Ezechiel | 13.12.2007 08:08
Sepsali: Paesant, Ezechiel
Slova, která mi hned vyskakují na mysl, jsou přídomky typu "komplikovaná", "zase něco špatně", ale "přesto happy end" a "kapely a lidi super". Proč? To si povíme v průběhu reportu, ale začněme pěkně od začátku, tedy v době, kdy přicházíme kolem šesté hodiny večerní do Rock Café.
Zvukové zkoušky jsou klasicky zpožděny, nicméně zatím jsme v časové toleranci, a proto se vydáváme s Pezem nakoupit dárky pro Lyrel, neboť má "paní Skonu" právě dnes narozeniny. Kolem sedmé jsme zpět, zdravíme staré známé nahoře na baru a jdeme zjistit situaci. Zvukovky stále probíhají (kapely se ovšem potřebují řádně připravit), takže nakonec se dozvučí až kolem půl deváté, kdy jsou vpuštěni lidi dolů do sálu.
Je to paráda, vypadá to, že se přišla podívat více než stovka (většinou) pěkně vystylovaných návštěvníků, což vzhledem k ne zcela masové propagaci považuji za úspěch (děkujem ;) ). Ale zpět k hudbě.
Prvním vystupujícím večera byla zamaskovaná dvojice darkambientních mágů **Tábor Radosti**. Jméno, které na domácí scéně po několika letech začíná konečně budit zasloužený respekt stejně jako majestátně vyhlížející, ornamenty pokreslené masky dvou mystických postav za řečnickými pulty. Tábor Radosti je vlastně projekt dvou normálních, sympatických chlapíků z Jihlavy, kteří ze sebe po dobu hraného setu udělají pomocí masek a celé audiovizuální show bizarní mimozemskou invazi z jiného světa a jiného času. Jejich vystoupení vám sice nenabídne pokaždé něco úplně nového a překvapivého, to ale popravdě v jejich případě vůbec není třeba.
Pokud se vám jejich hutný temný ambient prošlápnutý v dobrém smyslu "utahaným" industriálním rachotem líbí, jejich show si pokaždé musíte prožít stejně silným způsobem. Jak se mi podařilo vybádat, zatímco ještě před rokem někteří o téhle formaci neměli ani potuchy, na tuto akci přicházeli s tím, že hlavní hvězdou večera jsou právě "Táborové". A myslím, že všichni jejich fanoušci i příznivci stylu, kteří je viděli v sobotu poprvé, nemohli být nespokojeni. Sál se zahustil, opozdilci se ještě honem protlačili dopředu a několik lidí v sále rituálnost jejich vystoupení rozpohybovala do neovladatelného vlnění tělem. Co se mě týče, kromě standardního lámání hlavy - jak se proboha jenom tohle má fotit? - jsem si vystoupení užil se stejným prožitkem jako před čtrnácti dny v Brně a byl jsem rád, že fanouškovská základna TR dorazila ve stejném, ne-li větším počtu i do Prahy.
Nasadit Tábor Radosti jako úvodní kapelu večera byl z režijního hlediska trochu odvážný kousek, ale bohužel to bylo ze všech úhlu pohledu jediné možné řešení. Publikum se po nějaké době probralo z transu, do kterého je dostal hlas prostupující vystoupením Táborů a mohlo se nenásilně probrat ladnými kytarovými riffy Alvarézů. Jen při představě, že by rovnou po hypnóze způsobené jihlavskými šamany spustila do lidí svůj set desetinásobně rituálnější múza Gudrun mi jde hlava kolem. Proložit tyto dvě duchovní srdcovky několika chytlavými songy v rytmu melancholického rocku bylo zkrátka asi jediné východisko.
Na **Alvaréz Peréz**, moravskou domácí stálici, jsme si v Praze museli počkat déle než rok. Naposledy je pražské publikum pozitivně uvítalo na festivalu Prague in Dark a příznivci jedné z předních, obecně vzato, "gothic rockových" skupin u nás, se již nemohli dočkat. Stejně jako na TR se někteří mohli na jejich koncert v Rock Café naladit již před čtrnácti dny na brněnské Gothic Party. A jsem rozhodně rád, že jsem byl mezi nimi.
Protože pokud zpětně nahlédnu na vystoupení předchozí a to sobotní, můžu bez dlouhého váhání konstatovat, že druhé z nich bylo řádově vydařenější. Současný playlist AP se skládá především z chytlavých skladeb a hitovek se silným základem. Možná chvílemi postrádají "skočnější" tempo nebo sem tam nějaký ten akcent navíc, ale úspěšně to dohání sympatickými melodiemi podbarvenými dvěma ženskými vokály.
A každý kdo měl tu možnost Alvarézy vidět naživo ví, že charakteristický zpěv Ellen je to, co kapelu odtrhává od stereotypu domácích darkrockových klasik. No a proto také to srovnání mezi posledními koncerty skupiny - zatímco v Brně jsme čelili nešťastnému nazvučení a přeřvání vokálů, v Praze byl vzájemný soulad mezi nástroji a vokály ideální a skladby konečně spolu se silnou vizuální stránkou kapely dostaly pořádný nádech. Co trošku zamrzelo, byl fakt, že když už se zvuk tolik povedl, neuškodilo by na pultu otočit volume čudlíkem o něco doprava, aby si ti, co přišli na kytarovou část programu, o něco více užili.
Jako poslední se dostala ke slovu dnes již legenda česko-slovenské gothic scény, **L'ahká Múza**, která se objevila v Praze po více než roce. Koncerty Gudrun (zpěv), 677 (kytara, programming) a nyní i Moon (basa) a Cory (grooves) jsou ne nadarmo označovány spíše jako "darkwave rituály" a myslím, že o pravdivosti tohoto tvrzení se Rock Café přesvědčilo dostatečně. Dublované zechované kytarové vyhrávky střídané uši trhajícím zkreslením, dobře umístěné v hypnotické rytmické hmotě, a jako šperk v koruně expresivní vokál připomínající operní pěvkyni během jakési podivné bohoslužby v katedrále - asi tak na mne působil snový set Múzy, který bezpochyby pohltil nejednoho vnímavého posluchače.
Trochu rušivým dojmem působil kameraman umístěný pár metrů před pódiem, který nekompromisně odháněl lidi, kteří si nedopatřením stoupli do jeho zorného pole, a proto se nemohli příznivci L'ahké Múzy dostat svým idolům nadosah. Vlnící se těla se tak kupila po stranách u pódia a po celé ploše sálu v Rock Café, ale nevypadalo to, že by jim to nějak vadilo. Doufejme, že se záběry z Prahy třeba časem objeví na nějakém nosiči LM jako bonus.
Procházka po snad všech dosud vydaných albech L'ahké Múzy za příjemného mrazení probíhá až do příchodu DJ Mirage, který zvěstuje novinu od produkčního klubu, že se afterparty konat nebude. Tím tedy veškeré hudební očarování mizí a za pomoci několika dalších lidí se snažíme situaci řešit. Obavy jsou bohužel potvrzeny - aniž by nám to kdokoliv řekl předtím, je nutné sál Rock Café hned po skončení koncertu opustit, neboť se musí uklidit. Důvod? Ráno přijdou zedníci (nebo kdo...) dodělávat práce na stropě v sále (nebo kde...). Nepříjemné překvapení je tedy na světě, a jeho následky se daří zmírnit jen tím, že jsou nám ponechány k disposici alespoň prostory v předsálí, zesilovač a bedýnky zabudované ve stropě. Že tyto malé reproduktory nejsou stavěny na hudbu o větší hlasitosti se ovšem ukazuje velmi záhy, takže namísto "afterparty" se dá mluvit spíše o "pokecu za poslechu trochu hlasitější hudby". Za tuto neplánovanou změnu bychom se vám jako spoluorganizátoři chtěli ještě jednou moc omluvit, ačkoliv nebyla způsobena naší vinou (a nakonec zřejmě ani vinou produkčního, jenž se prý o zednících dozvěděl půl hodiny před začátkem akce).
Nakonec ovšem "pravda a láska" opět zvítězila, a tak se celý ten podivný večírek v předsálí dá zhodnotit vlastně celkem pozitivně, protože navzdory všem nepříjemným ránám se lidi podle všeho bavili, i když se tančilo jen sporadicky. Tedy až do půl třetí, kdy jsme z klubu vykázáni a účastníci afterparty se rozcházejí z části domů a z části do ostatních přilehlých klubů. Nezbývá než doufat, že spokojení. A taky že příští rok už se nám věci typu "rozpuštění party za asistence Policie", nebo "nečekané údržby v klubu" vyhnou. Všem lidem, kteří v tom všem s námi přese všechno zůstali, děkujeme za vytrvalost, vážíme si toho! A pak že to tady s tou scénou jde z kopce... ;)
Fotky jsou opět k nalezení v naší Galerii
Komentáře
Přidat komentář