Tajemná organizace DFS přichystala netradiční sešlost. Propojení hudby a vizuálu bylo tentokrát důležitější, než tomu bývá u většiny klasických koncertů. Z Hamburku dorazila početná (převážně dívčí) sešlost, ta se následně smíchala s tuzemským zvířectvem a potom už stačilo jen zažehnout louče, aby zbloudilé duše trefily. Pro někoho do pekla, pro jiného do ráje. Nahlédněmež též. 

 

 

 

 

 

  

 

V příjemném a zajímavém interiéru klubu Kotelna se sešla pestrá směsice lidu, která se mohla nechat rozehřát decentně nákladovým úvodem. Pokud vám nikdy nedávala žádný smysl „metoda cukru a biče“, protože je to ve vašich očích jedno a totéž, pak vás muselo uvítání potěšit. Škraboška, maska, řetěz, bič a nahota. To vše jen naznačilo, co se bude dít po zbytek večera. Z mého pohledu byla ocenění hodná jistá barbarsky syrová nálada.

Představení HellShow studia mělo vtipný a mile pelešivý úvod. S „twinpeaksovským“ podmazem získal úvod tohoto vystoupení specificky intimní náladu. Nu a pak se mohlo začít se špikováním a šněrováním. Nutno říct, že se člověk zmlsaný množstvím těchto show, mohl obávat poněkud ohraného scénáře. Leč nestalo se tak a nutno vypíchnout, že to všem zúčastněným slušelo a pokud mám něco ocenit sám za sebe, pak je to jistá elegance a vkus, se kterou bylo vše, od započetí příprav, až po samotné zavěšení, provedeno. Nakonec se propojil svět bondage (tedy svazování) a zavěšování na háky. V tomhle případě bude nejlepší, podívat se do naší fotogalerie. Lid však byl viditelně spokojen a já stejně tak.

 

Přišel čas na hudbu. Není třeba si nic nalhávat, Grausame Töchter nejsou klasickou kapelou, která by se opírala o úchvatné muzikantské schopnosti. Je to podívaná. Člověk by si vystačil i s šéfovou celého cirkusu. Aranea však na scéně zdaleka není sama. Rudé pláštěnky, dřevěné kříže (které jsou za chvíli „hlavou“ dolů) – zkrátka dvě černoparuké figurantky, tanečnice a „bekvokalistky“, má v zádech. Během úvodu a houpavé „Lust und Tod“ se člověk sotva rozkoukává. Bubeník Gregor si nezapomněl svou děsivou masku, Era Kreuz s basou na krku se tváří, že se jí to vlastně moc netýká, a cellistka Bojana celému nadělení dodává oduševnělou eleganci a šarm, která je vůči celku roztomile kontrastní.

 

Jí a jejímu nástroji patří také úvod titulního válce z nové desky „Glaube, Liebe, Hoffnung“. Ten všechny rozpohybuje do svižnějších otáček. V klipovce „Verlassen“ nachází uplatnění oprátka, která se dosud válela na zemi a hned je také jasnější, jaké další úkoly má mimo držení basy Era. Provaz jí sluší, stejně jako Aranei dlouhé černé šaty s kapucí. 

 

Moc se mi líbí Gregorovo bubnování. To sice není ničím dosud neviděným, ale ten chlápek do toho řeže s přesně takovým důrazem, jak to mám rád. A pak ta jeho maska, že! „Therapie für Dich“ byla první odbočkou z nové desky. Klobouk dolů před pavoučími pohybovými schopnostmi děvčat, které jsou jako vystřižené z japonských „vlasatých“ hororů. Era schytala jeden francouzák a jednu pořádnou facku a šla zase poslušně do rohu. „Blut Geleckt“ je jednou z mých nejoblíbenějších šleh, ale tady mi něco málo k úplnému odpravení chybělo. Blok starších pecek zakončuje „Liebeslied für Dich“, která je tak zlomyslná a krutá, až mrazí a Era přichází o tílko (hádejte, kde je mu teď konec?). Aranea celou dobu nevěděla, zda nám tu svou hezkou věc, schovanou pod šaty, ukázat či ne. Tak dlouho se rozmýšlela, až neudržela moč. Aha, ona ji udržet nechtěla. Inu jako doma…

 

Zatmívačka. Hořící svíce na projekci. Bosorky z pekla si svítí do tváří baterkou a vytvářejí onen klasický „blairwitch efekt“. Vracíme se k novinkám. Rozjíždí se „Solipsismus“. Aranea předvádí nový stříbrný kostým, který dává volnost jejímu poprsí, zatímco Bojana brousí cello a chystá plac pro „Sex in Latex“. Překvapivě je čas i na poklidnou a posmutnělou „Tränen in einer Toten Welt“, během níž jako by člověk slyšel odtikávat čas, který mu ještě zbývá. I hlavní aktérka je rozněžnělá a hladí se nožem… Ale dost smutnění. Tanec k rozverné „Wie eine Spinne“ je už proslulejší než nějaká „makaréna“ a i tentokrát vyšel na výbornou. Prudce taneční je i nová „Mensch und Tier“, a tak přirozeně navazuje. To „Paradies“ vnáší do sálu úchylnou kabaretiérskou náladu, kterou zakončuje hysterické řehnění našich milých psychopatek. Do tohoto cirkusu byste děti nevzali.

 

„Ficken ist ein schlimmes Wort“ je útočná a uřvaná vypalovačka, která jede, jak má. Era odkládá nástroj. Je oděná jen v těžkých botách, pokládá nohu přes nohu, zapaluje cigáro, leje do sebe víno z flašky (taky bych si dal, vědět dopředu, že si o mne za chvíli budou típat cigáro) a moc ji to sluší. Při „Ich bin Gott“ tanečnice předvádějí divoký rej křížů. Na řadu se překvapivě dostala i „techňárna“ „Zebrochenes Spielzeug“. Je tu závěr. „Ich darf das!“ mi dala to, co „Blut Geleckt“ ne. Konečně to byl ten mazec, který to měl být. Gregorovo finále to celé podtrhlo a sešrotovalo. „Nein, nein, nein, ještě nechcem konec!“ 

 

Frenetický řev přihlížejících nedal dámám a pánovi na výběr. Museli se vrátit a přednést nám (sic na druhý pokus, ale přece) další zánovnost „Bete und Arbeite“. A o tom, že vzájemná chemie zafungovala, svědčí i další vydupaný bonus, kterým už muselo být opakování titulovky „Glaube, Liebe, Hoffnung“. A vlastně ani tohle nebyl konec. Myslíte, že se dá merch prodávat účinněji, než když si za pult stoupnou nahé interpretky samotné? Následovala tedy spousta focení, úsměvů a největší držáci pokračovali v pocení na parketu do nějaké té půl třetí. A to bych málem zapomněl na alkohol!!! Samé pěkné věci. Nevím jak vy, já se v tom pekle/ráji cítil jako doma.   

Fotoreport (tentokrát se vstupem od 18 let) najdete v galerii.