Už dnes večer pokřtí tuzemská dark wave naděje v Praze své vynikající debutové album "Sunlight Hero". Jak se povedlo? A v čem je tak dobré? To se dozvíte z výsledku zkoumání hned dvou párů pátravých očí a uší...





 

Phosgene Girls - Sunlight Hero
Vydavatel: Phosgene Girls (www.czscene.cz/phosgenegirls)

Najít v našich končinách zástupce žánru dark wave je úkol hodný pronikavého zraku Bely Lugosiho. V československé hudební historii totiž tomuto stylu temná pšenka rozhodně nekvetla, a je proto víc než dobrou zprávou, že se tento stav začíná v poslední době i u nás obracet k lepšímu. Nejvýraznější a nejslibnější současnou formací jsou pardubicko-přeloučští Phosgene Girls, které jsme mohli několikrát vidět živě a poslechnout si jejich zdařilé první nahrávací pokusy. 

Na první regulérní album „Sunlight Hero“ jsme si sice museli počkat, ale kdo si počká, dostane odměnu. Konečně tedy můžeme vybalit z celofánu minimalistický, ale působivý žlutočerný obal CDčka, vložit disk do přehrávače a nechat na sebe dýchnout první studiovou řadovku čtveřice. 

První věc, která posluchače koketujícího s „fosgenovými holkami“ už z dřívějška příjemně překvapí, je slušně ošetřený zvuk. Díky tomu můžeme konečně slyšet, kolik se toho vlastně v hudbě Phosgene Girls doopravdy aranžérsky děje. A že toho je! K tomu máme sympatické a nápadité kytary, příjemnou basu s charakterem, nevtíravé plochy i typické bicí se starými syntetickými tomy a tikajícími „hajtkami“. Nad tím vším se vznáší hlasy, korunující výraz kapely, který skupinu už od prvních nahrávek posunuje z úrovně „garáž“ na level „klidně můžou hrát před Apoptygma Berzerk a bude to super.“ 

Desku otevírá titulní, hezky (až vesmírně) chladná „Morning Star“ se silným refrénem, připomínajícím slunce v mrazu (a to se pěkně spojuje s designem obalu). Právě hlavně díky hitovému refrénu člověku ani nepřijde, že mu úvodní skladba běží ušima šest a čtvrt minuty. Ač, pravda, outro by se klidně o trochu zkrátit mohlo.

Výborným refrénem se pyšní i další hit „Occupant Opressor“ se zajímavým prostorem na zpěvu. I přes veskrze příjemný studiový zvuk ale tady člověka zároveň poprvé napadne, že by si zrovna onen mocný refrén trochu silnější sound přeci jenom zasloužil. Kdyby totiž byl celý „větší“, jeho mohutnost by prorážela stěny. I tak ale skladba funguje skvěle.

První „pravou novinkou“ (čili skladbou, kterou jsme ještě neslyšeli) je klidnější pecka „Leondragon“, ve které se dark wave laská se synth popem. Song s příjemnou kytarou (včetně hezkého „steel“ sóla) a klasicky hladivými Sunjinými zpívánkami beze slov může potěšit srdce jak milovníků Depeche Mode, tak třeba i Tiamat v období „Judas Christ“. Atmosférou noční skladba, která se přímo nabízí jako soundtrack k pozorování zrychleného a ztemnělého města skrz panelákové okno.

I další stará známá píseň „Renovatio Vitae“ dostala zvukově promakanější kabátek (snad až na bicí). Zdařile zlověstná věc s velkým výběhem pro zpěvy (což si Phosgene Girls můžou dovolit) a pěknou sekvencerovou mezihrou, vystřídá trochu jiná nota – chorálové fráterské intro skladby „Scarecrow“. Stačí pár syntetických ploch, a máme tu vynikající strašidelnou atmosféru, kterou krásně podtrhne manický zkreslený zpěv, vedoucí výrazem až k hranicím death rocku. K tomu přidejte zatěžkanou kytaru a vyjde z toho zase trochu jiná poloha Phosgene Girls. Naléhavá a ke konci vlastně i dost tvrdá – zhustit beaty, dostanete z toho ostřejší indusrock střihu Vigilante. Masakr ukončuje dobrý „vyklusávací“ zvuk (pěkná produkční práce s echem!).

Nenápadně tak vklouzneme do poslední skladby „Nanocycles“ s jemným, mrazivým rozjezdem, který rozčísne smyslně zastřený hlas s témbrem saxofonu. Netradičně poskládanou, výborně ozdobenou elektroniku posouvají do vyšších rovin moc pěkné dvojhlasy a skvěle použitá/rozfázovaná akustická kytara. O krutých vokálních stěnách nemluvě. Vpravdě zajímavá a dobře udělaná tečka, která přímo láká k tomu, poslechnout si deskou znovu. A znovu. Je to i tím, že tracky na sebe dobře navazují, vzájemně se propojují a dávají desce celistvost.

Co z toho všeho tedy vyplývá? Že se Phosgene Girls ukázali jako nadaní temní hitmakeři (míněno v tom nejlepším slova smyslu), kteří mají dar postavit zvukově i aranžérsky zajímavé a výrazově pestré skladby. A co je nejlepší, umí je pak i přesvědčivě podat. Krotitelé strun xhurk a TourChess používají své nástroje nápaditě, elektronika je bohatá, atmosférická, ale nepřeplácaná, a suverénní hlasy Al Chymisty a Sunjy už jen dekorují hlavy „fosgenových holek“ zlatým vavřínem. Tenhle debut se prostě povedl.

A subjektivní dojem na závěr – cítím z Phosgene Girls silný skladatelský i muzikantský potenciál, kterému k opravdu stoprocentnímu „vytěžení“ a rozvinutí chybí poslední drobnost. Přes veškerý posun, snahu a um totiž občas skladby tak trochu naráží na hranice zvuku, který nenechá písním pořádně se nadýchnout a rozletět se tak, jak by si zasloužily. Jasně, album určitě zní (nejen) na české poměry zvukově dobře a příjemně se poslouchá. Přesto mám pocit, že materiál téhle čtveřice toho v sobě má o chloupek víc než kolik jim zvuk dovolil. To je ale na druhou stranu určitě mnohem lepší stav než ta tuna zvukově vybroušených desek s plytkým obsahem, kterým chybí nápady, výraz či invence – a toho všeho naházela kapela na „Sunlight Hero“ plné hrsti. 

P.S. Už od druhého poslechu nemůžu z mysli odmotat myšlenku, co by asi v některých písních se zvukem Phosgene Girls na desce udělal živý dravý bubeník, který by hudbě přidal další prvek živelnosti… 

Hodnocení 85 %

Pohled Pavel Zelinka

Už dlouhou dobu mně neudělala nějaká domácí nahrávka takovou radost, jako debutové EP pardubicko-peloučské pětice Phosgene Girls. Už absence živého bubeníka a spolehnutí se na automat v jinak přímočaře popovém soundu je známka velké lásky k novovlnným zlatým časům přelomu 70. a 80. let. 

Kvartet se ale netváří odtažitě, jako představitelé dnes oblíbeného cold wave (v ČR například Moduretik), ale pěchují do svých skladeb neobyčejné množství popové melodiky. 

Postpunkově vytažená basa, atmosférické klávesy a nenápadná elektrická kytara hrají pro celek, v němž hrají prim suverénní vokály jak Al Chymisty Czernotty, tak Sunji Nery. Některé skladby známe už delší dobu (Occupant Opressor, Renovatio Vitae), přesto jim nově vyleštěný zvukový kabátek dodává znovu lehce časem zmatnělou jiskru. 

Ale ani další skladby se neztrácí, a tak můžu říct, že třicet minut poslechu neztrácí atraktivitu po celou dobu reprodukce. Na EP prostě není skladba „výplňovka“, která by celku srážela nohy. 

Kolega Ezechiel sice ve své recenzi spekuluje, že živý bubeník by na určitých místech soundu Phosgene Girls pomohl, já mám ale pocit, že naopak jasně přiznaný automat má své nepopiratelné kouzlo, kterého bych se nezbavoval za cenu větší razance. 

Na západ od našich hranic by byla čtveřice jistě žánrovou senzací, v Čechách jim přeji alespoň plné domácí kluby a šanci, předvést své umění na relevantních zahraničních přehlídkách. Pokud tam se budou moci předvést v dobrém světle, zvuku a před kompetentním publikem, pak nemám o jejich budoucnost starost.

Hodnocení 90 %

mohlo by vás také zajímat

Phosgene Girls opouští zpěvačka

Phosgene Girls: Cejtím v kostech, že to bude pořádnej šmelc

Okořeňte si podzim kompilací Do What Thou Wilt Records

Podívejte se na nový videoklip Phosgene Girls