpěvačce kontruje perkusista. Bohužel obrovský sál si vybíra svojí daň v podobě suchého, jedovatého zvuku a odnášejí to právě perkuse, které se nepříjemně odráží od stěn sálu do posluchačova ucha. Škoda!
Zpět do sálu 2, kde si již na návštěvníky brousí zuby australan Buzz Kull. Jednoduché melodie zabalené v temné taneční elektronice prostě na tomhle festivalu sklízí úspěch a tohle vystoupení to potvrzuje. Občasné hmátnutí na klaviaturu synťáků, patřičně prožívané a podávané vokály – víc není pro kvalitní párty potřeba.
Rychle ovšem zpět do druhého sálu, kde se připravuje snad jediná "opravdová" kapela festivalu Bleib Modern. Pětičlenná parta začíná budovat atmosféru melancholického postpunku, což kvituje slušně zaplněný sál. Vrstvené kytary "Bitter smile" naživo hezky vyniknou stejně jako až Morriseyovský vokál frontmana. A jaká by to byla paráda v intimnějším prostoru nějakého malého klubu!
Postpunkový orchestr střídá opět dvojice – Selofan. Minimalistický, ale přesto energický sound pohybující se na hraně coldwave, darkwave a minimalu funguje. Joanna pochoduje po pódiu jako rozbitá mechanická balerína, hladí umělého humra nebo doplňuje zpěv teatrálními grimasami. Dimitris ukrytý za černými brýlemi rotuje okolo Joanny a necháva za sebe mluvit svoji baskytaru. Zazní ultragotická "Give Me Reason", xmaldeutschlandovská "There Must Be Somebody" a set uzavírá "Auf Deiner Haut".
NNHMN ve vedlejším sále berou návštěvníky festivalu na berlínskou klubovou noc opepřenou trochou moderního sythwave. Ani chvilka oddychu, techno beat občas zjemněný synťákovou linkou nebo deklamací zpěvačky. Pro tancechtivé návštěvníky to pravé, ostatně přijďte se přesvědčit na Prague Gothic Treffen!
Soupiska velí přesun do vedlejšího sálu na The KVB, my ovšem tenhle čas obětujeme průzkumu merchandise, dister (Young and Cold Records, Cold Transmission Records, ...), občerstvení a nezbytnému družení se známými.
Jestliže NNHMN nás vzali do klubu, Rue Oberkampf nás bez milosti táhnou do industriální haly na poctivý rave. Kombinace naprosto přiznaného uctívaní techna a 80s zvuku muziku posouvá směrem k EBM a třeba při base v přísné "Kalt" se musí ježit zbytky vlasů každému milovníku Nitzer Ebb. Pódiovou prezentaci trojice hudebníků oživuje světelná instalace okolo které se v hypnotickém rytmu vlní zpěvačka střídající angličtinu, němčinu a francouštinu.
Na druhé stage nás Ash Code vrací zpět na černou scénu. A zaplněnost sálu dává jasně najevo, že na ní mají po skoro deseti letech svoje jisté místo. Škoda jen, že se opět ukazuje slabost velkého sálu – horší zvuk. Ten totiž v klidnějších pasažích playlistu italské trojici ubíra na dechu. Nicméně publikum se při "Empty Room", "Icy Cold" nebo závěrečné hitovce "Dry your eyes" nenechává odradit a každý song odměňuje hlasitou reakcí a potleskem.
Sál 1 už plní fanoušci zvědavý na projekt DARK, inzerující teprve druhé živé vystoupení. No, živé... Teatrálně nalíčený zpěvák uvádí první song a cvičené ucho slyší, že nejen muzika jede z připravených stop, ale i zpěv je nejspíš záležitost playbacku. Do sloupů kouře se vrhá dvojice tanečnic a zaplňuje pódium více či méně lascivními pohyby či vířením závojů. Extra hluboko posazenému hlasu zpěváká při songu "Nyctophilia" vypomáhá Nicole Willerton, stejně jako na desce. Bohužel nám to trochu připomíná kýčaře Blutengel, tentokrát ovšem na darkwave způsob.
Zlatým (nebo černým?) hřebem celého festivalu bylo britsko-německé duo bořičů Spotify playlistů Lebanon Hanover. Oba protagonisté bezpečně schovaní na obou krajích obrovského pódia jako kdyby se nechtěli znát ani k sobě ani k návštěvníkům. Set otvírají songem "Alien" a prokletí velkého sálu, horší zvuk, je naštěstí rázem pryč. Larissina kytara je při své shoegazové zkreslení srozumitelná a Williamova basa pečlivě tvrdí rytmus bicího automatu. První třetinu setu uzavírá William odložením basy a naplno se pouští do "Kiss Me Until My Lips Fall Off", kterou korunuje frenetickým tancem na pomezí epileptického záchvatu a chuligánské bitky. Larissa odbíhá od kytary k synťáku uprostřed pódia. Dojde i na ikonickou "Gallowdance", extra melacholickou "The Last Thing" nebo na "Totally TOT", kterou William doplňuje slovy "In the Dresden I' m tot, totally tot ..."
A mrtvý je i Cold Hearted Festival 2022. Nezbýva se než těšit jakou soupisku si pořadatelé připraví na 18. 11. 2023, tedy na přístí ročník. My jenom doufáme, že bude stejně nabitý a že se organizátorům podaří vyřešit překrývání kapel v programu. To byl totiž asi jediný závažný prohřešek letošního ročníku.
Komentáře
Složení festivalu bylo skvělé. Jediný problém byl, že na velký sál měli jen tak 3 kapely a zbytku by slušel menší sál nebo klub.
Překvapili mě Ash Code těm to sedlo náramně s měli hezké projekce. Bedless Bones a The KVB se mi taky líbili, ale v klubu by to bylo lepší.
nnhmn roztančili i kočky v okolí stejně jako rue Oberkampf. Lebanon Hanover to je takový oříšek. Nevím pořád co si mám o tom myslet. Ale hrálo jim to dobře. Celkově povedená akce až na to, že nebyla šance vidět vše. Takže jsem se musel rozhodovat srdcem a tím co už jsem viděl neviděl.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.