Ash | 20.06.2018 17:11

O dráze spisovatelské, filmařské i muzikantské, o největších vzorech, spolupracovnících nebo o důvodech přesunu z Ameriky do Evropy, jsme si v den pražského koncertu popovídali s ústřední persónou postpunkového projektu Feeding Fingers Justinem Curfmanem.

SANCTUARY.CZ: VÍTEJ V PRAZE, JUSTINE.

Justin: Díky, jsem rád, že tady jsem.

SANCTUARY.CZ: ŘÍKAL JSI MI, ŽE JE TO TVÁ ČTVRTÁ NÁVŠTĚVA.

Justin: Ano, čtvrtá… Je to poprvé, co tady mám koncert, ale celkově jsem tady už počtvrté.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE DŘÍV JSI NAVŠTÍVIL PRAHU COBY TURISTA.

Justin: Jen jako turista, ano.

SANCTUARY.CZ: PŘED TÍM, NEŽ SI BUDEME O TOBĚ POVÍDAT JAKO O HUDEBNÍKOVI...........NAŠEL JSEM INFORMACE, ŽE JSI TAKÉ PUBLIKOVAL 5 KNIH...

Justin: Jo...

SANCTUARY.CZ: NEBO VÍC?

Justin: Možná (smích). Ano, nějaké knihy jsem napsal.

SANCTUARY.CZ: TAKY JSI VYTVOŘIL TŘI STOP-MOTION FILMY, KTERÉ VYHRÁLY MEZINÁRODNÍ CENY. TEĎ JSI V PRAZE JAKO FRONTMAN KAPELY FEEDING FINGERS. CO JE TEDY TVÝM HLAVNÍM, ŘEKNĚME, UMĚLECKÝM SMĚREM? BÝT MUZIKANT, TOČIT FILMY, NEBO PSÁT KNIHY?

Justin: Změna je život. Když jsem byl mnohem mladší, myslel jsem si, že budu hlavně spisovatel. Psát fikci a podobné věci. Komiksy. Ale taky jsem měl rád hudbu. Dělal jsem ji jako koníček, nicméně nikdy to nebyl můj hlavní zájem. Pocházím z muzikantské rodiny, takže hudba byla vždycky všude kolem. Pak jsem se taky zajímal o film, což mě přivedlo do Prahy, ale ne kvůli hudbě, ale kvůli animaci. Jsem si jistý, že znáš Jana Švankmajera, Studio krátkého filmu a všechny tyhle věci. Proto jsem sem přijel. Poprvé to bylo kvůli výstavě Švankmajera na Staroměstském náměstí. Taky jsem navštívil staré budovy studia, ze kterých jsou dnes převážně jen ruiny, ale některé ještě stojí.

Pracoval jsem na animacích, ke kterým jsem pak dělal hudbu. Potom, o něco později v životě, jsem si začal hudbu užívat stejně jako animaci a rozhodl jsem se zjistit, jaké by to bylo mít kapelu, abych mohl hudbu hrát živě. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě to mohlo tak moc bavit. Hádám, že to byl rok 2006. Od té chvíle byla hudba mým hlavním uměleckým zájmem. Ale myslím, že kdybych našel způsob, jak skloubit hudbu, animaci i psaní, měl bych problém s časem. Jak čas postupuje dál, musíš se věnovat více jedné věci, pak zase jiné a v téhle části mého života se zdá, že věnovat nejvíce času hudbě je pro mě nejlepší. Ale kdo ví, třeba se sem později přestěhuji a budu se věnovat animaci, netuším. To je prostě život, chvíli je větší zájem o jednu věc, pak zase o jinou.

Feeding Fingers - Your Candied Laughter Crawls

SANCTUARY.CZ: POKUD TOMU DOBŘE ROZUMÍM, ZAČAL JSI DĚLAT HUDBU, PROTOŽE JSI JI POTŘEBOVAL PRO SVÉ ANIMACE.

Justin: Přesně tak (smích). Taky mě bavilo skládání a hraní.

SANCTUARY.CZ: JAK MOC SE PSANÍ A FILMY S TVOU HUDBOU OVLIVŇUJÍ?

Justin: Myslím, že hudba ovlivňuje mé psaní docela dost, protože samozřejmě často píšu texty písní. Skládání hudby a psaní textů má pravděpodobně dopad na to, jak píšu fikci. Jak víš, psaní textů má více společného se psaním poezie než prózy. Za ty roky mám hudební nápady i během psaní fikce a ty se do ní taky promítají, takže myslím, že se to všechno v jistém smyslu prolíná. Samozřejmě, že jedna věc má vliv na druhou, ale nejsem si úplně jistý, jak. Později třeba budu schopný ohlédnout se zpátky a porozumět tomu. Ano, myslím, že se všechno vzájemně ovlivňuje.

SANCTUARY.CZ: MYSLÍM, ŽE UŽ JE TO VÍC NEŽ ŠEST LET, CO SES PŘESTĚHOVAL Z AMERIKY DO EVROPY.

Justin: Osm let.

SANCTUARY.CZ: TAK TEDY OSM LET. PROČ SES PŘESTĚHOVAL? BYL TO HODNĚ DŮLEŽITÝ KROK VE TVÉM ŽIVOTĚ.

Justin: To období…v roce 2009 mi vyšlo druhé album "Baby Teeth". Když vyšlo, měli jsme první evropské turné. To té doby jsme hráli jen v Americe. V roce 2010 jsme tedy byli v Evropě poprvé. Jak si jistě pamatuješ, bylo to v době ekonomické krize, kdy všechno šlo naprosto hrozně. Během evropského turné jsme byli lidmi přijati mnohem lépe. Všechno bylo lepší, show, lidi… byli k hudbě vnímavější, než ve Státech tou dobou. Odehrál jsem turné a vrátil jsem se zpátky domů do Ameriky. Rozhodl jsem se, že už tam ale déle zůstat nechci, že se chci přestěhovat sem, kde se věci zdají být o něco lepší. A tak jsem prodal svůj dům, zbavil jsem se víceméně všeho, co jsem měl, vzal jsem lepicí pásku, dal ji na podlahu do tvaru čtverce, abych viděl, kolik mám místa… abych věděl, kolik věcí se vejde na dřevěnou paletu. Vzal jsem jen hudební vybavení, knihy a oblečení. Naskládal to tam, zabalil a přestěhoval se do Německa. Byl jsem v integračním programu – celý proces, naučit se německy a všechno, všechno papírování, to zabralo pár let a já se nakonec integroval do EU.

SANCTUARY.CZ: JAK JSI SPOKOJEN S VÝSLEDKEM?

Justin: Velmi. Jsem moc šťastný.

SANCTUARY.CZ: FEEDING FINGERS JE TVŮJ PROJEKT, ALE VŽDYCKY KOMINUKUJEŠ A SPOLUPRACUJEŠ S DALŠÍMI ČLENY.

Justin: Vždy.

Feeding Fingers - Polaroid Papercuts

SANCTUARY.CZ: KDO JSOU NEBLIŽŠÍ HUDEBNÍCI, SE KTERÝMI V SOUČASNÉ DOBĚ SPOLUPRACUJEŠ?

Justin: Momentálně můj basák Bradley Claborn, který je tady, ale zrovna prozkoumává město. Pak můj bubeník Christopher Fall. Je tady taky, ale i on je na průzkumu. To jsou ti, se kterými jsem na turné a primárně s nimi spolupracuji. S Bradleyem, basákem, hraju už sedm let. Bubeník Christopher Fall je se mnou na turné poprvé, je s námi nově. Taky jsem na nahrávkách pracoval s lidmi z různých zemí, z Japonska, Číny, Srbska, Německa, Rakouska. Kousek odevšad. Snažím se pracovat s tolika lidmi, s kolika jen můžu. Hudbu totiž píšu hlavně sám, nahrávám sám a všiml jsem si, že to jde dělat jen, dokud nedojdou nápady, dokud se nezačneš opakovat, takže je hezké spolupracovat taky s dalšími lidmi, od kterých se dají získat nové nápady. Ale tihle dva chlapi jsou ti, se kterými jsem na turné a hraju živě.

SANCTUARY.CZ: JAK SE LIŠÍ ŽIVÝ ZVUK FEEDING FINGERS OD STUDIOVÉ VERZE?

Justin: Je docela rozdílný. Já preferuju živé verze písní, protože studiové, které jsou na nahrávkách, jsou pro mě samozřejmě něco jiného než živý výstup. Myslím si, že když jen kopíruješ, co jsi nahrál, není to tak zajímavé ani pro publikum. To můžeš zůstat doma a poslechnout si nahrávky, ale když jdeš ven a vidíš živou kapelu, myslím si, že by to mělo být trochu jiné. Jsou tam divadelní prvky, taky prvky představení. Řekl bych, že náš živý zvuk je agresivnější, o něco hlasitější, hutnější. Má i element lidství, takže je tam více energie, než je možné mít na nahrávce. Navíc lidi, se kterými hraji, mají oproti mně o něco jinou hudební minulost, takže my tři dohromady vytváříme něco jiného, než co je na nahrané.

SANCTUARY.CZ: NA ALBECH JE HODNĚ KLÁVES A PODOBNÝCH VĚCÍ, POUŽÍVÁŠ TEDY PRO KONCERTY NĚJAKÉ NAHRANÉ POZADÍ?

Justin: Ne, nic takového.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE JEN KYTARA, BASA A BICÍ.

Justin: Jo, dělám verzi pro živé vystoupení. Píšu dvě paralelní verze, jednu pro nahrávání ve studiu, druhou pro živý koncert. To taky znamená, že kytara musí být naladěná různě. Musím hrát jinak. Na basu taky. Je třeba udělat drobné úpravy pro každou píseň, aby se dala hrát živě. Ale žádné nahrané pozadí. Dřív jsem to zkoušel, ale nevím. Něco na tom je, mít v uchu metronom… teda, některým lidem to vyhovuje, ale mě to spíš rozptyluje. Možná jednou.

ANCTUARY.CZ: UŽ JSI ZMÍNIL ODLIŠNOU HUDEBNÍ MINULOST SVÝCH KOLEGŮ. PŘEKVAPILO MĚ, KDYŽ JSEM NAŠEL JEDEN TVŮJ STARŠÍ ROZHOVOR, VE KTERÉM JSI MLUVIL O ERICU DOPLHYM A KRZYSZTOFU KOMEDOVI JAKO O SVÝCH NEJOBLÍBENĚJŠÍCH HUDEBNÍCÍCH. MUSÍM ŘÍCT, ŽE TO PRO MĚ BYLO PŘEKVAPENÍ, PROTOŽE FEEDING FINGERS NEJSOU ANI V NEJMENŠÍM JAZZOVÁ KAPELA. JAK TO, ŽE MÁŠ RÁD TENHLE TYP HUDBY A HRAJEŠ, ŘEKNĚME, TEMNĚJŠÍ ROCKOVĚJŠÍ VĚCI?

Justin: Já myslím, že hudba, kterou poslouchám… Vím, že jsme hodně spojováni s darkwave, postpunkem a podobnými skupinami, ale hudba, kterou poslouchám pro inspiraci a nápady, je spíš tradiční folk, jazz a hodně klasiky. Poslouchám i jiné věci mimo to, co hrajeme, a myslím, že mi to pomáhá s nápady, protože když poslouchám skupiny, které zní podobně jako hudba, kterou dělám, nepřijde mi, že se učím něčemu novému, jelikož je to podobné. Takže když v hudbě hledám nápady, poslouchám věci, co jsou hodně daleko od toho, co píšu, aby mě něco napadlo. Několik let zpátky jsem dokonce poslouchal hodně vietnamského folku s neobvyklým nástrojem, kdy si do úst dáš trubičku, která je připojena k takovým zvláštním bambusovým houslím. Zní to jako mňoukání kočky. I z toho vzešly nějaké nápady. Dokonce jsem napsal něco pro čínské erhu, což jsou takové jednostrunné housle. Mám tendenci dostávat nápady z hudby, která mě až tolik nezajímá, kterou neposlouchám ve volném čase pro zábavu. Poslechnu si věci, které nemám příliš rád, ale mohou inspirovat.

SANCTUARY.CZ: JE NĚJAKÁ POSTPUNKOVÁ KAPELA, KTEROU MÁŠ RÁD? NEBO JE PRO TEBE ÚPLNĚ MIMO?

Justin: Samozřejmě je hodně věcí, které se mi líbí. Poslouchal jsem toho mnohem víc, když jsem byl mladší. Jak jsem starší, už tomu nedám tolik, ale poslouchám hodně nových kapel. Hlavně, když jedeme na turné, zařizujeme věci a snažíme se najít nové skupiny, co znějí podobně, a se kterými bychom rádi hráli. V současnosti existuje spousta opravdu dobrých nových skupin.

SANCTUARY.CZ: NAPŘÍKLAD?

Justin: Nechci žádnou jmenovat. Protože když řeknu jednu, druhá bude nešťastná, že jsem neřekl ji.

SANCTUARY.CZ: POJĎME MLUVIT O TVÉ NOVÉ HUDBĚ. PODÍLEL SES NA VYSOCE OČEKÁVANÉ HŘE PERCEPTION. JAK SE TO STALO?

Justin: Ta hra byla vytvořena developery, kteří dělali hodně známé videohry, jako Bioshock a další, jejichž název si zrovna teď nevybavuju. Ale pracovali na této hře, kde hlavní hrdinkou je slepá žena, jež se musí dostat přes takovou zvláštní situaci za pomoci sonaru, a hledali hudbu, která by pasovala do myšlenky hry a jejího vizuálu. Je tam hodně černé a modré, nějaký hmyz a spousta podobných věcí a řekl bych, že z nějakého důvodu tam náš song „Fireflies make us sick“ tímhle typem zvuku zapadá. Taky máme klip vytvořený videoumělcem Stevenen Lapcevicem, který dělá většinu našich klipů, a je zajímavé, že i to video vypadá podobně jako ta hra. Takže si řekli: „Ooo, možná by tenhle song a ta hra mohly společně dobře fungovat.“ A tak ho vzali a použili ho.

Feeding Fingers - Fireflies Make Us Sick

SANCTUARY.CZ: JSI V PRAZE, PROTOŽE JSI NA TURNÉ S NOVÝM ALBEM „DO OWE HARM“. V PROMO TEXTU JSI PSAL O PROZKOUMÁVÁNÍ XENHARMONICKÉ, MIKROTÓNOVÉ A POLYHARMONICKÉ HUDBY. MŮŽEŠ TO TROCHU PŘIBLÍŽIT? JAK V NOVÝCH PÍSNÍCH TYHLE ELEMENTY NAJÍT?

Justin: Jasně. Můžu vysvětlit, co je to za typ hudby, a pak to probrat. Nerdi se na mě teď asi naštvou, že to zjednodušuju, ale jak víš, západní hudba má 12 základních tónů: c, c2, oktáva a opakovat. Ale lidské ucho může slyšet tisíce a tisíce tónu, které nejsou jen tyhle noty. Vezmi si piáno, můžeš mezi tóny vložit čtvrtinky. Máš c a máš c#, ale můžeš mít i c a c1/2# a c# a pak c#1/2, dokonce ty tóny pak dělit dál a dál. A tak když jsem psal písničku na trojité LP „Attend“, pracoval jsem s nějakou mikrotónovou hudbou pro elektro a to mě opravdu bavilo. Bylo to jako malování s barvami, se kterými jsi dřív nikdy nepracoval. Měl jsem syntetizátory a přelaďoval jsem je. Na kytary jsem dal víc pražců, abych získal více tónů. Řekl jsem si, že na příštím albu bych chtěl tuhle oblast zkoumat více. Zkoumat mikrotónovou hudbu a zjistit, jestli dokážu napsat popovější věci a využít tuhle zvláštní oblast. Takže když jsem začal pracovat na albu, musel jsem vytvořit nové syntetizátorové systémy. Všechny klávesy jsem musel nově označit, dát na ně malé značky – tohle není c, c#, ani d, je to někde mezi nimi. Musel jsem použít basu bez pražců, protože když nemá pražce, je jasné, že lze zahrát jakýkoli tón. Takže jsem psal hudbu takhle, zkusil jsi ji psát v popové struktuře, pak jsem se snažil najít melodii, kterou bych mohl přezpívat… zvláštní vodově znějící muziku. A asi o rok a o pár nervových zhroucení později se mi to podařilo, dokončil jsem album. Ale samozřejmě když hrajeme živě, nemůžu plně využít všechny tyhle mikrotónové nástroje a syntetizátory, protože už tak je dost komplikované zařídit kapelu s normálními nástroji.

SANCTUARY.CZ: MUSÍM SE ZEPTAT, JAK NÁROČNÉ BYLO NAJÍT DOBRÉHO BASÁKA, KTERÝ BY BYL SCHOPNÝ NĚCO TAKOVÉHO ZAHRÁT?

Justin: S novými písněmi jsem mu musel dát paralelní verze, mikrotónovou a pak standardní tónovou. Musel jsem udělat alternace a on také, aby je mohl hrát. Samozřejmě v setlistu živého vystoupení máme písně ze všech alb, ne jen z nového, z toho ale myslím hrajeme 4 písně a museli jsme najít způsob, jak to udělat, abychom se přiblížili, jak nejvíce to bylo možné. Abychom byli tak mikrotónoví, jak jen to jde. Byl jsem ohledně toho nervózní, protože to není tak jednoduché, ale ve výsledku preferuji živé verze oproti těm na albu. V budoucnu, pokud se mi podaří mít promotéra nebo dokonce nějaký druh umělecké značky, bych chtěl mít řádný čistě mikrotónový koncert, ale to by vyžadovalo mnoho plánování a trpělivosti. Chtěl bych to mít udělané poctivě, mikrotónový set-up, vhodně zařízený, ale zdá se, že mě mikrotónová komunita nemá příliš ráda. Nevím. Možná jednoho dne to bude jinak (smích).

Feeding Fingers - Fontanelle

SANCTUARY.CZ: KDYŽ MLUVÍME O LADĚNÍ, NA TVÉM BANDCAMPU JSEM NAŠEL INFORMACE KE KAŽDÉ PÍSNI JAKO 15-EDO NEBO GAMMA NEBO BOHLEN-PIERCE. CO TO JE?

Justin: To jsou použité systémy ladění. Jak jsi říkal 15-EDO, to znamená… když máš kytaru, ta má 12 pražců, stejně jako piáno 12 kláves, takže 12-EDO nebo 12-TET, což znamená, že na oktávu připadá 12 tónů. V podstatě to znamená, že když je 15-EDO, tónů je v oktávě 15.

SANCTUARY.CZ: V JEDNÉ OKTÁVĚ.

Justin: Správě. V jedné oktávě. Když máš 22, pak je to 22 tónů na oktávu. To je to, co to znamená.

SANCTUARY.CZ.: A BOHLEN-PIERCE, TO JE NÁZEV NĚJAKÉHO TYPU MIKROTÓNOVÉHO LADĚNÍ?

Justin: To jsou dva hudební teoretici. Vytvořili systém, kde se žádné tóny neopakují, kde nejsou oktávy. Stupnice je natažená, žádné opakování oktáv.

SANCTUARY.CZ: TO ZNÍ JAKO SPOUSTA UČENÍ.

Justin: Jo, hodně učení. Spousta matematiky.

SANCTUARY.CZ: DOBŘE. JAKÝ JE TEĎ TVŮJ PLÁN PO TOMTO OPRAVDU SPECIÁLNÍM ALBU? MÁŠ UŽ NĚJAKÉ NÁPADY NA NOVOU HUDBU?

Justin: Ano, mnoho nápadů.

SANCTUARY.CZ: BUDE TO MÍT ZASE NĚJAKÉ ZVLÁŠTNÍ POZADÍ JAKO „DO OWE HARM“ NEBO SE CHCEŠ VRÁTIT K JEDNODUŠŠÍM PÍSNÍM?

Justin: Mám několik nápadu na další alba, která bych chtěl vytvořit, ale myslím si, že po vytváření těchhle divných technických elektronických věcí bych chtěl tvořit něco spíše akusticky orientovaného. Ale ne akustického ve smyslu folku, spíš asi ve smyslu vyrábění nástrojů, zvláštních věcí, možná i zakomponování nějakých mikrotónových myšlenek do akustické hudby a pokusit se tou cestou najít něco nového jen za použití mikrofonu a jednoduchého vybavení. Teoreticky. Jasně, když si sednu, abych něco vyrobil, a uvědomím si, kolik by to stálo (smích)... Uvidíme. Ale ano, nápady mám. Obzvláště díky tomuto turné, hodně cestování, poslouchaní hudby, pokaždé se snažím hledat nové nápady.

SANCTUARY.CZ: A CO NĚJAKÉ PSANÍ A FILMY? PLÁNUJEŠ TAKY NĚCO?

Justin: Jo, myslím, že se tolik soustředím na hudbu, protože jsem stále relativně mladý. Když jsi o něco starší, tak jet na turné už není tak jednoduché, už jen po fyzické stránce a tak. Myslím, že tohle budu dělat, dokud jsem pořád trochu flexibilní. Postupem časem uvidím, jestli zvládnu věnovat více času nějakým filmovým projektům a psaní a podobným věcem. Ale prozatím se budu soustředit na hudbu. Až se neudržím na nohou, zkusím něco dalšího (smích).

SANCTUARY.CZ: TAK TEDY BUDU DRŽET PALCE, AŤ SE V BUDOUCNU UMĚLECKY DAŘÍ.

Justin: Díky.

SANCTUARY.CZ: JÁ DĚKUJI, JUSTINE, ZA VŠECHNY ODPOVĚDI A PŘEJI, AŤ SE DNEŠNÍ SHOW VYDAŘÍ.

Justin: Děkuji za pozvání.

SANCTUARY.CZ: SNAD SE V PRAZE ZASE BRZY UVIDÍME.

Justin: Já doufám, že se uvidíme dnes večer.

SANCTUARY.CZ: DOUFÁM, ŽE TAM BUDU. ZBYTEK RODINY JE NEMOCNÝ, ALE SNAD SITUACE NEBUDE TAK TRAGICKÁ A BUDU MOCI PŘIJÍT.

Justin: Dobře.

SANCTUARY.CZ: ZAČÍNÁTE V 9, TUŠÍM?

Justin: Myslím, že ano. Mělo by to být poměrně brzo, protože je úterý.

SANCTUARY.CZ: PROTOŽE TO JE PROBLÉM VŠECH RODIN S MALÝMI DĚTMI. PRVNÍ JE RODIČE MUSÍ USPAT A AŽ PAK MŮŽOU NĚKAM JÍT.

Justin: Uspání dětí je mnohem důležitější než rock’n’roll, to rozhodně (smích).