Žánr bizarro fiction nemusí znamenat bezhlavé dostihy v oskurnostech za každou cenu. Dnes už v našich končinách oblíbený americký autor dokazuje, že se v prapodivných kulisách dají řešit i závažná témata, která mohou v životě potkat každého z nás...
Carlton Mellick III - Dům na tekutých píscích
Vydal: Carcosa, (283 stran)
Carlton Mellick III se nezdá! Člověk jej poznal jako mistra opravdu rafinovaných nechuťáren a těch nejulítlejších nápadů a vida. On tu svou bezbřehou fantazii umí využít i jinak. Jasně. Pokud jeho (alespoň u nás vydávanou) tvorbu sledujete pravidelně, nejspíš už vám došlo, že hranice Mellickových schopností jsou mnohem dál, než se mohlo zpočátku zdát. Že se žánr bizarro fiction nemusí omezovat jen na co nejmakabróznější divnopříběhy. Dosud největším překvapením je v tomhle směru „Dům na tekutých píscích“, protože něco tak osobního jsem od autora rozhodně nečekal.
Já si během četby Mellickových knih nejdřív musím chvíli zvykat na svět, který mívá trochu jiná specifika, než má ten, který známe. Jinak tomu není ani tentokrát. Poznáváte se s klučinou Klíšťkem, který je na první pohled docela normální, s jeho sestrou Polly, která je skoro normální (když člověk přehlédne paroží a několik dalších drobností, které vyjdou najevo v běhu času) a s chůvou, která oba výrostky opečovává ve výchovně uzavřené před světem. Oba mládežníci tu mají dorůst do věku, kdy si je vyzvednou rodiče. Ale kdy to bude? Bude to vůbec někdy? Tyhle myšlenky se honí Klíšťkovi hlavou a jako správný kluk jim hodlá přijít na kloub, i když za dveřmi škrábou a dupou nebezpeční slídiči.
Už podle toho, co jsem vám o ději prozradil, je jasně patrné, že minimálně část románu je až překvapivě komorní záležitostí, odehrávající se v několika místnostech. Interakce mezi třemi postavami a jednou ponravou (!) se dává do rychlejšího pohybu ve chvíli, kdy se začínají kazit všechny stroje, sloužící k chodu domácnosti. To se vám potom život mezi několika zdmi, bez možnosti vycházet ven, trochu komplikuje. Najednou nic nefunguje jak má a děti jsou nuceny okamžitě dospět a poprat se o přežití.
Naopak pro Mellickovu představivost je to voda na mlýn a vy se spolu s hrdiny příběhu octnete v překvapivých situacich, které nemají svou bizárností daleko k fantasmagorickým příběhům Tima Burtona. Buď jak buď, pokud se těšíte na Mellicka, který vám bude obracet kufr a trhat bránici, potom byste mohli být lehce zklamání. Autor totiž v tomhle románu ukazuje svoje dospělejší já a snaží se raději vyprávět příběh na úkor snahy šokovat. I když to dospělejší já je taky sporné. On je totiž dospělejší styl vyprávění, ale myšlenky, které vám chce autor sdělit, jsou vlastně myšlenkami malého kluka, kterým kdysi byl.
Přiznávám bez mučení, že mne tenhle usedlejší Mellick bavil o chloupek méně než autorovy největší zběsilosti. Možná je to těmi slídiči, kteří sice neustále hrozí, ale člověk si na ně po čase zvykne natolik, že už tolik neděsí. Možná je to tím, co všechno dokáže Polly přežít. Nebo o něco pomaleji plynoucím dějem. Těžko říct, ale příběh mě nevtáhl natolik, abych se o mládežníky nějak zvlášť obával. Pořád je to však moc příjemné čtení se spoustou překvapivých momentů a někomu naopak může vyhovovat, že autor zredukoval míru nechutností a hodlá udivovat hlavně svými nápady. Když píšu zredukoval, mějte na paměti, že je to pořád Mellick III!
Naopak nadšen jsem z doslovu, který Mellick (podobně jako v „Plyšákokalypse“) pojal jako krátký komiks, který sám nakreslil. Vysvětluje v něm svůj styl práce a nutno říct, že si jej díky jeho roztomilým obrázkům umím představit mnohem líp. Chci víc komiksů od Carltona Mellicka III! O obálce Eda Mironiuka se ani nemá cenu bavit, ta je dokonalá jako vždy.
Nečekal jsem, že by Carlton někdy napsal knihu pro mládež (!), v níž bude řešit otázku, které jsem během svého života sám mnohokrát čelil. Nakolik řešit vlastní mámu, která se nikdy nezajímala, na úkor nevlastní, která člověku obětovala celý život. Nakonec jsme, zdá se, došli ke stejnému (a jedinému správnému) závěru. Jestli Mellicka vyhledáváte hlavně kvůli perverzním nápadům, budete možná lehce zklamání, pokud vám však naopak imponuje jeho bezbřehá představivost a nechutnosti vás dosud spíš obtěžovaly, potom se tímhle kouskem trefí do černého.
Přidat komentář