Ezechiel | 16.11.2007 10:22

Myslím že o významu Drop dead festivalu bylo nejen na stránkách CzS už napsáno dost a každá osoba zainteresovaná v deathrocku,post-punku,psychobilly atd atd atd ví o co kráčí. Jak tedy toto populární setkání potemnělých punkerů probíhalo?

Autor: Shadow

**Den první**

Slavnostní zahájení celého festivalu bylo stanoveno stylově na Haloween, co místo konání pak byly vybrány prostory holešovického Cross klubu. Sraz s celebritou - velectěným panem Samgarrem určen na 21.00. Dorážím o čtvrt hodiny dříve a potěšeně sleduji míjející mě skupinky číratých individuí v různých, pro řadové Pražáky evidentně nevídaných kreací. Sám těmto skupinkám zdá se vypadám dostatečně přijatelně a tak ke mně opakovaně míří s překvapivou otázkou kdeže je ten Cross klub. Stále se objevují nové a nové tváře evidentně mířící do Crossu (a nebo opačným směrem do McDonaldu k již dostatečně vyděšené obsluze). Jen jediná očekávaná osoba nikde.Akademická čtvrthodinka...akademická půl hodinka...už na můj vkus neakademická třičtvrtěhodinka...očekávaný konečně doráží s vhodnou hláškou "nebuď nasranej"...a konečně odchod, směr Cross. Koncentrace evidentně mimopražských goths stále roste, až se v místě klubu projeví v celé kráse. Cross k prasknutí narvaný deathrockery, post-punkery, horror-punkery a dalším sympatickým lidem. K vidění je pestrá plejáda nejrůznějších kreativních a často pestrobarevných modelů, bláznivých čír a dalších účesů, z luxusních nášivek jsem si poslintal triko. Alien sex fiend, 45 grave, Christian death, Siouxsie and the banshees, The cure, Antiworld, Sex gang children, Skeletal family a jména dalších a dalších legend na vás mávají na každé druhé osobě, příjemná změna proti tuctovým metalovým trikům českých "gothic" akcí.

Zajímavý interiér Cross klubu spolu s přítomnými a prací Djs, dopřávajících našim uším poctivou dávku deathrocku, post-punku, punku a hudby dalších více či méně zajímavých žánrů vytváří pozoruhodnou atmsoféru. Obsluha je z několika českých jedinců, patřících k podivnému mumraji evidentně překvapená, většina náhodných českých návštěvníků raději prchá, kdo ví proč... Navzdory původnímu programu, který žádné živé vystoupení nesliboval, se z vedlejšího sálu začnou ozývat vzdáleně povědomé zvuky. Německá surf rocková skupina **Leopold Krauss Wellenkapelle** s oldoldschool image i starým dobrým 60s surf-rockem potěšila nejen publikum, ale i naší skromnou českou skupinku. Mezi přítomnými je evidentně i silná fanouškovská základna psychobilly a rock n´rollu a tak se objevuje i pár tančících jedinců. Po menším počátečním chaosu mezi organizátory ohledně prodeje lístků rozpačitě platím festival s příslibem obdržení lístků zítřejší den v Rock café. Zábava mezitím pokračuje a se Samgarrem se bavíme stejně dobře jako návštěvníci z nejrůznějších koutů světa. Z komunikujících a dorozumění schopných lidí se objevuje také zasloužilý Slovák Rav, se kterým prohazujeme pár slov a kolem druhé hodiny ranní mizíme, zítra nás čeká pokračování jízdy...

**Den druhý**

Dnes už v deklamovaném místě konání, pražském Rock café. V širším okolí se opět pohybují povědomé skupinky lidí, před klubem pak nezaměnitelná fronta tradičních kohoutů opět děsící nic netušící okolí. Po netrpělivém stepování ve frontě a pokukování na plakáty(tentokrát už sám) se opět přesvědčuji o skvělé organizaci při půl hodinovém čekání na list českých návštěvníku, kde se mělo skvět v plné kráse i mé jméno spolu s adresou. List se ztratil, překvapivě - nakonec však přeci jen dostávám lístek s přáním příjemného zážitku a mířím do šatny. Přítomná slečna šatnářka cosi zamumlá, já se táži "co prosím" a udivené zdvořilé "Ty vole, prvních Čech" mě informuje o současném složení návštěvníků. Nu což, odevzdávám milovanou bundu a vrhám se mezi punkem příjemně smrdícím osazenstvo. Opět ony rozmanité a často velice kreativní modely, evidentně finančně nenáročné avšak dokazující fantazii a odvahu goths zahraničních scén. Rock café vyzdobené umělými pavučinami a potrhanými záclonami skvěle podporuje sklepní atmosféru, dávající aspoň na chvilku přičuchnout tomu, čím kdysi býval klub The batcave. Sice sám, přesto si náramně užívám. Po dlouhé době opět hmatatelný důkaz, že gotika ve své původní podobě tak docela nezemřela. Alespoň v cizině ne. Španělsky hovořící deathrocker se potěšeně usměje na mé oblíbené tričko Christian death a mizí do spodních prostor klubu, kam pomalu směřuji i já, vstříc prvním koncertům...

Večer zahajuje mladý **Jellowaste** se svým synth-punkovým projektem a extravagantní show, protkanou jeho oblíbenými jedovatými barvičkami a prapodivným outfitem, pomalu rozpohybuje ještě poněkud laxní publikum. Směsice syntetických zvuků zavánějících industrialem a EBM doplněná o punkový vokální projev má určitý půvab a baví i většinu publika, přestože se evidentně nejedná o přívržence elektroniky. Vzápětí ovšem následuje pro festival poněkud typičtější španělská horror-punková skupina **Ejaculation Post Mortem**, které se daří část publika (včetně mě) rozhýbat. Španělské mumie se svým živým a silně death-punkovým projevem konečně přitáhnou na sál větší objem populace, která mi v praxi připomíná onu populární nášivku deathrock.com *"Actually,you CAN dance to it. Because goth isn´t about rave music...yeah"* a tak hudební projev skupiny zůstává trochu stranou a následuje tanec, tanec, tanec - pokud tedy lze pogo tancem nazvat :). Následuje smutné připomenutí odtržení sousedního Moonlight mayhem festivalu v podobě polské psychobilly formace **De Tazsos**, jejíž repertoár je sice lehce monotónní, kvalitu předvedené akci akustických kytar upřít také nelze. Další rozptýlení návštěvníkům přinesla mladá německá formace **Cremaster**, se svým tradičním 80s punkem. Nejvíc ovšem zaujal řekněme netradiční vstup na scénu, kdy zpěvák s kytaristou co snoubenec se snoubenkou za sprchy připravené rýže nastoupily na podium k tradičnímu svatebnímu obřadu. Kytarista se sice v dámských střevících a šatech necítil nejlépe, přesto svému nastávajícímu po krátkém zaváhání řekla, tedy řekl ano a vlastní vystoupení mohlo začít. Přes poněkud nerudný výraz nevěsty v bílém skupina předvedla kvalitní výkon v podobě směsice spíše mírněji laděného neagresivního oldschool punku, o bližší specifikaci ovšem musíte požádat jiného, já se poddal volání žízně a trochy klidu. Tak následovala trocha českého národního moku a chvilka posezení v promítací místnosti při sledování klipů let 80., v tu chvíli týkající se převážně industrialu. To už se ovšem dole připravoval jeden z vrcholů večera, mladí přesto nikoli neznámí francouzští post-punkeři **Joy Disaster**. Chlapci se hned svým debutovým albem z roku 2006 výrazně zapsali do podvědomí fanoušků nejen post-punku a i jejich nástup na DDF byl velice svižný. Celé publikum vybuchne spolu s fenomenální skladbou Human robot. Co si budeme povídat, opět začalo pogo, pogo, pogo, taky pogo a ještě stále pogo. Zkrátka a dobře duch punku nevymřel a tak byl tanec na velice povedený energický post-punk a kytary zařezávající se do mozkových závitů spolu s běsnícími bubny více než na místě. A tak dále mohu říct jen že se pogovalo a pogovalo až do nepříliš toužebného okamžiku nutného odchodu na poslední autobus do Kladna, snad **Frank The Baptist** a **Curtains** prominou... Nostalgický povzdech a zběsilý úprk na tramvaj, pokračování příště...adios