První koncert zahraniční gothicrockové stálice v ČR je vždycky událost. A když má navíc na svědomí jednu z desek letošního roku, byl by hřích ji nevyzpovídat. Proto jsme Dariovi a Rosettě zavolali a popovídali si nejen o desce a historii kapely, ale i o ztrátě zraku, Odyssee, výstavě pod Stalinem roku 1990, operním zpěvu i šamanství, bratrství mezi umělci, alchymii v malířství, italské gotické scéně, měsících na turné po USA a dalších zajímavostech.


 

SANCTUARY.CZ: AHOJ ROSETTO A DARIO, JAK SE MÁTE?

Dario: Ahoj, máme se skvěle, děkujeme.

SANCTUARY.CZ: PROTOŽE VÁS UVIDÍME V ČESKÉ REPUBLICE VŮBEC POPRVÉ, ZAČNĚME TÍM, ŽE SI POVÍME NĚCO O PŮVODNÍCH THE SPIRITUAL BATS. JAK TAHLE KAPELA VZNIKLA A TAK…

Rosetta: Já u toho sice tehdy nebyla, ale ten příběh znám, takže ho s dovolením odvyprávím, ušetříme si tím překládání Dariovi do italštiny a zpět (smích). Kapelu založil Dario s prvotním zpěvákem Matteem roku 1992. Dario byl původně malíř a začal pociťovat potřebu trasmutovat své obrazy ve zvuk. Tak vznikli The Spiritual Bats, kteří roku 1993 vydali svůj první krátkostopý vinyl.

SANCTUARY.CZ: A JAKÉ TEHDY BYLY PRO KAPELU HLAVNÍ VLIVY A INSPIRACE?

Dario: Klasika – Bauhaus, Joy Division, Christian Death, Siouxsie and The Banshees a tak.

SANCTUARY.CZ: NO A JAK DOŠLO K PROMĚNĚ Z THE SPIRITUAL BATS V SOUČASNOU INKARNACI KAPELY? 

Rosetta: Původní kapela se rozpadla, protože každý měl ještě své další projekty a kapely. Navíc oba zakladatelé začali mít trochu jiný pohled na společnou tvorbu. Podle zpěváka byl například deathrock tou dobou už mrtvý, zatímco podle Daria nikoliv, a tak se jejich cesty rozešly. Dario ale cítil, že by chtěl pokračovat tak nějak na stejné vlně, takže z respektu k původní ukončené sestavě pozměnil jméno kapely. Zároveň ale chtěl ukázat na jistou kontinuitu své práce, protože nezměnil styl a stále bádal v těchto gotických vodách. Takže jen tak trochu žertovně vyměnil množné číslo za jednotné, a bylo to. 

SANCTUARY.CZ: TY JSI, ROSETTO, PŮVODNĚ PŘIŠLA DO TÉ NOVÉ SESTAVY JAKO BUBENICE. KDE JSI HRÁLA PŘEDTÍM A JAK SE TO VLASTNĚ STANE, ŽE KŘEHKÁ DÍVKA ZAČNE BUBNOVAT?

Rosetta: (smích) No, já jsem ve skutečnosti nikdy předtím nehrála na klasické bicí, jenom na perkuse. K nim mne to táhlo kvůli jejich určité šamanské síle. Studovala jsem etnomuzikologii, což mne dostalo až právě k rituálním, šamanským zvukům. Když jsem potkala Daria, tak jsem hrávala právě na perkuse, ale když se pak kapela rozpadla, zeptal se mne, jestli nechci hrát na bicí. Samozřejmě jsem si zašla na pár lekcí, takže jsem nebyla úplný začátečník, ale i tak to byl s The Spiritual Bat můj bubenický debut.

Dario: A to jsme ještě v téhle sestavě odehráli jediný koncert.

SANCTUARY.CZ: NO TAK TO JE ŠKODA. AČKOLIV, JAK SE TO VEZME… TY JSI TOTIŽ NAŠTĚSTÍ NEZŮSTALA ZA BICÍMI, ALE ZAČALA JSI ZPÍVAT. A NUTNO UZNAT, ŽE MÁŠ VELMI VŠESTRANNÝ A SILNÝ HLAS. KDY A KDE SES UČILA ZPÍVAT?

Rosetta: Ó, děkuji! Stejně jako s bicími to u mne bylo i se zpěvem – před The Spiritual Bat jsem nikdy v žádné kapele nezpívala. Ale abych byla upřímná, studovala jsem univerzitu v New Yorku se zaměřením na operní zpěv. Což tedy byla dost odlišná discpilína ve srovnání s tím, co teď dělám s The Spiritual Bat (smích). Ale právě tady jsem našla svou vlastní dimenzi, svůj vlastní styl. Čili myslím, že je to pro mne teď mnohem lepší.

SANCTUARY.CZ: A MÁŠ TŘEBA NĚJAKÉ SPECIÁLNÍ METODY, KTERÝMI SE STARÁŠ O SVŮJ HLAS? ZEJMÉNA TŘEBA NA TURNÉ, KDE TO MUSÍ BÝT NA HLASIVKY DOST VYČERPÁVAJÍCÍ…

Rosetta: Jo, vlastně mám. Jedna věc, které jsem se musela vzdát je pití (smích). Pokouším se vyhnout alkoholu. jak jen můžu, a spát, jak nejvíc to jde, což je někdy na turné obtížnější (smích). Ale zjistila jsem, že ať je to jakkoliv, když přijde čas zpívat, jsem většinou schopná to nějak zvládnout. Samozřejmě by bylo nejlepší mít čas se před koncertem trochu rozcvičit a pořádně se zahřát, ale… naštěstí už nezpívám operu (smích).

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TĚCH ŽIVÝCH KONCERTŮ, VIDĚLI JSME VÁS ŽIVĚ TŘEBA NA WAVE GOTIK TREFFEN A – AČ JE TO MOŽNÁ TROCHU OSOBNÍ OTÁZKA – PODLE NĚKTERÝCH NÁZNAKŮ TO VYPADÁ, ŽE MÁŠ, DARIO, NĚJAKÝ PROBLÉM SE ZRAKEM, JE TO TAK?

Dario: Ano, už od dětství jsem měl problémy s očima, ale až do roku 1994 jsem alespoň nějaký zrak měl. Roku 1994 jsem se ale uvnitř svého domu uhodil do hlavy, což mělo za následek silné vnitřní krvácení do mozku. Tehdy jsem ztratil zbytky zraku. Teď už rozeznávám jenom světla.

SANCTUARY.CZ: UFFF, TO JE TVRDÉ… A MYSLÍŠ SI, ŽE JE TO PRO SKLÁDÁNÍ HUDBY SPÍŠ VÝHODA, NEBO NEVÝHODA?

Dario: V mém osobním případě to považuji za štěstí, protože jsem dokázal nevýhodu proměnit ve výhodu. Tou největší výhodou je, že jsem vyrůstal jako malíř-alchymista a naučil se tak věci trasmutovat. Uvažuji o tom tak, že jsem dostal ke zkoumání celý nový svět. Svět stínů. Další možnost. 

SANCTUARY.CZ: A MŮŽEŠ JEŠTĚ TEĎ BÝT NĚJAK AKTIVNÍ I JAKO MALÍŘ NEBO VIZUÁLNÍ UMĚLEC, NEBO UŽ SE SOUSTŘEDÍŠ JEN NA MUZIKU?

Dario: Fyzicky už nemaluji, ale ve vizuálním světě jsem aktivní tím způsobem, že chci, kdykoliv je to možné, používat při koncertech obrazy. Mám tedy vizi celkového vystoupení i s vizuálem. Hudba se stala mými obrazy, maluji svou kytarou (smích).

SANCTUARY.CZ: JSME U TOHO UMĚNÍ A UŽ JSME ZMÍNILI I ALCHYMII. NENÍ TEDY S PODIVEM, ŽE JSOU THE SPIRITUAL BAT ÚZCE SPOJENÍ S NĚČÍM, CO SE JMENUJE „ALCHEMISTI ART“. CO TO VLASTNĚ JE?

Rosetta: Alchemisti Painters je takové hnutí, nebo spíše skupina malířů, kterou roku 1976 založil Lamberto Bracaglia. Ten byl zároveň Dariovým mentorem už od dob, kdy byl Dario ještě malý kluk. Naučil se od něj malovat a o něco později, roku 1986 se stal členem skupiny. 

Lamberto měl mimochodem nedávno velikou výstavu na jednom zámku nedaleko od nás, kde se všichni členové opět setkali, což byl velmi emocionální moment. Krásná výstava a krásný moment pro celou skupinku z Alchemisti.Oni ale vystavovali i na velmi důležitých výstavách jako Biennial of Venice, což je jedna z nejslavnějších. Spolupracovali se spoustu magazínů a vystavovali po celém světě. 

Dario: Ano. Být muzikantem je až můj druhý umělecký život, tím prvním byl život malíře a výstav.

SANCTUARY.CZ: TY SES DOKONCE PODÍLEL I NA VÝSTAVĚ „TOTALITNÍ ZÓNA“ V PRAZE NA ZAČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET, ŽE?

Dario: Bylo to přesně roku 1990 se zvolením prezidenta Havla a podobně, což byly pro historii České republiky přenádherné a velmi slavnostní chvíle. Celé město bylo velmi živé, plné aktivit – výtvarníci, kteří dělali graffiti na vlaky, pouliční umělci, všude byli muzikanti… No a součástí toho byla veliká výstava v podzemí bývalého Stalinova monumentu. Umělci z USA, z Itálie, zkrátka z celého světa tu vystavovali své obrazy, instalace… je to jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek. Mezi všemi umělci totiž panoval nádherný pocit jakéhosi bratrství…

Rosetta: Já si pamatuju, že na plakátu, který Dario má, je napsáno „Totalitní zóna“, ale přitom ta výstava byla naopak o totální svobodě. To byl takový hezký kontrast, protože pořadatelé dali umělcům naprostou volnost. Na začátku to vedlo k chaosu, protože nikdo nevěděl, co má dělat, kam má umístit své instalace, ale po chvíli spolu začali všichni spolupracovat, pomáhat si a podobně. Kéž bych tam tehdy mohla být také… (smích).

Dario: Jo, nikdy na to nezapomenu. Proto jsem obzvlášť šťastný, že se vracím do Prahy. Zvlášť, když je to s naší hudbou.

SANCTUARY.CZ: DĚKUJEME, VŠAK MY SE TAKY MOC TĚŠÍME! MIMOCHODEM, TA DOBA, O KTERÉ MLUVÍME, BYLA TAKÉ JEDNOU ZE ZLATÝCH DOB ČESKÉ GOTIKY. JAK TO VLASTNĚ VYPADÁ SE SCÉNOU V ITÁLII? JAK SE PROMĚNILA V PRŮBĚHU VAŠEHO PŮSOBENÍ A JAK JE NA TOM TEĎ?

Dario: U nás se o nějakém zlatém věku gotické scény nedá moc mluvit, ale i tak máme v Itálii spoustu kapel, které jsou velmi aktivní a zajímavé. Já ale už teď moc do klubů nechodím a scénu vlastně až tak intenzivně nesleduji. Ale třeba i The Spiritual Bats mívali jenom pár koncertů. Na druhou stranu se musíme přiznat, že vlastně moc ven nechodíme, protože pořád pracujeme. 

Rosetta: Ale asi to bylo stejné jako všude jinde – rozeslali jsme poštou spoustu CDček a čekali, kdy nám do schránky přijde recenze. Míněno recenze v tištěných magazínech. Teď je to všechno samozřejmě mnohem snazší a rychlejší, ale na tom všem posílání poštou a čekání na odpovědi bylo něco romantického.

Jinak toho ale o té scéně zase tolik moc říct neumíme, nevíme, kolik lidí chodí na koncerty. Ale říká se, že je teď dost krize a chodí jich méně. My ale podle všeho máme štěstí, protože máme víc koncertů než kdy předtím (smích).

SANCTUARY.CZ: DOST MOŽNÁ JE TO I ZÁSLUHOU VAŠÍ AKTUÁLNÍ DESKY „MOSAIC“, KTERÁ JE PODLE NÁS BEZPOCHYBY JEDNOU Z NEJLEPŠÍCH GOTHICROCKOVÝCH NAHRÁVEK LETOŠNÍHO ROKU. JAK JSTE S NÍ SPOKOJENÍ VY?

Rosetta: Nejdřív ze všeho – moc děkujeme! Já myslím, že jsme s ní velmi spokojení. Tedy, my vždycky máme pocit, že jsme to mohli udělat ještě o trochu lépe, čehož se asi už nikdy nezbavíme (smích). Je ale pravda, že do všeho, co děláme, vkládáme spoustu práce, protože se snažíme dosáhnout dokonalosti – ale ta je samozřejmě pokaždé o nějaký ten kus dál. 

Jsme ale spokojení s tím, jak se „Mosaic“ vyloupla – zvlášť proto, že jsme si všechno nahrávali a mixovali sami. Takže jsme se toho opět spoustu naučili, jako pokaždé. Ani jeden z nás totiž není zvukař, takže se při každém nahrávání naučíme něco nového a radíme se se zkušenějšími. Máme skvělého chlapíka na mastering jménem Marco Cento. A také jsme měli několik hostujících muzikantů, kteřé jsou prostě dobří. Čili jak říkám, jsme spokojení. 

Tím nejdůležitějším je zachytit ten pravý okamžik, protože s naším přístupem bychom to všechno zdokonalovali měnili a vylepšovali donekonečna. Musíš ale trefit ten správný moment, i když výsledek ještě není zcela dokonalý.

SANCTUARY.CZ: ZMÍNILI JSME TY HOSTUJÍCÍ MUZIKANTY, KDE JSTE K NIM PŘIŠLI? A BYLA TO OJEDINĚLÁ ZÁLEŽITOST, NEBO S NIMI BUDETE SPOLUPRACOVAT PRAVIDELNĚJI?

Rosetta: Ano, máme tam čtyři hosty, z nichž jeden je vlastně trochu víc než jen host – náš bubeník Alessio. Ten už s námi natočil tři desky, takže je už víceméně takovým pravidelným hostem a potkali jsme ho... to je dlouhá historie, vezmu to od začátku.

My jsme začali hrát živě především díky našemu zvukaři ještě ze starých desek Spiritual Bats „Sacrament“ a „Confession“. Pořád nás přesvědčoval, že bychom měli začít vystupovat, ale my tehdy nechtěli. Ten nás seznámil i s Alessiem, který je s námi někdy od roku 2008. 

Mezi ostatními hosty je třeba Ashkelon Sain z projektu Trance to The Sun. Ten jsme poznali prostřednictvím kompilace vydavatelství Cleopatra Records, která se jmenovala „Unquiet Grave“ a také jsme tam měli skladbu. Znali jsme tedy tu kapelu, ale nikdy jsme se osobně nesetkali. Tedy až do roku 2012, kdy jsme byli na turné po USA a on tou dobou křižoval Státy s projektem Soriah. Potkali jsme se na dvou koncertech – v Santa Cruz a San Antioniu – a rozhodli se spolupracovat. Hrál s námi také na basu na 17 koncertech na turné po Státech. Na albu se objevil ve skladbách „Death March“ a „We Are Born We Live We Die“.

Greg Scott Cruz byl zase naším parťákem na turné roku 2010, kdy jsme byli v USA na takovém větším turné od pobřeží k pobřeží. Jel ho s námi se svým projektem Sullen Serenade. Stali se z nás přátelé, zůstali jsme v kontaktu a nakonec se objevil v písni „If I Were A Flower“.

Posledním hostem je Tyves Oben, který je z Německa, na rozdíl od těch předchozích, kteří jsou Američané. Ten s námi dělal rozhovor pro Crawling Tunes Magazine a oblíbil si nás už s deskou „Through The Shadows“, která ještě byla čistě instrumentální. Tyves má kapelu Place4Tears.

A ano, doufámě, že s nimi ještě někdy budeme spolupracovat. Záleží na tom, jestli budou mít všichni čas, volno a podobně. Přeci jen, každý má své projekty… ale my bychom rozhodně rádi.

SANCTUARY.CZ: POKUD BYSTE MĚLI POPSAT DESKU „MOSAIC“ JEDNÍM SLOVEM NEBO VĚTOU, JAK BY ZNĚLA?

Rosetta: Je o pokusu popsat celkový obraz mozaiky, který nikdy neuvidíš, pokud jsi jedním z jejích  dílků. Naše hudební cesta je poutí skrz několik různých dimenzí. Každý den, který uplyne, každá zkušenost, kterou zažijeme, každá osoba, kterou potkáme, každé místo, které navštívíme – každičká z těchto věcí je součástí většího obrazu. A jsme jí i my sami, stejně tak všechno, co víme. Každý se jí pokouší popsat, ale to nejde, pokud jsi uvnitř toho.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ, TO JE PRAVDA. TĚŠÍME SE, AŽ TO USLYŠÍME ŽIVĚ. MIMOCHODEM, DORAZÍTE I S ALESSIEM NA BICÍ, MUSELI JSTE KVŮLI TOMU DĚLAT NĚJAKÉ ÚPRAVY VE SKLADBÁCH? 

Dario: Vůbec ne, protože jsme chtěli živě předvést vystoupení, které bude co nejblíž k nahrávce. Samozřejmě, že tam jsou nějaké rozdíly, než když jsme hráli jen ve dvou. 

Rosetta: Bohužel ale i tak používáme nějaké předtočené stopy, což nám neumožňuje to hrát nějak moc odlišně. Ale živé akustické bicí samozřejmě přidávají větší údernost, i když se je Alessio pokouší hrát co nejpřesněji podle desky. A protože jsem tyhle party napsala já, jsem na to diktátor (smích).

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TĚCH KONCERTŮ A TURNÉ – VY JSTE ZROVNA TEĎ JEDNU TAKOVOU DOST VELKOU ŠŇŮRU JELI OPĚT PO SPOJENÝCH STÁTECH. JAKÉ TO BYLO? 

Dario: Výjimečná zkušenost. Neuvěřitelná cesta. Dokážu tu zemi popsat fyzicky – jeli jsme skrze pouště, přes lesy, močály, po pobřeží, vedrem i zimou a byly to úžasné přírodní scenérie. A co se týče naší scény, tak i když gotika není nijak velkou subkulturou, odjížděli jsme z domova s domluvenými 23 koncerty a během turné přibývaly další vystoupení, takže jsme nakonec odjeli třicet koncertů a strávili v USA dva měsíce. 

Rosetta: A všude jsme měli kde spát, našli někoho, kdo nám pomohl s vybavením, protože jsme samozřejmě s sebou netahali zesilovače z Itálie. Myslím, že jsme za ty dva měsíce spali v hotelu asi jen dvakrát nebo třikrát.

Dario: Našli jsme tam skvělé přátele s opravdovou vášní pro hudbu, kteří investují spoustu námahy na organizování koncertů nebo i na to, že na ně jezdí. Zkrátka, skvělá zkušenost. 

SANCTUARY.CZ: A JAKÉ MÁTE TŘEBA NEJLEPŠÍ NEBO NEJHORŠÍ VZPOMÍNKY Z CEST A HRANÍ? 

Dario: Já myslím, že naším nejhorším zážitkem byl koncert, který jsme hráli nedaleko domova, v Římě. 

Rosetta: Ano, to byl druhý koncert v nové  sestavě The Spiritual Bat. V podstatě první oficiální, protože ten úplně premiérový jsme odehráli pro přátele v našem městě. Takže jsme před sebou měli velký debut, kde byla spousta lidí. 

Hráli jsme jako předskok jedné anglické tribute kapely, která měla strašně dlouhou zvukovku, takže my se ke zvučení nakonec vůbec nedostali. A přitom to mělo být poprvé, co hrajeme v opravdu velkém klubu. Organizátor to věděl, ale nedalo se nic dělat – prostě nás vrhnul na pódium, kde jsme vůbec nic neslyšeli. Po koncertě jsme z toho měli tak příšerný pocit, že jsme mysleli, že už v životě nebudeme hrát živě. Bylo to poprvé po mnoha letech a řekli jsme si, že je to tak strašné, že už to nikdy nechceme absolvovat. 

Ale po pár dnech jsme zjistili, že nejsme zbabělci a chceme bojovat. Proto jsme se rozhodli, že to budeme zkoušet dál a dál. Že chceme splnit slib, který jsme dali našemu příteli Claudiovi a poučíme se z živých koncertů. Asi i kvůli tomu už nikdy potom nebyly takové koncerty, které by se nás nějak dotknuly – protože ta první zkušenost byla tak špatná, že ať se stalo cokoliv, byli jsme připravení (smích).  

SANCTUARY.CZ: JASNĚ. A CO TŘEBA NAOPAK NĚJAKÁ NEJLEPŠÍ VZPOMÍNKA?

Dario: Toho je spousta, ale nejspíš je to turné samo o sobě – ve všech jeho aspektech, v dobrém i zlém. To všechno z toho dělá jedno velké dobrodružství, jako když se Odysseus vrací domů. Velmi intenzivní prožitek. 

Rosetta: Pokud byste chtěli konkrétní místa, tak nejspíš večery „Release the Bats“ v Los Angeles nebo DNA Lounge v San Franciscu. Ale i menší koncerty jsou někdy velmi emocionální a velmi vřelé. Těžko říct, co bylo nejlepší.

SANCTUARY.CZ: TO CHÁPEME. TAK POJĎME JEŠTĚ NA NEZBYTNOU KLASIKU – DALŠÍ PLÁNY THE SPIRITUAL BAT?

Dario: Určitě práce na nových skladbách, což už děláme. Máme rozhodně velkou touhu hrát, která je silnější než kdy dřív. O to tedy budeme usilovat – čím dál víc koncertovat. 

Rosetta: Já bych k tomu přidala i rozšíření živé sestavy, pokud to půjde. Nemyslím teď jenom najít muzikanty, kteří jsou schopní a kompatibilní s námi hudebně, ale i duchovně a lidsky. To je tedy určitě další věc. A jak říkal Dario, pracujeme na novém albu.

SANCTUARY.CZ: PARÁDA, BUDEME SE TĚŠIT. TAK TEĎ UŽ JENOM STANDARDNÍ OTÁZKA NA ZÁVĚR: JE NĚCO, CO BYSTE CHTĚLI VZKÁZAT NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Dario: Ano, nemůžeme se dočkat, až u vás budeme. Moc se těšíme, až vás všechny potkáme.

Rosetta: Ano prosím, přijďte si pak za námi popovídat, protože my moc rádi poznáváme lidi osobně. Uvidíme se v Praze!

mohlo by vás také zajímat

Italští alchymisté The Spiritual Bat přinesou Praze své nové vize

The Spiritual Bat: Hele, jsou tu světla, je tu kouř, jdeme hrát!

V září se dočkáme nového nosiče od The Spiritual Bat

Poslechněte si novou skladbu The Spiritual Bat