Před dalekou cestou za "japanese bodies" se Claus Larsen zastavil v Praze na exkluzivní show, během níž českým fandům představil hned dva hudební potomky. Leæther Strip a premiérově také Klutæ. Spolu s nimi v Praze na pódiu řádili Jäger 90 a pod ním Kootcha, který taky sepsal svoje dojmy.

19. 11. 2016 Rock Café. Praha

K Jäger 90 jen tolik. Můj kámoš Vítek Chabera naprosto přesně popsal co se dělo. „Koncert rozjela kapela, co hrála z telefonu dvě skladby, každou z nich šestkrát, do toho byl chvílemi nestíhající bubeník a veselá kopa u mikrofonu“. Já bych jen dodal, že jsme se s Tranzistorem shodli na tom, že se Jäger 90 snaží o Nitzer Ebb, ale leze jim z toho spíš nepovedený DAF. A u těch mám tak nějak problém, že mě to baví první čtyři songy a pak mám tendenci jít na pivo. Velmi mě zklamalo, jak neprofesionálně na mě jejich vystoupení působilo. Prdel to byla, to jo, ale kvalitní koncert nikoliv.

Vstup Pavla Zelinky

Já pohled Kootchy chápu. Je to tvrďák, ale rozený melodik. Bez melodie u něj kapely prostě nemají šanci. A ruku na srdce, Jäger 90 nejsou žádní melodici. Prostě oldschooleři, kterým jde o retro feel, atmosféru a energii. A z tohoto pohledu jsme dostali všeho dostatek. Těch kapel, které hrají podobnou muziku, je line-up Famillientreffen festivalu, celý line-up. Málokdo ale dokáže celý set prožít tak, jako Thoralf Dietrich a Marcel Lüke. Vůbec, živé bicí nebyl vůbec blbý nápad, i když působily spíše jako nástroj k jemnému dokreslení nálady. A že písničky trpěly jednotvárností? Kdo zůstal pod pódiem delší dobu, ten nemůže s Kootchou souhlasit. Vždyť taková Der Verzicht z desky "Drischne Skasal" není podobná ani Nitzer Ebb ani D.A.F.. Navíc se dostalo opravdu maximálního pódiového představení především od vokalisty Thoralfa, který dokonce do setu zařadil pár novinek, které se objeví na připravované nové desce. Takový typ koncertu v Čechách nemáme možnost jen tak vidět. Díky vroucímu kotli bylo ale vidět, že i přes tuto absenci tu své publikum má.

Jäger 90 set:

01. Intro
02. Bisschen mehr von dir
03. Neuer Tanz
04. Lass mich doch
05. Wie du
06. Nord/Ost
07. Ich und die Wirklichkeit (DAF Cover)
08. Brauchen kein Feuer
09. Zeigs mir
10. Der Verzicht
11. Muskeln und küsse
12. Ich schwitze
13. Sonntag ist Krieg

14. Gib mir deine Hand
15. Sonne und der Regenfall

16. Stiefelblitz

Předávám slovo zpět Kootchovi.

Pojďme se vrhnout na toho dánského Shreka, Clause Larsena a jeho primární projekt Leæther Strip. Zastavil se u nás po třech letech, tentokrát pouze sám, bez Kurta. Nutno říci, že pro mě dobře. Nějak se mi na to lépe kouká, když vzadu nepostává stará kostra opřená o keyboard. Okamžitě bylo znát o kolik je Claus nápaditější, než Jäger 90. A to i přes absenci živých bubnů. Netušil jsem, že hned po koncertě v Praze, odlétá poprvé hrát do Japonska (konkrétně do Tokia a Ósaky). Tím pádem bylo jasné, že má připravený best-off set, který do nás logicky nasype i v Rock Café. A přesně tak se stalo. Viděl jsem toho severského trolla už po několikáté, ale tenhle set byl opravdu brilantní! Ani jednou mě nenapadlo, že se nudím. Na tomhle play-listu si dal fakt záležet. Já se chytil hned u druhé pecky. Když se poprvé ozvalo „Boycote – Civil Disobedience, Protest – Civil Disobedience“, byl jsem uvnitř dupající mašiny a až do konce mě to už nepustilo.

Všimli jste si, jak byl Claus vyštýlovanej? Měl na sobě jenom černé věci, bez jediné jiné barvy a bez jediného nápisu, nebo loga firmy. Dokonce i z gatí to měl sundané. Holt si to tihle hošové umí pohlídat. Snad jediná věc, co mě vadila, bylo opět trapné markýrování hraní na klávesy. Do prdele když to jede celé z kompu, tak proč, se nás byť jen třikrát, snažil přesvědčit, že to hraje naživo. Tyhle úlety nechápu. Jediné, co ho ospravedlňuje, je, že když se mu koukáte na ruce, tak chápete, že to zahrát umí. Že to na desku zjevně nahrával on. Prostě nevypadá jako Horák ve Vanesse, na kterém i úplný negramot musel vidět, že na klávesy už hodně dlouho nehrál a předtím také ani jednou. Všichni se v sále očividně bavili, někteří z nás dokonce tolik, že to ostatní dost sralo. Viď Sovo?! Tobě se tentokrát dost zadařilo! Já to otlapkávání a volíbávání vydržel asi do půlky a pak jsem Tě taky musel poslat do řiti. 

Fakt jsem se těšil na „Strap Me Down“. Něčím mi ta pecka ve sloce připomíná ranné Wumpscut a ten geniální refrén je trochu Frontline Assembly. Takže se dá říct, že je tam obsaženo vše, co miluju, takže není divné, že jsou to s „Adrenalin Rush“(dechberoucí synth melodie, neskutečně temný až brutální feel) a „Kiss My Deutschland“ moje nejoblíbenější Leætheroviny. Odeběhl jsem na bar a zezadu bezezbytku vychutnal „Don‘t Tame Your Soul“. Prostě závěr setu Leæther Strip byl masakr, který nemohl vyústit v nic jiného, než „Japanese Bodies“, kterou jsme přivítali bouřlivě, ale věřím Clausovi, který psal, že druhý den Tokiu byla ovace na tenhle song poněkud větší! Vcelku pochopitelně. Byl jsem vrcholně spokojený a to přišlo ještě něco lepšího.

Leæther Strip set
01.    intro
02.    Crash Flight 23292
03.    Civil Disobedience
04.    Filling The Graves
05.    Mortal Thoughts
06.    Black Gold
07.    Strap Me Down
08.    Adrenalin Rush
09.    Dont Tame Your Soul
10.    Kiss my Deutschland
11.    Japanese Bodies
12.    Sex Dwarf

Larsen už kdysi zjistil, že když vydá nějakou nahrávku, tak aby to drželo pohromadě a působilo to uceleně, musí být songy podobně nakouřené. Hned vysvětlím. Určitě většina z Vás viděla, jak se dělá muzika na compu a jak vypadá na monitoru hudební stopa. Taková ta divná housenka, která neustále mění tloušťku podle obsahu, který je v ní nahraný. Každý skladatel si určí v jaké intenzitě (nakouření) to pošle na desku. Není to o hlasitosti, ale o síle. No a Claus kdysi zjistil, že komponuje ve dvou rovinách. Jedna je víc a druhá míň nakouřená. A dohromady to na desce nefunguje. Takže celkem logicky rozdělil svou tvorbu do dvou uskupení. Ta jemnější nápaditější je Leæther Strip a ta nakouřenější, sprostší a tvrdší, je Klutæ.

Kromě intenzity, je to i daleko větší sypačka. Používá i jiný, ostřejší efekt na hlas. Hned u první pecky „I Wanna Fuck Now“ je citelně znát, o kolik větší je to bestialita. Prostě koncert má skvěle vzestupnou tendenci a to i přes stále stejného singera na pódiu. Při apokalyptické „Bones in the Furnance“ jsem poprvé zasmutněl, že není projekce, protože byť jen fragmenty z dokonalého klipu, by neskutečně pozvedly rating show. Old schoolová „Long Live EBM“ potěšila snad všechny už jenom tím textem. Vždyť to milujeme všichni. Poprvé jsem slyšel naživo Klutae v Budapešti na Industrial Boom roku 2012. Už tam jsem zíral, jak mu to jde a strašně jsem pařil na „Slippery When Dead“, kterou teď nějak přemíchal a je ještě lepší, než kdysi. 

Další citelná odlišnost od LS jsou bicí. V Klutæ používá daleko výraznější bubny s výrazným reverbem na virblu. A je velmi cítit, že se to touhle cestou snaží vědomě nakopnout ještě víc. Chvílemi jsou to bubenicky industriální orgie. Třeba „Tired of You“ je toho dokonalým příkladem. Ale já čekal nejvíc na „Electro Punks Unite“! To je největší námrd, jaký kdy mistr Larsen stvořil. Z téhle pecky jsem byl vskutku u vytržení. Lépe už ten synťák hrát nemůže. Lépe už to nejde smíchat a vymyslet. Je to majstrštyk, o kterém si myslím, že ho už nikdy nepřekoná. Taky je to song, který má nesmazatelné místo v mém set-listu. 

Ten strašný masakr bylo třeba zjemnit a nic se nehodí víc, než „Teguilla Slammer“, kde se najednou všichni v publiku smějí, jako… no jako… na jako když jsou ožralí po tequille, už vím. Ale nejsme tu krzeva úsměvy, takže spět do brutálních beatů. Larsen se s námi loučí poslední punkově-elektronickou bzíkanicí „Desert Storm“. Maximální možná mohutnost soundu je zde, víc už to prostě dnes nepůjde. Ještě jednou jsme si zahulákali Japonce a byl konec. Jsem nadšený a doufám, že Vy také. Při cestě domů jsem potkal Václava, který mi řekl, že i když toho ještě tolik naživo neviděl, byl pro něho dnešní večer největší zážitek a zatím koncert života!

Klutæ set
01.    I Wana Fuck Now
02.    Bones in the Furnance
03.    Long Live EBM
04.    Slippery When Dead
05.    Tired of you
06.    Electro Punks Unite
07.    Tequilla Slammer
08.    Desert Storm
extra encore
09.    Japanese Bodies

Další fotografie od JiSeho najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Leæther Strip rozhání stesk novým albem a sbírkou coverů Depeche Mode

Leæther Strip připravili limitované album coverů Skinny Puppy

Kurt z Leæther Strip včera podlehl dlouhé nemoci

Poctivý EBM útok slibuje novým singlem projekt Klutæ