Do roku 1895 se můžete vrátit s dílem, které je jedním z vrcholů viktoriánské fantastiky a podívat se na počátky temné literatury...  

George MacDonald - Lilith
Vydal: Carcosa, (337 stran)

Že literární horor u nás prožívá zlatý věk je skvělé. Poznáváme nové domácí autory i autory zahraniční, doháníme resty, ale přitom by byla škoda zapomínat na kořeny děsivé literatury. Nakladatelství Carcosa vydalo v edici Temnosti nejtemnější dílo skotského spisovatele George MacDonalda nazvané „Lilith“ a vy se můžete vypravit na cestu za zrcadlo, které inspirovalo taková literární esa jakými byli C.S. Lewis či J.R.R. Tolkien. Kniha u nás už jednou před více než dvaceti lety vyšla, ale její nová podoba s výřezem obrazu Aubreyho Beardslyho na obale je kouzelná. Moc se mi líbí i detail využití šedé jako podklad štítku jména edice a titulu knihy. Klasika si zkrátka péči zaslouží.

Musím říct, že smekám před Milanem Žáčkem a jeho Carcosou klobouk, neboť je jasné, že „Lilith“ nebude prvoplánovým kasovním trhákem. MacDonaldovo dílo potřebuje trpělivého čtenáře, který nebaží po neustálé akci a mimo samotného děje si rád užívá i autorův jazyk, který Milan skvěle převyprávěl i pro českého čtenáře. Na celý příběh od samého začátku dohlíží měsíc (zmíněný snad na každé druhé stránce), který někdy až hravý děj staví do poněkud pochmurnějšího odstínu.

Na úplném začátku pan Vane zdědí dům s velkou knihovnou. Na tom by nebylo nic až tak tajemného, kdyby se mu při pročítání místních svazků nezačal zjevovat předkův knihovník – pan Havran. Chlapík, který by si jinak měl hovět pouze na obraze v knihovně, přivede potomka svého někdejšího pána k zrcadlu, skrze nějž se náš hrdina dostane do paralelního světa tvořeného sedmi rozměry. V tu chvíli začíná dobrodružná cesta plná prapodivných zážitků a setkání.

Když pan Vane narazí kupříkladu na národ Malinkých, text má bezstarostný náboj, který by mohl dát vzpomenout třeba na „Gulliverovy cesty“. V těchto momentech nepůsobí ani zlí obři nijak zvlášť nebezpečně. O to větším šokem jsou však potom v textu některé ryze hororové momenty. Krásně goticky hororovou náladu má třeba návštěva hrobníkova domu a hřbitova, přechod kotliny děsu je pro pana Vanea čistě hororovým zážitkem, oživování Lilith provází děsivý upírský motiv a časem se autor nevyhne ani krvavé smrti některých Malinkých, kteří svou bezstarostností suplují nevinnost dětí v kontrastu ke světu dospělých (obrů).  

Právě tohle je další rozměr knihy. Nejde jen o cestu z bodu A do bodu B. MacDonald využívá různá podobenství i biblické motivy a staví čtenáře před existenciální otázky, které nás můžou potkat v běžném životě. Jen si představte, že můžete (ať už jako pan Vane či vlivný politik) ovlivnit osud celého národa. Něco jej naučit. Ale zároveň také zničit jeho dosavadní bezstarostnost. Jak si můžeme být jistí, že svou pomocí opravdu pomáháme? Ne nadarmo se říká, že cesta do Pekla je dlážděná dobrými úmysly.

„Lilith“ je barevná kniha plná nápadů. Někdy až pohádkový styl vyprávění narušují překvapivě temné i násilné (dospělácké) momenty, které v kontextu celé knihy dostávají o to působivější rozměr. Jak už jsem psal, pro někoho může být styl vyprávění náročnější a poněkud zdlouhavý, ale výhodou pro tyhle případy jsou poměrně krátké kapitoly, díky kterým se čtenář nemusí bát, že by se v textu ztratil. Díky za tyhle výpravy zpět k začátkům strašidelné literatury. 

mohlo by vás také zajímat

Lednové strašání