Dopřejte si další várku bizarních fantazií a šílených nápadů od toho nejpovolanějšího!
Carlton Mellick III - Zbouchnul jsem Satanovu dceru
Vydal: Carcosa, (202 stran)
Je skvělé, že v dnešních dnech už není hororový knihomol živ pouze z Kingů, Barkerů, Koontzů, popřípadě z Herbertů. Že se už i k nám dostal třeba Ketchum, o slovo se hlásí tuzemští autoři, ze zahraničí sem sahá progres v podobě Fracassiho nebo Barrona a máme tu dokonce vydavatelství, která se specializují na horor. Moc jich není, ale díky Peklu za ně. Jedním z nich je Carcosa Milana Žáčka. A my díky tomu potkáme i tak trochu jiné podoby hororu a nejsme už odkázáni na sem tam se objevivší povídky. Třeba takové bizarro fiction.
Právě povídkou jsem se kdysi v elektronickém časopise Howard seznámil s dílem Carltona Mellicka III. „Nože na citrony a švábi“ nepřipravenému konzumentovi připraví kulinářský zážitek plný nechutností a všudypřítomného pocitu špíny a hnusu. Je však třeba ihned dodat, že se nejedná o prvoplánovou zhovadilost. Člověk s hrdiny příběhu zároveň soucítí a musí uznat, že je krátký, leč úderný, příběh, napsán s přehledem a víc než zručně.
Následně Carcosa vydala „Strašidelnou vaginu“ a ta zase Mellicka III odhalila v trochu jiném světle. Více hravého, méně nechutného, čtivého a hýřícího nápady, které by prostě normálnímu člověku vůbec nepřišly na mysl. Nebo vás někdy napadlo, že by vaší holce mohlo strašit ve vagině? Pozadu nebyly ani dvě povídky, které novelu doplnily. Jedna odhaluje autorovy málem až poetické vlohy ve vodní fantazii „Porno v srpnu“ a ta druhá („Fantastické orgie“) nechává řádit jeho epochální představivost, co se perverzních sexuálních snů týče. Carlton je tedy mimo jiné také pestře píšící autor a jeho díla spojuje vlastně jediný přívlastek – jsou bizární.
Nejinak je tomu v případě nového přírůstku, kterým je démonicko-romantická komedie „Zbouchnul jsem Satanovu dceru“. Sám autor v předmluvě vysvětluje, že jej tak dlouho rozčilovaly všechny přeslazené romantické komedie, až se rozhodl, že jednu takovou sám napíše. Samozřejmě po svém. Místo Bena Stillera je tu tedy hlavním hrdinou Jonathan, jehož největší láskou a vášní v životě je lego. Zašlo to tak daleko, že v domě z lega dokonce bydlí. Celé dny tráví se svými milovanými kostičkami v ruce, normální práci nemá a jeho jediným kamarádem je Šódži, samozvaný zápasník sumó, který v rukou pro změnu neustále třímá plechovky piva a místo zápasení v jednom kuse leje.
Rodiče Jonathanovu životnímu stylu logicky nefandí a i pro okolní svět je mladík podivínem a lůzrem. Ten si však přesto žije ve vlastním legosvěte. Bez zodpovědnosti a nutnosti řešit otravné dospělácké starosti. Jenže jednoho dne na jeho prahu stojí děvče, které je viditelně v tom a tvrdí, že autorem jejího požehnaného stavu je vášnivý milovník lega osobně. Navíc děvče nevypadá jako každé jiné děvče. Vlastně je dle vizáže vcelku evidentní, že dorazilo z Pekla. A právě tady začínají peripetie mladého milovníka.
Pokud má novinka něco společného se „Strašidelnou vaginou“, potom je to určitě jakási vzdušnost příběhu, který uhání vpřed poklidně a lehce, nechá vás potutelně se usmívat a nenuceně připomíná, že i zplozenci Pekla mají nárok na lásku. Horor samotný v tomhle případě rozpustile pomrkává na čtenáře létajícími končetinami a hlavami, které se nesnaží nuceně děsit a jsou tu spíš proto, aby se fanda hororu cítil jako doma. Celkově lze vypozorovat v chování rodiny Jonathana některé paralely s tragikomickými reakcemi, které jistě zaznamenal každý, kdo si dovedl domů děvče nebo chlapce, vybočující svým vzhledem ze zaběhlých norem. Sám si vzpomínám, že blahého času, v době vlasů po zadek, mi také vyhrožoval jeden militantní tatík prostřelením obou kolen, když jsem brousil za jeho dcerkou.
Nejlepší na tom celém je, že jakkoliv jsem měl ze začátku, pro hravý styl vyprávění, chvíli problém se do onoho prapodivného světa z obdélníkových kostiček zapasovat, postupem času si mne neohrožené dupání Šódžiho (a hlavně schopnost nepustit alkohol z ruky ať dělá, co dělá), Veščina nezištná láska k svému člověčímu klukovi s divnými zájmy i pekelná rodinka získali a jednotlivé dílky zapadly tak, jak mají.
Není potom překvapením, že si člověk z démonicko romantické komedie od autora (na první pohled) podivína může odnést i ponaučení o předsudcích a překonávání nástrah okolí vůči vlastním snům a cílům. Někdy je zkrátka třeba vytrvat a nenechat si svoje lego sny nikým pobořit. Myslím, že sám autor by se pobavil tím, kolik moudra jsem v jeho taškařici objevil. A ještě jedna praktická věc. Až budete mít chvilku, raději se mrkněte, jestli vám nezčernal jonatán!
Přidat komentář