Kostarická "Třináctka" má novou desku a my jsme byli zvědaví, zda je pod černým světlem největší tma...

Ariel Maniki and the Black Halos - Black Light
Vydal: Deepland Records, (65 mins)

Jsou tomu už čtyři roky, co jsme u nás recenzovali dlouhohrající „Ritual“ kostarických goth klasiků Ariel Maniki and the Black Halos. Zmíněnou dobu kapela využila maximálně. Mimo jiné stihla vystoupit na Prague Gothic Treffen, vydat další velkou desku „Jade“, bestofku, vydat další EP i akustickou nahrávku, podílet se jedním coverem na tribute albu Olivera Heuera… Není toho málo. Momentálně je však venku další plnohodnotná nahrávka a my se v recenzi podíváme, jak si na ní Ariel a jeho kumpánky vedou.

Kdybych se měl na moment zastavit u dva roky staré desky „Jade“, musel bych zmínit to, že mne překvapila koncepčněji pojatým materiálem a konzistentním zvukem. Ariel na svých nahrávkách většinou míchal tuhle darkwave, támhle gothic rock, onde se pro změnu nebál přisypat trochu elektroniky. Skladby pak na někoho mohly působit jako „každý pes jiná ves“, ale někomu zase naopak mohla vyhovovat jejich pestrost. To se na „Jade“ tolik nedělo a já to upřímně docela kvitoval. V tomhle směru je „Black Light“ tak trochu krokem zpátky.

Posuďte sami. Pompézní otvírák „Blacklight“ útočí klenutými kytarami a zkresleným vokálem, klipovka „Strangers“ šlape, hladí akustickou kytarou, kličkuje typicky gothic rockovou vyhrávkou i úderným refrénem, v „Emptiness“ zkrátka a dobře slyším Solar Fake s kytarou, „Sadness“ je křehoučkou a temně romantickou skladbou, kterou zpříjemňuje ženský hlas a „Oh Milena!“ pro změnu přibrušuje a nabízí téměř hororovou atmosféru, kterou nečekaně vylepšuje hostující saxofon.  A to jsme ve třetině desky. Je tedy čas si říct, zda toho na posluchače není příliš.

Po prvních posleších musel odpovědět, že ano. Má to souvislost i s tím, že je nahrávka delší než hodinu a celkově je toho na první dojem trochu moc, aby se posluchač mohl trochu zorientovat a najít záchtyné body. Je sice pěkné, že v tracku „Nine“ hostuje Nino Sable z Aeon Sable, ale ve finále jde o vcelku dlouhé intermezzo, bez kterého by se album nejspíš obešlo. Psal jsem to v minulé recenzi a napíšu to i letos. Kdyby se ta hodina proškrtala na nějakých čtyřicet minut, celku by to tuze prospělo. Dobré nápady tu totiž rozhodně jsou, ale trochu se ztrácejí ve snaze zahrnout posluchače co největším množstvím materiálu.

Jinak jsem si po četnějším poslechu cestu k novince „Maníků“ našel. Ariel umí napsat chytlavou skladbu, pracuje na svém vokálním projevu a pokud jste žánrově otevření, nakonec si na jeho nahrávkách svoje najdete. Možná by nebylo na škodu založit k Black Halos ještě nějaký elektronický projekt a nasadit jednotlivým kapelám celistvější tvář, protože takhle posloucháte gothic rock, na moment odejdete a po návratu se divíte, že vám hraje synthpop. Na druhou stranu, pokud tvorbu Ariela Manikiho trochu sledujete, nebudete zase tolik překvapeni a ani zklamáni. Jisté osobité kouzlo totiž tenhle chlapík i jeho tvorba určitě má. Jen je třeba trocha trpělivosti.

Hodnocení: 70%
 

Tracklist:

1. Blacklight
2. Strangers
3. Emptiness
4. Sadness
5. Oh Milena!
6. Mirrors
7. We Only Have Tonight
8. Absence
9. Nine
10. The Pale Horseman
11. Sleep
12. Lilies and Carnations
13. The Shelter
14. Afterthought
15. Cocoon

mohlo by vás také zajímat

Ariel Maniki and the Black Halo složili novou desku z gotických fraktálů

Na "léčivou pornografii" se vrhli Ariel Maniki and the Black Halos

Dejte si další songy a videoklip z chystané desky Ariel Maniki and the Black Halos

Ariel Maniki and the Black Halos představuje první singl z chystané desky