Napadlo vás někdy cestou po Evropě poslouchat čistě hudbu kapel, jejichž regionem zrovna projíždíte? Kootchu ano a vypadalo to takhle...

Jezdit pracovně do Skandinávie je bezvadné, protože severské země jsou úrovní nesporně jinde než my tady na východě. Ale když jedete fakt dlouhou štreku, je potřeba si ji co nejvíc zpříjemnit, takže jsem vzal disk s muzikou a udělal jsem si z cesty hudebně-pěvecko-zeměpisnou show. Jel jsem v jednom týdnu dvakrát, tak jsem to v článku spojil dohromady, ať to má větší drive.

U nás jsem si byl nucen pouštět jenom Vanessu a Schwarzprior, protože žádnou kapelu z Ústí nad Labem neznám, ale hned za hranicemi jsem nasadil obecní Klangstabil, Accessory a Dressden Dolls (já vím Dirby, že Dolls nejsou z Drážďan, ale já si na nic jiného nevzpomněl a v názvu to mají). Na přejezdu do Lipska, jsem vytěžil Amnistii, hurónsky vřískal Haujobb a domestikované Hocico. včetně Rabia Sorda. Pak už bylo na řadě hlavní město, takže moje hlasivky opanoval „Deutschmaschine“ berlínských And One. Samozřejmě jsem nemohl vynechat jejich pecku z poslední desky „U-Boot-Krieg in Ost-Berlin“. Později v centru u Columbia Halle jsem zapěl něco Blutengel, Terminal Choice a Miss Construction místního vampýra Chrise Pohla. Při odjezdu, jsem ještě kde jinde než na mostě nad Sprévou, rozjel berlínské stavební dělníky Patenbrigade : Wolf – čím jiným než „Die Brücke“. Dokonce jsem si díky průjezdu kolem jatek vzpomněl na další pekelníky z hlavního města. Společně s Ost+Front jsem za-headbangingoval jateční kytarovku „Fleisch“.

To už bylo velké nadšení. Celou dlouhou cestu do Hamburgu jsem neomylně hulákal domácí Project Pitchfork a samozřejmě jsem na chvíli zastavil v Saint Pauli u Docku 14, kde jsem nemohl nezanotovat The Sisters Of Mercy, protože Eldritch tady dost dlouho bydlel. Po cestě do Rostocku se mi podařilo najít jenom jednu partu odtamtud, a to jsou Jäeger 90. Od nich ale nic na cestovním HD nemám a z hlavy nic neznám, tak jsem si broukal Beborn Beton „Terribly Wrong“ (nojono, když mě se to tolik leebí…). A šup na trajekt do Kodaně. Tam jsem na nábřeží zapěl dánskou legendu Leather Strip a při návratu na loď ještě vyšťoural pár pecek od Klutae, stejného gayexekutora Clause Larsena.

To ale už volá to nejdůležitější, honem zpět na trajekt a hurá do Port of Trelleborg, vstupní brány do Švédska. Je to kousek od Malmö, takže fofrem na náměstí, kávičku do ruky, sluchátka do uší a už jsem hulákal „True Colours“ a „Dance Again“ od mých nových megaoblíbenců Kite, doufaje, že vylezou odněkud nachcaní z baru a přidají se… Zrovna tak se mohli při mém broukání „Never, never, never trust a Klingon“ objevit domácí  S.P.O.C.K. Nechtěl jsem zapomenout ani na praotce Cat Rapes Dog, které ale na disku nemám a z hlavy neznám, tak jsem aspoň namaloval do písku kočku jak jebe psa. A protože jeden ze členů má skvělý side-project Machinista, zapěl jsem jejich – mnou nejoblíbenější začátek „trrr U-Boot, trr U-Boot“ z pecky „Take Comfort In Being Sad“.  Celou malmöměstskou misi končím hlubokým přednesem „In The Shadows“ od Cryo. Tenhle stadt je extrémně výjimečný na kvalitní kapely.

Port of Trellebord, pro mě brána do Švédska, pro Eskila začátek každého tour po Evropě. Pohled z devátého patra TT-line trajektu při vyplutí na Balt.

Naprosto nejdůležitější byla cesta do Helsinborgu, jel jsem tak tři sta kiláků Covenant, a když jsem zastavil u Eskilovy základní školy a zazpíval si „Ritual Noise“ byl jsem nepochybně nejšťastnější. Cestou do Göteborgu jsem si na žádnou krajovou electro kapelu nevzpomněl, tak jsem alespoň pro pořádek zanotoval zde působící Ace Of Base a dál točil celý Covenant. Mířil jsem do Trollhättanu, do sídla Saabu, pročež jsem uprostřed fabriky na auta a stíhačky prozpěvoval rodilé borce z Colony 5. Vzhledem k tomu, že jsem měl do odjezdu trajektu moře času, zajel jsem do Örebro, najíst se rybiček a vzdát hold místním titánům zpěvem „Apathy“, neboť tam jsou doma Spetsnaz. Ještě mi ani nedobouchal „Nothing But Black“ a už jsem parkoval u nádraží ve stadtu Karlskoga, kde se narodili Poupée Fabrikk. No, a protože to byl už jenom kousíček, dorazil jsem ještě do městečka Eskilstuna, odkud pochází Henric De La Cour. Pustil jsem si „Grenade“ a na chvíli usnul pod těmi krásnými synťáky, abych si ten skvělý trip důkladně zapamatoval. Cestou zpět jsem se nutně musel zastavit v Kristianstadu a řádně zadupat „Watch Out“ od Autodafeh, protože tahle über kapela vznikla právě tam. Ještě, že jsem nedojel až do Stockholmu, to by byl článek tak dvakrát delší a mně by vyskočily hlasivky z krku.

Při návratu domů jsem tuhle pěveckou eskapádu zčásti zopakoval a musím říct, že jsem si to opravdu užil. Fakt parádní muzikozeměpismus! Pochopitelně jsem už musel improvizovat, takže třeba u odbočky na Svalöv jsem hbitě našel Combichrist „Shut Up And Swallow“. Já vím, že to nejsou Švédi, že Andy je Nor, ale je to jen kousek a mě to „polykání“ rozesmálo. Na trajekt jsem se onboardoval totálně vykřičený, ale spokojený jak nakojené mimino.

Nejdříve jsem to napsal jenom v pár větách, ale Nephilim pojal nápad, že bych to měl sepsat podrobně, že by se z toho mohla stát móda. Takže teď na Instáči nejvíc jede focení krajinek přes pánské koule a příští by mohlo být tohle… I když nevím, nevím – myslím, že takovéhle kokotiny s muzikou baví jenom mě…

mohlo by vás také zajímat

Report Cold Hearted Festival 2024

Recenze: Kite - VII

Henric de la Cour vypustil před koncertem v Praze do světa nový singl

Zemřel Andreas Catjar-Danielsson - muzikant s otevřenou myslí a člen kapel Covenant a Abu Nein