Demi Mortuus | 16.04.2018 17:07

Někdy se to tak nějak sejde. Netušíte, jak se to stalo, ale v mrňavém klubíku skoro zadarmo (bratru 130 kaček a za 100 pro majitele ISIC karty) hraje jeden z nejčerstvějších objevů labelu Manic Depression a co tedy chcete dělat lepšího po celém dnu v práci, než vyrazit na jednoho blonďáka z Černé hory a zkontrolovat schopnosti nadějné kapely, jejíž desku jsme u nás recenzovali, na vlastní bulvy.

Raskolnikov, Albin, Good Times Only
Praha, Klubovna, 12. 4. 2018

Večer v dejvické Klubovně načali místní Good Times Only, kteří sami sebe škatulkují jako Lo-fi Pop a letos vydali čerstvé EP „Na cestě“. My jsme se však rozhodli, že je třeba nasát na příjemné zahrádce trochu příjemně teplého podvečera a s pivečkem probrat všechny důležitosti. Z klubu se linula pohodová a příjemná hudba, načichlá tvorbou Manic Street Preachers a jim podobných s lyrikou v češtině.

To už se však chystali do akce Raskolnikov, tedy trio, které se pohybuje všude možně mezi Švýcarskem a Francií. Kapela má zatím na kontě pouze debutovou dlouhohrající desku se sedmi songy, večer však načala nejspíš novou věcí. Od začátku to trojici hrálo bezvadně, chvíli se mi zdál zbytečně vytažený vokál, ale po prvním songu se i tohle podařilo srovnat a „Fire Bombing“ mohla směle načít brumlavá basa zpěváka Mathieua, který slušně česky poděkoval a popřál nám „dobre večur“.

Mathieu Pawełski-Szpiechowycz má nejen skvělé francouzské jméno, on je to vůbec povedený týpek. Zdálo se, že si s angličtinou zase tolik nerozumí, a když už něco utrousil, smál se neustále pod vousy (které neměl), až se mu kývala hlava nahoru dolů a tím se vždycky roztřásla hříva jeho kudrn, čímž mi silně připomínal mupeta. To však nemyslím nijak zle, frontman to je jednoznačně sympatický a navíc mu to zpívá a i když styl jeho zpěvu silně připomíná vokály She Wants Revenge, vůbec mi to v hudbě Raskolnikov nepřekáží.

Pokračuje se titulní hitovkou „Hunde Sind An Der Leine Zu Führen“, které jako metronom udává rytmus minimalistický synťák, který je nakažlivý a má příjemně osmdesátkové zabarvení. Dalším výrazným plusem živého projevu kapely je určitě Jérôme Blum. Je to hravý typ bubeníka, který si koncert užívá a nebojí se támhle klepnout, praštit nebo zašustit něco navíc a dělá tím evidentně radost sobě, ale hlavně tím prospívá kapele. Motorek, který je radost pozorovat.

Pablo Garrido se se svou kytarou drží v pozadí a vkládá do živelné rytmiky příjemné, někdy až shoegaze melodie. Někdy v tom zase člověk slyší staré Placebo, učesanější Joy Division či The Cure a v „3:00 AM“ zase třeba už zmíněné She Wants Revenge. To všechno však spíš náladou, než nějakým vykrádáním. A když se do toho Pablo pořádně opře, tak to trojici taky pořádně šlape.
Do konce jsme dostali ještě několik novinek a z gaučácké desky nechyběly povedené songy „Poddanie Bezwarunkowe“ a „Stockholm“, které byly šikovně propojené do sebe a kdyby to celé trvalo ještě aspoň u půl hodinu déle, vůbec bych se nezlobil. Příjemné melodie, kvalitní zvuk a šikovní muzikanti, to všechno byly důvody, proč stála cesta na jejich koncert za to.

A to i přes to, že jsem si chvíli připadal jako ve slavné scénce Jirky Lábuse a Oldy Kaisera. Takže tu byl Tomáš, Sam, Ida, Beo a Bare sice přišel, ale nešel dovnitř. Iueta z pochopitelných důvodů chyběla úplně. Nakonec se však klub naštěstí aspoň trochu zalidnil asi třicítkou figurek. Na švédského synťákového mága Albina, který večer uzavíral, jsem už nečekal, jedno je však jisté. Pokud někde narazíte na Raskolnikov, určitě si je nenechte ujít. Určitě o nich ještě uslyšíme.