Demi Mortuus | 17.03.2021 18:25

Německá postpunková pětice dozrála, se svou novinkou si dala práci a výsledkem je vyspělé dílo, které sklízí zaslouženě pochvalné reakce. Ani my nejsme v tomhle směru výjimkou.

Bleib Modern - Afraid to Leave
Vydal: Bleib Modern, (42 min)

Přes tři roky trvaly německé partě Bleib Modern práce na čtvrtém dlouhohrajícím albu. Pětice chlapíků, kterým je momentálně domovem Mnichov a Berlín, byla od svých začátků vnímána jako DIY kapela, která čerpá z odkazu Joy Division či Bauhaus, ale mnohdy depresivní náladu svých postpunkových songů neváhá znásobit shoegazovými kytarami. Právě tohle spojení je jistým poznávacím znakem, který je odlišuje od haldy podobně znějících, stylově spřízněných, souborů. A protože změna je život, muzikanti naznali pocitu, že nahrávání v domácích podmínkách bylo dost a vyrazili do Lipska za Magnusem Wichmannem, který se s nimi zavřel do Lala Studia a pomohl vytáhnout sound kapely až nad žánrové mantinely.

Ona už lecos naznačila předchozí nahrávka „Antagonism“, z jejíhož poslechu člověk získal pocit, že by kapela ráda zněla o něco přístupněji, než tomu bylo na starších nahrávkách. Proti v beznaději utopeným, zatěžkaným soundem nasaklým starším věcem, byla melancholie najednou vcelku příjemně poživatelná a i když nešlo o nějakou zásadní proměnu, jistý posun se v tomhle směru vypozorovat dal. Částečně k tomu přispěl i Phillip, který zapracoval na svém hlase a z poměrně netvárného a zahuhlaného projevu se vypracoval v opravdového frontmana. Jestli byl dřív jeho zpěv hodný nejistého a zkormouceného studentíka, potom je tu dnes pěvec, který si vezme mikrofon a je připraven a ochoten na sebe okamžitě strhnout veškerou pozornost.

Bleib Modern - Loony Voices

Jak velký ten rozdíl je vám jasně ukáže hned úvodní song „Glow“, který má masivní a moderní sound, za nějž by se nemuseli stydět ani She Wants Revenge. Souhra basy a bicích je tu natolik čistá a dominantní, že s vámi začne okamžitě šít. To vše do té chvíle, než se připojí shoegazová cirkulárka nabroušených kytar, která je pro kvintet natolik signifikantní, že zkrátka chybět nemůže. Vše graduje výrazným refrénem, který z otvíráku dělá hitovku, kterou klidně pozře široké rockové publikum. Tradičně rockovější skladbou je taky otvírák druhé půle „Portraits“, ale jinak se vesměs tlačí na pilu díky depresivním a posmutnělým náladám.

Aby to nevyznělo tak, že Bleib Modern už nejsou Bleib Modern – ne, tu hlubokou melancholii a intimitu si kapela zachovala a je ještě výraznější i díky barevnějšímu hlasu, který ze sebe potřebné emoce dostává mnohem šikovněji. Pokud bych měl tu změnu (nebo spíš posun) nějak popsat, potom bych řekl, že pokud jste tuhle kapelu dřív viděli přes ušmudlané okno a slyšeli se zacpanýma ušima, tak vám na novince někdo okno vyleštil a na sluchovody vám půjčil uchošťouch. Po svižném úvodu se do hlubších vod melancholie ponoříme s „Loony Voices“ a jak jinak - basa pracuje i v tomhle tempu na sto procent. Bicí nechvátají, ale jsou parádně razantní a kytara čeká s další porcí gradací a nálad, které maluje do hutného základu jako šikovný barista do šálku s kávou.

Bleib Modern - Glow

„Bitter Smile“, věren svému názvu, vnáší taky trochu nervních psychedelických nálad a ty prostupují i do další volnější věci „Your Skin“. Ta si dává na čas, ale je vystavěná mistrovsky. Kytarové stěny pokrývají graffiti emocí a Phillip se jimi se svým hlasem dokáže místy proplétat natolik šikovně, že člověk nevědomky všeho nechá a chtě nechtě se soustředí na poslech. Tady je kapela hodně silná v kramflecích a ždímá posluchačovy city, jako mokrý hadr. „Sleep“ si potom nepokrytě bere vzor u shoegaze kapel, které svoje songy nechají pozvolna rozkvétat, košatět a když se zdá, že vás chtějí ukolébat, přikvačí s ohňostrojem explodujících emocí. S podobnými vzorci si kluci vystačí po zbytek hracího času, různě je ohýbá a kombinuje a vlastně záleží jen na posluchači, jestli mu kvintet udeří na tu správnou emocionální strunu, nebo jej nechá chladným.

Z rozhovorů s kapelou je znát, že se nahrávání v profesionálním studiu obávala a přípravě věnovala enormní pozornost. Sami muzikanti se strachovali, jak jejich tvorba s novým soundem vyzní a já mohu směle říct, že je jednak znát, jakou práci si kluci dali a druhak to, že jim změna rozhodně prospěla. Milovník garážového a sklepního undergroundového DIY soundu si možná smutně povzdechne, ale většina posluchačstva posun vpřed dozajista ocení. Na tuhle desku si určitě udělejte čas a věnujte jí krom soustředěného poslechu i pořádné volume. Ona se vám odmění!

Hodnocení: 80%