Demi Mortuus | 17.10.2019 16:25

Temnota ze Seattlu dorazila do Prahy.

Nox Novacula, Profit Prison
9. 10. Klub Famu, Praha

Středeční večer v Klubu Famu nenabízel příliš neznámých. Koncert v týdnu většinou trpí menším počtem nadšenců, kteří jsou ochotni vypravit (případně se rovnou odpravit) se za kulturou i přes ranní vstávání a bylo jasné, že si zúčastnění užijí komorní atmosféru a obejdou se bez tlačenic. Jistota však také byla v tom, že hudebně bude co poslouchat a pokud se někdo z našinců nedostal na oblíbený polský festival Return to the Batcave, mohl si dát jako náplast alespoň dva z projektů i v Praze.

Cesta k Národnímu divadlu tentokrát stála za to. Doprava v ulicích se pohybovala takovým tempem, že kdyby šlo otevřít okno v tramvaji, mohli jste si klidně povídat s kolemjdoucími. Skutečně onoho večera byli nejrychlejší pěšáci. Všichni včetně kapel tak do klubu dorazili později, ale protože byl v programu jeden čudlikáč a jedni punkáči, se zvukem se nakonec příliš času neztratilo. Nakonec se i s účinkujícími sešlo nějakých padesát hlav a nebylo příliš nač čekat.

Profit Prison - 120 Days

Večer načal Parker Lautensleger alias Profit Prison. Nejen, že má jméno, které si prostě nezapamatujete, ale navíc chudáčisko nastoupil do akce s límečkem košile venku ze svetříku. Ten i takový Pavel Zelinka ve škole nenáviděl. Možná se tak záměrně trápí, aby jeho pochmurná tvorba vyzněla autenticky. Sólista zaujal pozici za stojanem se samohrajkou a chvílemi šolíchal rukama v onom prostoru za plentou a chvílemi tančil a zpíval.

Takhle. Já jsem si jeho studiovou tvorbu tuze oblíbil, to je třeba říct. Živě byl největší problém zkrátka právě ten, že byl Parker sám. Chyběl někdo, kdo by do toho bušil a trochu zvuk oživil. Takhle byly plochy z PC placaté a chyběl jim důraz. Oživením pak bylo, když umělec nalehl na jedno z udělátek, z kterého se linul zvuk podobný varhanům. Ten vše trochu prasácky přehlušil, ale působil příjemně špinavé, (orgán)icky a přidával aspoň částečně právě to, co tomu chybělo.

Nox Novacula - live Klub Famu

Osu vystoupení samozřejmě tvořila aktuální deska „Six Strange Passions“, ale dostalo se i na starší kousky. I když to nebylo úplně stoprocentní, Parker rozhodně potěšil tím, že většinu věcí uzpíval. A faktem je, že zpíval trochu víc než na studiových verzích songů. Tam je hlas trochu zefektovaný. Nijak mi to nepřekáželo a klidně bych si kluka ušatýho vzal domů na párty, kde by mi hrál k opíjení se a komíhání po pokoji. Utáhnout nějaký větší koncert pro něj zatím bude v téhle sólo podobě složité, ale na prostory typu Famu to ještě pořád stačí.

Jestli jsou hlavní triumfy Profit Prison ve studiových nahrávkách, pak jsou Nox Novacula pravým opakem. Čtveřice dark punkáčů s maximálně vybroušenou true netopýří image ví nejen, jak se nástroje drží, ale také jak se na ně hraje. O koncertních schopnostech kapely jsem neměl pochybnosti od shlédnutí jejich show ve studiu KEXP a s ještě mnohem intenzivnějším nasazením se pustili do prořídlých řad pražského publika. V kontrastu s nářezem, který od začátku předváděli, se ještě víc odhalily nedostatky one man projektů. Stačilo, když Ezra s vizáží havíře po šichtě začal bušit do škopků.

Kapele to šlape náramně. Indián Dav s basou dodává haldu charismatu a ještě stíhá basu i samply, ale největší pozornost na sebe logicky strhávají děvčata. Charlotte se pro mikrofon narodila, umí do něj zpívnout hezkou melodii, ale taky pořádně zařvat a navíc jí to přitom sluší. Sympatická omalovánka dělá ze songů příběhy s dějem a pevným základům svým pestrým projevem vdechuje tolik potřebný život.

Nox Novacula - Drug

Mou největší pozornost si ale nakonec získala kytaristka Zu, která se příliš neprojevuje a necpe dopředu, ale je tuze důležitým prvkem Nox Novacula. Chvíli sází do placu typické deathrockové riffy a dělá tu pravou číratou šarádu, ale taky se nebojí přijít tuhle s hard rockovým sólem, támhle s gothic rockovou rozmáchlostí, v pravý čas vložit vyhrávku nebo zadrnkat. Loví v různých kytarových stylech, ale vždycky se ukázněně vrátí zpátky tam, kde je kapela doma. Ve své době mě právě tímhle bavili Whispers in the Shadow. Navíc u toho vypadá cool. Zaznělo i několik novinek a už z jejich živé prezentace bylo jasné, že kapela nelhala, když v rozhovoru slibovala ještě temnější, energičtější a propracovanější songy.

Na body tedy ve Famu nakonec zvítězili druzí jmenovaní, ale to se dalo čekat. Každý má svoje silné stránky někde jinde a to se také potvrdilo. Celkově tedy tuze povedená návštěva ze Seattlu. Jakkoliv se k sobě na první dojem projekty příliš hudebně nehodily, nakonec byl opak pravdou. K mání byla taky slušná hromádka merche a vzhledem k zmíněné komorní návštěvě si každý mohl pokecat i s muzikanty, kteří si nahoře dali pívo a ochotně se dělili se o svoje dojmy. Mimo jiné prozradili, že jsme na tom byli, co se návštěvy týče, líp než Berlín, kde ve stejném složení hráli o den dřív. Nezbývá tedy než poděkovat všem, kdo i přes nepříznivý den a počasí dorazili podpořit scénu.