Předák Aeon Sable nahrál sólovou desku. Odložil plášť kapelní image a představil se trochu jinak. Osobněji...
Nino Sable - sedate ⊚ seduce
Vydal: Equinoxe Records, (45 mins)
Přiznávám, že mi to chvíli trvalo. A vlastně nejsem sám. On Nino Sable svou první sólovou nahrávku vydal po dlouhých patnácti letech muzicírování. V mezičase svoje nápady samozřejmě nadmíru úspěšně rozvíjel s Aeon Sable a ty osobnější v projektu Melanculia. Během covidové pauzy však dostal více času a prostoru pro vlastní tvorbu a v minulém roce začal každý měsíc chrlit nové singly, s nimiž mu produkčně vypomáhal Lars Kappeler ze Sweet Ermengarde a October Burns Black.
Nakonec se během roku dostalo ven úctyhodných čtrnáct kousků. Nino využívá výdobytků moderní doby, která hudebníkům umožňuje být v úzkém kontaktu s fanoušky díky sociálním sítím a právě jeho nejvěrnější mu pomohli vybrat konečných jedenáct tracků na dlouhohrající debut, který dostal jméno "sedate ⊚ seduce".
Důležité je při jeho spuštění nikam nepospíchat a mít ochotu Ninovi naslouchat. Nedostanete totiž produkt určený k bezhlavému tanci, nýbrž muzikantovu niterní výpověď. Jako by vám chtěl Nino povyprávět o všem, co má rád a čím vším si nejen v hudebním životě prošel. Jestliže dlouhohrající desky můžeme obvykle přirovnat k románům, potom tahle je spíš takovou povídkovou antologií s jedenácti o samotě stojícími příběhy.
Nino se neztratí v osmdesákovém odkazu, který je dnes stále tolik populární. "Driven by the Night" by to v některé epizodě "Stranger Things" určitě slušelo. Přímo na parket goth party člověka přenese taneční hitovka "Ultima Estacion", která si o místo v DJ setu přímo říká. "Chaos" má nejblíž k tvorbě Aeon Sable a Nino se vyznává z lásky k majestátnímu metalovému zvuku. To baladická "Beautiful Death" svou křehkostí se slzou vzpomíná na heavy metalové mohykány. Ninův vokál tu místy připomíná Bruce Dickinsona. Ještě dál v čase loví inspiraci intimní kus "Allordieside". "Script of Devotion" se naproti tomu nečekaně vykulila přímo ze středověké krčmy, "Obey" překvapí mixem metalu a elektroniky ala Pain či Terminal Choice a závěrečná dvojice tracků naopak maluje nálady a rituální atmosféru.
Nino Sable - Allordieside
Na můj vkus je toho trochu moc. Pokud vás tvorba Nina zajímá vícero, třeba budete rádi, že vás nechal nahlédnout takříkajíc pod kůži. Osobně se mi líbí třeba filmově znějící otvírák, druhou věc "Church of No Belief" zase chvílemi zdobí moc hezký zvuk kláves. Dvojici po sobě jdoucích písní "Allordieside" a "Hydra" se daří přiblížit autora nejblíž k posluchači, Nino se tu otvírá maximálně a jde o "povídky", které mne pohltily nejvíc. Vokál je naléhavý, sound funguje, vyklidňuje a dělá mi uvnitř zkrátka příjemně. Naopak bez dvojice následujících songů bych se klidně obešel, protože ono hospodské halekání "Script..." mi chvílemi (když trošku zapřeháním) až příliš evokuje Brichtovy sólové úlety a "Obey" by nejspíš mělo znít moderně, ale nezní. Zkrátka to celé logicky nedrží příliš pohromadě.
Přesto Nino nahrál fajn album, které bylo nejspíš už svým konceptem předurčeno k tomu, že si na něm každý najde něco, co mu padne do noty a na druhou stranu tu pro každého budou i kousky, které tolik nezarezonují. Spojovacím materiálem je tu vlastně pouze Ninův vokál. Stejně mám pocit, že v tomhle případě šlo Ninovi hlavně o onu autorskou výpověď a jak si s její rozmanitostí posluchač poradí, to už nechá na každém z nás. Stylově otevřenější posluchači to s ním určitě budou mít jednodušší. Já tuhle návštěvu v jeho světě nakonec absolvoval s potěšením a některé "povídky" si zase někdy rád připomenu. Krčmu halt vynecháme...
Hodnocení: 75 %
Tracklist:
1 Driven By The Night
2 Church Of No Belief
3 Ultima Estacion - El Underground
4 Chaos
5 Beautiful Death
6 Allordieside
7 Hydra
8 Script Of Devotion
9 Obey
10 Taraxon
11 Into The Void
Přidat komentář