První díl rozsáhlého seriálu, který má za cíl seznámit naše čtenáře s hudebními kořeny české gotické subkultury... Článek exkluzivně pro CZ Sanctuary napsal a hudebními ukázkami opatřil Nephilim.

Autor: Nephilim
Na úvodní fotce Modrý tanky (1987)

Pozn CZ Sanctuary - respektujte, prosím, publikační etiku. Pokud máte zájem tento článek použít, kontaktujte laskavě autora, nebo někoho z redakce. V opačném případě se dopouštíte krádeže a porušujete autorský zákon. Díky za pochopení.

Internet je mocné médium. Na stovkách českých blogů a jiných stránek je možné najít biografie kapel, recenze alb i dalších článků různé kvality, které se dotýkají gothic rocku. Jen pár kliknutí dnes stačí k tomu, abyste v teple domova během několika málo minut mohli vychutnávat tvorbu vašich oblíbenců. Jen jednomu tématu se internet vyhýbá a tím je česká gotická scéna, konkrétně její historie.

I přesto, že důstojných reprezentantů žánru u nás dnes moc nenajdeme, nebylo tomu tak vždycky. Obzvlášť v porevolučních devadesátých letech se vyrojilo velké množství hudebních seskupení, které byly více či méně spjaty s gotickým hnutím. Následujícím článkem bych chtěl vzpomenout na některé interprety a formace, z nich většina skončila v propadlišti dějin, nebo je dnes jejich tvorba diametrálně odlišná od pojetí, se kterým začali brázdit česká a moravská pódia. Nosiče těchto kapel je dnes poměrně obtížné sehnat, ale případný zájemce může alespoň částečně zažít sběratelské vzrušení, které prožíval fanoušek hudby mimo mainstream při shánění nahrávek před takovými patnácti lety. Zároveň bych také chtěl zavřít ústa všem pochybovačům kteří tvrdí, že česká scéna v pravém slova smyslu nikdy neexistovala.

Rány těla (foto Jan Krofta)

Úvodem je třeba poznamenat, že první polovina devadesátých let byla při škatulkování kapel mnohem shovívavější, než je tomu dnes. Čerstvě otevřenými vraty na Západ k nám proudila řada hudebních vlivů, bylo těžké stanovit hranice mezi styly a taky je nikdo nijak zvlášť neřešil - šlo v prvé řadě o hudbu samotnou. Proto berte označení stylů jako velmi orientační, jedná se o můj subjektivní pohled. Následující výčet skupin samozřejmě není úplný, přesto by se mělo jednat o jakýsi hrubý přehled toho, co se v našich končinách rodilo pár let potom, co padla železná opona. A vzhledem k tomu, že se jedná o velké množství hudebních formací, rozhodl jsem se článek rozdělit na několik částí. V té dnešní se podíváme na tvorbu těch, jež nejvíce ovlivnil postpunk a počátky gothic rocku.

Začněme pražskou scénou. Koncem osmdesátých let v Praze působí hned několik seskupení, sdružených kolem strahovského klubu 007, tehdejším kultovním místem rockových koncertů a mimořádně spletité pavučiny různě personálně propojených kapel. Už někdy v roce 1986 tu vzniká skupina Rány těla (původní název Rány z těla), ovlivněná především tvorbou The Birthday Party a Joy Division. Jedním ze zakladatelů je kytarista a zpěvák Jindřich Hoch (který se později proslaví pod pseudonymem Hank Jesus Mancini v electroclashových The Nihilists). Kapela se sice během své existence od gothic rocku distancovala, jeho vliv na tvorbu RT je však více než patrný. Existuje několik demonahrávek a jediné oficiální album Polyester, které však vychází až v roce 1996 (Indies).

Tamtéž jako čistě punková skupina vznikají v roce 1986 Modrý tanky, mající mezi svými členy např. Iana Gregara (kytara), nebo Jana P.Muchowa (basa), budoucí patrony českých kytarovek. Po několika změnách v sestavě a několika punkových demech se zvuk přiblíží postpunku The Cure, u kterého soubor zůstane až do svého rozpadu v roce 1991, kdy oba výše jmenovaní založí Ecstasy of St.Theresa.

Stejné místo zplodilo i postpunkový soubor Čínská čtvrť (vznik r. 1988), hledající inspiraci u Joy Division a raných The Cure. Na rozdíl od Ran těla se Čínská čtvrť ke gotické vlně hrdě hlásila a pod jejím vlivem vznikla také jediná polooficiální nahrávka Čínská čtvrť (1989). Z hlediska hudebního vývoje je tato skupina důležitá především proto, že se v ní sešly výrazné hudební persóny : Samir Hauser (zpěv), Daniel Rodný (klávesy, zpěv), nebo také znovu Ian Gregar (kytara). Prvně dva jmenovaní se později stanou pilířem české EBM scény pod vlajkou skupiny Vanessa - všemi se budeme podrobněji zabývat v některém z příštích dílů tohoto seriálu.

Čínská čtvrť - Samir Hauser

V roce 1989 vzniká ve strahovském podhoubí další zajímavé seskupení Kurtizány z 25.avenue. Jejich tvrdě znějící verze britského gothic rocku příliš nekorespondovala s jemnou cureovskou image, kterou tehdy vyznávali. První oficiální nahrávka, bezejmenné čtyřpísňové promoEP vychází až v roce 1993 jako předzvěst prvního alba Ubiquity (Monitor, 1993), kdy už se K25A pyšnili vítězstvím v tehdy ostře sledované vyhledávací soutěži Marlboro rock-in. To už ale skupina tvrdila nebývale agresivní noise, kterému potom zůstala věrná po celou dobu své existence. Jaký byl původní sound skupiny můžeme slyšet na albu 2000? (Indies, 1997), kde kapela oprášila skladbu "Evelyn" z doby jejich gotických začátků.

S postpunkem začínala také pražská hardcoreová legenda Majklův strýček (později M.O., ještě později Michael´s Uncle, datum vzniku 1987). Z tohoto období se však žádné demo nezachovalo. Jejich pozdější tvorba má už s postpunkem pramálo společného. Jako postpunk se dají označit i hudební začátky obskurní pražské postavičky jménem Vincent Venera. Tento multižánrový umělec, autor knihy Tak pravil Vincent, abstraktní výtvarník a zakladatel vlastní církve Svatého Vincenta zakládá koncem 80.let soubor Svatý Vincent. Jeho hudební směřování se postupně mění od postpunku až k poměrně děsivé vlastní verzi hardcore. Monitor tomuto umělci vydává dvě desky (Svatý Vincent, 1990 a Tančete na hrobech, 1991). Jak neuvěřitelný byl hlad po hudbě v porevoluční době dokresluje fakt, že první deska Svatého Vincenta dosáhla zlatého statutu (!).

Svatý Vincent (obal debutové desky 1990)

V revolučním roce 1989 vzniká v Praze také jedna z nejvýraznějších skupin vyznávajících tradiční podobu gothic rocku, Jean Marais Salvation. Zpěvák a kytarista Daniel Materna své první hudební krůčky udělal v polovině 80.let v punkové formaci Mrtvý miminka po boku legendárního punkýše Jana Peterky. Jako (téměř) výhradní autor hudby JMS vytvořil zajímavý sound, kterým kapela již od svých počátků uchvacovala koncertní publikum (viz demo Live in Rock Café). Převážná část textů pocházela od básníka Michala Wernische (publikujícího pod pseudonymen Ewald Murrer). Z původně smluveného vydání desky (1992) u Bontonu nakonec sešlo, a tak jediná deska JMS vychází až v roce 1994 u firmy Panton.

Další zajímavou formaci pražské scény založil v roce 1989 baskytarista Ondřej Veselý, jedná se o skupinu N.I.C. (v prapůvodní podobě bez teček). V kapele hrávala mimo jiné na klávesy i Dana Janovská, pozdější členka temné undergroundové skupiny Terra Ignota. N.I.C. tvořili zajímavou směs melancholie a agresivity, inspirovanou zvukem labelu 4AD. Dvě výborná dema Jeskyně (1990) a Hrdinové (1991) jsou bohužel jedinou připomínkou jejich činnosti, neboť krátce po vydání druhého z nich se Ondřej Veselý rozhodl dobrovolně ukončit svůj život. Jako gothic rocková, případně postpunková se dá charakterizovat také hudba seskupení Houseboat, v jejíž sestavě se nachází například bubeník Wratislaw Placheta. Kapela hudebně vycházela z The Birthday Party nebo The Sisters of Mercy. Placheta se potom mihne v sestavě již zmiňovaných Ran těla a později se stane koncertní součástí The Nihilists. I v tomto případě pátrejte pouze po demonahrávkách (např. Naděje), oficiální nahrávky neexistují.

N.I.C. (kolem roku 1991)

Za tvorbou pražsko/benešovské formace Der Marabu (vznik 1986, do roku 1990 pouze Marabu) hledejme především skladatele a instrumentalistu Vladimíra Hirsche. Při prvních koncertech kapely (1987) stojí za mikrofonem Samir Hauser (viz výše), který ale zakrátko skupinu opouští a zpěvu se ujímá Hirsch a zpěvačka Martina Sanollová. Počátky souboru jsou čistě postpunkové (demo Marabu I.), později tvorbu sami členové kapely označují jako dark-core, i když by se dala zařadit do industrialu. Skupina nahrála ve vlastním nákladu řadu neoficiálních nahrávek, v roce 1996 Hirsch ukončuje její činnost a společně se Sanollovou zakládá martial industriální Skrol.

Pardubickou skupinu Rozmazané děti (vznik 1987) bychom zařadili také na pomezí postpunku a industrialu (viz bruska a popelnice, které na koncertech používal zpěvák a performer Milan Bača). Skupina vydala kromě živého dema i singl Jaro/Dětství, vydaný u amerického Cherry Red Records (1990). V roce 1991 pak vychází jediné album Mexico Family (Monitor).

Rozmazané děti (1988)

Jihlavského zástupce gothic rocku asi není třeba představovat. XIII. století (vznik 1990) se zrodilo z trosek legendární punkové formace Hrdinové nové fronty, přičemž už ve tvorbě HNF bylo možné vystopovat prvky gothic rocku a především horror-punku (dema Horrorový věk, Nová Drakulomania). Skupina okolo bratrů Petra a Pavla Štěpánových vydává pod novým názvem nejprve dvě dema (Vampire Songs for Agnes a Demoniac, obě 1991) a následně i první řadové album Amulet (Monitor, 1992). XIII. století vychází především z tvorby The Sisters of Mercy a dalších gothic rockových kapel leedského střihu a nabízí přímočarou kytarovou jízdu s texty zpěváka Petra. Na následujícím albu Gotika (Monitor, 1994) je poměrně zřetelný příklon k rockovému mainstreamu, na albu Nosferatu (Happy Music, 1995) naopak dostává slovo hutná kytara. I přes personální obměny kapela funguje dodnes a v nepravidelných intervalech vydává řadová alba. Existuje celá řada neoficiálně vydaných demonahrávek skupiny. Zmiňme také popularitu v zahraničí, především v Polsku.

V roce 1992 vzniká v Jihlavě další formace, Missale. Vedle kapelníka Lubomíra Peltana ze sestavy jmenujme alespoň baskytaristu Martina Soukupa, který koncem milénia doplní sestavu XIII. století. Původní punkový sound se brzy přetavil na čistokrevný gothic rock britského ražení. Skupina vydává demo Kykyrys (1993), po změnách sestavy vychází další demo Jsi člověk? (1995) už pod názvem Dorian Grey. Později kapela zkrátí název na Dorian, první řadové album Haleluja vychází ale až v roce 2003.

Za další kapelou se podíváme do Havířova. Už v roce 1981 zde působí punková skupina P.O.K. (Parta ohryzaných kostí), kde zpěv a kytarové party obstarává Vlastimil Dlabaja, přezdívaný Klec. Podle něj se soubor někdy v polovině 80.let přejmenovává na Klec a stylové zaměření se mění na syrový postpunk. Skupina funguje až do začátku 90.let a zanechává za sebou několik demonahrávek, než se členové rozutečou po různých (především punkových) kapelách.

Tento článek berte jako první část několikadílného seriálu. Je ještě celá řada skupin a projektů, které se dají zařadit do "gotické škatulky" a budu o nich podrobněji hovořit v následujících dílech. V tom příštím se zaměřím na tzv.kytarovou scénu a její představitele. Zároveň děkuji všem, kteří mi pomohli svými vzpomínkami či s dohledáváním informací, aby mohl tento článek vzniknout. Pokud jsem na někoho z nich zapomněl, omlouvám se a rád doplním.

Použité zdroje:

• časopisy a fanziny Rock&Pop, Melodie, UNI, Beng!, Big Beng!, Report, Vokno, Riff Raff a další
• weby jednotlivých kapel, o kterých je v tomto článku řeč, případně jejich pokračovatelů a obdivovatelů
• web České televize, seriál Bigbít
• vlastní archív, archívy kamarádů a známých

Osobní poděkování: Jan Šída, Milan Slezák, Jaroslav Špulák, Luboš Mikula, Pierre Beneš, Bob Lučan, DJ Fakír, DJ Mirage, Petr Homola, Standa Ertl, Ivan Barvínek, Jiří Kotlík a další.

mohlo by vás také zajímat

Rány těla vydali po více než 20 letech dva nové singly

Report ze Spiritual Front a Ran těla

Vyhodnocení bleskové soutěže o dva volné vstupy na koncert Spiritual Front

=UKONČENO= Blesková soutěž o dva volné vstupy na koncert Spiritual Front