Spící andělé Gottfrieda Helnweina

Patrně největší zážitek s uměním, které se vydává cestou hluboké deprese, bizarnosti a zvrácené naivity můžete v těchto dnech stále shlédnout v prostorách galerie Rudolfinum. Výstava koketující s radikální tématikou nacismu, náboženství či násilím páchaném na dětech završená sérií Mansonovských zrůdných výjevů nese název Angels Sleeping a je k vidění do konce srpna. Předkládáme vám nejrozsáhlejší dostupnou reportáž, kterou ve spolupráci s galerií Rudolfinum připravil Jan Krumphanzl.

 

 

 

Autor: Jan Krumphanzl
Zdroj: WWW.BIOGALLERY.CZ

ÚVODEM



Pokud neznáte tvorbu a osobnost rakouského umělce Gottfrieda Helnweina, je asi namístě něco málo prozradit, ještě než vás vtáhneme touto reportáží na samotnou výstavu. Gottfried Helnwein se narodil v roce 1948 ve Vídni. Pracoval jako malíř, návrhář, fotograf, malíř nástěnných maleb, sochař, umělec věnující se performancím a instalacím používaje nejrůznější techniky a média. Jeho tvorba se drží precizního hyperrealismu a provokuje dle reakcí veřejnosti svým kontroverzním obsahem. Jeho tvorba se zajímá o temné stránky společnosti, bezbrannost a křehkost dětské nevinnosti, bezmocnost a zranitelnost dětské duše i těla. V obrazech Gottfrieda Helnweina často nacházíme jakousi děsivou harmonii mezi náboženstvím a nacismem. Při kontaktu s tvorbou Gottfrieda Helnweina člověk cítí tu neustále přítomnou hrozbu toho nejukrutnějšího stvoření - člověka. Válka není jen mezi vojáky, ale především mezi lidmi a to je to, co je cítit z většiny obrazů tohoto neuvěřitelně důsledného hyperrealisty. Výstava Angels Sleeping v Galerii Rudolfinum je skutečnou lahůdkou pro příznivce moderního umění. A musím uznat, že i samotná koncepce výstavy, na které pracoval s autorem ředitel galerie a kurátor výstavy Petr Nedoma, je naprosto dokonalá. Výstava se tak stává ještě mnohem působivější procházkou temného světa Gottfrieda Helnweina a vlastně temným světem nás všech.

PRVNÍ ČÁST


Po vstupu na výstavu Angels Sleeping nás jako první uvítá autoportrét Gottfrieda Helnweina v bolestné agonii s vidličkami v očích. A hned u tohoto prvního obrazu zjistíme, jak daleko se dá zajít v hyperrealistické malbě. Technická stránka Helnweinovi malby je jedním slovem fantastická. Takže u každého obrazu budete stát hodně dlouho a neubráníte se touze přijít k obrazu tak blízko, aby jste sami sebe přesvědčili, že to skutečně není fotografie. Hned vedle úvodního autoportrétu vás čeká přehlídka portrétů dalších známých osobností, ale pouze ve velice temném modročerném provedení, kde skutečně musíte hodně pečlivě hledat tváře Zappy, Guevary, Rimbauda, Hendrixe a dalších. U obrazu "Modern Sleep I", který byl použit také na propagačních letácích a plakátech po celé Praze jsem stál taky pěkně dlouho. Helnwein dokáže nejen naprosto realisticky zpracovat cokoliv, ale opravdu neuvěřitelnou schopností je to, že jeho děti převážně děvčátka mají snad i duši. Když sledujete dětské tváře na jeho obrazech, čekáte jen kdy se na vás otočí a mrknou. Cítíte skutečný zájem a lítost, máte nutkání zachránit ty ztracené duše na obrazech, kolem kterých se tak často shlukují stíny či postavy, ve kterých nic dobrého nenajdete. Dokonce se mnohdy stydíte za to, že jen přihlížíte tomu co se na obrazech děje. Cítíte se jako někdo, kdo se jen kouká skrz sklo na hrůzy za ním. A to je neuvěřitelný zážitek na výstavě obrazů.



Nesmím zapomenout na obrazy Ohnivý muž a Ledový muž, které mě zaujali už z materiálů, které jsem dostal od Galerie Rudolfinum, před samotnou návštěvou výstavy. Jsou to malby nejasných tváří, které jsou vlastně poznamenané ohněm a mrazem. Spálená tvář a zmrzlá tvář člověka nám již nepřijdou tak lidská, protože si lidskou tvář představujeme přeci jen raději zdravou, hezkou a neporušenou. V případě opačném, se necítíme dobře. Právě to mě na obrazech zaujalo a položil jsem si otázku "můžeme nebo nemůžeme za ten vnitřní děs z odlišnosti? ".

DRUHÁ ČÁST
V druhé části přehlídky nás obklopí nacismus, válka, zvrácenost a bezmocnost společnosti a to převážně v monochromním, ale o to působivějším provedení. Obraz kde nacističtí důstojníci obklopují krásnou ženu s malým chlapečkem nazvaný "Zjevení I - Klanění tří králů 2" je hodně tísnivý.



Stejně tak obraz "Heydrich bloumá nad Golemovou dcerou" na kterém si Heydrich s dalšími důstojníky v doprovodu prezidenta Háchy prohlížejí velkou plastovou panenku se zajíčkem. Osobně mě hodně zasáhl obraz "Pozdní lítost" a následně "Zjevení III - Uvedení do chrámu".



V obou případech jsem cítil, jak málo může pro někoho znamenat lidský život. Ale vždyť právě o tom je hrůza nacismu, obrovská mašina na lidskou likvidaci. Helnwein však v této části přehlídky dokáže hrůzu jen jaksi mistrně naznačovat. Děti jsou zde vystaveny jakémusi děsivému zájmu tajemného a nevyřčeného zla. Je patrné, že děti na obrazech jsou ztraceny v temnotě, mají hlavičku i oči v bvazech a obraz tak vyjadřuje, že dítě je v temnotě né proto, že je okolo tma, ale že není schopno tmu a zlo odhalit. Protože skutečné zlo ve skutečném světě není mnohdy na první pohled patrné a tím se stává ještě hrozivějším. Druhá část přehlídky je skutečně hodně skličující podívanou, ze které vám může běhat mráz po zádech. Je to jako se náhle a nečekaně propadnout do jiného světa, obklopuje vás bezmocnost a strach z toho všeho kolem.



TŘETÍ ČÁST
Vstup do třetí části přehlídky může na první pohled působit, jako záchrana z monochromního nacistického sevření. Mnohem barevnější a světlejší část vám dovolí se nadechnout a narovnat se. Ovšem zjištění, že barva a světlo nám tu otevírá dveře k dalším podobám bolesti a dětské zranitelnosti, nás opět svazuje a připojuje na obrazovou transfůzi zla.



Vedle velkých barevných a působivě hyperrealistických obrazů utrápeného a zraněného děvčátka hned v několika polohách a prostředí jsou tu však také další vynikající portréty. Jsou to portréty malované opět monochromně tentokrát mnohem příjemnější modrou barvou a sledujeme na nich spící dívku.



Je to podle mého dokonalé vyjádření toho, že spánek je nám mnohdy zdánlivou záchranou a únikem před vším tím, co nás ohrožuje. Osobně jsem si uvědomil, že válka a mír mají v tomto ohledu skutečně děsivé protiklady. V míru se nám často zdají děsivé sny a probouzíme se do reality, kterou vnímáme jako bezpečnou. Ve válce však můžeme ve snech nacházet únik před tím hrozným a probouzet se do světa plného smrti a utrpení. Proto mě tolik zasáhla série obrazů s tváří spícího děvčátka. Cítil jsem totiž po tom všem co se okolo na obrazech odehrává, že v případě spícího děvčátka jde o malé vydechnutí a odpočinek. Člověk by až natáhl ruku a pohladil ji po vlasech. Co však této místnosti dominuje, je skutečně obrovský portrét dívčí tváře se zavřenýma očima. Otázkou je, zda dívka na obraze spí či je mrtvá. Stál jsem před tímto vrcholem hyperrealismu několik minut a přiznám se, že jsem si přál, aby dívka jen nepatrně pohnula víčky a nebo nečekaně oči otevřela. Věřil jsem skoro tomu, že je to možné. Čekal jsem na to, ale nestalo se. Buď skutečně tvrdě spala, a nebo byla mrtvá. Možná to také bylo tím, že, ač se tomu skoro nechce věřit, je to skutečně jen a jen obraz.



Musím se přiznat, že mě také hodně zasáhl pohled na maminku, která na výstavu přijela s kočárkem a mlčky stála před obrovským obrazem zakrváceného obvázaného děvčátka. Stál jsem a sledoval jsem jak mlčky pozoruje ten obraz. Přemýšlel jsem jak musí podobné obrazy působit na ženu a matku dítěte. Děcko sedělo spokojeně v kočárku a ptalo se své maminky "co to je?" Nemohl jsem si pomoci a vyfotil jsem tento okamžik, který si budu dlouho pamatovat.



ČTVRTÁ ČÁST
Čtvrtou částí přehlídky je další hrozba. Zbraně, policie a konzumní společnost. Policisté versus kačer Donald na obrazech "LATajné" nebo "Černá hodinka" trochu odlehčují vše co návštěvník shlédl doposud, ale stále je ve vzduchu hrozba.



Konzumní společnost, mediální tlak a policejní "uniformované" násilí. Obrovský Mickey Mouse na obraze "Myšák" rozhodně není tou veselou postavičkou z pohádky. Při pohledu na ozbrojené policisty na Helnweinově obraze "Chlapci" jsem se musel ironicky zasmát dnes aktuálnímu heslu "pomáhat a chránit". Vždyť policisté jsou také jen lidé a lidé vždy budou pomáhat především sami sobě.



Stejně tak obraz "Americká madona - Zjevení IV" je hodně výstižný a člověk si uvědomí, že uniforma z člověka nedělá nic jiného než člověka v uniformě. Ovšem společnost může z člověka v uniformě učinit něco mnohem nebezpečnějšího.



PÁTÁ ČÁST
Přehlídku Angels Sleeping uzavírají velkoformátové fotografie Marilyna Mansona. Položil jsem si otázku, proč právě Manson. Myslím si, že když člověk projde celou výstavou a něco o panu Mansonovi ví, pochopí to.



(autor reportáže u fotografie M.Mansona)

SLOVO ZÁVĚREM
Výstava je jako celek neuvěřitelně silný zážitek. Každý kdo vnímá, cítí a přemýšlí nalezne v sálech galerie Rudolfinum mnohem víc, než vynikající hyperrealistickou malbu. Je to neskutečně silná rána, která vás nekompromisně srazí na zem a potom vám za vlasy zvedne hlavu a donutí se dívat. Dívat se skrze nehmatatelné okno do světa všeho, na co se snažíme nemyslet a nepřipouštět si, že se stalo a nebo se stále děje. Zlo má mnoho podob a používá nepřeberné množství převleků a tváří. Ale za tím divadlem je stále jedno a to samé, bolest, bezmocnost a utrpení. A někdy můžou být tak blízko, že když natáhnete ruku, ucítíte je.



Jsem hluboce zasažen výstavou Angels Sleeping a každému kdo tuto výstavu neviděl, musím říct, že o hodně přišel. Takže do 31.8.2008 máte ještě možnost podstoupit tuto cestu do říše za zrcadlem, kam není jednoduchý pohled.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Koukala jsem již na upoutávku v metru a dost mě to zaujalo, takže půjdu určitě, díky moc za report.
nenechat prosvihnout!...a maji tam i (jako po kazdy vystave ted, Crewdson taky jeste k dostani!) placky s nejakejma motivama od nej....ja tu svoji uz ale bohuzel ztratil:o/ tak se mozna taky vydam znovu....zaroven vsem navstevnikum doporucuju po tom co projdete vystavu jeste neodchazet, ale vypujcit si ve vstupni mistnosti s knihami na prohlednuti dve dostupny s jeho tvorbou. Je tam toho mnohem vice a jeste mnohem desivejsiho/perverznejsiho/radikalnejsiho
Taky doporučuju! Výstava je moc povedená stejně jako reportáž.
helnwein je frajer, obdivuju ho už dost dlouho :-)<br />byl s ním bezva rozhovor v Instinktu někdy ze začátku července
V nejblizsich dnech se tam chystam ;-)
teda to zni fakt zajimave, taky uz jsem o tom slysela, a btw crewdson byl fakt uzasnej!!
To je i docela rozumně napsanej report x) jinak výstava skvělá a jak říká Pae tak neodcházet, ale prohlížet. Stojí to za to.
Sarka: I kdyz me Helnwein hodne hodne zaujal a je to totalni mistr co se tyce malby...Crewdson me teda osobne byl mnohem blizsi a perfektne jsem se do tech fotek vzil...treba ta obri fotka s chlapkem co stoji pred svym autem uprostred toho mrtvyho mesta a prsti, u ni jsem uplne zmoknul :D ....a vubec vsechny ty lynchoviny, uaaa...boží!
tak kaloň vyletěl ze svého hnízda, aby to taky zhlédl a byl nadšen tak, že si koupil i placku:-) obzvlášť z malby, to čučel s otevřenou pusou od začátku až do konce výstavy:-) 8-O
Dneska jsem se taky byla podívat, pak mi došlo, že dvě z jeho fotek jsem kdysi dávno viděla v History od Michaela Jacksona, snad u Scream, kam se to sakra nedostane:-) Na druhou stranu mě trošku zklamalo, že je výstava tak krátká, případně MM je dobrý tah, vím že s ním GW i nějak spolupracoval, ale ty na těch fotografiích mi nepřišlo nic extra, prostě mediální hvězda zvýší návštěvnost... Mým favoritem zůstávají Tři králové, i když by mě zajímalo, jak ta fotka vypadal původně, kdy na ní byl místo Madony Hitler:-)
Taktiez som davnejsie tuto vystavu vzhliadol, musim suhlasit priestor bol uplne velkolepi az som mal dojem ze som v Lodnynskej galerii, monstrozne velkosti obrazov hned cloveka prevalcuju, co sa tyka prevedenia technickej zdadnosti tohto umelca nie je o com - genius.<br />Som bol tak nadseny ze som si kupil aj knizku s vystavenymi dielami takze sa k nim mozem kedykolvek vratit:-) Inak ma velmi potesilo zaradenie tejto tematika na vas web. Pretoze umenie je zivot - zivot je umenie!
Nad těma knihama jsem strávila ještě víc než na té výstavě. Já vůbec všechny výstavy procházím rychle. Když to všechno v knize, tak si to může člověk líp prohlídnout a sledovat ten vývoj malíře. Pořád jsem přemýšlela, jestli neměl v dětství nějaký trauma.

Přidat komentář