Jak dopadlo spojení osobitého Samira Hausera, aneb Bruno Ferrariho s producentským mágem Johnem Fryerem? Co nás čeká o letošním Halloweenu? Přečtěte si recenzi kolegy Pavla Zelinky!






 

Bruno Ferrari - Vaudeville
Vydal: XProduction (www.xproduction.cz)

Dělat si legraci z někoho nebo něčeho jiného tak, aby tato činnost přinesla novou kvalitu, je zatraceně komplikovaný úkol. Samir Hauser se na tuto jistě osobně zábavnou cestu vydal již před drahnou dobou, ale teprve s letošní novinkou Vaudeville má ironický tvar jeho osobní tvorby opravdový šmrnc.

„Když něco nenávidíte, musíte s tím nejdříve splynout, abyste to tak odpravili zevnitř“, radí stará špiónská zásada. Tohle ale není způsob, kterým Bruno pracuje. Bruno totiž zlehčuje věci, kterých si zároveň váží, které vnitřně miluje. Kung-fu filmy, disko přelomu 70. a 80. let, kabaret, béčkovou filmovou tvorbu a mnoho dalších vlivů lze vystopovat v Brunově cestě napříč populární scénou.

Zatímco ve Vanesse se autor a pozorovatel se svými problémy obrací k agresi nebo apatii, jako Bruno přidává hroudy škodolibého humoru a zároveň veřejnosti nastavuje svojí smířlivější tvář. Dlouho, jak sám s gustem vyhlašoval, vítězil taktikou kabaretu Zlatá kozačka „minimální snaha – maximální styl“, tentokrát ale rafinovaný koncept dohání i neméně kvalitní muzikou.

Ano, hudba Bruna Ferrariho není i přes popové vyznění pro každého. Impresário znovu záměrně přehání svůj anglický akcent do „Boratovské“ podoby, mezi skladby s tvrdším jádrem zařazuje cover Petra Spáleného Dáma při těle a i dále mate nepřítele kroky, které jsou pro jiné komerčními zabijáky.

Brunovi to ale nevadí, a tak vedle sebe nakupí hitový pop, tvrdší elektroniku s jasným autorským otiskem Mirka Papeže a přes to plácne kabaretní kousky Davida Jahna. Vše pak doplněné mnoha dalšími ingrediencemi v duchu, který jsem nadhodil výše.

Svorníkem na novince není pouze Samirovo nadprůměrné textové „poselství“, ale tentokrát i výborná produkce Johna Fryera, která stmelila nashromážděný materiál v pozitivním slova smyslu do jednolitého celku. A že najdeme na desce i pár hluchých míst? Ano, je pravdou, že všechny terče nebyly trefeny do černého, výsledkem je album, které je stále podvratně „dekadentně“ zábavné, ale zároveň i hudebně plnokrevné. Bravo maestro.

Hodnocení 80%

mohlo by vás také zajímat

Společný singl Bruna Ferrariho a Gatsbyho z Cathedral in Flames vzpomíná na divoký rok 1991

Bruno Ferrari představí na desce legendární "Magic Fuck". Přispějte mu na něj v běžící kampani.

Poslechněte si tři doposud nezveřejněné písničky Čínské čtvrti

Report z Bruna Ferrariho v Brně