Report z 10. Electro Prague Festu

In Strict Confidence - Dennis livePro mnoho fanoušků alternativní tvrdé elektroniky nebyl letošní 8. květen pouze oslavou Dne osvobození, ale i večírkem na počest desátého pokračování tradičního Electro Prague Festu.








A jelikož dělat oslavy tak nějak napůl nemá smysl, spojilo se několik subjektů, aby přivezli do Prahy hned dvě opravdu zajímavá zahraniční jména scény. Jak to všechno dopadlo, se dozvíte v závěru reportáže, podívejme se však na akci pěkně od začátku.

Ten ale nemá vypuknout v avizovaných osm hodin, kdy jsou sice návštěvníci vpuštěni do klubu, ovšem jen do „první úrovně“ – na DJ stage. Důvod? Na hlavním pódiu stále probíhají zvukové zkoušky, neboť hlavní hvězda In Strict Confidence tu svou neočekávaně prodloužila o více než hodinu, čímž razantně zamíchala rozvrhem akce. Přímým dopadem tedy bylo, že Rabia Sorda dozvučovala ještě něco po osmé a dámy z LateXjesuS (spolu s Yyanem Peréz v roli technika) měly co dělat, aby své vystoupení stačily zvukově připravit alespoň na devátou. 

Vše však dobře dopadlo a trojice do lacku oděných dam Oriana (growl), Ellen (kytara, zpěv) a Nina (klávesy) mohla (sice až kolem deváté, ale přece) nastoupit na pódium. Elektronika v podání LateXjesuS (náladou místy připomínající domovskou skupinu Ellen – tedy Alvaréz Peréz), prokládaná metalovým chropotem a občasným zvukem zkreslené kytary zněla především tvrdě, s neskrývanou sexuální jiskrou. Příležitostné zapojení téměř breakcore beatů sice dodávalo setu barvu, přesto se vystoupení neslo především v jednotném duchu. Zatím nerozjeté publikum ale poměrně reagovalo, a to zejména pánská část, na kterou všechno to vizuálně vděčné vrtění (zejména Oriany u mikrofonu), vzájemné dívčí objímání a blikání blikátek zafungovalo. Po čtyřiceti minutách tak zůstalo publikum rozděleno na ty, kteří na hru LateXjesuS přistoupili a vystoupení si užili, a na ty, pro které to bylo především nepříliš zajímavé divadlo, jemuž nevěřili.



LateXjesuS živě na Electro Prague Festivalu 10


Zato o upřímnosti další formace, šumperských industriálních bohatýrů Akimbo, snad nikdo v sále pochybovat nemohl. Trojice, opět obklopená nejrůznějším (plně využitým) plechovým a kovovým haraburdím (jehož zapojení a seskládání pokaždé zabere několik hodin), to do posluchačů natlačila zhusta už od začátku. Kombinace výživného, hutného (hlučného, ale čitelného) zvuku, silového nasazení, vynikající projekce a velmi dobré výměny energie mezi kapelou a publikem zafungovala na výbornou. A i na samotných členech, bratrsky se střídajících u mikrofonu, bylo vidět, že si v hlubinách kapucí mikin svůj set od srdce užívají. Všichni, kteří měli možnost Akimbo slyšet před nedávnem na Gothic Party Brno, se shodli, že pražské vystoupení bylo o několik tříd lepší. Zřejmě za to může i naprosto odlišná sestava publika, která věděla, co ji čeká.



Akimbo - Flaška pod splavem živě na Electro Prague Festivalu 10


Na Electro Prague Fest totiž dorazila drtivá většina opravdových fanoušků této hudby. Pokud se to na některých akcích hemží mladšími účastníky, kteří večer berou zejména jako příležitost vyrazit si ve svých nákladných gothic róbách do společnosti, na EPF 10 jste je nepotkali. To mělo hned dva aspekty – ten negativní, kdy nebyly kapacity klubu naplněny podle očekávání, ale na druhou stranu i ten (mnohem, mnohem silnější) pozitivní. Nadšené reakce lidí, kteří přišli za muzikou svého srdce, totiž dávaly pocit, že je jich v Abatonu nejméně dvojnásobek a atmosféra v klubu tak byla srdečná, upřímně spokojená, nepopsatelná jiným slovem než „výjimečná“. A to i navzdory některým dílčím problémům, kdy například In Strict Conficence razantně odmítli hrát o hodinu později (přestože šedesátiminutový skluz sami způsobili při zvukové zkoušce) a třetí čeští zástupci, Depressive Disorder, tak byli odsunuti na závěr programu. 

Je tedy čas na mexickou úderku Rabia Sorda pod vedením Erka Aicraga z Hocico. Ten nastoupil v jednoduché (na mysl se vtírá slovíčko „až punkové“) sestavě zpěv-klávesy-bicí a už od počátku koncertu dal jasně najevo, že tu není jen kvůli poslechu. Živelný frontman běhal beze známky únavy celou dobu po pódiu až z něj lilo, mlátil se mikrofonem do hlavy, válel se po zemi, nechával lidi zpívat, půjčoval jim mikrofon a za podpory přesných nabušených bicích a klávesáka, poctivě vyhrávajícího všechny party, chrlil energii na všechny strany. Není proto divu, že se dav ochotně nechal strhnout, „hypovat“ a každou píseň ocenil bouřlivým rykem. Inu, kdo umí, umí, a Erk se předvedl jako mistr přímočaré, nespoutané a především upřímné show – žádná póza, žádný zbytečný patos, jen syrová středoamerická smršť koncentrovaná do vzrůstem nevelké postavy jednoho Mexičana s mikrofonem. Zkrátka jedno z těch vystoupení, o kterém se bude právem ještě dlouho mluvit na úrovni nedávného aggrotech masakru Combichrist.



Rabia Sorda - Radio Paranoia živě na Electro Prague Festivalu 10


Pak už ale přichází chvíle headlinera akce, německé hvězdy In Strict Confidence. Jejich pětičlenná koncertní sestava dnes zahrnuje sličnou kytaristku HayDee Sparks a neméně půvabnou stálici ISC, zpěvačku Antje Schulz (avizovaná Nina de Lianin oproti očekávání nedorazila). Každá z nich obsadila jednu stranu pódia, prostor uprostřed byl samozřejmě vyhrazen Denisu Ostermannovi. Oproti vystoupení Rabia Sorda vsadili ISC především na předtočené smyčky (zlé jazyky po koncertě tvrdily, že ISC „dali“ naživo jen zpěv a bicí) a tvorbu z poslední desky „La Parade Monstrueuse“. Přesto jsme se během sedmdesátiminutového vystoupení dočkali všech zásadních hitovek jako „Promised Land“, „Seven Lives“, „Zauberschloss“, „Herzattacke“ či „Engelsstaub“. Ani ISC nešetřili nasazením a i přes občasné intonační nejistoty obecenstvo reagovalo nadšeně, i když pomyslným zahraničním vítězem večera byl set mexičanů.



In Strict Confidence - Set Me Free živě na Electro Prague Festivalu 10


A proč píšeme ‘zahraničním vítězem‘? Čekalo na nás totiž ještě jedno vystoupení, a to (doposud) brněnského EBM tělesa Depressive Disorder. Electro Prague Festival byl prvním místem, kde se kapela představila v nové tříčlenné sestavě: zpěváka Patrika doplnil za klávesami VeNa z pražských No Name Desire, kytary se chopil Ezechiel. Trio se do rozvášněných diváků opřelo s razancí parního válce a chemie mezi kapelou a publikem zafungovala na jedničku. Nové ‘lajfko’ DD s živou kytarou vytřelo zrak všem pochybovačům, kteří užuž nad existencí formace lámali hůl. To vše za podpory hutného zvuku a kompletního světelného parku. DD z přesunu na konec line-upu vytěžili maximum a právem byli řadou návštěvníků pasováni na nejlepší kapelu večera.



Depressive Disorder - Rotten živě na Electro Prague Festivalu 10


To už jsme se v čase posunuli zhruba do půl třetí ranní. Na DJ stage mezitím odehráli své sety Sanctuary.cz DJs, DJ Carlos Gott i DJ Boxer. Nastoupivší DJ Nephilim však stačí dychtivým tanečníkům zahrát jen několik skladeb a vzápětí je nekompromisním zvukařem stažen. Důvod? Provozovateli klubu se nelíbí "nedostatečná návštěvnost" a tak dává pokyn k ukončení produkce. Následuje (bohužel) klasické dohadování a nakonec celá produkce končí o půl čtvrté.

Co dodat závěrem? Skromná návštěva vytvořila málo vídanou atmosféru a vybičovala k vynikajícím výkonům všechny vystupující kapely, které potom nešetřily superlativy na místní publikum. Vynikající zvuk, kvalitní světla a dva prvoligoví zahraniční headlineři - desátému ročníku se úspěšně podařilo razantně vyskočit o jeden, možná i dva kvalitativní levely výše. Dočkáme se jedenáctého pokračování EPF? Určitě ano. A chyběli jste? Pak jste přišli o jednu z nejlepších (nejen) elektronických akcí posledních let…

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

asi nejlepší akce, na který jsem kdy byla...
jj, hodně dobrá akce :-)

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.