Dnes večer vystoupí v pražském Lucerna Music Baru irsko-anglická formace VNV Nation. Na koncert se můžete naladit rozhovorem s frontmanem Ronanem Harrisem, který si s Pavlem Zelinkou přes telefon povídal o "Gothic cruise", svobodě vydávat na vlastním labelu, a především o poslestvích nové desky "Of Faith, Power and Glory".
Ahoj Ronane, jak se ti daří? Jak je na tom tvoje noha?
Jo, už je v pořádku. Zranil jsem se během druhého vystoupení v severní Americe v USA. Natrhl jsem vazy v kolenním úponu - neutrhl jsem si je uplně, ale cítil jsem se, jako kdyby mne někdo střelil. Přesto jsem pokračoval v koncertu na jedné noze, protože nevěřím na vzdávání se, a za pár dní to už bylo zase v pořádku. Teď už jsem uplně ok, a dělám spoustu příprav na evropské turné. Je to spousta práce, ale bude to zábava. Bude to naše druhá, ne třetí zastávka v České Republice, moc se těšíme.
Minulý rozhovor po vašem prvním koncertě jsme skončili povídáním o plánovaném účinkování na "Gothic cruise". Říkal jsi, že netušíš, co od plavby čekat. Jaké to nakonec bylo?
Zapomeň na účinkování, zaplatili mi za plavbu po Karibiku, takže co si myslíš? Když to vezmu realisticky, kolikrát za život máš šanci něco takového prožít? Bylo to skvělé, bylo tak 200, možná 300 lidí a ti, kteří to organizovali. To byli vážně úžasní a moc milí lidé, navíc jsme tam potkali mnoho nových přátel. Samotný týden na lodi byl prostě skvělý.
Umím si představit jak to muselo zajímavé, goths z celého světa…
Ve skutečnosti tam bylo tak 95% Američanů. My patříme do industriální scény, ale v Americe je to úplně něco jiného, tam jdou goths a industriální příznivci na stejný koncert. Opravdu skvělá věc na Američanech je přátelskost, zdvořilost a jak jsou vtipní. To je asi podobné i v jiných zemích, ale líbí se mi na nich nejvíce ten smysl pro humor - je to takový pozitivní sakrasmus. Umí si udělat legraci ze sebe i z jiných lidí, ale pozitivně. Bylo skvělé po nocích jen tak sedět na palubě a povídat si. Výjimečná zkušenost, nezažíváme to často.
To byla dva roky stará vzpomínka, a i v letošním roce jste se jako VNV Nation poprvé ohlédli dozadu a vydali trojalbum "Reformation 01". Co bylo impulzem vydat živé a dříve nevydané nahrávky?
No, vydali jsme DVD pár let zpátky a na žádost fanoušků jsme chtěli vydat další živé album. Hlavně živé nahrávky z "Matter and Form" turné, ale nakonec měli jsme problém sehnat povolení k použití písniček. Chtěli jsme to vyřešit, ale pak už bylo pozdě, protože jsem vytvářel nové album. Vydali jsme se na turné k "Judgement", a to trvalo 9 měsíců. Pak jsme se chtěli prostě na chvíli zastavit. Neměli jsme studio, takže jsme strávili půl roku stavěním studia a to bylo osvěžující. Mohl jsem si odpočinout od dělání hudby a turné a pracovat chvíli rukama. Pak jsme plánovali nový americký label, a chtěl jsem, aby první vydané album na tomto labelu bylo "Reformation". Tak proto nevyšlo v půlce loňského roku, ale až letos v dubnu. Ale právě proto, že se to tak táhlo, jsme měli možnost udělat ho lepší a nabouchanější. Dali jsme si záležet na tom, aby cena byla co nejnižší, a lidé to oceňují. Tohle je výhoda, když máme vlastní label, měli jsme možnost dát na desku všechno, co se dalo - nevydané skladby, remixy, živé písničky z Mera Luny. Takže jsme rádi, že jsme počkali.
Takže vše špatné je vždy pro něco dobré.
Vždycky.
Ještě do prázdnin vám vyšlo nové řadové album "Of Faith, Power and Glory". Jaké bylo ústřední téma této desky. Minule na desce "Judgement" to bylo téma soudu....
"Judgement" jako jméno desky nemá jen jeden význam. Každé jméno desky popisuje přímo nebo nepřímo celý koncept desky, písničky jsou pak interpretace tohoto názvu. U "Of Faith, Power and Glory" to bylo o změně v mém životě, duchovním postupu. Jeden z výkladů je "Víra, síla a sláva" jako prostředky, kterými jsou lidé schopni se dostat na nejvyšší stupeň, ale také na úplné dno. Když říkám "víra", tak to nemyslím v žádném náboženském smyslu, ale jako příčinu a důvod k něčemu. U síly je to síla něco udělat, něco změnit. Sláva pak jako sebevědomí, že jsi dokázal něco skvělého. To jsou tři schopnosti jak otestovat lidskou osobnost. Jiný výklad názvu, který rád používám, a je i obsažen i na desce samotné a je spojen s alternativními (indie) lidmi a lidmi vůbec. Mají schopnost něco vytvořit, něco, co přežije jejich dobu. Tvořiví lidé vytváří odraz naší doby, vidí stavby, hudbu, poezii, kterou ví, že je třeba zachovat. Důvod, proč to říkám je, že VNV Nation poslouchají jak velmi vzdělaní lidé, tak lidé, kteří potřebují nějaké odpovědi. A spousta těch lidí nemá takové sebevědomí, jako že mohou něco dokázat. "Víra, síla a sláva" je dobrý silný název pro takový proces. Není třeba dokazovat ostatním, co dokážete, nebo jim sdělovat, o co se snažíte, nutné je to dokázat sobě. Je nutné své plány zkoušet, i když neuspěješ. Pomůže ti to vyvíjet se. A jeden z problému naší doby je, že alternativní lidé jsou jakoby vystrčení zbytkem populace a věří, že nejsou schopni nic dokázat. V Německu nebo Anglii, ale i v Americe je velmi populární dělat vtipy z toho, že se někdo snaží a to je velmi smutné. Celá generace pak vyrůstá v pocitu, že to je jen společnost ztroskotanců, já to tak nevidím. Všichni ti řeknou proč to a ono děláš špatně, ale jen opravdu málo lidí ti poví co děláš dobře. Je to tedy o sebevědomí, jak se naučit něčeho dosáhnout, nemusí to být něco obrovského. Sláva pak je spíš úspěch z dosažení toho cíle. Není to o egu, ani není tak moc důležité jestli se vše 100% povedlo. Nic nejde hned, a je třeba zkoušet postupně. A věřím, že v každém alternativním člověku se skrývá schopnost změnit nebo ovlivnit svět.
Děkuju za dlouhou odpověď.
Na tohle se nedá odpovědět krátce.
Někdy je cílem cesta a ne cíl.
Ano přesně tak. Je to ta cesta, která tě něco naučí a něco na tobě změní.
Pěkný digipack vypadá na první pohled normálně, ale ve skutečnosti je velmi specifický, viď?
Ano, chtěl jsem, aby byl co nejvíce přírodní. Je 100% recyklovatelný, to je pro mne důležité. Ale zase na druhou stranu nekřičíme, ať jsou všichni ostatní stejně nakloněni přírodě. Jen jsme chtěli změnit jednu malou věc, kterou ovlivňujeme přírodu. Je to jednoduché a podle mne důležité kvůli tomu, čemu čelíme nebo budeme brzy čelit. Skvělá je i výtvarná část, kterou vytvořil Michal Karcz z Polska. Byla to výborná spolupráce - přišel s obrázkem hned, když jsem mu vysvětlil koncept desky. Stejně jako já komunikuji skrz hudbu, on to dokáže s obrázky. Je to umělec a VNV Nation nejsou z kapel, kterým na obalu nezáleží a neztrácejí jím čas. Je tam opravdu mnoho významů, ale o tom byl mohl mluvit další půlhodinu.
Ale není to složitá myšlenka, a jednoduché myšlenky jsou často ty nejsilnější.
Je velmi smutné, pro kolik lidí je obálka jen obálka, jako kdyby neměla žádný význam. Jen obrázek, který vás donutí koupit si album, nebo má jen vypadat cool. Za vším, co dělám je nějaké úsilí. Je to jednoduchá myšlenka, socha představující naději lidí být co nejlepší. Máme ale i temnou stránku. Slibujeme si skrz takový monument a vytváříme tak naději pro lidskost. Ale tohle všechno existuje v pustině. Bylo by opravdu ironické, kdyby nějaká cizí rasa přiletěla na naši planetu a jediné, co by tu našla, by byla pustina po atomové bombě a tato socha, která symbolizuje, že bychom nikdy neměli jít do války.
To opravdu není pozitivní.
Myslel to spíš jako ironický vtip. Uprostřed obrázku vidíme sochu a v dálce pozůstatky města a všude okolo je jen pustina. Představuje to tyhle naděje existující v jakémsi vakuu. Jsou to slabé hlasy v obrovském davu.
Vrátíme se zpět k hudbě. Jeden z mých nejoblíbenějších songů je "In Defiance". Dle mého názoru čistá rocková vypalovačka. Nezkoušeli jste třeba jen nárazově obléci nějakou písničku do rockového hávu?
Líbí se mi ta diverzita v elektronice. Můžu vytvořit písničku v orchestrálním hávu, něco, co bude znít jako dark ambient nebo rock. Mám rád spoustu žánrů a poslouchám i hodně indie muziky, takže to na mne mělo taky vliv. Chtěl jsem tenhle rockový pocit do elektronické hudby zanést, i když je to asi víc dnešní indie rock. A jestli tohle chci dělat v budoucnu? Ještě nevím, ale můj styl psaní písniček se za roky změnil, je to víc psaní skladeb než vytvoření sedmiminutových tvrdých tanečních písniček, do kterých se zpívá. Což je velmi osvobozující, cítil jsem se chycen a to jen kvůli mým schopnostem. Chtěl jsem napsat písně, které mohou být puštěny jen tak, samotné. Někdy to vyšlo, někdy ne, ale mám v tomhle rád rovnováhu, nezůstat jen u jednoho stylu.
Taneční pecka "Art Of Conflict" má zajímavý textový doprovod. Můžeš prozradit více podrobností?
To je velmi jednoduché, jsou to citace z knihy Umění války čínského filozofa Sun-c´ asi 500 př.n.l.. Ačkoli je to velmi vojensky laděná píseň, tak mým cílem bylo ukázat lidskost. Protože i když byl Sun-c´ velký vojevůdce, přesto jeho cílem bylo nebojovat. Obecně tedy být tak dobrý vojenský stratég, že nakonec nikdy není třeba bojovat.
Letos poprvé jsem měl možnost vidět na WGT naživo tvůj druhý projekt Modcom. Musím říci, že to byla dobrá párty! Mark, Peter Spilles tančící na pódiu, long drinks...
Jo, ale ve skutečnosti to byli Combichrist a ne Peter Spilles.
Tak to se omlouvám. Mimochodem, když už mluvíme o Peteru Spillesovi, na jeho loňské desce projektu Imatem najdeme Tvoje vokální hostování. Pokud se nemýlím, je to Tvoje první hostování mimo vlastní projekty?
Ne, je to už druhé. První bylo pro Lights of Euphoria, ale to byla spíš sranda. Zeptali se mne a já jsem to za den udělal. Ale písnička "Haven" pro Imatem, to bylo jiné. Peter mi dal hudbu a chtěl po mně slova, které by opravdu něco vyjadřovaly. Takže jsem chtěl napsat slova, která by pro mne něco znamenala a přišel jsem s tímhle rytmem zpěvu a textem. Mám moc rád celé album a líbí se mi celá myšlenka textů různých vokalistů na hudbu někoho jiného.
Mám na tohle album stejný názor. Ale VNV Nation nemá na deskách žádné hosty. Nemáš hostovačky rád?
Ne! Tak to není. Chtěl jsem, a v minulosti jsme měli i možnost spolupracovats různými muzikanty. Mluvil jsem o hostování na desce s řadou umělců, ale sešlo z toho z různých důvodů. Dotyční například nebyli k dispozici v daný čas, různé plány, nebo to bylo moc problematické na zorganizování, je tam mnoho faktorů, na kterých záleží. Ale je to něco co opravdu chci udělat, ale chci to udělat dobře. Nechci jen říct „hej! Pojď si k nám zazpívat“.
Chápu. Po koncertu Modcom jsi sliboval, že debutová deska tohoto projektu je první věcí, která by měla v budoucnu vyjít. Už jsou nějaké podrobnosti venku? Datum?
Nemám přesné datum, ale myslím, že by to mohlo vyjít někdy v listopadu. Od 4. Vyjíždím na evropské turné a vrátím se až na konci září. Na začátku října chci mít album dokončené, a pak teprve může vyjít.
Letošní rok jsi vlastně stále na turné. Všiml jsem si, že americká mise musela být evidentně úspěšná. Všiml jsem si úspěchu, jak se vám vede v televizním pořadu "Fearless Music".
"Fearless music" je skvělá televizní show. Zeptali se, jestli jim nahrajeme 3 písničky. Pak pustili jednu z nich a diváci si vybrali, kterou z kapel chtějí vidět v následujícím pořadu. My vyhráli. A byli jsme tam dva týdny. Takže příště, až budeme v New Yorku, tak jsme domluvení na něco exklusivnějšího a jiného. Není to naše poslední spolupráce s "Fearless music". Navíc VNV Nation se v Americe těší větší a větší popularitě, takže tam bude i spousta jiných možností než vystoupení v téhle televizní show.
Poslední otázka má trochu obecnější ráz. Gotická scéna je obecně brána jako temnější a vážnější subkultura, ale tvé živé vystupování je skoro v opozici. Bereš své účinkování v obou projektech jako zábavu, nebo má tvoje mise spíše vážnější podtón?
Hudba má vážnější podtón tak či tak. Má určité poselství, ale není to poselství, u kterého bych musel vypadat vážně a depresivně, abych o něm mohl přemýšlet. Mám na našich koncertech rád to, že můžu scéně ukázat šťastnou a energická část tvář. Spousta lidí má dost svých vlastních problémů, se kterými se musí vypořádat. A i tito lidé jdou na koncert s přáním se pobavit. A já tohle velmi rád plním, rád je nabudím energií. Někdy je show zábavou, někdy převáží vážná stránka naší hudby. Ale já jsem rád, když na jednom koncertu jsem schopný zahrnout všechny emoce, kladné i záporné. Ukázat ostatním, že jsou hodně hluční a energičtí. A jsou mnohem hlučnější a energičtí než jiné scény.
To je i můj názor.
Je to jen hloupý stereotyp o každém stylu hudby. Gotičtí posluchači si myslí o těch, co poslouchají taneční hudbu, že jsou to idioti, kteří berou drogy. Já poslouchám hodně taneční hudby a chodím do mnoha tanečních klubů. Vidím tam stereotypy, ale vidím zároveň, že většina lidí taková není. Stejné je to s gotickou scénou. Lidé si budou vždycky vymýšlet hloupé stereotypy o ostatních skupinách – rasách, národech… Asi to nějak potřebujeme, nevím proč, ale asi ano. Nakonec jsou však tyhle stereotypy vždycky úplně scestné.
Díky za rozhovor a už brzy naviděnou v Praze?
Ano, už se moc těším.
Znovu na kruhovém podiu...
Je to znova to samé podium? To je skvělé, moc se těším!
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.