Ne(ne)chali jste si ujít EBM trojboj v Meet Factory? Připomeňte si ho v Kootchově ohlédnutí.
Bylo jasné, že to jednou přijde. Moment, kdy kluci, kteří v roce 1981 založili v belgickém Aarschotu FRONT 242, řeknou "dost" a pošlou kapelu k ledu. Je to zde. Před čtrnácti dny, se ve Vancouveru definitivně rozloučili Skinny Puppy a teď s námi přijeli udělat pohřební kar i Fronti. Vy co jste nebyli v Meetfactory, tak pojďte nahlédnout.
Bylo vyprodáno a díky technickému erroru na vstupu, se vytvořila slušná fronta. Já díky tomu přišel až na půlku prvního supportu Terminal State. Byl jsem zklamaný, muzika hrála skvěle, ale vokál byl tak špatný, že jsem radši odešel. Nejenom, že na tom nebyl žádný efekt (což úplně nechápu), ale ještě byl nějak zkomprimovaný a blbě nahlas, že jsem měl pocit, že je to vokál z jiné kapely a hlavně jiného žánru. Bylo mi to líto, tak jsem se šel po koncertě zeptat pár lidí, co oni na to. Bohužel to slyšeli stejně.
Jako druhá jde na stage naše láska ze Švédska - Joanna Reinikainen aka REIN. Před dvěma lety jsme ji poprvé pozvali na PGT a až na pár výjimek, jsme se všichni svorně zamilovali. Tenkrát to byl její první koncert mimo rodné Švédsko, který odehrála. Byla neuvěřitelně nervózní, ale hned po prvním songu pochopila, že je tady doma a to se ukázalo v plné síle teď. Frenetický potlesk a ryk mezi songy spíše napovídal, že hraje ve Stockhomu a né v Praze. Tentokrát přišel sebevědomý umělec, otrkaný množstvím koncertů a ostrou koncertní tour po USA s Frontline Assembly.
Její první, tři roky starou desku "Reincarnaret" jsme doslova vdechli. Čistě analogové, severské EBM s oldschool feelingem, nakopnuté hodně ostrým hlasem. Nová deska "God Is A Woman" je o poznání klidnější. Většina z nás byla prvními dvěma singly rozhozená, ale celá deska je super a slova autorky jsou: "Kluci já nemůžu furt jenom křičet, chtěla jsem ukázat, že umím zpívat." Což nám fakt dokázala, její nová tvorba je daleko hlubší, ale nikdo se na mě doufám nebude zlobit, když napíšu, že mě to bavilo dřív o něco víc. A proto logicky, pro mě začíná hlavní show až u sedmé "Off the Grid." Při "Bodyhammer" byl asi největší aplaus, ale já čekal na "Dystopia," to je pro mě nejúžasnější song téhle divy. Zpívám s ní "stay underground, before you breakdown, hide from the drones, safe int the zone." Skvělý, prostě skvělý.
Trochu mě mrzelo, že s sebou nepřivezla obě bubenice a přijel s ní jen francouzský producent Djedjotronic. Škoda, vypadalo by to ještě lépe. Bylo evidentní, že ji nechceme pustit do šatny a kdyby nás nečekali ti čtyři chlapi v backstage, nutili bychom ji, aby to odehrála znova. Jak pravil Pípák: "Ty vole, tahle holka tady má hrát jako headliner, ta ty dědky totálně maže..." Příště bych jí také radši viděl v roli hlavní hvězdy. Thanks Joann, we love you.
REIN
1. Transmutation
2. Power/Passion
3. Mutual Satisfaction
4. Kiss You Goodbye
5. Snakes
6. Refuse the Pressure
7. Off The Grid
8. Automation Techno Mix
9. Bodyhammer
10. Reactivity
11. Dystopia
12. Hows It Gona Be
13. Bruises
14. Theres No Tomorow
encore
15. Accelerate
16. Reincarnate
V kotli bylo rušno, ale ono vlastně v celém Meetfactory bylo takové to nervózní dusno. Nad hlavami se neslo nevyřčené "hlavně ať se to neposere, vždyť už to nebude!" Zvuk oproti supportu značně zesílil. Z beden se začíná linout "Move, move Your body." Patrick Codenys se v obřích sluchátkách staví za machines, Tim Kroker za bubny a hned za nimi naskáčou mega silnými baterkami vyzbrojení Richard 23 a Jean Luc De Meyer. Jsou tu naposledy FRONT 242. Začíná nejlepší show, jakou jsem od nich zažil.
Nezvykle velká komunikace mezi kapelou a diváky spočívala v tom, že se Richard nahlas divil, že většina lidí zná staré vykopávky, jako "Quite Unsual," nebo "No Shuffle." To, že se vždy huláká refrén k "Headhunter" je jasné, ale stejně na mě při refrénu křičel Jones: "Slyšíš to? Dnes to fakt zpívají totálně všichni." Já byl také překvapený, jaké chorály textu se sálem nesly. Jednoznačně přišli lidé, kteří jsou s nimi spojeni od začátku, nebo minimálně od devadesátek. Je fakt, že to tam byla sešlost prošedivělých individuí, kteří pamatujeme MOOG, nebo Yamahu DX7 jako horkou novinku, ale atmošku jsme si v úplně celém sále vytvořili jako za mlada.
Chlapi předvedli důkladný průřez léty své práce a my jim to vraceli nejvíc, jak to šlo. Já je poslouchám kontinuálně od desky "Tyranny for You" z roku 91. Asi před 15 lety, měli období, kdy to live byla delayová smršť. Oni to mají na delay postavené od vždy, ale v té době to byl opakovací kulomet a mě to vážně strašně vadilo. Dokonce jsem tenkrát nejel do Reichu na fesťák, jak strašně mě to točilo. Ale po tom teď není ani památky. Všechna zvuková kurvítka, jsou použity akorát. Nikde nic není přehnané a já se v půlce jednoho songu, už těším na další.
Pár lidí lehce mrmlalo, že nezahráli "Modern Angels/Happiness. Ale já to vždy zažil, že buďto proběhne "Headhunter," nebo "Happiness." Jinak to neznám. Zrovna tak Flare ocenil "Operating Tracks," který je tedy podle mě v playlistu pravidelně. Ano, nezařadili "Im Rhytmus Bleiben," ale zase zahráli "Tragedy For You." To si holt nevybereš. Tentokrát bych nejvíce brečel, kdyby nezahráli "Moldavia," která byla excelentní. Jak na konci, po "Blood pressure, More pleasure" zařval "It Flies," tak to jsem fakt skákal ke stropu.
Bylo znát, že tíha zpěvu je co nejvíce přesunuta na Richarda. Jean Luc má evidentně problém celý koncert udýchat. Zjevně nebyl v nemocnici jen tak. Je obdivuhodné, jak to dává a mám k němu maximální respect. Tím chci říct, že i když chápu, že už toho mají dost. Tak vypadají, že jim je 40 let a fakt není důvod končit. Ale vlastně je to dobře, já je budu mít navždy v paměti při plné síle. Dodnes si říkám, že jsem se neměl dívat na poslední Lemmyho koncert, kde už vypadal, že ho vytáhli z rakve a já to mám stále před očima. Tyhle bardy si uchovám nesrovnatelně lépe.
Asi můžu prozradit, co nám vycvrlikali belgičtí vrabci na střeše. Front 242 po 42 letech, 24.2.2024 oznámí konec činnosti. Zřejmě i proto, nám připadala tahle show jiná, oni se s námi skutečně přijeli rozloučit. A celý příští rok a potažmo celá jejich nabitá kariéra vyvrcholí velkou US tour společně s REIN! Což jim maximálně přejeme, neboť nám tohle hudební spojení přijde dokonalé a těší nás, že jsme tomu byli nápomocni.
Dohrála a dobušila "Welcome to Paradise," najednou je ticho. Je to takový ambivalentní pocit. Jsme nadšení a zároveň velmi smutní. Děkujeme Vám za vše, strávili jsme s vámi většinu našich životů a stali jste se naší hudební rodinou. Richard, Jean Luc, Patrick and Tim, thank you for everything, we hold you deep in our hearts!
FRONT 242
1. First In/First Out
2. Take One
3. Dont Crash
4. Funkahdafi
5. Generator
6. Quite Unsual
7. No Shuffle
8. Commando Mix
9. Red Team
10. Deeply Asleep
11. Operating Tracks
12. Tragedy For You
13. Fix It
14. Headhunter
15. W.Y.H.I.W.Y.G./ U Men
16. Moldavia
encore
17. Agressiva
18. Welcome To Paradise
Komentáře
Přidat komentář