Demi Mortuus | 27.11.2018 17:15

Tak trochu neplánovaně se ohlédněme za letošním ročníkem HorrorConu, který si pozornost zasluhuje čím dál víc.

Pražský HorrorCon se letos odhodlal k poměrně velkému kroku vpřed, když vyměnil sic útulné, leč poněkud stísněné a stěží dostačující prostory Dark Velvet Café za mekku (nejen) turistů, holešovický Cross. I přes některé drobné mouchy se tento přesun osvědčil a nebyl to jediný posun směrem nahoru, který lze vypíchnout.

Trochu jsem se obával, jestli se hororoví nadšenci v členitém a zrádném prostředí Crossu neztratí, ale nakonec žádná z atrakcí netrpěla nedostatkem zájmu a nic se nedělo pro prázdný sál, což je určitě potěšující zpráva. Tedy alespoň od mého pozdního příchodu, který byl zapříčiněný dospáváním noční (ne, nejsem zloděj ani štětka). Osobně jsem se hned na startu zasekl ve spodní části klubu, kde zrovna počal svoje vyprávění Jiří Walker Procházka.

Ten si vzal za hlavní úkol představit audioknihu „Exorcista“, která vyšla pod hlavičkou Walker & Volf, ale přišla řeč i na „Asfalt“, na různé pikanterie a záludnosti, které skýtá vydávání a tvorba audioknih a na autorské čtení autorovy hororové povídky (jeho rošťácký smích při líčení lapálií se psaním o vyhřezlých vnitřnostech a vypadených bulvách z očních jamek byl nakažlivý). Nemilá byla nedostačující hlasitost pouštěných ukázek, během kterých musel člověk špicovat uši, aby něco slyšel, ale na druhou stranu si za to mohlo lidstvo také trochu samo (jako za obecně spoustu věcí) halasením u blízkého baru. Sám jsem za moment přišel na to, že po rumu vlastně o něco líp slyším. Aspoň zpočátku jsem měl ten pocit.

Hned vedle baru zatím v Maskérně Pavel Slaughter Jelínek pracoval na modelíně Evě Bernáškové (které vytvořil pod úctyhodným poprsím úctyhodnou hnisavou ránu) a v Kině, do kterého jste museli vyběhnout něco schodů, probíhala beseda nejdřív se Svatoplukem Dosedělem a posléze s Haninou Veselou, která sice nepopřela starou pravdu, že „děckama nezatopíš“, ale naopak odhalila, že mumiemi klidně ano.

Já však zůstal dole (u baru) a hlavním důvodem bylo povídání dvojice Milan Žáček / Miroslav Pech. Přiznávám bez uzardění, že byli mým pomyslným headlinerem večera, protože aktivity Milanova nakladatelství Carcosa mě neskutečně těší a Mirkův román „Mainstream“ se v mých očích zařadil k tomu nejlepšímu, co kdy u nás v krvavém ranku vyšlo. Oba jsou to navíc chlapci skromní a milí. Dozvěděli jsme se tak, co obnáší vydávání hororů u nás, proč někdo vydá česky psaný román, když se soustředí hlavně na překlady zahraničních titulů, jak se stalo, že „Mainstream“ vyšel dřív v Polsku než u nás a jak to ten Mirek má s kličkováním mezi sociálním románem, hororem a sociálním porno hororem.

Osobní setkání s Miroslavem Pechem bylo pikantní v tom, že jej na sociálních sítích zmátlo jméno Demi a místo očekávané půvabné fanynky dostal ošklivého plešatého chlapa a já zase po tom, co jsem o Mirkovi napsal, že má teda setsakra koule, zjistil, že vypadá jako hezká holka (což neznamená, že je mít nebude). Panáky však nepije a tak jsem to musel vzít za něj a zjistil jsem, že se na HorrorConu taky moc fajn pije.

Následně proběhl v Kině křest antologie „Může se to stát i vám“, která se stala jakousi vlajkovou lodí tohoto ročníku HorrorConu a byla jako spusta dalších titulů k mání za velice příznivé ceny. O křest se postaral nenapodobitelným způsobem Mark E. Pocha, který se pro podobné funkce prostě narodil. Musím pochválit skvělé značení jednotlivých dějišť akcí, jediný kolaps se stal díky změně místa koncertu Lahke Muzy, ale nakonec se po intervencích všichni dostali i tam.

Přemýšlel jsem nejdřív, jak se návštěvníci tohoto typu akce dokážou přepnout do koncertního módu, ale nakonec byla show slovenského tria více než povedená. Přispělo k tomu i prostředí, protože koncerty na oné elektronkové (či jak to říct) stage prostě vypadají dobře a k image Muzy se navíc dokonale hodí. Těžké riffy tak ve futuristicky osvětlených prostorách prořezávaly hlasivky Gudrun, která sice dorazila oslabená nemocí, ale hrdinně se s ní poprala a zpětně se určitě dá říct, že by byla škoda tuhle štaci vynechat. Lahke Muze to v Crossu zkrátka slušelo a v závěru ji na jeden kousek doplnila také performerka. Audio zážitek se dal určitě srovnat s tím vizuálním, což pro potřeby některých přihlížejících, neznajících tvorbu kapely, bylo viditelně plusem a zařazení koncertu bylo nakonec od pořadatelů povedeným tahem.

Potěšilo také uvedení krátkého filmu „Psychopompos“, který vznikl dle básně H. P. Lovecrafta a následující beseda s tvůrci. Naopak trochu bych příště šetřil s pornem, případně bych jej možná šoupnul na ještě pozdější čas. Pravdou je, že velké procento přítomných sic právě o návštěvě pornoherečky Teressy Bizarre Noire mluvilo s viditelným natěšením, ale promítání „Lesního ducha“ z produkce HorrorPorn pro mne nakonec bylo trochu nuda. Ono koukat na detail penisu bušícího do pipiny přes celé plátno několik minut jednoho umoří. Kór, když nemůže proklikávat jako doma. Následná beseda s pornodivou zase potřebovala trochu zesílit, aby bylo do zadních řad něco slyšet a já navíc přišel na to, že rum zbystřuje smysly jen do jistého počtu panáků a tak jsem raději vyrazil k domovu.

Nicméně jak už jsem psal, přes některé drobnosti musím říct, že úroveň HorrorConu v mých očích vysoce vzrostla zajímavostí programu a jestli to pro mne bylo minulý rok jen milé zpestření a setkání, pak tentokrát jsem šel domů opravdu spokojený. Doufám, že podobný progres bude pokračovat i příští rok. Já určitě dorazím.