Demi Mortuus | 16.12.2015 12:08

Předák Cynical Existence a dalších projektů si nachystal sólovou prvotinu. Jaká je?

Fredrik Croona – The Grey Line
Vydal: Advoxya,( 46:25 mins)

Fredrik Croona – možná vám tohle jméno nic neříká, a přesto se s ním v tom hudebním smyslu slova znáte. Pokud přehrávačem rádi proháníte harshovitější elektro, tak je to dokonce víc než pravděpodobné. Slyšeli jste někdy Menschdefekt, Project Rotten či (a to nejspíš) Cynical Existence? Už jsme doma? Jakkoliv temně se tvorba všech tří kapel tváří, Fredrik rozhodně žádný bubák není. Je to na první pohled milý chlapík a to se vlastně logicky promítá i do jeho sólového debutu.

Tvorba Cynical Existence je nekompromisní stylovka s jasně vykolíkovaným manévrovacím prostorem a už proto je jasné, že některé dobré nápady nejdou použít už proto, že se zkrátka nehodí do konceptu. Řekl bych, že právě někde tady vznikl zárodek tohoto alba. Hlavní aktér tak udělal radost sobě i svým fandům, protože zas tak velký stylový úkrok to taky není.

Play. Volume left. V úvodu se deska snaží posluchače čapnout hitovými ambicemi songů „Always the Same“ a “Stand My Ground“. Druhá jmenovaná je taneční až až a oživuje ji zpěv Patrika Hanssona z elektronických Vanguard. Taková „Everytime I Die“ má téměř ravevovou prdel a intenzivní tah na bránu a „This Pain“ se zase snaží být oplodňovákem alba (jakkoliv jsem starý senilní sentimentál, tak v tomhle případě bych se bez něj klidně obešel).

Fredrik se nebojí do svých zažitých harsh postupů přimíchávat trancové i futurepopové prvky. Jestli mne něco zaujalo hned z prvních poslechů, pak to byla uvolněná atmosféra, která se nikam násilně necpe. Jako by vám autor nadšeně přehrával svoje tracky doma v obýváku. Kytary byly definitivně odloženy stranou a občasné pokusy se zpěvem na deskách Cynical Existence jsou tady využívány daleko častěji. První polovina CD se mi však vcelku rychle oposlouchala (i když není vůbec špatná) a nějakou dobu jsem i proto „The Grey Line“ uložil k ledu.

Ona se ta první půlka desky totiž na první dojem tváří tak nějak hitověji. Pak jsem si „lajnu“ po čase zase pustil a víceméně mi procházela jedním uchem tam a druhým ven – když pak se dostalo na „Close Your Eyes“! Těžko popsat proč – z alba zvukově nijak nevybočuje. Ale prostě mě bere a nutí se pohybovat a v tom je celé to kouzlo. A kouzlo nemizí ani po opakovaných posleších. A nejlepší na tom je, že „Disgrace“ drží nastavené tempo a mlátí se mnou úplně stejným způsobem. Je to příjemné, je to chytlavé, šlape to, není to tuctové, má to šmrnc! A co teprve „Coming Down“? Ta by svým techno nástupem a hocicoidním nábojem neměla urazit nikoho z „cynické“ cílovky. „Fallen“ vše vrací do roviny mých favoritů na desce – temný trancing neúnavně střílí úder za úderem. Na závěr ještě hosťáci z PreEmpticeStrike 0.1 a je finito.

Fredrikova sólovka se povedla líp, než jsem čekal. Jsou placky, které vás zpočátku nadchnou svou chutí, a nakonec zjistíte, že mají vlastně docela okoralé kraje a nemusíte je ani dojíst. S recenzovaným soustem se to má opačně. Na začátku si říkáte, že to nebude žádný zázrak a nakonec si musíte i přidávat. A to je jistě lepší varianta. Na závěr vám prozradím jednu takovou věc. Říkám si, že mě vlastně nikdy žádné CD Cynical Existence nebavilo tolik jako „The Grey Line“ a ty kytary mi vlastně ani trochu nechybí. Fredrik vás zaručeně roztrsá!

Hodnocení: 75%

Sestava:

Fredrik Croona - všechno

Tracklist:

1. Always the same
2. Stand My Ground (Feat Patrik Hansson)
3. The End
4. Everytime I Die
5. This Pain
6. Close Your Eyes
7. Disgrace
8. Displacement
9. Coming Down
10. Fallen
11. I Tried
12. The Path (Feat PreEmptive Strike 0.1)