Demi Mortuus | 26.04.2017 16:35

Rok se sešel s rokem a bytosti z třináctého století znovu přišly do Prahy.

Palác Akropolis vystřídal tak trochu jiný prostor smíchovského MeetFactory a jako support dorazili vyslanci labelu Solar Lodge - Aeon Sable a La Scaltra, což byl pro mě osobně tahák, který celou akci vysadil ještě o pár pater výš.

Celý večer rozjela rozvážně trojice La Scaltra. Sázkou do loterie bylo, jak tuhle darkwave partu přijme rockovější publikum v nemalých prostorách klubu. Ale od samého začátku byl sál příjemně zaplněn a i reakce na poklidnou startovací „Visions of Glass“ byly vřelé. „Lucian“ je o něco živějším kouskem a být podobně energických položek v setlistu víc, byl bych ještě nadšenější. V refrénu se holky šikovně doplňovaly a i zvuk byl příjemně průzračný. Jen snad mohl být o něco hlasitější, ale zrovna v případě téhle trojice to zase tak na škodu nebylo. Mrňavá šéfová Aeleth určitě časem zapracuje také na suverenitě svého hlasového projevu a potom to bude dokonalé.

Dostalo se mimo jiné na dvě novinky z chystané desky, jmenovitě „A Remedy“ a „Holidays“. Prvně jmenovaná měla trošku tribal nádech díky bicím a druhá zase odtikávala jako čas na hodinách, aby v refrénu povedeně gradovala. V pozadí vše decentně doplňovala kytara šéfčina boyfrienda, ale vskutku s citem a bez nějakých exhibic. Vrcholem byla, dle očekávání, hitovka „Nightmares“. Na tu si Aeleth odložila basu (a trochu pozdě ji típla, takže z nástupu byla chvíli hluková koule), ale nakonec jsme se protančili až do samého závěru. Trojici by to nejspíš víc slušelo v menším klubíku plném mlhy, ale i s tímhle soustem si poradila se ctí.

Po tomhle úvodu jsem se lehce obával o zvuk Aeon Sable, neboť tam by byl nedostatečně hlasitý a nedůrazný sound velkým problémem. Naštěstí se moje obavy ukázaly liché a hned intro „Hypaerion“ mělo nefalšovanou majestátní sílu metalových kapel. Na desce mi po tomhle hromovém úvodu zní následný track „Elysion“ lehce do ztracena, ale Nino a spol neváhali a místo něj do lidí hned narvali největší hit kapely – „Visions“. A že vám to panečku hrálo. „Visions“ v refrénu snad křičeli i fans, kteří kapelu do té doby neznali. Teprve potom došlo na zmíněnou novější klipovku a tady už měla cestičku umetenou a fungovala bezvadně. Nino je zdatný tanečník a po odložení kapuce se pustil do tance svatého Víta bez bázně a hany. Je trochu ošidné vystřelit největší pecku v úvodu, ale „Quaalude Tango“ ze stejné desky má hlavně díky moonspellovsky vykřičenému refrénu také živě svou sílu.

„Fabulous Land – Stormed“ je vlastně nefalšovaný rockový cajdák, který mi náladou připomíná takové Whitesnake a vlastně mi to vůbec nevadí. Nino se skvěle rozezpíval a naplno tady vynikla vlastní světla, která si s sebou kapela přivezla. Zatím, co se z pódia linula povedená zvuková clona, která byla v pravou chvíli křehká a v pravou zase akurátně razantní, sahaly po fans zelené a modré prsty paprsků světel. „Star Casualities“ o absinthu a holkách dál příjemně šlape a všichni jsme se svorně shodli, že s živým bubeníkem by to tu Němci tenhle večer naprosto rozbili. Další cajdák „White Snow“ je novějšího data a i když zní taky moc pěkně, tak trochu odhaluje slabinu delších kompozic v návaznosti na následnou „A Serpente e o Andarilho“. Ta mi i díky zaklínání v portugalštině zavání Moonspellem po čertech moc a její finále má podobnou sílu jako jejich hymna „Fullmoon Madness“.

Nutno ocenit fakt, že má kapela dostatečně velké ego na to, aby nijak nezkracovala svoje rozložité kompozice, ačkoliv můžou někdy posluchače neznalého jejich materiálu odradit. Jenže když už si říkáte, že je nějaká poklidná pasáž zbytečně dlouhá, Aeon Sable zlomí nevýhodu ve výhodu a rozsekají vás nějakou gradací. Právě tak tomu bylo i v tomhle případě. Kapela následně trochu zbytečně zmizela ze scény a rychle se vrátila ještě včas, dokud se tleskalo, aby vystřihla hitovku „Dancefloor Satellite“. Nino, v kloboučku a brýlích, rozjel diskošku, během níž bylo úsměvné pozorovat zbytek vlasatého osazenstva kapely. To si však vše vynahradilo během posledního válu „Praying Mantis“, který všechny značně napínal ve vydrnkávaném rozjímání, aby vše rozválcoval bez přehánění depressive black metalovým závěrem, podpořeným zabijáckým strobem.

Aeon Sable - A Serpente e o Andarilho

Po tolika vjemech to mělo v mých očích XIII. století těžké. Není zkrátka legrace každý rok potvrdit formu a zaujmout zmlsaného posluchače. Musím však říct, že v tomhle směru zase Třináctka potvrdila svou třídu a nejpozději u mé zamilované klávesové pasáže v „Kabarette Voltaire“ jsem byl zase zpět v centru dění. Petr suverénní jako vždy, Pavel s Henrym důrazní jako vždy, Katka křehká jako vždy, ale i tak mne to celé baví tak nějak víc, než v Akropoli. Možná částečně díky vlastní náladě, možná díky trochu syrovějšímu zvuku, paradoxně možná díky menší návštěvě (tentokrát nějakých 300 hlav). Celé to bylo jaksi bezprostřednější a punkové „Katakomby“ to nemohly pokazit.

Poslední desku „Intacto“ připomněl song „Phobia Nocturna“ a ať je to jak chce, já se tu musím znovu vyznat k lásce k Petrovu sólování. Já bych si vám doma sednul doma na gáuč a nechal jej zahrát třeba tenhle vál a potom v závěru by mohl prostě sólovat a sólovat a sólovat. Má to sílu, energii, naléhavost – prostě mě to hrozně baví. Následně mám v poznámkách zapsáno „Transwerewolf“ a vám už bude jasné, že se nejedná o žádnou novou odrůdu, kvůli které se bude chodit nějaká duhová paráda po Praze, ale o oblíbený megahit, který kapela nedávno oprášila v Kralupech a nyní ji dopřála i pražskému publiku. „Absinth“ vše uklidňuje, ale má už tradičně silnou atmosféru.

„Hodina stínů“ lid dostatečně rozpohybovala na „Elizabeth“, což je hit, který je třeba si užít, neboť jak poznamenal kolega Nephilim – „za pětdvacet let gothic rocku u nás nic lepšího nevzniklo“. Publikum také skákalo, zpívalo, prostě klasika. Můj vrchol večírku však přišel vzápětí. Třináctka trochu pozměnila setlist a z mého pohledu to bylo jedině dobře. „Upír s houslemi“ mě potěšil moc a hned po návratu domů jsem si jej musel dát znovu a kroutit se u toho jako Petr, který při té příležitosti odložil kytaru stranou. „Justina“ hned v závěsu také nepotřebuje žádného bližšího komentáře, fans kolem trsají a vesměs se blaženě culí.

Rozvážně magická „Iglau“ přišla vhod, aby člověka netrefil šlak a mohl zase doplnit místní, slušně voltážní, pívní režim. Pěkné jako vždy. Posléze na řadu přišla hoblovačka „Nebe pod Berlínem“, během níž už bylo jasné, že to jihlavská parta znovu zvládla a publikum jí tradičně zobe z ruky. Po menším napínání přišel na řadu i „Karneval“, což je další vál, během nějž čekám na Petrovo sólo jako na drbání a když přijde, tak si ho taky náležitě užívám. Je to paráda, když někdo nemusí ani mluvit nebo zpívat a stačí mu nástroj na to, aby toho tolik sdělil. Návdavkem jsme dostali skvěle vyvedený „Fatherland“ a já si říkám, že je velká škoda, že z desky nemá takové koule, jako živě v současné podobě.

Tradiční tečka „Růže a kříž“ mne nikdy moc nebavila, ale nic nemění na tom, že šlo o magický večer plný zážitků, o který se zasadili všichni zúčastnění a který nikam nespěchající gotici mohli uzavřít na parketu s hitovkami, které do nich sázel zkušený německý DJ Cyberpagan.

Sudlice:

V sobotu bylo venku tak krásně hnusně, že už od oběda nedočkavě ladím na bandcampu La Scaltra a Aeon Sable a konečně s večerem přicházím kolem drážního vrakoviště až na smíchovský konec světa.

Set La Scaltra je pro mě více méně oťukávací. Holky mám sice naposouchané, ale naživo nevím, co očekávat. A tak si připadám trochu jako scout na fotbale. Holky hrajou ve složení Aeleth basa a zpěv, Dae synťák plus zpěv a na kytaru je doplňuje Din Tah z Aeon Sable. Kapela zatím nemá moc dlouhou historii, takže zazněly tracky hlavně z prvního alba a exkluzivně i pár kusů z nadcházející desky, která vyjde během letošního léta.

La Scatra - Gunshot Lullabies

Nejvíc si chrochtám blahem při profláklé “Neverland“, kdy mi zvláště na začátku Aeleth připomíná Anitu Auglend z norské doomovky The Sins Of Thy Beloved. Tak étericky a křehce působí. Dae ji ve zpěvu skvěle doplňuje. Celkově spolu tvoří dojem dokonalé rovnováhy, ztělesnění jing a jang. Na druhou stranu Din Tah má se svou kytarou tak jasný rukopis, že to celé zní jako hybrid Aeon Sable, což vůbec není špatně. Nicméně, bylo by zajímavé propůjčit ho i jinam. Třeba v Near Earth Orbit by mohl pozoruhodně rozředit dominantní rukopisy Ashleyho a Artauda.

La Scaltra jako taková má ohromný potenciál a proto jim přeju, aby se po vydání druhého alba rozjeli ještě víc a měli spoustu koncertních příležitostí. V Praze ukázali, co v nich dříme, ale poněvadž během jejich setu nebyl zvuk úplně nejlepší, tak si je dokážu představit ještě o level výš.

Dneska jsem tady ale hlavně kvůli Aeon Sable, kapele, kterou sleduju už od debutu “Per Aspera Ad Astra“. Je skvělé, že si s sebou přivezli vlastní světelný arzenál, který byl částečně využit už v průběhu setu La Scaltra. Teď máme konečně možnost pocítit ho v plné palbě. Pro atmosféru dokonalost, pro focení trošku peklíčko. Nevadí, poněvadž z Aeon Sable stejně moc nenafotím a vězte, že světlama to fakt nebude.

Hned po intru “Hypaerion“ totiž navalili svou snad nejikoničtější skladbu “Visions“ a tak foťák bleskurychle putuje do tašky, ať můžu spolu s Ninem roztočit své taneční kreace a je mi jasný, že to tak potáhnu až do konce. Kapela hrne nekompromisní hradbu kytar protnutou Ninovým hlasem s úctyhodným rozsahem a nekompromisní strobáče prokládají tanečnější rytmy, jako v případě tracku “Dancefloor Satelite“. Nadupaná hodina, během níž doufám, že nikdy neskončí. V průběhu druhého přídavku “Praying Mantis“ přichází naprostá katarze, kdy se Nino v potu tváře svíjí po podlaze a Din drtí kytaru strunama o odposlech, opřený o ni čelem vzývá ducha nejvyššího naplnění.

Aeon Sable se dneškem právem řadí mezi spolky, který bych mohla vidět živě každej pátek. Miluju Ninovy taneční vlohy a konečně mu odpouštím i to, že si před časem ustříhnul vlasy. Dinova mistrovská hra funguje skvěle i doplněná o druhou kytaru a basu. Mimochodem všimli jste si, že basák Quoth vypadá jak Manny ze seriálu Black Books?

Po nájezdu na stánek s merchem si vzhledem k potřebě dostat se domů půlnočním vlakem dám ještě tři až čtyři písničky z XIII. Století a spokojeně mizím za divokou černou tmou.

Videa poskytl Favourite Slave. Díky!

La Scaltra setlist:

1. Intro
2. Visions of Glass
3. Lucian
4. A Remedy
5. Neverland
6. Gunshot Lullabies
7. Holidays
8. Nightmares

Aeon Sable setlist:

1. Hypaerion
2. Visions
3. Elysion
4. Quaalude Tango
5. Fabulous land
6. Star Casualties
7. White Snow
8. A Serpente e o Andarilho
---------------------------------
9. Dancefloor Satellite
10. Praying Mantis

XIII. století setlist:

1. Kabarette Voltaire
2. Katakomby
3. Phobia Nocturna
4. Transylvanian Werewolf
5. Absinth
6. Hodina stínů
7. Elizabeth
8. Upír s houslemi
9. Justina
10. Iglau
11. Nebe pod Berlínem
12. Karneval
----------------------------------
13. Fatherland
14. Růže a kříž