Report z Return To The Batcave festivalu 2015

Už po druhé se v polské Vratislavi slétli netopýři na festival Return to the Batcave. Jaké to bylo?


Místo listopadových mrazů nás v prostoru CRK - místě dění festivalu, čekal říjnový déšť, takže jsme v rychlosti propluli dvorem rovnou do koncertního prostoru, kde jsme zastihli první kapelu warmupového čtvrtka. Aviaries dávají ve své hudbě vzpomenout hlavně na 80's new wave, ovšem naživo k těmto vlivům přidávají až post-rockové vrstvy a dynamiku. Rozhodně kladný bod a slibný rozjezd festivalu. Po první kapele je čas omrknout, co nového v CRK. Pořadatelé festivalu pro návštěvníky tentokrát uvolnili i druhé patro budovy, kde byl prostor pro merchandise kapel a pro "Killing Dancefloor", kde se střídali DJs z celé Evropy, aby návštěvníky zabavili během střídání kapel na pódiu.

Další kapelou warmupu jsou kanadští Wierd Candle, nezvykle v oneman podání. Punkovou jednoduchostí nasáklé EBM doplňoval zpěvák občasným hrábnutím do kláves, synťáku a energickým deklamováním textů. Nicméně bylo vidět, že polovina dua je na koncert prostě málo, takže celkový výsledek byl rozpačitý. Tu neudýchaný text, támhle zaváhání na klaviatuře... 

První den festivalu jsme nestihli polské Kandahar a vpadli až na začátek setu Geometric Vision. Jejich kombinace dark wave a postpunku zaujme, nicméně po několika skladbách lehce omrzí. Kulaté analogové darkwave beaty, včetně kytar, inspirovaných The Cure, se slévaji v jednu dlouhou skladbu. A tak si odcházím poslechnout, čím nás oblaží DJ na Killing Danceflooru a nakoupit nějakou tu desku.

Po přestavbové pauze se na pódiu objevují Shadowhouse z Kanady. Hned na začátek je potřeba podotknout, že nás udivilo, jak hutný zvuk dokázala na pódiu kapela spolu se zvukařem vykouzlit. O basu se dalo téměř opřít a semiakustická kytara zpěváka zvonila celým sálem. Do toho si připočítejte ultragoticky uhluboký hlas a jste v postpunkovém skoro-nebi. Rozhodně jedno z nejlepších vystoupení festivalu. Po Shadowhouse energicky nastupují Masquerade. Nevím, jak zástup fanoušků, který kapelu nedočkavě očekávál pod pódiem, ale nás výkon finské bandy moc neoslovil. Nutno ocenit až divadelní projev Suzi, ale tentokrát to prostě postrádalo šťávu.

 


Poslední kapelou prvního dne jsou 13th Chime, ostrovní kapela, která svojí postpunkovou káru tlačí s přestávkami již od roku 1980. Kytara, basa, bicí, syrový zvuk a vířící válečné bubny, typický britský přízvuk. Vroucí kotel pod pódiem dává vědět, že pánové ani po letech neztratili nic ze svého umění a právem obsadili post jednoho z headlinerů festivalu. Po hitovkách “Cuts of Love” a “Coffin Maker” následuje i několik nových věcí. Pak už jen rozloučení s publikem a zároveň s prvním dnem festivalu.

Favourite Slave:

Po odpoledním poznávání wroclawských pivních zákoutí jsem dorazil i se svými kumpány rovnou na zkoušku první bandy sobotní netopýrské noci. Pro leckteré je možná jméno Ash Code neznámé, nicméně na dark-electro scéně je už celkem pojmem. Nejvíce zabodovali svým debutem „Oblivion“, ze kterého také nejvíc čerpají. Samotný koncert svižně odsýpal a skrz pecky „Cruxified“, „Oblivion“ či „Unnecessary Song" jsme se po nějakých 40 minutách dočkali největší hitovky, kterou italské trio disponuje. „Dry Your Eyes“ má tak silný drive a melodickou linku, že pařil snad i zvukař. Velmi podařený koncert.

Po taliánských dvojčatech Bellucciových nastoupili na scénu domácí matadoři Wieze Fabryk. Předesílám, že mě z desek jejich mix postu-punku a coldwave vcelku baví, avšak naživo mě to moc nechytlo, a tak jsme po dvou skladbách šli navštívit místní „sklep“.

Po vydatném občerstvení jsme dorazili akorát na slet všech wroclawských netopýrů. Elvira & The Bats, obklopeni pavučinových spletencem, do nás nahustili skvělý francouzský deathrock. Přiznám se, že jsem se ani minutu nenudil, pořád bylo na co koukat, co poslouchat. Jejich zvuk je hutný a s přispěním častých synth vychytávek i dost rozmanitý. Zazněly snad všechny hitovky, včetně skvělé „Fils De Frankenpire Vampirstein“ či skočné „Human Sucks“. Nejvíc mě však rozsekala „March of the Bats". Neuvěřitelný batcave majstrštyk, řekl bych až s prvky martialu. Zde se vedoucí zájezdu Elvira plně hlasově vyřádí a ještě si párkrát bouchne do bubínku. Co víc si přát, fakt pecka. Určitě jeden z nejlepších koncertů festivalu.

Následovalo opravdové španělské peklo. Pánové Eyaculacion Post Mortem s vizáží ala „mumie“, za kterou by se nemusel stydět ani Dirk Ivens z již nefungujících Klinik, spustili asi největší pogo-kotel, co RTTB Festival pamatuje. I když to zvukově nebylo zrovna to pravé ořechové (kytarové a klávesové linky se tak nějak slévaly), svéráznému podání punk/deathrock rokecu to nijak nebránilo k rozpohybování snad každého dorazivšího bubáka. Nemohla chybět vypalovačka „Viva la Muerte“, či zpočátku pozvolná, až „divoce westernová“, věc "La vida me sonríe la hija de puta“, která se však postupem strhne v takovej nářez, že při pogování v kotli na sebe modřiny a šrámy nenechají dlouho čekat. Až na technické problémy šlo o výborný koncert a totální očistu. Palec hore!

Sam:

Frank The Baptist s přehledem ovládli závěr festivalu. Fanoušci si příšli na své díky peckám jako “If I Speak”, “Bleeding in My Arms”, “When the Sky”. Snad jen “Scars Forever” chyběla. Staré hity kapela míchala s novými věcmi z nedávno vyšlé desky “As the Camp Burns” a došlo i na narozeninovou “Happy Birthday” pro fanynku kapely, která přiletěla na koncert až z Austrálie a zrovna slavila narozeniny. Pro nás opravdu příjemný zážitek a rozhodně další bod pro RTTB festival. Po písničkářském gothic rocku FTB se na podium chystají Agent Side Grinder, nicméně únava už nás nemilosrdně táhne domů.

Co napsat na závěr? Return To The Batcave festival překonal vysoce nasazenou laťku a aspiruje na nejsympatičtější netopýří setkání minimálně na území Evropy. Rozhodně si udělejte místo v diáři, další ročník se již připravuje!

 

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář