Demi Mortuus | 26.04.2022 17:15

Na světě je další antologie, která dokazuje, že český horor má co nabídnout a dávno není za otloukánka, jako tomu ještě donedávna bylo...

Jihočeský horor - sestavil Honza Vojtíšek
vydal: Golden Dog, (249 stran)

V předchozích knižních recenzích jsme nejednou zmínili fakt, že mají v Jižních Čechách nejspíš nějakou špatnou (nebo naopak dobrou?) vodu, jejímž působením zde dorůstá abnormální množství hororových autorů. Z této zajímavosti se postupem času stala jakási "krajská legenda", kterou dnes všichni bereme jako samozřejmost a vlastně mne ani trochu nepřekvapilo, když jeden z hororovou nemocí zasažených místňáků sestavil antologii z děl svých krajánků. Ostřílený Honza Vojtíšek sebral desatero děsivých příběhů odkojených Budvarem a k vydání je předal nakladatelství Golden Dog, které sídlí...však vy víte kde...

Pod povedenou, krvavě rudou obálkou najdete pestrou směsici podob soudobého hororu. Jedno je však jisté. Pánové a dámy ze Südböhmenu se s tím nepářou a jakkoliv někdy umějí být i citliví a poetičtí, většinou nejdou pro drsný styk či kýbl krve daleko. Často zvládnou dokonce obojí. Počítat navíc můžete i s tím, že všichni umějí psát. "Jihočeský horor" tak netrpí častou nemocí povídkových výběrů - kolísavou kvalitou příběhů.

Asi není náhoda, že stejně jako v nedávno vydané antologii "České temno", dostal i tentokrát za úkol rozparádit čtenáře úvodním kouskem Miroslav Pech. Jeho "Hovořící bytost Webster" vám dá na uvítanou takový kopanec do zadnice (kopanec je myšlen obrazně - ve skutečnosti je to mnohem horší), že si týden nesednete. Po nepříjemně naturalistickém záčátku, ze kterého vám bude opravdu fyzicky špatně (slibuju), se příběh zlomí do nečekaně hravé a originální podoby, která vás do samého závěru bude dusit bezútěšnou a špinavou atmosférou.

Václav Křenek to má po tomhle úvodím šturmu těžké, ale musím říct, že jeho "Ukolébavka" obstála. Autor může, vzhledem k datu narození (1997 - je ze všech zúčastněných nejmladší), jen těžko pamatovat "Magickou flétnu", hlaholící v osmdesátkách všemi Supraphony. Přesto melodie, které nechal rozeznít ve své krátké povídce, znějí přesvědčivě a rozhodně vás pohltí i pobaví.

Ivana Gašparíková je první autorkou v antologii, která přivádí na scénu tradiční hororové monstrum. Matyášovi umřela máma a čeká jej nepříjemná cesta do rodného domu kdesi na samotě u lesa. Snoubenka Katrin jej jako správná partnerka hodlá podpořit, ale mladík překvapivě není její snahou příliš nadšený. Nikdy o své rodině příliš nemluvil. A asi k tomu měl důvod! Ivana klasické téma pojala svěže a po svém.

Jiří Sivok přispěl výživnou jednohubkou "Malá ryba, velká ryba", ve které se evidentně vyřádil. Že psát umí dokázal svou románovou prvotinou "Smrt bývá nehezká" (můžete hádat, kde se odehrává) a poradit si s přehledem umí i s kratším textem. Ten nabízí téměř na každé stránce nějaké překvapení (či prasení) a na samý závěr i jedno poučení. Nepodceňujte svoje oběti (a už vůbec ne autory z Jižních Čech).

Martin Štefko je jedním ze zkušenějších autorů v knize a i když mne "Bazén" nenadchl tak moc, jako jeho předchozí románová tvorba, pořád se jedná o sázku na jistotu. Petr to nemá jednoduché. Jeho žena Jiřina mu nedá chvíli klid a její umanutá touha po bazénu mu přidělává další starosti navíc. Stavba navíc nejde vůbec podle plánu, synek Péťa slýchá hlasy, které ho varují před krtky a to nejhorší má teprve přijít. Textu ubližuje nezdravé množství chyb, ale klaustrofobiky rozhodně rozjuchá.

Nemám příliš v lásce snivé povídky, které jsou převážně postavené na atmosféře a kde mají místo stavby děje slova za úkol malovat abstraktní obrazy. Jednou z takových je "Podsvět" Anny Korbelové. Vzhledem ke kratšímu rozsahu však působí spíš jako zpestření a napsaný je určitě pěkně. Kocháte-li se rádi slovy, možná vás tenhle vlhký drobek potěší.

"Hedvika" zkušeného Václava Votruby nabízí hned několik paralel s povídkou Ivany Gašparíkové. Také Ludvík se totiž vypraví do svého rodného domu. Jen místo automobilu jede stylově kočárem. Mladík nemá se svým otcem právě nejvřelejší vztah, leč starý Gerhard v domě skrývá tajemství a hodlá synovi vyjevit své poslední přání. A hádáte správně, že v tomto půvabném gotickém příběhu dojde na další klasické hororové monstrum.

Honza Vojtíšek se vypsal do formy, která mne většinou baví a jinak tomu není ani s povídkou "Příchozí tisíce otců". Vrátíme se v ní do poloviny devatenáctého století. Vaškovu tátovi se při práci v lese stane úraz a sotva ochmýřený pubescent je nucen přebrat jeho roli. Vyrazí do tábora drsných dřevorubců a tam se krom toho, jak se drží sekera, má naučit i další důležité dovednosti, které drvoštěp pro život potřebuje. Flaška, ženský - však to znáte. Celé se to ale trochu zvrtne...

"Pod zvonem" Kateřiny Malec Houfkové je po dvou návratech v čase až nepříjemně současným příběhem. Jako by se člověk probral ze strašidelných snů do mnohem drsnější reality. Kateřina sice umí psát s citem, je křehká, ale její povídka je zároveň drsně opravdová a po smyšlených strašidlech je osud oběti "obyčejného" zločinu až bolestně působivý.

"Kalvárii" Svatopluka Doseděla mám doma v sešitovém vydání z roku 2000 i v knize "Zlo přichází třikrát", která vyšla o šest let později a je tak jediným příspěvkem v knize, který už jsem někdy četl. Přesto jsem si ji i po třetí rád vychutnal a jen se utvrdil v její kvalitě. Spisovatel Benedikt Langer je pro svou literární činnost ochoten obětovat mnohé. Třeba koupit dům s krvavou historií nebo přemluvit vlastní ženu k vyvolávání duchů. Tenhle příběh má dokonalou atmosféru, která je oslavou hororového žánru a skvělou tečkou za celým výběrem.

Škoda, že není antologie doplněná nějakým článkem, který by neznalého čtenáře podrobněji provedl všemi místy, kde se příběhy odehrávají. Poněkud strohé medailonky na konci knihy by tak možná dostaly větší šmrnc. Na druhou stranu se o svém vztahu k Jižním Čechám hezky rozpovídal Honza Vojtíšek v "Předmluvě" a potěší i ilustrace k jednotlivým povídkám.

Jihočeský horor je výkladní skříní dnešní české strašidelné literatury a stejnojmenná kniha je toho jasným důkazem. Minimálně polovina zúčastněných mne vyloženě nadchla, zbytek alespoň potěšil. Nezbývá než apelovat na tvůrce z dalších krajů - pište a ukažte, že krev nestříká jen v Budějcích. Třeba bude patřit další krajský výběr právě vám!