V sobotu 24. dubna Brno už potřinácté ožilo tradiční Gothic Party, lákající do klubu Favál Music Circus všechny (nejen) zdejší příznivce gotické subkultury. Jak se večírek vydařil, si můžete přečíst níže.







 

Věnovat se kontinuálně po mnoho let jedné činnosti vyžaduje značné úsilí, a pokud někdo pořádá již třinácté pokračování party s kapelami a doprovodným programem, je to jistě pořádný důvod k oslavě. Veselí navíc umocňuje fakt, že pořadatelé ani potřinácté neupadli do stereotypu, zaexperimentovali a odvážně přizvali k účasti zástupce v ČR nepříliš rozšířených žánrů deathrock/postpunk/wave, doplněné svérázným industriálním uskupením. A vyplatilo se, neboť program opět dokázal přitáhnout dostatek návštěvníků, kteří se již od šesté hodiny večerní začali netrpělivě srocovat před vchodem do klubu.

Na vpuštění si ale davy ještě musely počkat, neboť ne vše bylo připraveno podle plánu a tak se ještě v osm ve vedlejším sále ozývalo bouchání kladiv, dodělávajících poslední úpravy pro výstavku obrazů. Tou dobou však již sličné dámy i nazdobení pánové mohou korzovat klubem, dopřát si stylového nápoje v absinthové oáze, pořídit si nějakou ozdobu na sebe, nebo suvenýr z nabídky CzS merche. Avizovaný obchůdek Temnoty.sk (a s ním spojená módní přehlídka) sice oproti původnímu plánu chyběl, ale nikdo si na jeho absenci nestěžoval. Ve vedlejším sále mezitím zářila efektně sestavená hora blikajících televizorů, které na zasloužené pozornosti ubíral fakt, že byla umístěna hned vedle pódia (na druhou stranu, kam s ní, aby nepřekážela).

V půl deváté se na pódiu objevuje růžovovlasá (dle k barvám citlivějším jedinců rudovlasá) moderátorka, která rozechvělým hlasem (příliš nekorespondujícím s vyloženě vyzývavým a sebejistým sexy outfitem) přivítá návštěvníky akce a seznamuje je s programem večera. V něm patří první místo trojčlenné taneční gothic belly dance skupině Dcery noci. Jejich show, která se odehrávala přímo mezi lidmi, sice zpočátku rovněž nesla jisté stopy pochopitelné nejistoty, brzy se však vytratila. Dívky za doprovodu vhodně zvolených The Crüxshadows předvedly smysl pro rytmus, slušnou synchronizaci i nápaditou choreografii, ve které si zaslouží zmínit především dobře zapojené rekvizity (látky, stužky, vějíře, závoje) a střídání na pozici „hlavní tanečnice“. Dcerám noci tedy nechybí potenciál zaujmout a pokud se budou gothic belly dance i nadále věnovat, dost možná o nich ještě uslyšíme. Tomu ostatně odpovídala i reakce publika, které přes počáteční nedůvěru nakonec taneční zážitek ocenilo uznalým potleskem.

To už se ale na pódiu chystá první hudební produkce, šumperský industriální samorost Akimbo. Ten hned od začátku pustil do publika plný vagón hřmotu, hukotu, dunění a rytmického hluku, doplněného živelným nasazením a sugestivní projekcí (nechyběly jak upravené filmové klasiky, tak třeba vtipně zapojený "vampire gothic makeup tutorial"). To rozdělilo osazenstvo na dva tábory. Jeden (složený zejména z těch mladších účastníků) se s nechápavým kroutěním hlavy a poznámkami „Toto nemá s hudbou nic společného“ odebral do vedlejší místnosti, kde zůstal až do konce setu. Pravda, Akimbo je tak trochu „hudbou pro pokročilé“ a pokud se někdo s industrialem dosud nesetkal, mohlo pro něj být toto seznámení něžné jako čelní srážka s důlním strojem. Avšak ti, kteří Akimbo buď znají, nebo mají ke  stylu vztah, utvořili druhý tábor, který hypnotizovaně přihlížel dění na pódiu, kde se trojice střídala u zpěvu a svůj set kořenila bušením do hromady železného šrotu, ať už to byly plechy, zavěšené „kolejnice“, nebo dvojice cirkulárkových perkusivních soustav. Upřímnost, uvěřitelnost a explozivní energie podání tracků nejen z desky „Ein Tanz mit den Tod“ pak zanechala i v těch otrlejších posluchačích silný otisk. A to určitě nejen proto, že trojice odešla z pódia ještě před závěrem posledního, velmi temného tracku „Carol“.

Razantním žánrovým úskokem byl nástup magdeburské čtveřice Zadera, která ale se svými předskokany přeci jen měla jedno společné - od prvních chvil svého vystoupení rozdělila přítomné posluchačstvo na dvě frakce. Návštěvníci, kteří očividně planuli láskou k odvážně oděným ženám za mikrofonem, se s vervou hrnuli blíže k pódiu a první reprezentantce něžně-drsného pohlaví. Ostatní se zatím s odstupem snažili, často bez úspěchu, nechat strhnout jejich kytarovkami, čerpajícími převážně z batcavu a deathrocku.  Pro velkou absenci těchto žánrů v našich končinách nabídla Zadera v čele s ukázkově vystylovanou deathrockerkou Conny pro mnohé tedy především příjemné vizuální vyžití, ale stejně jako na studiových nahrávkách, skladby chvílemi postrádaly větší dávku chytlavosti. Matoucí byly i muzikantské rozdíly mezi jednotlivými členy, kde se na jedné straně překrývaly skate-punkové tendence okšiltovaného baskytaristy Alexandra a na druhé straně riffy téměř vzorového německého gothic rockera, kytaristy Michela. Největším kamenem úrazu v jinak docela nabité a tak trochu stále exotické show ale zůstala paradoxně ztuhlá performance vokalistky Conny, od které by jeden s jejím rebelsky punkovým vzhledem očekával vzdorné psí kusy, zatímco se dočkal pouze ospalého přešlapování po podiu. Pokud ale přehlédneme nenaplnění tohoto vzrušujícího očekávání, hudební set nasycený převážně skladbami z tři roky starého alba "Über Die Jahre" a často reflektující vzory v oldchoolové klasice ala Siouxsie and the Banshees byl rozhodně příjemnou dramaturigickou vložkou večera.

Třetí a hlavní kapelou večera jsou New Days Delay, německá pětičlenka z Brém s charismatickou zpěvačkou Insou v čele. Již od nástupu působila kapela sympaticky, nechyběl jí šarm, drive, komunikovala s lidmi na pódiu i pod ním, dělala si ze všeho tak trochu legrácky a ze spontánního pohybu na stage bylo poznat, že se hraním doopravdy baví. Hudební výlet napříč žánry, ve kterém se setkaly třeba i surfové vlny s osmdesátkovou elektronikou, působil velmi svěže a barevně, aniž by však díky charakteristickému zvuku a správně „uječenému“ (ač někdy ne zcela intonačně přesnému) hlasu působil rozhádaně. Na to pozitivně reagovali i posluchači, vlnící se do rytmu a hlasitě odměňující každý track. Škoda, že dynamickému setu místy šlapaly do obličeje potíže technického rázu – některé klávesové linky zněly zbytečně potichu (což byla například u songu „Stereokatastrophe“, který je na zvuku syntetizátoru postaven, celkem škoda) a občas zvukově vypadla i jedna z Rickenbacker kytar. Zvuk obecně nepatřil k nejsilnějším stránkám vystoupení, přesto New Days Delay zanechali velmi kladný dojem, a to i navzdory faktu, že většina skladeb (hlavně z desky „Splitterelastisch“) je už staršího data. Na novou desku je tedy určitě důvod se těšit.

Příjemně rozprouděné publikum o více než dvě stě padesáti hrdlech se odebralo na bar, aby se občerstvilo před chystanou afetrparty. Škoda, že ta mohla přijít až o více než půlhodinu později, během které znělo z pódia hlavně ticho, jež některé z účastníků tak trochu uspalo. Připravovalo se zde totiž vyhlášení vítězů tomboly, kterého se ujali sami organizátoři spolu se (stále ještě trochu nervózně působící) moderátorkou. Po rozdání poslední ceny je ale již čas vrhnout se do víru tance a nechat se v něm masírovat až do půl páté ranní, kdy hrstce nejzapálenějších vůbec nevadí, že tančí v již plně rozsvíceném klubu a kolem nich uklízí personál. Zbývá tedy posbírat všech třináct švestek a vyrazit ven vstříc svítání s náladou úměrnou dobře stráveným deseti hodinám.

Třináctou Gothic Party Brno tedy určitě lze pochválit, zejména za letošní lineup, který přivezl do České republiky zase něco neokoukaného, čerstvého a na západ od našich hranic právem uznávaného. Nezbývá než doufat, že si pořadatelé i na příště připraví něco podobného a že se další party podaří posunout zase o něco dál.

Fotky si můžete prohlédnout v naší Galerii, videa na CZ Sanctuary youtube profilu. 

mohlo by vás také zajímat

Report z Audiotrauma Festu

New Days Delay se vrací na scénu s druhou deskou

Pomozte Alexejovi z Ambassador 21 porazit rakovinu

Report z Castle Party 2013 - pátek