Podzimní koncertní nadílka je letos neobyčejně štědrá, o čemž se můžeme názorně přesvědčovat snad každý týden. Dva dny po festivalu „Into Darkness“ už jsme zase v centru dění, tentokráte naladěni na o poznání elektroničtější notu, a posmutnělí vědomím, že nám unikl pondělní koncert „litevské Emilie Autumn“ Vic Anselmo. Na ní už bohužel energetické rezervoáry nestačily, a tak jsme se museli utěšit myšlenkou: „No co, alespoň jsme ji viděli letos na Castle Party“.

Poučeni zkušenostmi přicházíme v úterý 28. října 2009 do Lucerna Music baru až na devátou večerní, a jak je vidno, dobře jsme udělali. Teprve tou dobou se totiž na pódium chystá první projekt večera, newyorští Aluminium Babe. Původně čtyřčlenná sestava však byla pro účely předskakování Alecu Empireovi osekána na pouhou polovinu – původem švédskou zpěvačku Annu a na pohled staršího basistu/skladatele Jorga. Zredukování kapely a snaha o přizpůsobení původně zcela kapelového zvuku elektronickému setu však Aluminium Babe spíše uškodila, nežli pomohla. Jakkoliv oba protagonisté předváděli slušné výkony (zvlášť Jorge na basu uhrál spoustu melodií), nedotažený sound snaze podkopával nohy. Formace navíc ten den neměla zrovna štěstí - zvukové problémy umocnila prasklá Áčková struna na baskytaře a následná prodleva při hledání nové, způsobena tím, že se Aluminuim Babe po příletu nesetkali s částí svých zavazadel. K tomu si přidejte skromný, lehce rozladěný shluk návštěvníků, čekajících v klubu už od osmi (a druhou písničku dostali až v půl desáté), a lehce pochopíme, proč působilo vystoupení AB tak vystresovaně. Asi i proto po posledním songu (předělávce staré osmdesátkové francouzské disco hitovky) Jorge odhazuje baskytaru na zem a Aluminium Babe tak odchází z pódia bez jediného přídavku. Za kladné body vystoupení by se tak dala označit především jistá snahy Anny, Jorgova hra a projekce kultovní klasiky „Lucifer Rising“ na pozadí.

Natěšený hlouček (dnes se o „davech“ opravdu mluvit nedá, a to navzdory faktu, že „zítra“ je státní svátek, tedy volný den) si však na to hlavní vystoupení musí ještě počkat. Tím ovšem není myšleno pouze klasické „pivko během přestavby“, ale celý půlhodinový DJ set, kterým se Alec rozhodl dostat své fanoušky do té správné formy.

Konečně ale přichází čas spustit show, a Alec Empire se (stejně jako před NIN) objevuje na pódiu v doprovodu své dlouholeté kolegyně ještě z dob Atari Teenager Riot, Nic Endo. Ta, s tváři tradičně okrášlenou japonským symbolem odporu, zaujala své místo u věže nejrůznějších analogových a digitálních hejblátek, zatímco její parťák vystoupil směle do první linie. A pak začal útok. Hluková stěna nemilosrdně přirazila posluchače k pódiu, a drtila jejich sluchovody, za podpory Alecova frenetického zkresleného řevu, prokládaného charakteristickou drzou deklamací. Sám za sebe musím přiznat, že takhle hlasitý koncert jsem v LMB snad ještě neslyšel, a hladina decibelů ještě přidávala na agresivitě Empirova vystoupení. Samozřejmě, nikdo asi nečekal lehké popové melodie, ale člověk si říkal „ATR jsou u ledu již devátým rokem, a Alecovy sólovky se přeci jen od digital hardcorových masakrů trochu zklidnily…“ – chyba lávky. Jak nám bývalý pouliční výtržník názorně ukázal, songy z aktuálního alba „Shivers“, nebo staršího „Intelligence and Sacrifice“ můžou s klidem obstát i vedle klasických vypalovaček od Atari Teenage Riot, na které se v setu také dostalo. Energie zvuku fungovala nejen na čím dál roztančenější kotel, ale i na samotného frontmana, který se proháněl na pódiu i pod ním, a pranic si nevšímal ani prasklé struny na kytaře (prostě hrál dál). Smršť beatů a syntetizátorů, stroboskopová bouře, téměř žádné pauzy mezi písněmi a narůstající teplota však byla přeci jen na některé diváky už trochu moc, a tak se nezřídka část kotle odpojila, dala na baru odpočinout uším a svlažit hrdlu, a pak se vrátila zpět. Na poslední tracky (které Alec přišel prezentovat "nahoře bez"), včetně závěrečné revolucionářské válcovačky „Revolution Action“, se však pod pódium nahrnuli snad všichni. Po takové tečce se dvojice odporoučela do šatny, a nenásilně, téměř ve stejné hlasitosti se mohla rozjet afterparty v podobném žánrovém duchu - unavené osazenstvo se však místo na parket vrhlo na bar a zhroutilo do židlí.

A jako vždy - fotky v Galerii, videa na Youtube profilu.

mohlo by vás také zajímat

Atari Teenage Riot se po letech ticha vrací na scénu s novým singlem i koncerty

Castle Party doplňuje další jména pro chystaný ročník

Bojovně naladění Atari Teenage Riot jsou ve studiu

Alec Empire složil soundtrack k filmu