V Polsku neměli nikdy nouzi o zajímavé postpunkové a new wave projekty. Zrovna tenhle si určitě utéct nenechejte...

Dead Tahiti - Fala
Vydal: Bat-Cave Productions, (31 min)

Sehnat nějaké informace o kapelách, které vydává polský label Bat-Cave, je někdy tak trochu detektivní práce. Jinak tomu není ani v případě polské kapely Dead Tahiti, jejíž původ jsem rafinovaně odhalil díky tomu, že je jejich lyrika komplet v polském (tedy nikoliv tahitském) jazyce. Nicméně jednoduchou pravdou je, že debutové album „Fala“ je natolik povedené, že si pozornost zkrátka zaslouží.

Jméno Dead Tahiti jste mohli vůbec poprvé zaznamenat díky kompilaci „Najmlodsza Generacja“, která vyšla v roce 2023 na dvou vinylech a mapovala aktuální new wave a postpunkovou scénu u našich sousedů. Songem „Beton i piach“ parta určitě zaujala a není překvapením, že se Kaśka v textech věnuje mimo jiné duchu města a jeho architektuře, neboť na toto téma napsala i několik knih, které se zabývají historií poetikou Varšavy.

Nejvýraznější tváří kapely je právě Katarzyna Chudyńska-Szuchnik, kterou jste mohli zaregistrovat v electro-punkovém projektu Mass Kotki, kdysi hrnula třeba v crust punkové kapele Piekło Kobiet, ale hlavně se v kapele Raduga potkala s Małgorzatou Gąsiorowskou, která zpívala s Past, jež mi tvorba Dead Tahiti na první dobrou příjemně připomenula. V Past navíc dřív hrál také Suchy, který má s Kaśkou podezřele stejné příjmení. Tady však moje pátrací schopnosti končí a vícero bulvárních informací v rukávu nemám.

Kaśka tedy zpívá, píše texty a hraje na klávesy, Suchy má na starosti bicí, Bartek Dąbrowski hraje na basu a Przemek Wyrzykowski obsluhuje kytaru. „Pomniki“ a „Miastożercy“ jsou klasickým představitelem dnešní polské postpunkové scény. Nervní, se specifickou melodikou, na kytarách postavené vály vede sebejistý a chvílemi hysterický vokál, který může někomu lézt na nervy, ale mne baví moc. Přidanou hodnotu v chytlavé melodice přidává protiválečná věc „Piosenka o wojnie“, která je načichlá kouzlem The Cure a ještě lepší pecka „Tahiti“, která se zamýšlí nad naší zhýčkaností, je skutečnou hitovou. Ze zvonivého refrénu mrazí v zádech a doslova mi učaroval.

„Wielkie ogniska“ se vracejí k architektonickému postpunku, který staví na basovém základu, živelných bicích a nervní kytaře, která občas přidá melodické pohlazení. Ale nečekal jsem, že dostanu ještě jednu geniální ránu. „Kola​ż​e“ tlačí na hruď a jsou naléhavé. „Jestli se ptáte, co se děje, děje se toho hodně, ale je lepší mlčet, je lepší nemluvit. Ale stejně vím, že měsíc zase dnes vyjde a melodie deště přinese spánek“. Nepokrytě tuhle piosenku miluju. Na závěr už známá, ale taky skvělá věc „Beton i piach“ uzavírá parádní nahrávku - syrovou jako město, studenou jako beton a přesto krásně lidskou...

Hodnocení: 85 %

mohlo by vás také zajímat