Výrazný posun ve zvuku kapele neublížil a cesta od černobílého gothic rocku k barevnému synthpopu od nás naopak sklízí aplaus.

Double Echo - ☾
Vydal: Fabrika Records, (41 mins)

Inspirace zvukem osmdesátých let je v současné době na dark scéně naprostou samozřejmostí, hitem a trendem číslo jedna. Někdy je toho možná až příliš, ale často to zkrátka funguje a těžko potom někomu něco vyčítat. Některé kapely jsou navíc natolik svébytné, že přes využití stokrát omletých klišé, znějí osobitě. Jednou z nich jsou rozhodně i Double Echo, kteří nedávno vydali nové album, pro jehož jméno jim postačil symbol měsíce.

Double Echo vznikli v roce 2012 spojením sil a nápadů dvou chlapíků, kteří to k sobě mají poměrně z ruky. Ash Lerczak pobývá v britském Liverpoolu (můžete ho znát z řad Zombina and the Skeletons), zatímco Chris Luna je doma v kalifornském San Diegu. V dnešní době je však vzdálenost evidentně relativním pojmem. Do tria je navíc v průběhu času doplnila ještě Ellon Souter. Už na začátku tvorby kapely byly znát ony osmdesátkové vlivy, ale ty byly poctivě zalité v hodně old schoolovém goth rockovém asfaltu. Až předchozí nahrávku „Burning in Blue“ rozzářila pestřejší paleta zvuků a hudebního výraziva. V tomhle směru se Double Echo letos svým pátým albem posunuli ještě dál a nutno říct, že jim to jde k duhu.

Jasnými signály byly singly „In the Gallery / Former“ a „The Bairn / Rendezvous“. Ty odhalily téměř čistě synthpopovou tvář trojice, která však zní naprosto přirozeně a zdaleka už se neomezuje na tmavé odstíny. Klip k titulnímu songu druhého singlu posluchače dokonce vrhl do víru dobové Eurovize a je tedy jasné, že veškerý pomyslný černý šat aktérů nahradilo rozvernější ošacení, které odráží náladu nových songů. Zajímavé je, že přes hitové ambice zmíněných singlů, se na dlouhohrající novince objevil pouze song „Rendezvous“. Ale je jistě dobře, že trio nerecykluje a nabízí posluchačům nový materiál.

Hned úvodní track alba „Fountain of Remembrance“ naznačuje, že se Double Echo posunuli od undergroundově zahuhlaného gothic rocku k energickému a křišťálově zvonivému synthpopu, který potěší fans takových Ultravox. Bez jakýchkoliv náznaků temnoty či chmur se můžete dát do tance, k němuž je tahle hudba jako stvořená. „Melody Saw“ je rytmikou stejně svižná a chytlavá, ale skvělé je, že ji krásně koření postpunkové kytary a u mikrofonu střídá mužský vokál příjemný hlas Ellon. Hlasy se nadále střídají a v další taneční hitovce „Cruelty in Your Heart“ má navíc výraznou roli panova flétna. Člověk si málem vzpomene na samotné Boney M, ale nebojte – zase taková divočina to není. Jisté však je, že se s tím Double Echo nemažou a mydlí svoje dance songy hlava nehlava. A hraje jim to náramně.

Nečekaně temný synťákový podkres je základem songu „Spectre“ a v povedeném kontrastu z něj vystřelují krystalky hřejivějších zvuků i vokál, kterým Ellon připomíná Sandru. Čtveřici novinek dělí od zbytku nahrávky zmíněná singlovka „Rendezvous“, která trochu zpomaluje a svými synťáky maluje Arábií načichlé melodie. „Sometimes We‘re Strangers“ nás vrací na parket a připomíná, že tohle album je primárně určené k tanci pod měsícem. Stejně tak však znovu přichází s lehce odlišným soundem a jedním z pozitivních důsledků snahy o pestrost skladeb je určitě fakt, že se album jako celek jen tak neomrzí.

Double Echo mají výhodu v tom, že se nesnaží do svojí tvorby nějak násilně implantovat zvuk 80s. Oni naopak hrají jako kapela z osmdesátek, která do svých songů vkládá současné prvky a využívá dnešní techniku. „Resilience“ znovu tepe, duní, zvoní a roztáčí diskokouli k decentnímu tanci, který se nesnaží nejlepšího tanečníka disco utahat k smrti, ale prostě mu jen příjemně protáhnout pérka. Z mého pohledu je zajímavé to, že poslední dva zmíněné songy byly vybrány pro klipy, i když bych si v tracklistu vybral výraznější favority. To je ale jen drobnost.

 Postpunková kytara a Ellon se vracejí s poetickou a melancholickou věcí „No Stars“, jejíž refrén nápadně pomrkává po The Cure. Ženský hlas jej však logicky posunuje malinko jinam. „Last Standing“ a „The Verge of Tears“ jsou potom na závěr čístokrevnou popovou smažbou, která se vůbec nesnaží maskovat radost z návratu v čase.

Novinka Double Echo je dokonale vyprodukovaná a má zvuk jako zvon, což u téhle kapely nebylo vždy zvykem. I zmíněné a vcelku pravidelné střídání zpěváků v jednotlivých skladbách je ku prospěchu a je jen na vás, zda vám bude spíš vyhovovat model The Human League či Sandra (můj případ). Parádní jsou taky chvilky, kdy do „vykopávkových“ 80s hitů naskočí naprosto současná cold wave pasáž či postpunkový motiv. Když navíc stihnete překrásný žlutý vinyl, dostanete po všech stránkách parádní taneční kousek do vaší domácí sbírky a zároveň nejsilnější album v diskografii kapely.

Hodnocení: 85%

  
Tracklist:

1. Fountain Of Remembrance
2. Melody Saw
3. Cruelty In Your Heart
4. Spectre
5. Rendezvous
6. Sometimes We're Strangers
7. Resilience
8. No Stars
9. Last Standing
10. The Verge Of Tears

mohlo by vás také zajímat

Další singlový/klipový skok do 80. let s Double Echo

Zpátky v čase se vydávají i na svém druhém singlu Double Echo

Už čtvrtou dlouhohrající desku chystají goths Double Echo

V říjnu vyjde nová deska britské dvojice Double Echo