O nemoci i hněvu, zadržení na imigračním, hraní s o generaci mladšími muzikanty, obrazech v hlavě, The Alchemist Painters a řadě dalších zajímavostí. Dokonce s videopozdravem našim čtenářům v češtině! Available in English, too.
For English click here.
SANCTUARY.CZ: AHOJ ROSETTO A DARIO, JAK SE MÁTE TAKHLE NA KONCI ZIMY? MÁTE RÁDI TOHLE ROČNÍ OBDOBÍ, NEBO PRÁVĚ NAOPAK?
Rosetta: Ahoj, máme se dobře, díky! Zima není špatné období, ale kvůli chození do práce je většinou trochu stresující. Pokoušíme se udržovat své životy co možná nejjednodušší, abychom měli čas na své umění, ale není to snadné. A taky je tenhle rok trochu zvláštní, protože většinou v zimě píšeme muziku a v létě jezdíme po turné. Letos je to obráceně a samozřejmě máme velikou radost ze zimních koncertů, ale nemáme tím pádem čas na psaní a nahrávní.
SANCTUARY.CZ: V PRAZE TEĎ BYLO DLOUHODOBĚ NĚJAKÝCH MÍNUS DESET STUPŇŮ, JAK JE VE FROSINONE?
Rosetta: Je sranda, že se ptáte, protože tu zrovna dneska sněžilo – a tady nikdy nesněží! Děje se to tady tak málo, že když k tomu dojde, školy zavírají a celé město je téměř paralyzované. Ale hádám, že nás to má připravit na Prahu.
SANCTUARY.CZ: SNAD ANO A JE NÁM VELKÝM POTĚŠENÍM, ŽE VÁS TU ZASE UVIDÍME. PŘIVÁŽÍTE S SEBOU NOVOU DESKU „YOUR OWN WORLD – AND THE VISION OF SOUND“, KTERÁ VYŠLA LONI. NICMÉNĚ POKUD NÁS PAMĚŤ NEŠÁLÍ, MĚLA BÝT NA SVĚTĚ UŽ DŘÍV, ŽE ANO? CO ZPŮSOBILO TO ZPOŽDĚNÍ?
Rosetta: Potěšení je na naší straně! Ano, máte pravdu, měli jsme zdržení kvůli sérii osobních a rodinných potíží, které vyžadovaly naši pozornost a péči. Kvůli tomu jsme odehráli akorát koncert na Castle Party a vyjeli na turné po Spojených státech, ale album už jsme vydat nestihli. Bylo skoro hotové, ale ještě ne úplně. Tak jsme mezitím poslali do světa aspoň digitální demo „The Vision of Sound“.
SANCTUARY.CZ: VE SROVNÁNÍ S POSLEDNÍ DESKOU „MOSAIC“ SE NOVINKA ZDÁ TROCHU MÉNĚ DEATHROCKOVĚ VZTEKLÁ (SAMOZŘEJMĚ KROMĚ SKLADBY „KILLING“), S VĚTŠÍM PODÍLEM ATMOSFÉRY, KLASICKÉHO GOTICKÉHO ROCKU A VOLNĚJŠÍCH TEMP. BYL TO ZÁMĚR, NEBO TO Z VÁS PROSTĚ TAKHLE VYPADLO? A CO TENHLE POSUN ZPŮSOBILO?
Rosetta: Fakt? Je úžasné, jak moc se vnímání lidí liší! Jeden člověk nám řekl, že je to nejagresivnější a nejhněvivější počin, který jsme natočili. Ale ono je na „Your Own World – And The Vision Of Sound“ několik rozměrů. Vztek a rozhořčení jsou určitě mezi nimi – třeba jako v té skladbě „Killing“. Jsme hrdí na to, že se nám konkrétně v téhle písni podařilo transmutovat nejzákladnější lidské instinkty (třeba hněv) v takový… vlastně legrační, ironický song, který strašně rádi hrajeme živě.
Myslím, že ta změna pochází ze životní zkušenosti. Nikdy jsme neměli možnost si jen tak sednout a naplánovat, jaký druh hudby budeme tvořit na další desce. Všechno je to jen o zachycení momentu – jako ve fotografii. A ten moment může trvat déle než jen ten jeden okamžik. V rámci desky, nebo i jediné skladby, může pokrývat celá léta.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME SPOLU MLUVILI POSLEDNĚ O TEHDY ČERSTVÉ DESCE „MOSAIC“, ŘÍKALA JSI, ŽE JE „O POKUSU POPSAT CELKOVÝ OBRAZ MOZAIKY, KTERÝ NIKDY NEUVIDÍŠ, DOKUD JSI JEDNÍM Z JEJÍCH DÍLKŮ“. MÁ I NOVINKA NĚJAKOU PODOBNĚ JEDNOTÍCÍ MYŠLENKU?
Rosetta: Tahle deska má mnoho rozměrů. Jedním z nich je rozměr „Nemoc“ (jak se objevuje ve skladbách „Own World”, “A Cure“ a ojediněle i pár dalších) – svět, ve kterém někteří lidé den za dnem žijí. Tento rozměr může také sousedit s rozměrem „Izolace“. Ano, všichni jsme součástí tohoto světa, ale zároveň si každý z nás žije ve svém vlastním, osobním světě. V makrokosmu i mikrokosmu. Máme spoustu společného, ale i veliké rozdílnosti.
„Nemoc“ je rozměr, ve kterém docházíš extrému a Tvým jediným cílem je přežití nebo úleva od bolesti. Tady se všechno mění. A pokud se Tví milovaní ocitnou v této dimenzi, setkáváš se se „Vztekem“ vůči krutému, materialistickému, povrchnímu systému. A potkáváš tu „Naději“, protože vidíš, jak se vytvářejí mosty, setkáváš se se vznešenými dušemi, schopnými milujícího přístupu vůči svým bližním, svým lidským druhům, životnímu prostředí i planetě, která patří nám všem a jejíž ochrana je některým úplně jedno. Takže se všechno protíná – naše individuální světy, naše společnost, svět, který máme všichni společný. Ale zdá se, že rovnováha se neustále mění a je velmi křehká.
SANCTUARY.CZ: NENÍ DIVU, JE TO SILNÉ ALBUM. A KDYŽ JSME U TOHO DIY PŘÍSTUPU – ZASE JSTE SI NA „YOUR OWN WORLD - AND THE VISION OF SOUND“ DĚLALI VŠECHNO SAMI, VČETNĚ MIXU?
Rosetta: Ano, jako obvykle jsme si dělali skoro všechno sami. Ale měli jsme pár speciálních hostů. Ashkelon Sain z Trance To The Sun a Soriah přispěl do pár tracků na „Mosaic“ a natočil svůj kus i do „Caress The Scar“. Náš basák Emilio nahrál synťáky do „Killing“. A náš masteringový guru Marco Cento (vynálezce mikrofonů Cento) byl rádcem v technické části postprodukce.
Chtěli jsme mít na desce živé bicí, ale už bylo pozdě – všechno jsem už měla naprogramované do nejmenších detailů a i tak skvělý bubeník jako Massimo by se zbláznil, kdyby to měl zahrát přesně. Přiznávám, že v tomhle asi lidi štveme. Ale věříme, že na příštích deskách už budeme mít živé bubny od Massima!
SANCTUARY.CZ: NAŤUKLI JSME NOVÉHO BUBENÍKA… PŘEDSTAVÍŠ NÁM ČERSTVÉ KONCERTNÍ ČLENY KAPELY?
Rosetta: S radostí! Pamatujete si našeho starého bubeníka Alessia, který s námi vystoupil posledně v Praze? Natočil s námi několik desek, a i když to hrálo dohromady skvěle – on je z Říma a my z Frosinone. To bylo kvůli společným zkouškám hodně nepraktické, ale dlouhou dobu jsme to tak dělali. Jenže po čase to kvůli našim osobním a rodinným trablům začalo být opravdu složité. A my potřebovali hrát víc než kdykoliv předtím, nejspíš jako formu terapie nebo úlevy od všeho, co se děje v životě.
Poptali jsme se tedy v našem rodném městě po někom, koho by mohli zajímat náš styl. Některý z našich muzikantských kamarádů zmínil Massima Ceciho jako možného bubeníka. Pak jsme zjistili, kdo to je, a já si řekla – ani náhodou! Massimo byl jedním z mých studentů na škole, kde pracuju. Všechno, co jsem o něm věděla, bylo, že na mých hodinách (učím anglickou konverzaci) chtěl pořád mluvit jenom o hudbě. A věděl toho o ní spousty! Pamatuju si, že mne tehdy ohromilo, když se mnou 16letý kluk mluví o Charlie Mingusovi.
Z toho vyplývá, že Massimo je fakt mladý a tak jsme s Dariem byli dost skeptičtí vůči nápadu vzít ho do kapely. Hlavně tedy Dario. Ale řekla jsem si, že za zkoušku to stojí. Dali jsme mu příležitost a zjistili, že Massimo je vlastně úžasný – jak coby muzikant, tak jako osobnost a profesionál. A taky přivedl do kapely Emilia Torellu, se kterým hráli předtím, což bylo pro naší rytmickou sekci veliké plus. Jsme hrdí, že s námi hrajou tak mladí a talentovaní muzikanti. Jsou úplně jiní než my (nejen proto, že jsou jiná generace) a každý z nich má velmi specifický hudební vkus. A to je to, co chceme a co je na tom nejdůležitější – všichni sdílíme vůli posunout skladby The Spiritual Bat na další úroveň.
SANCTUARY.CZ: PRŮMĚRNÁ DÉLKA VAŠICH SKLADEB JE NĚKDE KOLEM 5 MINUT. HRAJETE JE V PŮVODNÍCH VERZÍCH, NEBO DĚLÁTE KONCERTNÍ VARIANTY?
Rosetta: Ne, jen zřídka měníme struktury písní. Živě se může udát spousta věcí, které odliší skladby od nahrávek, ale do jejich staveb nesaháme. Víc se soustředíme na to dát výsledku co nejvíc, v každém detailu.
SANCTUARY.CZ: OD VAŠÍ POSLEDNÍ NÁVŠTĚVY PRAHY JSTE ODEHRÁLI DOST KONCERTŮ PO EVROPĚ A STÁTECH, BYLY TAM NĚJAKÉ VYLOŽENĚ DOBRÉ, NEBO NAOPAK STRAŠNÉ KONCERTY?
Rosetta: Bylo to spoustu skvělých vystoupení… a ta špatná? Na jedno si pamatuju – hráli jsme fantastický set na hezkém pódiu se skvělým zvukem, světly a hromadou kouře… jediný problém byl, že tam byla hrstka lidí. Ukázalo se, že místní fotbalový tým hrál finálový zápas a taky pořadatel z nějakého důvodu omezil propagaci koncertu jen na pár postů na Facebooku. Byl to jeden z prvních koncertů s Massimem a Emiliem… dost jsme se tomu pak nasmáli. Když jsme se vraceli z koncertu, viděli jsme na dálnici zasahovat hasiče u nějakého požáru. Všude plno kouře, houkačky blikaly a najednou Massimo řekl: „Hele, jsou tu světla, je tu kouř, jdeme hrát!“ Ale pro nás je hudba především cesta a je nám jasné, že jednou jsi nahoře, jednou dole.
Nevzpomenu si teď na žádný vyloženě špatný koncert. Nějak jsme si to vždycky užili a strávili čas ve skvělé společnosti. Castle Party bylo určitě jedno z nejlepších vystoupení. Nebo poslední show v našem rodném městě, na kterou přišlo fakt hodně lidí, což nás překvapilo, protože tu nemáme žádnou gotickou scénu, žádné útočiště pro netopýry, takže to jsme fakt ocenili.
Ale ještě jeden zážitek nejde vytěsnit. To bylo na turné „The Vision Of Sound“, kdy jsme projeli Státy od pobřeží k pobřeží, od New Yorku do Seattlu, nahoru i dolů. Potkala nás taková mrzutost při návratu z Mexika. Doteď jsme o tom nemluvili, protože to fakt bolelo, bylo to velmi ponižující. Byli jsme na 24 hodin zadrženi americkým imigračním úřadem a bylo nám sděleno, že nesmíme dokončit turné a okamžitě opustit zemi. Náš kamarád Jeremy z Thin Man Entertainment v Los Angeles nás ale přesvědčil, abychom to hned nedělali a promluvili si o tom nejdřív s imigračním právníkem a právníkem se zaměřením na showbusiness.
Byli jsme tak vyděšení, že jsme si chtěli rovnou koupit letenky (na což jsme si chtěli vypůjčit peníze od rodiny), zrušit zbývajících sedm koncertů a jet zpátky domů. Už jsme dokonce napsali všem pořadatelům na Západním pobřeží, že budeme muset tohle veliké turné přerušit. Dva z nich koncert okamžitě zrušili, ale větší promotéři nám řekli, jaké máme ještě zkusit možnosti, protože věděli, že se to ještě dá nějak vyřešit, a že na nás počkají.
Nakonec jsme jen pár hodin před plánovaným koncertem v Oaklandu konečně dostali odpovědi, které jsme potřebovali. V ten okamžik nastal souboj s časem, dostat se z LA do Oaklandu včas. Všechno to musel odřídit Aaron (který s námi jel šňůru jako zaskakující bubeník), protože já jsem nemohla riskovat ani pokutu za překročení rychlosti! Dostali jsme se do klubu The Night Light přesně v okamžiku, kdy poslední kapela dohrála svůj set. Naši kamarádi a fanoušci už čekali venku, pomohli nám vyložit všechny věci, my vyběhli po schodech na pódium, zapojili se a začali hrát. Žádné líčení, zvuková zkouška, převlečení… byla to nejintenzivnější show v naší historii!
SANCTUARY.CZ: NO PANEJO, TO MUSEL BÝT NERVÁK! NICMÉNĚ KDYŽ JSME SE TAK DOTKLI IMAGE, DOVOL NÁM JEŠTĚ JEDNOU NA CHVILKU ODBĚHNOUT K DESCE – KDO DĚLAL PŘEBAL? ÚPLNĚ UPŘÍMNĚ, NEJVÍC ZE VŠEHO PŘIPOMÍNÁ TAKOVÉ TY NE ÚPLNĚ ZDAŘILÉ OBALY Z OSMDESÁTEK. TO BYL ZÁMĚR?
Dario: Přebal dělal Vincenzo Compagnoni z našeho hnutí The Alchemist Painters, které bylo nejaktivnější koncem 70. a v průběhu 80. let. Vincenzo je z této skupiny nejzběhlejší v používání nových technologií, vždycky měl vášeň pro digitální umění. Co se týče titulní stránky, část konceptu byla tak trochu můj nápad, nebo spíše moje posedlost – naše tváře zachycené v něčem, co připomíná jakýsi druh kamene, nebo zdi – chladné, nehybné. Tohle pozadí vychází z jedné z mých maleb. Většina z nich má tu hrubou texturu.
Rosetta: A stejně tak vidím symboliku ve vlnách, modrých jako Středozemní moře, kde zemřela spousta těch, kteří se vydali hledat zemi zaslíbenou a kteří jsou teď zapomenuti. Část téhle atmosféry je zachycena ve skladbě „Escape“. To doplňuje prastarý symbol dvojitého draka, který měl chránit průchod.
SANCTUARY.CZ: A JAK SE VLASTNĚ, DARIO, DAŘÍ TÉHLE UMĚLECKO-ALCHYMICKÉ SKUPINĚ V ROCE 2018? JSI V NÍ STÁLE JEŠTĚ NĚJAK AKTIVNÍ?
Dario: Vlastně ne, mám celkem dost své práce s transmutací temnoty a stínů ve zvuk a snahou vytvořit z toho sound vyvolávající vize. Co se týče ostatních Alchymistů, vlastně moc nevím, jak se tomuhle hnutí aktuálně daří. Vím, že z některých z nich jsou učitelé, někteří i sporadicky vystupují.
Ale ten samý rok, kdy jsme hráli v Praze, se konala důležitá retrospektivní výstava zakladatele hnutí Lamberta Bracagliy. Na ní jsme měli tu čest vidět jeho starší svitky hned vedle novějších prací. To byla velká věc, protože se ukázali všichni Alchymičtí malíři (původně nás bylo devět) – tedy samozřejmě kromě Luigiho Pacioni, který zemřel už před dlouhou dobou. Neviděli jsme se léta! Od té doby nám Vincenzo pomáhá s přebaly, grafikou k turné a dokonce i s deskou. Tak uvidíme, kam nás to zavede.
SANCTUARY.CZ: DÍKY A TEĎ JEDNU OTÁZKU ZASE PŘÍMO NA ROSETTU – TVŮJ HLAS JE NEUVĚŘITELNĚ SILNÝ, CHARISMATICKÝ A CHARAKTERISTICKÝ A TAK NÁS PŘEKVAPUJE, ŽE TĚ VLASTNĚ MIMO DOMOVSKÉ KAPELY TAK MÁLO SLÝCHÁME JAKO HOSTA JINÝCH FORMACÍ. JE TO JEN TÍM, ŽE O TAKOVÝCH SPOLUPRACÍCH NEVÍME, NEBO JE SPÍŠ ZE ZÁSADY NEDĚLÁŠ?
Rosetta: Děkuju! Máte pravdu, nedělám to moc často, hlavně kvůli nedostatku času. Ale pokud mne to nezdrží od vlastní práce na moc dlouho, vůbec mi hostování nevadí. Zatím jsem natočila nějaké zpěvy pro Christine Plays Viola, pro Ariel Maniki and the Black Halos (výborný gothic rock z Kostariky) a pro Bazalt (nový projekt Valeria Lovecchia a Emiliana Voltarela z ex-Yabanci).
SANCTUARY.CZ: SUPER, DÍKY MOC ZA VŠECHNY ODPOVĚDI, UŽ JSME VÁS OTRAVOVALI DOST DLOUHO, TAKŽE TEĎ JE ŘADA NA VÁS – JESTLI JE NĚCO, CO BYSTE CHTĚLI SDĚLIT ČESKÉ GOTICKÉ SCÉNĚ, PROSÍM, JEN DO TOHO!
Rosetta: My to radši řekneme videem:
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.