Do Prahy po čase zase jednou zavítala živoucí legenda Laibach. Jaká byla vyšpiónil Jaeger.
23. česká zastávka slovinských Laibach se odehrála ve vyprodaném Paláci Akropolis po 5 a půl letech na stejném místě. Pomineme v tento okamžik březnový koncert v brněnském Sono Centru v roce 2015, který byl sice skvělý a do českých luhů a hájů nezapadá jen tím, že byl v jihomoravské metropoli, ale hned zkraje lze říci, že šlo o koncert roku a jeden z nejlepších koncertů Laibach na českém území vůbec.
Oficiálně byl vstup do klubu otevřen od 18:30, a dav byl pouštěn přesně dle harmonogramu, tudíž byl čas i na pozastavení nad stánkem s merchandisem.
Samotný koncert ale začal téměř přesně kolem anoncované osmé hodiny a po asi hodinové smyčce skladby „Von drei Verwandlungen“, takto závěrečné skladbě z aktuálního alba „Also sprach Zarathrustra“ dle knihy Friedricha Nietzscheho pro stejnojmenné slovinské divadelní představení, začala samotná produkce. Zde se přiznám, že jsem hned od počátku propadl nadšení ze skvělého koncertu, který do konce můj pocit kvalitního poslechu vůbec nezklamal, tudíž jsem si nepořizoval zápisky o playlistu. Pomáhám si tedy playlistem z Vídně, z koncertu, který se konal o den později.
Každopádně lze konstatovat, že po pár zásadních kouscích z posledního, de facto soundtrackového alba, došlo po basujícím frontmanovi Milanovi Frasovi na očekávanou frontwoman Minu Špiler, která po hitové „Vor Sonnen-Aufgang“ přešla na mně tehdy neznámou skladbu „Parnassus“, a poté na velice svéráznou, ale pěknou verzi árie „What Power art thou (The Cold Genius)“ z 3.dějství opery „King Arthur, or The British Worthy“ od Henryho Purcella z roku 1691, takto představitele anglické barokní operní školy, a následovanou totálně překopanou verzí skladby „Anti-semitism“ z alba „WAT“ z roku 2003, která nemohla nenadchnout.
Pak následovalo několik starších skladeb v „Revisited“ verzích, jejichž studiovou podobu lze očekávat na nosičích v květnu 2018, což bylo anoncováno na rozdávaných letácích a pár věcí, které byly uveřejněny na předchozích albech. Teď nelze nepominout přítomnost živého odreadovaného kytaristy, který ve „Wirtschaft ist tot“ zahrál kytarová „sóla“.
Jak říkám, nebudu zde vládnout playlistem (viz výše), ale chci ctěnému, na koncertu nepřítomnému čtenářstvu sdělit, že prohloupilo.
Snad Titojugend uvidíme dřív, než za dva roky. Všem přeji, aby tomu tak bylo…
Další fotky Tomáše Mičáka najdete v naší fotogalerii. Děkujeme!
Přidat komentář